pátek 23.30: Hned po půlnoci ze čtvrtka na pátek mi vynadal čtenář Jiří Plešek za noticku o atentátech ve Španělsku, která se mu zdála příliš stručná:

Na reakci mě fascinovalo, jak se čtenář neodbytně dožaduje propagandy, dokonce by zřejmě byl ochoten na ni i finančně přispívat. Pro mnohé lidi je, zdá se, v ČR stále ještě novinou, že veřejnoprávní média nesmějí šířit propagandu, nemají šířit "názory" ("mudrování") - mají analyzovat, informovat a přinášet profesionální úsudek.

Co od Britských listů Jiří Plešek po atentátech v Madridu očekával? Že budeme bulvárně a voajeristicky rozpatlávat neštěstí pozůstalých a bolest zraněných? Nebo že budeme neplodně spekulovat o tom, zda útok způsobila aj Kajda či ETA, když je zjevné, že to bude trvat nějakou dobu, než se zjistí atentátníci?

Uplynulo čtyřiadvacet hodin a největší hrozba je však nyní jasná. Je to hrozba evropské demokracii.

Jak vyplývá z nesmyslně "obrněné" tiskové konference pánů Grosse a Špidly, o níž píše na jiném místě v tomto vydání BL Štěpán Kotrba ZDE, nejvíc ohrožují bombové atentáty demokracii zejména v dosud nestabilních, postkomunistických zemích.

Britská média nedávno oznámila, že hodlá britská vláda zvýšit pro "boj proti terorismu" počet pracovníků svých výzvědných služeb o tisíc osob. Počet zaměstnanců britských výzvědných služeb tak dosáhne rekordního počtu, jaký kdy měl jen za druhé světové války.

Přesto si troufám doufat, že se britská bezpečnostní opatření, zavedená na ochranu občanů, výrazněji neprojeví na každodenním životě v té zemi. Na to je (doufám!) demokracie v zemích, jako je Británie, příliš stabilizovaná a pevná a existuje v té zemi mnoho lidí a organizací, které by okamžitě pozvedly hlas k protestům, kdyby se vlády pokoušely pod záminkou hrozby terorismu omezovat demokratické svobody.

V postkomunistických zemích je situace jiná. V řadě zemí světa, zejména na území bývalého Sovětského svazu, zavádějí vlády státní teror a útlak pod rouškou proamerického "boje proti terorismu".

Je pozoruhodné, že česká organizace Liga lidských práv je snad jedinou takovou organizací v postkomunistických zemích, která se nyní stala členem Mezinárodní federace pro lidská práva (FIDH). V jiných postkomunistických zemích dnes tato Federace vůbec zastoupení nemá - není v nich zájem - přesto, že se dlouhá léta v době komunistické totality FIDH zastávala lidských práv mj. intenzivně i v sovětském bloku.

Neexistují-li organizace, střežící lidská práva a demokratické svobody, je nasnadě, že vláda může podlehnout pokušení zneužít "protiteroristická opatření" a podstatně omezit vymoženosti demokracie. Z tiskové konference pánů Grosse a Špidly vyplývá obava, že česká vláda možná už nastupuje na tuto cestu.

Pachatelé násilných atentátů možná chtějí, aby se Evropa vydala cestou autoritářských režimů. Západní Evropa, myslím, bude schopna odolat tomuto pokušení.

Zůstává otázkou, zda tomuto pokušení odolá dosud v demokratických kramflecích nepříliš pevná postkomunistická středovýchodní Evropa.

Nebo že to všechno bude spíš v ČR nakonec vypadat tak švejkovsky jako obrněné transportéry, z nichž vytékal olej, před budovou pražského sídla americké stanice RFE/RL?