Neexistuje žádné globální ohrožení, které by opravňovalo Spojené státy k tzv. "preventivní ochraně svobody". Jedno jediné nebezpečí narušuje světovou rovnováhu : Spojené státy - velmoc, která dříve chránila svobodu, se stává velmocí loupežnou. Neexistuje taktéž žádná inteligentní strategie, která by dovolovala Spojeným státům přeměnit její napůl imperiální pozici na imperim de jure a de facto. Na to je svět až příliš složitý a Amerika hospodářsky, vojensky a ideologicky slabá. Proto každý krok Spojených států, který by měl upevňovat její pozice, vyvolává negativní reakce a naopak její pozice oslabuje.

Rozpad Sovětského svazu nechal vzniknout iluzi, ze Spojené státy zůstanou jedinou a absolutní velmocí. Této iluzi uvěřili i někteří politici. Aby tomu ale tak bylo, musely by být splněny tyto dvě podmínky:

a) prvně by si Amerika musela ponechat svůj evropský a japonský protektorát, dva póly, mezi něž je koncentrovaná reálná hospodářská síla. (Reálná proto, že se zde produkuje a nikoliv jen konzumuje).

b) by Amerika musela zničit strategickou moc Ruska a zůstat tak jedinou meganukleání mocností.

Ani jedno se nestalo. Evropa i Japonsko jdou svojí vlastní cestou a Rusko se hospodářsky stabilizuje, modernizuje svůj vojenský aparát a její zahraniční politika získavá na důležitosti.

Amerika ty opravdové mocnosti dnešního světa nejenže neovládá, ale už ani nekontroluje -- s Japonskem a Evropou nemůže po hospodářské stránce držet krok a Rusko zůstavá nadále atomovou velmocí.

Aby si zdánlivě zachovala pozice světové velmoci, je Amerika politicky a vojensky aktivní proti nevýznamným státům : proti tzv. "ose zla" a proti arabskému světu. Tato asymetrická mocenská politika USA je kontraproduktivní a obrací se proti Američanům samotným, když provokuje až k teroristickým reakcím -- viz. 11. září 2001.

Američti politici se mylně domnívají, že jejich militarismus může v nejhorším přispět k užší spolupráci Ruska s Čínou ( popřípadě ještě s Iránem) a že Evropa s Japonskem se budou chovat jako za starého protektorátu. Ve skutečnosti Spojené státy riskují užší spolupráci nuklearní mocnosti Ruska, se dvěma hospodářskymi mocnostmi - Evropou a Japonskem.

Evropa si pomalu uvědomuje, že Rusko není žádnou strategickou hrozbou, ale naopak, že může přispět k evropské bezpečnosti. Kdo může skutečně odpovědně říci, nebýt ruské strategické rovnováhy, jestli by Spojené státy Evropě povolily zavedení jednotné měny, která už dnes pro USA představuje velké riziko ? Dalším rizikem pro USA je užší zapojení Ruska ke konzultacím a rozhodování uvnitř NATO, které by mohla nechat vzniknout jakési protiváze Spojeným státům. To je taky důvod, proč NATO Američany tak málo zajímá a čím dál víc jednají na vlastní pěst.

Ikdyž by se mohlo z pohledu USA zdát racionální, že Amerika chce kontrolovat ropu na Blízkém a Středním východě, a tím i kontrolovat energetické zásobování Evropy a Japonska, paradoxně tím dělá medvědi službu Rusku. Čím více podobných amerických aktivit v regionu - o to více deviz plyne z ropných obchodů do Ruska.

Americká kontrola energetického zásobování Evropy a Japonska a podobnost evropského a japonského hospodářství sbližuje tyto dvě mocnosti. Zatímco v roce 1993 investovalo Japonsko ve Spojených státech 17 500 miliard jenu a v Evropě 9 200 miliard, v roce 2000 již byla bilance obracená: 13 500 mld. ve Spojených státech a 27 000 mld. v Evropě.

Japonsko, geografický trpaslík, ale hospodářský obr, s průmyslovou produkcí srovnatelnou se Spojenými státy, kdyby chtělo, mohlo by během patnácti let Spojené státy z vojenského a technologického hlediska dohnat a snad i předehnat Z dlouhodobého pohledu se tohle může podařit i Číně.

Měli bychom se svět učit vidět takový, jaký je, oproštěni od všech ideologií a iluzí a nenechavat se ovlivňovat falešnými alarmy medií. Pakliže rozpoznáme realné rozložení sil ve světě, máme i šanci rozumně jednat. Amerika již není žádná supervelmoc a její současný stav ji dovoluje napadat a tyranizovat pouze malé země. Kdyby došlo k nějakému vážnému globálnímu konfliktu, byly by Spojene staty vydány na pospas společnému rozhodnutí Evropanů, Rusů a Japonců. Amerika je na zbytku světa více závislá než je nám presentováno a mimo jiné - potřebuje k udržení statutu quo, denně kolem 1,5 miliardy dolarů přímých investic.