čtvrtek 19.45: Generální ředitel BBC Greg Dyke rezignoval ve čtvrtek odpoledne v souvislosti s Huttonovou zprávou týkající se okolností smrti dr. Davida Kellyho na svou funkci. Krize v BBC se prohlubuje. Greg Dyke byl velmi schopný a populární ředitel. Zaměstnanci BBC litují jeho odchodu, stejně jako odchodu předsedy Rady BBC Gavyna Daviese, někteří měli slzy v očích. Pro BBC je Dykova rezignace velmi špatná zpráva, protože potřebuje silného ředitele pro nadcházející vyjednávání s vládou o nové formě Charty BBC.

Jak uvedl rozhlas BBC v 19 hodin českého času, zaměstnanci BBC ve čtvrtek v podvečer demonstrovali na protest proti rezignaci Grega Dyka, kterého považují za inspirujícího vedoucího představitele své organizace, před kancelářemi BBC v Londýně, v Yorku, v Glasgow, v Londonderry, v Guernsey, v Birminghamu, v Middlesborough, v Newcastlu, v Belfastu, ve Swindonu, v Cardiffu a v Manchesteru.

Zpráva lorda Huttona o okolnostech smrti dr. Davida Kellyho se během čtvrtka setkala v Británii s četnou kritikou, vláda Tonyho Blaira je s ní však velmi spokojena a je údajně ochotna nyní po dvou čelných rezignacích v BBC "udělat za věcí tlustou čáru". Novináři však přesto mají obavy, že je budoucnost BBC ohrožena.

Dobrý večer. Pravděpodobně jedna z nejuznávanějších a nejautoritativnějších značek na světě přišla o své dva čelné představitele. V historii se dosud nepodařilo žádnému britskému premiéru připravit BBC o předsedu Rady BBC i o jejího generálního ředitele. Dověděli jsme se, že generální ředitel Greg Dyke odešel pouze s největší neochotou poté, co ho Rada BBC v podstatě donutila k rezignaci. Dnes se Tony Blair pokusil zastavit proces poprav, ale není vyloučeno, že se bude pokračovat.

Těmito slovy začaly ve čtvrtek v 19 hodin hlavní večerní zprávy Channel Four News - na komerční kulturní televizní stanici.

Blairova vláda možná vyhrála v bitvě nad BBC, ale zcela, jak se zdá, prohrála válku s médii, která se ve čtvrtek instinktivně postavila skoro jako jeden muž na obranu BBC. Britský tisk téměř všeobecně považuje zprávu lorda Huttona o aféře kolem Davida Kellyho za "whitewash", tedy za kamufláž a něco, co bylo zameteno pod koberec. Potíž totiž je, že Huttonovo vyšetřování bylo veřejné, a tak si novináři mohli velmi rychle ověřit, že mnohé Huttonovy závěry prostě celou řadu velmi sporných skutečností, které během slyšení vyšly najevo, ignorovaly.

Nejvýrazněji reagoval britský list Independent, který ve čtvrtek otiskl celou prázdnou titulní stranu a na ní jen velký červený nápis: WHITEWASH? - ZAMETENO POD KOBEREC?

Independent vznesl otázku: "Je tohle celé kamufláž vládního establishmentu?"

Rozhovor Channel Four News s Alastairem Campbellem, bývalým šéfem pro komunikace v úřadu premiéra Tonyho Blaira. Vysílal se ve čtvrtek v 19 hodin.

Toto je kompletní český překlad rezignačního prohlášení Gavyna Daviese, předsedy Rady BBC, který ve středu v podvečer složil svou funkci po ostré kritice BBC od lorda Huttona.

Výzvědné informace týkající se ZHN v Iráku měly být kvalitnější. Špioni se mýlili. To, jak uvedly ve středu večer televizní zprávy Channel Four News, v žádném případě nebylo závěrem Huttonovy analýzy, ale takto svědčil bývalý šéf americké Iraq Survey Group, jehož úkolem mělo být nalézt v Iráku zbraně hromadného ničení.

David Kay svědčil ve středu večer ve Washingtonu v senátním výboru pro armádu, který vyšetřuje, jakým způsobem se Spojené státy dostaly do války.

středa 15.15: Britský lord Hutton právě zveřejnil svou zprávu o okolnostech smrti vládního experta dr. Davida Kellyho. Tvrzení v reportážích BBC, že britská vláda "zdramatizovala" svou oficiální zprávu o iráckých zbraních hromadného ničení ze září 2002 bylo "neopodstatněné", konstatuje více než tří set stránková zpráva lorda Huttona.

Hutton kritizoval BBC za to, že si řádně neověřila před odvysíláním svých reportáží informace v nich obsažené. Kritizoval ji i za to, jak reagovala na stížnosti z Downing Street. Hutton nevyloučil, že britská vláda mohla podvědomě "posílit" některé formulace ve své oficiální zprávě o Iráku. Dodal, že je přesvědčen, že dr. Kelly spáchal sebevraždu. Hlavní příčinou smrti bylo krvácení z levého zápěstí, které si dr. Kelly podřezal. K jeho smrti zřejmě přispěla i velká dávka tablet Coproxamolu a srdeční choroba. Nikdo jiný se na Kellyho smrti nepodílel.

Britská vláda však podle jeho zprávy neměla žádnou nepoctivou či podvodnou strategii, jejímž účelem by bylo prozradit v jejím boji s BBC jméno dr. Kellyho novinářům. Britské ministerstvo obrany však "nese vinu a musí být kritizováno" za to, že nesdělilo dr. Kellymu, že hodlá novinářům potvrdit jeho totožnost jako podezřívaného zdroje výroků, sdělených reportéru BBC Andrewu Gilliganovi. Vzhledem k tomu, že reportáže Andrewa Gilligana byly "nepořádné", nedá se zpětně určit, co dr. Kelly Gilliganovi řekl či neřekl. Lord Hutton ve své zprávě plně podpořil britskou vládu.

Předseda Rady BBC Gavyn Davies na středečním večerním zasedání Rady BBC oznámil, že rezignuje na svou funkci poté, co zpráva lorda Huttona o smrti dr. Davida Kellyho kritizovala BBC zejména za to, že předem neprověřila reportáže Andrewa Gilligana a že řádně nevyšetřovala stížnosti britské vlády.

Premiér Tony Blair konstatoval, že Huttonova zpráva dokazuje, že "tvrzení, že já nebo kdokoliv jiný lhal Dolní sněmovně či záměrně uvedl zemi v omyl zfalšováním výzvědných informací o zbraní hromadného ničení je samo o sobě skutečnou lží. Prostě jen žádám ty, kteří toto tvrzení učinili a po celé měsíce je opakují, aby je nyní plně, otevřeně a jasně odvolali."

Co si myslí o odchodu Gavyna Daviese, zeptal se rozhlas BBC Johna Tusy, generálního ředitele zahraničního vysílání BBC v letech 1986 - 1992 a předtím moderátora pořadu Newsnight. (John Tusa je původem Čech.) Odpověděl:

"Myslím, že je to nevyhnutelné, že je to odvážné, že je to nesmírně smutné, smutné pro BBC a celkově byl dnešek nesmírně špatným dnem pro celou britskou žurnalistiku. Nikoliv proto, že by se bývaly nestaly chyby, ale proto, že vláda nyní dospěje k určitým závěrům a bude se podle toho v budoucnosti chovat.

Tato zpráva nyní dává možnost každému člověku, který bude stát v čele tiskové mašinérie úřadu britského premiéra zastrašovat a šikanovat BBC tak, jak se to vždycky úřad premiéra snažil dělat a jak to vždycky dělal, s různou intenzitou v různých dobách, když jsem pracoval v BBC. Bylo to hodně špatné během války o Falklandské ostrovy, bylo to daleko horší během první války v Perském zálivu a ještě nekonečně horší během druhé války v Perském zálivu. A teď si vláda bude moci dělat, co se jí zachce. Ví, že budou moci neustále udržovat kampaň kritiky proti BBC a BBC si bude muset založit celé oddělení na dementi a odpovědi na tuto vládní kritiku, aby mohli novináři v BBC dělat svou práci.

Premiér Tony Blair, jeho ministři a čelní poradci se museli celé léto podrobovat někdy velmi nepříjemným výslechům u Nejvyššího soudu. Úřad britského premiéra a ministerstvo obrany musely zveřejnit svou soukromou korespondenci, jejíž velké části byly silně ztrapňují. Zveřejněny byly i deníky Blairova tiskového poradce, Alastaira Campbella, kronika agrese a frustrace. Koncem léta si mnoho lidí učinilo své vlastní závěry, konstatovalo v úvodu o zprávě lorda Huttona zpravodajství Channel Four News. Při rozsáhlých citacích ze zprávy lorda Huttona však Channel Four News konfrontovalo jeho závěry s pochybnostmi, které vznikly v britské veřejnosti během letních slyšení:

Názor britské vlády zastupovala ve středečních Channel Four News ministryně životního prostředí Margaret Beckettová. Televizi poskytla tento pozoruhodně iritovaný rozhovor:

Moderátor: Margaret Beckettová, pokusme se objasnit, kde vlastně nyní stojíme. Souhlasíte, že ten soudce rozhodl, že David Kelly neměl mluvit s reportérem Gilliganem.

Margaret Beckettová: Konstatuje, že tím porušil předpisy, ano.

Moderátor: Takže, vlastně, veřejnost neměla právo vědět, že mají výzvědné služby pochybnosti o vládní zprávě o Iráku?

Odstupující šéf Rady BBC vypálil na lorda Huttona několik výstřelů na rozloučenou; obvinil ho, že ignoroval většinu důkazů, které vyšly najevo během vyšetřování, na jehož základě byla vypracována jeho zpráva, konstatovaly středeční Channel Four News. Gavyn Davies odmítl to, že soudce Hutton ignoroval většinu důkazů o tom, jak byla vypracovávána vládní zpráva o iráckých zbraních hromadného ničení. A když soudce Hutton konstatoval, že dr. David Kelly neměl hovořit s novinářem o svém znepokojení, tím lord Hutton ignoroval právo veřejnosti na informace. Jsou Huttonovy závěry, že je nutno vyloučit v britské novinářské práci užívání neověřitelných zdrojů založeny na řádném právním úsudku, ptá se Gavyn Davies, a kdyby byly realizováno, znamenalo by to hrozbu svobodě tisku v této zemi? Velmi závažné, konstatoval Channel Four, ale v jaké situaci nyní tedy se ocitá BBC, její Rada a její Charta? Channel Four News k tomu vysílal rozhovor s bývalým šéfredaktorem týdeníku Sunday Times Andrewem Neilem, který je nyní moderátorem BBC, a Stewartem Purvisem, bývalým ředitelem komerčního televizního Independent Television News:

Svědectví o tom, jak se učitelé na jedné české střední škole snaží zlikvidovat studentskou výměnu se školami v zahraničí.

Osvědčení spojenci, kteří asi před půlrokem surově zaútočili na pověst podnikatele Tomáše Linharta, tedy redakce "Na vlastní oči" TN Nova a MF Dnes, nám v pondělní mimořádné, halasně předem ohlášené televizní reportáži a souběžném článku vnucovali názor, že Jiří Kajínek je vlastně kladný hrdina naší doby. Možná to ani nebyl jejich úmysl, ale vyznělo to tak. Vylíčili ho jako hodného hocha a sympaťáka, jehož měli všichni rádi pro milou povahu a navíc mu pánbůh nadělil pod čepici. Na prahu mužnosti se díky vlastní píli a nadání naučil obdivuhodnému umění jak rozlamovat zámky, později na útěku z vězení dosáhl přijetí u ministra spravedlnosti, k němuž se cestou zdvořilé žádosti o přijetí téměř nelze dostat (vím, o čem mluvím), a své hrdinské činy završil útěkem z naší nejlépe střežené věznice.

Šťastný nový svět. Tak zněl název jedné z nejděsivějších vizí dvacátého století - románu Aldouse Huxleyho, který čeští čtenáři znají spíše pod názvem Konec civiilizace. Konec civilizace tak, jak ji známe, ten nyní nastal.

Pro právníky, knihovníky, vydavatele, tvůrce i spotřebitele rozličných "analogových" duševních statků je internet a média v něm nový a nepříliš uchopitelný fenomén -- nejní příliš slučitelný s dosavadní teritoriální koncepcí práva, neboť internet je exteritoriální. Jeho hranice nejsou určeny hranicemi států a jejich právních systémů. Není dost dobře uchopitelný, neboť v mnoha případech se nedá nalézt "analogový" ekvivalent jevů či pojmů. Symboly a jejich logika vyžadují obrovskou míru abstraktního a přitom asociativního myšlení. Jakákoliv odchylka od ustálených zvyklostí se tvůrci vymstí nezájmem spotřebitele. Narozdíl od analogového světa v tom virtuálním - internetovém jde daleko více o vlastní obsah než o obal - formu. Na internetu oproti realitě reálného světa neexistuje "autorita moci" a s ní spojené rituály a povinnosti - "oznamovací povinnost", "schvalovací povinnost", "povolovací řízení"... Slušnost je relativní a pravda ještě relativnější ... Zákony jsou nahrazeny technickými doporučeními, tresty téměř neexistují a přesto toto vprvadě anarchoautonomní prostředí funguje daleko demokratičtěji, než analogový svět "tam venku". I proto přitahuje kreativní jedince a vytváří na reálném životě naprosto nezávisle existující společenské třídy.

Je řada výroků, které v průběhu času zcela změní svůj význam, či jsou chápány dokonce v opačném smyslu, než byly původně vyřčeny. Ze světských rčení je to například výrok: "Známe své papenhaimské!", který vnímáme jako výraz kritického despektu, zatímco byl vyřčen původně jako výraz obdivu k statečným vojákům. Z těch biblických výroků je to právě dnešní text, který se dnes cituje v Čechách tehdy, když někdo chce vyjádřit pochybnosti nad intelektuální bystrostí svého bližního. Cítíme dobře, že to tak Ježíš nemyslel, ale: jak to tedy vlastně myslel

Ať žije minimalizace administrativy... Je vidět, že jsem iniciativu poslance Plevy chválil předčasně. Kateřina Dostálová nemá odvahu, kterou bych čekal od členky strany, odvolávající se na odkaz Margaret Thatcherové. Nemá odvahu minimalizovat úsilí státu vybrat poplatek za službu veřejnosti a říci: Ano , i konzervativní strana si dovoluje po vás chtít DAŇ. A to daň z hlavy. Daň z vašeho občanství.

Výbor pro vědu, vzdělání, kulturu, mládež a tělovýchovu odložil projednávání novely zákona o rozhlasových a televizních poplatcích na středu 11. února. Petr Pleva (ODS) předložil výboru pozměňovací návrh k zákonu o koncesionářských poplatcích, se kterým se nakonec ztotožnil i ministr Dostál. ODS ústy Plevy sdělila, že pokud tento návrh nebude přijat, nebudou její poslanci hlasovat pro zákon jako celek. Pleva vychází z pozitivní fikce spočívající v předpokladu, že všechny fyzické osoby nad 18 let vlastní televizní a rozhlasový přijímač, a jsou tedy plátci koncesionářského poplatku. České televizi by tato úprava podle Plevy přinesla 500 milionů korun ročně.

Jako režisér a autor rubriky V bavlnce pořadu Pomeranč (v rámci této rubriky byla uvedena reportáž o brněnských hooligans) chci říci několik základních informací, vztahujících se k této reportáži: Podstatné informace o skupině JKG -- brněnských Hooligans v pořadu podával vynikající brněnský publicista z MF Dnes Karel Škrabal. V případě brněnských hooligans jsem měl navíc možnost osobně poznat smysl jejich počínání v nesčetných hovorech s nimi a v dostupných informacích (webové stránky, novinové články o nich, policejní hlášení, archívní televizní pořady, apod.). Ze všech těchto informací se mi nakonec složil odlišný obraz tohoto společenství, než jak jsou běžně prezentováni v médiích.

Rezolucí OSN z 29.11.1947 bylo rozhodnuto, že po skončení britského mandátu, budou vytvořeny dva státy, izraelský a palestinský. Vznikl však jen Izrael. Palestinský stát ani po 55 letech nejenže nevznikl, ale stavbou izraelské bezpečnostní zdi je jeho vznik víceméně vyloučen. Protože tato zeď se staví na palestinském území a nikoli na linii příměří, rolníci přišli o svou zemědělskou půdu, vodní zdroje a olivové háje, které jsou kvůli ní káceny. Palestinci budou vzájemně od sebe odděleni v několika enklávách a omezeni ve volném pohybu, odříznuti i od svých příbuzných. To je ovšem bezohledná politika, která ignoruje mezinárodní zákony, pošlapává ta nejzákladnější lidská práva palestinského národa a likviduje všechny podmínky nutné k jejich přežití.

USA se od svého vzniku, trvale snažily rozšířit své území a posílit svoji nadvládu. Přímé vojenské intervence byly znásobeny nesčetnými podvratnými akcemi. Tyto akce se nerozlučně kombinovaly s jinými, rozsahem významnějšími, jako je účast ve dvou světových válkách a bojem proti "komunizmu" v době studené války.

Každý, kdo v prosinci roku 2000 viděl záběry ze zatýkání Kájínka i přešťastné úsměvy policejního presidenta Koláře s ministrem vnitra Grossem a nyní sledoval publicistický pořad na Nově, musí zpozornět. Byl-li občan všímavý, tak zjistí, že se stal svědkem pozoruhodné proměny. Pořad Na vlastní oči, věnovaný novým faktům v uzavřeném případu Kájínek, totiž neznamená jen znejistění celého průběhu vyšetřování případu, do kterého mohou být zapleteni i sami policisté (věrohodnost nového klíčového svědka bude nutné samozřejmě v procesu ověřit), ale naznačil i cosi společensky hodně nebezpečného. To, co se nyní vyjevilo, bych nazval vizuální manipulace s veřejným míněním.

Americký dramatik Arthur Miller nedávno navštívil Kubu. Při té příležitosti ho a skupinu dalších mezinárodních spisovatelů pozval Fidel Castro na večeři, a pak se ještě přišel bavit se spisovateli druhý den. Postřehy z návštěvy u Castra vylíčil Arthur Miller ve svém epilogu ke knize Cuba on the Verge: An Island in Transition (Kuba na pokraji: Ostrov uprostřed změn) (nakladatelství Bullfinch), editor Terry McCoy. V americkém časopise The Nation a v britském deníku Guardian vyšla zkrácená verze tohoto epilogu, z něhož vyjímáme několik myšlenek:

Spojené státy a Velká Británie neměly důvod zaútočit na Irák proto, že by Irák vlastnil zbraně hromadného ničení či ukrýval teroristy, a nebyla to ani humanitární mise, konstatovala tento týden mezinárodní organizace na obranu lidských práv Human Rights Watch.

Vzhledem k tomu, že se nenašly žádné irácké zbraně hromadného ničení, prezident George Bush a premiér Tony Blair nyní tvrdí alespoň, že k invazi došlo z humanitárních důvodů, konstatuje tvrdá výroční analýza organizace Human Rights Watch. Organizace poukazuje na to, že Západ nehnul ani prstem, když Saddám v minulosti masakroval ve velkých počtech Kurdy a šiity,a před invazí do Iráku v březnu 2003 nepřicházely žádné zprávy o tom, že by i nadále docházelo k pokračujícím masakrům. Zpráva tvrdí, že americké a britské okupační jednotky "odsunuly otázky lidských práv stranou" jako záležitost vedlejšího významu. Zákonnost v Iráku nevznikla a Irák je stále ještě ztraumatizován dědictvím porušování lidských práv z minulosti a nového porušování lidských práv, k němuž dochází za americké okupace.

Na autogramiádě knihy Jak Češi bojují jsme se dověděli, že čtenáři v Německu tisknou Britské listy svým příbuzným v ČR, kteří nemají připojení na internet, a v papírové formě jim je rozesílají poštou. Totéž lze učinit jednodušeji, koupíte-li svým přátelům a příbuzným bez přístupu k internetu naši novou knihu.

Nový knižní výbor z Britských listů Jak Češi bojují, který představuje to, co je podle našeho názoru na časopise nejzajímavější, je k dostání v internetovém knihkupectví Kosmas ZDE a v dobrých knihkupectvích - například v pražském knihkupectví Fišer v Kaprově ulici na Starém Městě (nedaleko stanice metra Staroměstská) a v knihkupectví Academia na Václavském náměstí. Kniha obsahuje informace, které jinde v České republice nenajdete. Objednat si ji můžete i emailem na adresu libri@libri.cz.

Kniha, kterou sestavil Jan Čulík, má 704 stran, její obsah je ZDE. Ve čtrnácti oddílech zahrnuje výbor texty sedmi autorů (Jana Čulíka, Fabiana Golga, Štěpána Kotrby, Radka Mokrého, Kathryn Murphy, Jana Paula a Jakuba Žytka) a desítky barevných i černobílých fotografií s mnohdy pikantním pohledem do zákulisí české politiky, všedního dne či událostí, které stály za zaznamenání.

Z přibližně 6000 čtenářů Britských listů přispělo v prosinci 2003 na jejich provoz celkovou částkou 7274 Kč 20 osob. Příspěvky tří čtenářů ze zahraničí prostřednictvím konta www.paypal.com dosáhly kromě toho částky 282.61 amerických dolarů.

Dokončili jsme placení finanční firmě za vypracování účetních zpráv za léta 2001 a 2002, nyní částečně hradíme výrobu knihy Jak Češi bojují.

Čtenáři z celého světa mohou nyní přispět na provoz Britských listů úvěrovou kartou na adrese www.paypal.com po jednoduché registraci odesláním částky na adresu redakce@blisty.cz.

Finanční příspěvek na provoz Britských listů vás nic nemusí stát - Finanční dary Občanskému sdružení Britské listy jsou v ČR odečitatelné ze základu daně z příjmu. Vydáváme k tomu na požádání písemné potvrzení.

Děkujeme všem, kteří podporují provoz Britských listů finančními dary i zadáváním reklamy.

Kdyby Britským listům věnoval každý čtenář pouhou korunu denně, mohl by si časopis např. financovat právníka a analyzovat kauzy, jimž se v současnosti nemůže věnovat.

Apelujeme na všechny čtenáře, aby si na provoz BL finančně přispěli. S minimálním rozpočtem je velmi obtížné udržet veřejnoprávní službu Britských listů. Všichni spolupracovníci BL pracují pro časopis zadarmo, mnozí s podstatným nasazením, po své normální práci.

Financujte si k vlastnímu prospěchu kritický a nezávislý deník.

Veškeré informace o tom, jak jsou darované peníze využívány, pravidelně zveřejňujeme.

Jsme vděčni za každý drobný příspěvek na provoz Britských listů, který je možno zaslat na účet v pražské Raiffeisen Bance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500. Adresa banky je Karlovo nám. 10, Praha 2. Finanční dary Občanskému sdružení jsou odečitatelné od základu daně z příjmu.

Britským listům můžete psát na adresu redakce@blisty.cz, šéfredaktor Jan Čulík má adresu culik@blisty.cz a také J.Culik@slavonic.arts.gla.ac.uk , pražský redaktor Štěpán Kotrba má adresu stepan@kotrba.cz a skype stepan.kotrba, technickému správci Dominiku Joe Pantůčkovi pište na adresu joe@joe.cz.