Tzv. Legal Deposit Law, Zákon o povinných výtiscích, poskytl od nynějška stejný statut rostoucímu počtu elektronických publikací, jaké mají tištěné noviny, knihy a dokumenty, které jsou podle tohoto zákona archivovány od roku 1911 pro vědecké účely v londýnské British Library a v pěti dalších britských knihovnách.

V důsledku platnosti Zákona o povinných výtiscích zachránila British Library pro budoucnost ve svých archivech celkem už více než 50 milionů tištěných titulů. Za poslední rok získala British Library 95 286 knih, 248 686 čísel časopisů, 1994 map a 2357 deníků. To však není skoro nic, ve srovnání s množstvím od nynějška archivovaných elektronických publikací. Předpokládá se, že se jen v Británii od roku 2002 do roku 2005 téměř zčtyřnásobí počet elektronických časopisů, vydávaných na internetu, z 52 000 na 193 000. Existují téměř tři miliony internetových serverů s britskou koncovkou ".uk" ve svém URL a i když mnohé z nich nejsou nutně významné, pro budoucí historiky bude tento materiál fascinující.

Archív elektronických publikací se bude budovat v British Library, v National Library of Scotland, v National Library of Wales, v University Library v Cambridge, v Bodleian Library v Oxfordu a v Irsku v Trinity College Library v Dublinu. Knihovny budou rozhodovat, co z digitálních publikací je zajímavé a důležité pro uchování pro příští generace.

Nový zákon staví na základě dobrovolného archivářského projektu, který funguje od ledna 2000, jehož účelem bylo archivovat internetový materiál už před vznikem tohoto zákona.

Británie se tak stává jednou z prvních zemí na světě, která bude systematicky, podle zákona, archivovat své elektronické publikace.

Pozn. ŠOK: Problémem Británie, stejně jako obdoby tohoto projektu v ČR, je současná podoba rigidně vykládaného a soukromovlastnické zájmy hájícího autorského práva, neumožňujícího VEŘEJNÉ knihovně ZVEŘEJNIT (půjčit či zduplikovat) elektronickou publikaci VEŘEJNOSTI. A to je stav, který vrhá instituce knihoven do středověku, kdy je využívala pouze duchovní elita.

Britské listy byly (jako periodikum s identifikací ISSN) požádány o odevzdávání "povinného elektronického výtisku" prostřednictvím standardizovaného rozhraní pro potřeby Národní knihovny. Po prostudování smlouvy, omezující přístup veřejnosti k takto zdarma poskytovaným textům, odmítly Britské listy s Národní knihovnou spolupráci do té doby, než se součástí jejich smluv (či zákona o VEŘEJNÉM knihovnictví) stanou klauzule, umožňující KOMUKOLIV využívat takto shromážděné elektronické písemnictví.

Polemika: Národní knihovna má problém s chápáním svého poslání v digitální době BL