Vždycky jsem byl zvlášť citlivý na žoviální úsměvy politiků a různých "státních zaměstnanců", jejichž dětinsky rozšířené rty od ucha k uchu a naducané tváře mají obvykle jen jeden jediný cíl: uklidnit veřejnost, vyslat signál, že vše je pod kontrolou, a tedy v pořádku. Je to samozřejmě mediální blamáž, nic z toho, co má takové předvádění symbolizovat, totiž nemusí být pravda.

Ve svobodné a demokratické společnosti je hledání pravdy trvalý proces, a to i v případě, byl-li někdo pravomocně odsouzen. Jde o princip, a proto na podobné laciné efekty může spoléhat jen hlupák, ještě hloupější je ale ten, kdo jim věří. Již ve svém projektu "Grossovy vánoce", vystaveném koncem roku 2000 v Praze, jsem se snažil skrze fotografie ze zatýkání Kájínka poukázat na manipulaci s veřejným míněním.

"Byl ozbrojen a domníváme se, že chystal nějakou akci," řekl tehdy ministr vnitra Gross na tiskové konferenci. Národ při takových slovech bez důkazů jásá a svého ministra obdivuje. Statistiky to také ukazují. Z Kájínka byl tehdy pro veřejnost vytvořen krvelačný zabiják, ale pozor, občane, ti, co tomu uvěřili a nebo se jim tento Kájínkův obraz hodil, budou zítra mluvit jinak: nevěděli jsme, netušili jsme, mysleli jsme si, vše nasvědčovalo, atd.atd.

Ano, stejně jako tehdy, i dnes se stydím za hyenismus, s nímž si mnozí přivlastnili Kajínkovu vizuální identitu. Děsil jsem se fotografie dětsky šťastného ministra Grosse víc než tváře tehdy smířeného Kajínka. Z podobných věcí by člověk neměl mít panickou radost, neboť jde o chvíle člověka, jehož osud se uzavřel. Jak je vidět, pravděpodobně nikoliv.

Tvrdím, že děkovat policii na veřejnosti je nemorální a na pozadí nových skutečností presentovaných pořadem Na vlastní oči ne příliš prozřetelné. Podobných komediálních výstupů jsme si totiž zažili před rokem 1989 opravdu hodně, ale hlavně, teatrální úsměvy a děkování, se mohou v kontextu současné, příliš velké kriminality České policie, rychle změnit v kyselé obličeje.

Avšak, čím je pro mne Kajínek, když desítky "počestných"občanů jsou dále připraveni zabít svého bližního? Měl být pro mne výstrahou, zdrojem nenávisti, bulvární legendou, či kýčovitým dobrodruhem? Výjimečný trest pro Kajínka prý zvolili soudci na základě psychologického posudku, podle něhož může kdykoli znovu použít násilí, aby uspokojil své potřeby. Občane všimni si slov "své potřeby", po znovuotevření případu na ně ještě dojde, pravděpodobně ale v jiné souvislosti.