14. 10. 2003
Moc, média a "pátá moc"Po celá desetiletí tisk a média byly v demokratických režimech odvolací instancí občanů proti zneužívání moci. Tři tradiční moci -- zákonodárná, výkonná a soudní -- mohou selhávat, chybovat, mýlit se. Jistěže mnohem častěji v autoritářských nebo diktátorských státech, v nichž politická moc je tím hlavním, kdo je odpovědný za všechna porušování lidských práv a veškerá omezování jednotlivých svobod. Ale i v demokratických zemích může docházet k závažnému zneužívání moci, přestože zákony jsou přijímány demokraticky, vlády jsou výsledkem všeobecného hlasovacího práva a spravedlnost je - teoreticky -- nezávislá na moci výkonné. Píše o tom Ignacio Ramonet v listě Le Monde Diplomatique:
|
V tomto demokratickém kontextu novináři a média obvykle považují za hlavní povinnost odhalovat porušování práv. Někdy za to i velmi draho platí. Proto jsou často označováni za "čtvrtou moc". Tato "čtvrtá moc" bývala, díky občanskému smyslu médií a odvaze novinářů, tím, čím disponovali občané, aby mohli odmítat, kritizovat, čelit, a to zcela demokraticky, protiprávním rozhodnutím, která mohla být nespravedlivá, dokonce zločinná vůči nevinným. Byl to, jak se říkávalo, hlas těch, kdož nebyli slyšeni. V posledním desetiletí, jak se zrychlovala liberální mondializace, se vyprazdňoval smysl "čtvrté moci", která postupně ztrácela svou základní funkci čelit ostatním mocím. Toto šokující zjištění se stává očividným, zabýváme-li se blíže chodem globalizace, pozorujeme-li, jak došlo k rozkvětu nového typu kapitalismu, již nejen průmyslového, ale především finančního, zkrátka kapitalismu spekulačního. V této fázi mondializace jsme svědky brutálního střetu trhu a státu, soukromého sektoru a veřejných služeb, individua a společnosti, vnitřního a kolektivního, sobectví a solidarity. Skutečnou moc nyní drží svazek planetárních ekonomických skupin a globálních společností, jehož váha ve světových záležitostech se občas zdá být mnohem významnější, než váha vlád a států. Jsou to ti "noví vládcové světa", kteří se každoročně scházejí v Davosu na Světovém ekonomickém fóru, kdož inspirují politiku velké globalizační Svaté Trojice: Mezinárodního měnového fondu, Světové banky a Světové organizace pro obchod. V tomto geoekonomickém rámci došlo k rozhodující proměně na poli hromadných sdělovacích prostředků, v samé podstatě jejich výrobního členění. Hromadné sdělovací prostředky (rádia, tisk, televizní stanice, internet) se čím dál tím víc sdružují v bujně rostoucích seskupeních, vytvářejících mediální skupiny s celosvětovou působností. Gigantické společnosti jako News Corp., Viacom, Time Warner, General Electric, Microsoft, Bertelsmann, UnitedGlobalCom, Disney, Telefónica, skupina RTL, France Télécom atd. Mají nyní, díky technologickému převratu, nové možnosti expanze. "Digitální revoluce" odstranila hranice, donedávna oddělující tři tradiční formy komunikace -- zvuk, tisk, obraz. Umožnila vznik a rozvoj internetu, čtvrté formy komunikace, nový prostředek vyjadřování, informování a zábavy. Od této doby se mediální společnosti snaží přeměnit ve skupiny, sjednocující všechna klasická média, ale i veškeré činnosti odvětví masové kultury, komunikace a informací. Tyto tři sféry byly donedávna autonomní, nyní se postupně sjednocují do sféry jedné, v níž je čím dál tím těžší rozlišit tyto jednotlivé aktivity: masovou kulturu, podléhající logice obchodu, s populárními výtvory a s cíli především tržními; komunikaci ve smyslu reklamy, marketingu, propagace a rétoriky přesvědčování; informace s jejich zpravodajskými agenturami, rozhlasovými a televizními zprávami, tiskem, plně zpravodajskými stanicemi, zkrátka, prostředím všech novinářských žánrů. Tyto gigantické mediální společnosti, sérioví výrobci symbolů, navíc znásobují šíření všech druhů sdělení, kde se prolínají televize, animovaný a hraný film, video hry, hudební CD, DVD, vydavatelství, tématické vesnice typu Disneylandu, sport jako zábava atd. Velké mediální společnosti naší doby se prostřednictvím koncentrace zmocňují nejrozmanitějších mediálních odvětví v mnoha zemích na všech kontinentech a svou ekonomickou vahou a ideologickou důležitostí se takto stávají hlavními aktéry liberální mondializace. Komunikace, rozšířená o informatiku, elektroniku a telefonii, se stala těžkým průmyslem naší doby; tyto velké skupiny se snaží zvětšovat svou velikost neustálými akvizicemi, činí nátlak na státní moc, aby zrušila zákony, omezující koncentraci nebo zamezující vytváření monopolů či sdílené dominance (duopolů). Mondializace je tedy také mondializací masmédií, komunikace a informací. Velké mediální skupiny si již nesnaží mít občanský cíl, ani být "čtvrtou mocí", ani odhalovat zneužívání moci na úkor práva, ani opravovat nalezený nesoulad ve fungování demokracie v zájmu zdokonalování politického systému. Dokonce už ani o to nestojí - být "čtvrtou mocí", natož protiváhou ostatním mocím. Dojde-li přesto k tomu, že se stanou "čtvrtou mocí", pak stojí v řadě s ostatními mocemi -- politickou a ekonomickou - jako další moc, drtící občany. Občanskou otázkou za této situace jest: Jak reagovat? Jak se bránit? Jak čelit ofenzívě této nové moci, jež v jistém smyslu zradila občany a přešla se svými zbraněmi a zásobami na stranu nepřítele? Je třeba vytvořit "pátou moc". "Pátou moc", jež umožní postavit občanskou sílu nové koalici dominujících sil. "Pátou moc", jejímž smyslem by bylo odhalovat mimořádnou moc médií, velkých mediálních skupin, kompliců a šiřitelů liberální globalizace. Těch médií, které za jistých okolností nejenže přestaly bránit občany, ale začasté jednají proti všemu lidu, jako opakovaně v Latinské Americe (Chile 1970 -- 1973, Venezuela od roku 1998). Kampaně proti každé legální reformě, snažící se změnit sociální hierarchii a nerovné rozdělení bohatství, tam spojují mediální moc s mocí tradiční oligarchie a s klasickou reakcí. Za nové mezinárodní situace mediální skupiny otevřeně plní novou funkci hlídacích psů stávajícího ekonomického řádu. Tyto velké skupiny berou na sebe nejen mediální moc, ale především tvoří ideologickou pravou ruku mondializace, jejich funkcí je držet na uzdě lidové požadavky a zároveň snažit se zmocnit politické moci (jak se to podařilo, demokraticky, v Itálii Berlusconimu). Masová média a liberální mondializace jsou vnitřně spjaty. Proto je naléhavé zkoumat způsob, jakým by občané mohli zejména od velkých médií vyžadovat etiku, pravdivost, úctu k morálnímu kodexu, která by novinářům umožňovala postupovat podle svého svědomí a ne v zájmu mediálních skupin, společností a jejich šéfů, kteří je zaměstnávají. V novém ideologickém boji, který vynucuje mondializace, jsou média využívána jako zbraň. Informace, díky své explozi, znásobení, přebytku, je doslova zamořena, otrávena všemožnými lžemi, znečištěna pomluvami, deformacemi, překrucováním, manipulací. Probíhá totéž, co se už leckde stalo s potravinami. Mnozí si to uvědomují. Je proto třeba zpracovat cosi jako "ekologii informací". Aby bylo možno očistit informace od znečištění lží, dekontaminovat informace. Občané by se měli vzchopit a požadovat od médií, patřících velkým či globálním skupinám, aby respektovala pravdu, protože pouze hledání pravdy dává informacím nejvyšší ospravedlnění. Velká média dávají přednost svým dílčím zájmům na úkor zájmů obecných, zaměňují vlastní svobodu za svobodu podnikat, kterou považují za prioritní. Ale svoboda podnikat nemůže nikdy převážit nad právem občanů na přesnou a ověřenou informaci, ani sloužit jako záminka k záměrnému šíření falešných zpráv a pomluv. Svoboda médií je jen rozšířením kolektivní svobody slova jako základu demokracie. Tu si nemůže přivlastnit, privatizovat nějaká skupina mocných. Předpokládá především "sociální odpovědnost" a v důsledku toho výkon této svobody musí v poslední instanci zůstat pod odpovědnou kontrolou společnosti. Proto také v Porto Alegre v Brazílii v rámci celosvětového sociálního hnutí vzniklo úsilí o vytvoření Mezinárodní observatoře médií (Media Watch Global), jejíž národní odbočky nyní začínají porůznu vznikat -- například francouzská byla ustavena 24. září v Paříži (viz http://observatoire-medias.info). Tato mezinárodní asociace se domnívá, že mimořádně významné výsledky v oblasti prosazování práva občanů být dobře informován může přinést již Světový summit o informacích, který se má konat v prosinci tohoto roku v Ženevě. (Z úvodníku Ignacia Ramoneta Pátá moc v říjnovém čísle Le Monde diplomatique vybral Pavel Barák.) |