Matt Drudge -- Internetová drbna a význam aféry Lewinská pro média i čtenáře

Pronesl jsem kacířskou myšlenku, že podomní vydavatel Matt Drudge, zvaný internetová drbna, pouze využil křehkosti demokracie a její bezbrannosti, aby obrátil pozornost davů od informací k "informacím". Řekl jsem, že bulvár v té chvíli zvítězil za nadšeného jásotu mocných.

Ve svém malém hollywoodském bytě vybudoval díky jednomu pécéčku a modemu mediální značku, která prý úspěšně konkuruje kolosům jako CNN či The New York Times. Nekonkuruje, protože to není cílem této aktivity. Cílem je zdání emancipace jedince, bezmocného z totality. Cílem je zdání demokračnosti. Cílem je neškodné odvedení pozornosti občanů od politiky k doutníkům mezi stehny stážistky v Bílém domě a vyzdvihnutí odvážného hlupáka na piedestal slávy.

Prohlásil jsem, že pokud by americký politický systém nebyl plný přetvářky a pokrytectví, zůstal by onen inkriminovaný doutník jedním z mnoha tajemství Bílého domu, případně by byl předmětem mimosoudního finančního vyrovnání mezi prezidentem a jeho "stážistkou". Někteří prý dokonce tvrdí, že úspěch stránky Drudge Report je předzvěstí konce žurnalistiky.

Není, pouze je to začátek "jiné" žurnalistiky.

Miloš Čermák si 7. 11. 2000 v článku Kdo je český Matt Drudge? odpověděl sám na otázku, proč Drudge profesionální novináře tak popuzuje? Protože se vědomě odmítá řídit pravidly, která jsou pro novinářský establishment posvátná, porušuje oficiální embarga , neověřuje fakta, o dvou nezávislých zdrojích vůbec nemluvě a nestará se ani o morální či etické souvislosti zpráv, které zveřejňuje. Čermák velmi kritcky říká, že v české žurnalistice jsou

Přesto úspěchu současného amerického milionáře nikdo z nich v Čechách nedosáhl. Proč? Protože česká veřejnost je daleko odolnější před napadením pseudoinformacemi a skandály. Protože má méně zranitelných ideálů a náboženských či multikulturních předsudků. Protože její nejnovější historie vznikala i na základě falešné mediální zprávy o mrtvém studentovi, kterou rozšířil bez jakéhokoliv ověření pod heslem "účel světí prostředky" do té doby respektovaný a nezávislý novinář. Kauza Martina Šmída ukázala zranitelnost systému, založeného pouze na víře ve vítězství abstraktních ideálů nad drsnou realitou okolního světa. Pravda a láska prohrála, i přes pozdější proklamace. Špionážní hry se ukázaly být silnější a životaschopnější.

Clinton zradil všeobecně sdílené, i když pokrytecké ideály o manželské věrnosti a pravdomluvnosti veřejných osob, aby si udržel moc. Právě proto moc vzápětí ztratil - a to nadlouho. Jeden prezident vystřídal druhého, jedna strana druhou. Je to Demokracie s velkým D? Jedna lež o stážistce pouze uvolnila místo jiné lži - té o zbraních hromadného ničení a nevyhnutelnosti střetu civilizací. Která lež je snesitelnější, za kterou se skrývá méně mrtvých? Vize Al Gorovy společnosti vzdělání a "new dealu pro 21. století" padla, jsa vystřídána vizí společnosti arogantní ekonomické či vojenské převahy, dosahující vítězství v politice strachem z války a strategickými bombardéry. Vize společnosti náboženských předsudků a civilizační hegemonie. Zvítězil Rambo nad Einsteinem. Svalnatý herec Arnold Schwarzeneger se stal senátorem. Je to tak správně? Měří se velikost demokracie kyblíky fimové či skutečné krve?

Internet jako médium všesměrové globální komunikace tentokráte posloužilo slepě. Setřela se hranice mezi profesionály a amatéry, setřely se kontury demokracie, dané nejen americkou ústavou i jejím prvním dodatkem. Zvítězil vítězstvíchtivý a pomstychtivý "lid" nad otevřeně amorálním a přece daleko morálnějším "Larry Flyntem". Amerika ve své pýše vítězící "ve věčné válce proti terorismu" doposud zaplatila vítězství pozvolným rozkladem ekonomiky, rozbitím jistot mezinárodního práva a ukázáním účinnosti různých taktik pro příští vítězství svých nepřátel či pouze sociálním a kulturním vyloučením frustrovaných hord. Internet ale ještě doposud nerozbil mediální establishment ani moc, bezzásadovost a účelovost klasické "doktrinální" geopolitiky. Globální mediokracie ani chaos bez-vládí a bez-práví v nejbližší době nehrozí. Hrozí ale vulgarizace. Hrozí macdonaldizace společnosti (George Ritzer 1993, česky Academia 1996), hrozí orwellizace - kontextová trivializace, kulturní warholizace či hodnotová postmodernizace a bezuzdná ekonomická globalizace. (Benjamin Kuras). Hrozí globální ztráta paměti i sdílených hodnot (Václav Bělohradský, Zdeněk Mahler či prof. Valenta).

Sklerotická paměť lidstva

Postrach novinářů i politiků je totiž mediální archiv. Minulost prchavosti uschovaná jako klíčový důkaz názorových proměn a bezzásadovosti vyřčeného, pojivosti slov i činů. Právě proto většina "mainstreamových" médií své archivy veřejnosti uzavírá či je dokonce likviduje, ty odvážnější média je alespoň zpoplatňují a pokládají tak mezi informacíchtivé a kontextuchtivé čtenáře a uspokojení jejich potřeb ekonomickou bariéru.

Nic není v tomto světě zdarma. A to je poselství, které s internetem taktéž souvisí. Ať chceme či ne, rozvoj této celoplanetární pavučiny je v rukou kapitálově silných, kterým dochází prozatím trpělivost nad principy anarchoautonomní kooperace a vojenské exaktnosti, vtělené do architektury síti sítí a jejich komunikačních protokolů. V Internetu se totiž rozhoduje na principu konsensu zúčastněných stran, není zde jeden vlastník, všichni jsou spoluuživatelé. Všichni jsou autory a čtenáři zároveň. Své znalosti sdílejí a máloco je dokáže přimět k tomu, aby za informace platili. Prozatím se to povedlo pouze podnikatelům s základním lidským pudem - sexem. Internet mění způsob trávení volného času, mění kulturu, obchod, mění představy o soukromí, domovu, práci, vzdělání, o pravdě i našich ideálech. nastavuje kruté zrcadlo myšlenkám humanity. Nejhledanějším slovem ve vyhledávačích byl sex a válka. A to je teprve nesmělý začátek toho, co přijde -- fúze a synergie s médii, telekomunikačními zařízeními a službami.

Archeologie a mýty o stvoření virtuálního světa

Přitom autor myšlenky asociativního prostředí pro uschovávání a vyhledávání informací, vojenský vědec a manažer, pordace amerického prezidenta pro vědecké záležitosti, profesor MIT a dr. Vannevar Bush se už v červenci roku 1945 domníval, že lidé, kteří se až dosud zabývali především posílením svých "hmotných" schopností a válkou, měli by se nyní zaměřit na posilování svých intelektuálních schopností, na zužitkování vědomostního potenciálu, který se za celou existenci lidstva shromáždil. Článek As we may think v časopise The Atlantic Monthly tak stál u formulování potřeb komunikace a tvorby světa založeného na znalostech a informacích. Jako ředitel Národního úřadu pro vědecký výzkum a vývoj USA, Bush obhajoval myšlenku, že po konci velké války už byl čas široce rozptýlené fragmenty vědeckého poznání sblížit do jedné entity - celku o hodně většího než suma jeho jednotlivých částí.

Bushův Memex měl tři hlavní principy shodné s budoucí "celosvětovou pavučinou":

• propojenost s médii a syntézou řeči
• URL - jednoznačné, neměnné adresy informace, hypertextové odkazy a "domácí" stránky
• Spolupráce při získávání informací

Dnes to vypadá jednoduše, ale tehdy to byla revoluční myšlenka. Vývoj dal Bushovi zapravdu. Dnes to vypadá, že všechny ty znalosti našly konečně své adresáty, dnes to vypadá, jako jako by se Bushovy sny nakonec nakonec svým způsobem naplnily. Přesto to tak jen vypadá, neboť vedle jednoznačně demokratizačního a reformního charakteru může mít internet jako každá technologie i charakter retardační. Za jakoukoliv technologií musíme vždy vidět člověka a jestliže pokrok začal v centrech zkoumání a poznávání, o rozvoj se postaral hlad po zisku, který se dnes začíná starat, aby mu liberální anarchismus internetu nepřerostl přes hlavu a nezničil monopol na vše, za co ještě jsou lidé ochotni platit. Internet vymysleli vědci na univerzitních pracovištích na objednávku armády jako prostředek ke komunikaci vojenských velitelství v případě atomové války, jeho rozmach ale způsobily privátní firmy a dlouho trvající mír. Jeho zánik mohou způsobi ti mocní, kteří dokáží ve jménu jakýchkoliv argumentů potalčovat to demokratické, co internet přináší - okamžité a nezcenzurovatelné informace , planetární kooperaci, bezplatnost řady cenných služeb, public domain, open source.

Odkazy:

• As We May Think , Vannevar Bush
• Memex - elektronický labyrint
• Memex search result - Cyberspace & critical theory
• Vannevar Bush a Memex - George P Landow, profesor angličtiny a historie umění, Brown University
• Od Memexu k hypertextu: Vannevar Bush a jeho myslící stroj, shrnutí od George P. Landowa

Pokračování zítra