26. 6. 2003
Reforma v půli cesty IV. |
Klíčovým faktorem jsou vhodná legislativní opatření a správní rozhodnutí, vedoucí k nejenom k realizaci nových služeb pro občany, ale i k formulaci lukrativních projektů pro soukromý sektor. Tak např. informační kiosky, realizující interaktivní styk občana s veřejnou správou, je možné provozovat jako licencovanou službu -- vlastní financování jejich výstavby a provozu je při vhodně zvolených podmínkách možné ponechat na soukromém sektoru. Veřejný sektor umožní přístup k datům veřejné správy, soukromá sféra je zdarma publikuje a realizuje k nim další služby s přidanou hodnotou. Za ty zaplatí buď stát - v případě "univerzální služby", nebo občan, v případě nadstandardu. Cena by odpovídala kvalitě, protože žádný subjekt by neměl monopl na informace státu, které by byly k dispozici volně, neb by byly už jednou občanem zaplacené - pořízené ze státního rozpočtu, tedy z jeho daní... Jinou velkou oblastí pro uplatnění spolufinancování soukromého sektoru pro realizaci priorit informační politiky jsou inteligentní elektronické identifikátory. Ty je možné v kombinaci s elektronickým podpisem využít pro bezpečnou elektronickou komunikaci se státní správou, stejně tak jako i pro řadu nejrůznějších podnikatelských aktivit. Ovšem cena musí odpovídat realitě - 700 Kč je nestoudnost daná monopolem. Zkušenosti ukazují, že pro dosažení priorit Státní informační politiky je nutné formulovat konkrétní úkoly a opatření do formy kontrolovatelných úkolů prováděcího plánu. Uplynulé období však také prokázalo, že formulování prováděcích plánů a vytvoření příslušné legislativy samo o sobě nestačí. Pokud nejsou k dispozici finanční zdroje k jejich realizaci, je přijatá legislativa následně nerealizovatelná. Pro koordinaci Státní informační politiky je proto zapotřebí vytvořit nebo vylepšit nástroje, které umožní účinné operační a věcné programové řízení projektů, včetně jejich centrálního financování. Bez toho se realizace informační politiky prodraží! Koordinace je nutná i při vytváření legislativy, která v oblasti telekomunikačních a informačních technologií je dnes věcně provázána - bez rozvoje komunikací není možno rozvíjet informační systémy. Důležité tedy je soustředit dostatečné operativní pravomoci na vládní úrovni a koncentrovat dostatečné finanční i lidské odborné zdroje pro programové financování a realizaci národní informační a telekomunikační politiky. Právě proto byl reorganizací Úřadu pro veřejné informační systémy a části Ministerstva dopravy a spojů vytvořen nový, samostatný resort. Domnívám se však, že integrace státní informatiky prozatím zůstala na půli cesty. O skutečně věcné integraci bychom mohli hovořit pouze tehdy, kdyby ministerstvo informatiky odborně řídilo i informatická oddělení jednotlivých resortních ministerstev a odpovídalo tak za skutečný chod celé státní informatiky. Pro nové ministerstvo by to ovšem znamenalo převzít i o hodně větší kus odpovědnosti a zároveň by to kladlo mnohem větší nároky na jeho odbornou úroveň. Nejsem si ale jist, zda současný tým kolem ministra Mlynáře je toho schopen. Otázkou na konec zůstává, zda nerealizovat světově revoluční krok - "outsourcovat" celé ministerstvo, včetně ministra. Třeba by mu to bylo ideologicky bližší... |
Reforma v půli cesty | RSS 2.0 Historie > | ||
---|---|---|---|
26. 6. 2003 | Reforma v půli cesty IV. Směrem k outsourcingu ministerstva |
Jiří Kofránek | |
26. 6. 2003 | Reforma v půli cesty III. ještě jednou Ostuda ministerstva, ostuda vlády |
Štěpán Kotrba | |
25. 6. 2003 | Reforma v půli cesty III. Internet do škol -- tvůrčí dílna nebo komerční tržiště? |
Jiří Kofránek | |
24. 6. 2003 | Reforma v půli cesty II. Elektronický podpis nebo elektronické šidítko? |
Jiří Kofránek | |
23. 6. 2003 | Reforma v půli cesty I. Trny prorostlá "česká cesta" k informační společnosti |
Jiří Kofránek | |
14. 1. 2003 | Veřejné zakázky: 3% výpalné z dodávek vládě | Martin Kunštek |