reakce na české školství se už nemá kam rozkládat Škola tady není od toho, aby se věnovala zálibám jednotlivých studentů. Musí poskytovat široké spektrum vědomostí všem, aby ze škol vycházeli všeobecně vzdělaní lidé. Pokud se někdo zajímá o hlubší vědomosti v nějakém oboru, musí se zajímat sám. Musí si vzít nějakou knihu a přečíst ji. A jsme u základního problému. pro naprostou většinu mládeže je kniha neznámou věcí. Jak sám autor říká, jejich jediný zájem je : "Jít domů koukat na televizi", a v této větě je jádro pudla.

Již dvě generace jsou mladí lidé generací televizní. Mně je třiašedesát let. Pokusím se vysvětlit rozdíl mezi naší generací a dnešní.

My jsme měli to štěstí, že za našeho mládí nebyla televize. Já sám jsem asi od 8 let (co jsem se naučil číst) četl jednu knihu denně (!) až do maturity možná až do dvaceti let. Spočítejte si to a srovnejte s tím, kolik knih přečtou dnešní mladí. Četl jsem tajně s baterkou pod peřinou do dvou, tří v noci, protože rodiče takový čtenářský zájem neschvalovali. Přečetl jsem velkou knihovnu svého otce, knihovny svých spolužáků, veřejné knihovny. Tři mušketýry za jednu noc. Deset dílů Tarzana (každý více než 400 stran) za deset dní. Četl jsem všechno co mi přišlo pod ruku - detektivky, kovbojky, vážnou literaturu, poezii. Prostě všechno.

Moje dcera už žila v době televizní. a dalo mně hodně práce ji přesvědčit, aby si něco přečetla. Přesto si něco přečetla. Její děti už jsme nepřesvědčili. V knize si prohlédli maximálně obrázky. Víc jejich zájem neudrželo. Jsou schopny sledovat pouze pohyblivé obrázky. Když se jich zeptáte, co včera viděli, vzpomenou si jenom na dámské vložky s křidélky nebo běloskvoucí prádlo vyprané dočista. To jsou informace z televize.

V naší době se říkalo "řekni mi co čteš a já ti řeknu, kdo jsi". Jsou to sice slova starého komunistického spisovatele Maxima Gorkého, ale sedí - teda seděla. Nevím, jestli dneska platí: řekni mi, na co se díváš v televizi a já ti řeknu, kdo jsi. Je to asi jedno.

Ani noviny dneska informacemi nepřekypují. Hlavní zprávou na titulní straně bývá vražda nebo alespoň velká bouračka. Noviny mají 16 stran. Polovina reklamy, jedna strana zprávy a komentáře z domova. Jedna a půl strany z ciziny. 4 až 5 stran sport. Nic moc. (A není to jen problém u nás - v Americe si Noam Chomski postěžoval, že se v novinách dozví " víc o prdeli Jennifer Lopezové než o válce v Iráku"). Proti takovým novinám bylo Rudé právo studnicí informací (kvalitu informací necháme stranou).

S učitelským sborem se autor vypořádal rázně:

"Je to taková divná sešlost lidí, kteří šli učit proto, že si netroufli v daném oboru opravdu dělat, ne proto, že by učit chtěli, důchodců, kteří vykládají už čtyřicet let zpaměti ty samé nesmysly, idiotů, kteří se cítí jako ti nejdůležitější lidé na světě a dávají to všem znát, neschopných hlupáků, které už chtěli dávno vyhodit, ale neudělali to proto, že nebylo koho přijmout místo nich."

Škoda, že se autor neumí podívat do vlastního hnízda. Co mohou ti učitelé dělat, když proti nim sedí televizní genarace? Třída, ve které má víc než polovina zkušenosti s drogou. (nás by v šestnácti letech nikdy nenapadlo se cpát perníkem nebo extází.)

A nic by se nezměnilo, ani kdyby před nimi stál onen učitel z Kalifornie který:

"Stával tam vpředu, usmíval se na nás na všechny, jak jsme postupně vcházeli, a prsty vyklepával na stůl nějaký složitý rytmus. Když se i opozdilci usadili, vzal si kousek křídy a začal s ní rychle točit mezi prsty tak zručně, jak profesionální hráč míchá kartami pokru. A pořád se usmíval, jakoby nějakému skrytému žertu. A pak -- pořád s úsměvem -- nám začal vykládat o fyzice, svých diagramech a rovnicích a tak nám pomáhal sdílet své porozumění. Nebyl to žádný skrytý vtip, co vykouzlilo ten úsměv na jeho tváři a jiskru v jeho očích. Byla to fyzika. Radost z fyziky! A ta radost byla nakažlivá. My, kdo jsme se tehdy nakazili, jsme měli štěstí,"

obávám se, že kdyby stál před nimi, že by mu brzy ztuhl úsměv na tváři.

I autor článku vidí, že postoj jeho spolužáků není v pořádku - divím se však, že nezná odpověď:

"Ptáte se ještě, kde se v lidech bere nechuť k iniciativě? Proč se chovají jako stádo a většinou zůstanou raději sedět doma před televizí, než aby vyrazili dotknout se živé kultury, skutečného života? Aby hledali pravdu? Aby něco vytvořili, ne pouze konzumovali? Aby se zajímali o to, kde žijí a co se kolem nich děje?"

Přitom odpověď je jednoduchá. je to proto, protože tato společnost je konsumní. Konzum je bůh - reklama do vás buší 24 hodin denně, že musíte mít tohle a tuto. A zblblý občan jde a kupuje (dnes navíc na dluh).

Zatím co naše generace šla v neděli do přírody, k vodě, dnešní generace sebere dětičky a jdou do supermarketu. (A neptejte se co bude z těchto dětí). Podívejte se na SPZetky aut před supermarketem a zjistíte, že tam jsou auta z celého kraje. Městští říkají, že v neděli a v sobotu jsou supermarkety plné "vidláků".

Je pravda, že: "Když potom jako maturant školu opouští, nic ho nezajímá, přihlášku na vysokou školu si podal tam, kam jdou ostatní, kde tuší peníze nebo kam ho poslali rodiče".

Ano, jde hlavně tam, kde jsou peníze. Peníze jsou totiž to hlavní, co dnešní mládež zajímá. Peníze jsou všechno. Kdo nemá peníze, je nikdo (nebo spíš blbec). Domnívám se totiž, že výše uvedený posudek učitelského sboru je výsledek pohrdání budoucího úspěšného právníka, doktora, bankéře, který intuitivně opovrhuje lidmi s platem hluboko pod průměrem. co na tom, že ho předtím tito opovrženíhodní lidé všechno naučili. Že bez nich by nebyl nic, protože v televizi by se nic nenaučil.

Já bych nikdy neřekl o svých učitelích před 40 lety něco takového. byli to slušní lidé, kteří se snažili nám poskytnout vzdělání a svým příkladem nám šli vzorem. Nic neznamená, že některé jsme měli radši a jiné méně.

Je velmi snadné kritizovat druhé, "vidět smítku na oku druhého a nevidět trám na svém oku," ale to nic nevyřeší. Bohužel každý musí začít u sebe. problémy nastíněné mladým autorem se za jednu generaci nevyřeší - pokud se vůbec někdy vyřeší.

"A pořád ta strašná apatie. Nikde nic nehledat, nic nečíst, jen si to odsedět, vrátit se domů, koukat na televizi a zabíjet čas. A nesnažte se přít o to, že to tak není, já to vidím kolem sebe každý den. Vím jistě jednu věc, že lidé takoví ze své přirozenosti nejsou.Co to je za sílu, co z člověka udělá takovouto nemyslící chodící mumii? Kdy se to děje, kde je ta hranice? Bohužel je evidentní, že tato změna se odehrává ve škole. Méně na té základní, hlavně pak na střední."

Omyl, příteli, tohle je (nejen) lidská přirozenost. člověk se moc neliší od jiného tvora na světě. Jako lev nebo jiné zvíře i člověk má jediný zájem - dobře se nažrat a nic nedělat. To, po čem voláte, je nadstavba. Je to něco, co musí dát rodina ve spolupráci se školou tomu malému človíčkovi do výbavy. A z devadesáti procent to musí být rodina. Nestačí dítěti koupit počítač a nestarat se jaké programy má nainstalovány. Obávám se, že ve většině případů je dívání na Novu méně škodlivé. Házet všechno na školu je u nás velmi populární, ale bohužel zcela mylné. Že mám pravdu, o tom svědčí to, že rodiče vzdělaných lidí více dbají na vzdělání svých dětí. Že je to někdy marné, je jiná věc. Ačkoli název článku kritizuje školství, obsah jasně ukazuje, kde je chyba. Autor ji však hledá jinde.

Autor tohoto příspěvku prohlašuje, že nebyl učitel, ani v rodině nemá učitele, ale práce učitelů si vážil a váží. Ing Josef Vít Jahodová 14 Plzeň