Bezpapírová kancelář mohla být už před čtyřmi lety...

Podle názvu se jedná o velmi potřebný projekt -- nahradit papírový oběh dokumentů ve složitém procesu přípravy a připomínkování vládních materiálů elektronickou komunikací bude znamenat nejen to, že odpadnou ony televizně vděčné obrázky ministrů vlekoucích na zasedání vlády obrovité stohy materiálů, ale především se zprůhlední a zefektivní celý proces jejich přípravy a projednávání. Elektronický oběh dokumentů bude především šetřit čas zpracovatelů.

Ostatně -- v komerční sféře se obdobné systémy již běžně využívají. Tzv. "systémy správy dokumentů" (Document Management Systems -- DMS) jsou užitečnými nástroji v podnicích a nyní existuje řada dodavatelů těchto nástrojů pro vnitropodnikové řízení. Jejich implementace však předpokládá existenci standardních vnitropodnikových rozhodovacích procesů. Legislativní proces ovšem rozhodně takovýmto standardním systémem není, a proto nasazení komerčních systémů do legislativního procesu není zdaleka jednoduché jak by se z laického hlediska na první pohled zdálo.

A v tom je zřejmě jádro pudla. Ministerstvo informatiky si vůbec asi neuvědomuje náročnost projektu. Slibuje zajistit tento projekt v šibeničně krátké době (za 2 měsíce se za 250 tisíc stihne udělat analýza, za další 4 měsíce za jeden a tři čtvrtě miliónu realizuje pilotní projekt a poté se bude celý systém outsourcovat některému komerčnímu subjektu ).

A tak mě napadá přísloví: "mladé tele se vlka nebojí".

To "tele" totiž možná ani netuší, že celá problematika oběhu dokumentů mezi ústředními orgány státní správy je již od roku 2000 řešena jako jeden z úkolů Akčního plánu Úřadem vlády ČR - a pokud je mi známo, bylo na její řešení již vynaloženo cca 4 milióny korun!

Ministerstvo informatiky tedy dnes předkládá do vlády materiál, který bez jakéhokoli zdůvodnění a vyhodnocení hází do koše výsledky řešení původního projektu Úřadu vlády, za něž již byly utraceny veřejné peníze (a vynaloženo i značné intelektuální úsilí řady odborníků i firem -- není to totiž projekt jediného centrálního dodavatele). Paradoxem je, že projekt řešený Úřadem vlády je nyní ve stavu před možným spuštěním pilotního provozu.

Podle stávajících kompetencí i Legislativních pravidel je ale právě Úřad vlády a nikoli Ministerstvo informatiky zodpovědné za oběh a ukládání vládních materiálů různé kategorie. Doba je turbulentní, vše se dá změnit. Ostatně, ministerstvo informatiky po provedeném výběrovém řízení stejně vypadne ze hry - pro vlastní provoz tak citlivého systému jakým je oběh vládních materiálů je navrhován outsourcing -- uvědomuje si vůbec pan ministr bezpečnostní rizika tohoto návrhu?

Neměl by se už konečně raději outsourcovat pan ministr sám?