Trinidad jako hrozba terorismu

Spojené státy závisí dvěma třetinami dováženého zkapalněného zemního plynu na Trinidadu - jednom z ostrovů v Karibském moři. Tankery z této země přivážejí náklady do amerických přístavů, které ale nemají dost peněz na řádná bezpečnostní opatření. Podle údajů zpracovaných kanadskou reportérkou Donnou Jacobsovou neprochází 95% lodních nákladů žádnou kontrolou. Americká Central Intelligence Agency (CIA) se obává na základě informací získaných od mezinárodní poradenské společnosti TRW Inc., že by mohl na některém tankeru se zkapalněným plynem přijít vážný teroristický úder proti USA. Jsou takové obavy odůvodněné?

Podle názorů CIA je pro Spojené státy mnohem nebezpečnější zbraň hromadného ničení dopravená do země na lodi než prostřednictvím balistické rakety: "I malý útok provedený na některý významný přístav by mohl velice silně narušit lodní dodávky na několik měsíců. Narušil by se dovoz třeba topného oleje nebo různých potřebných součástek a tedy by utrpělo jak obyvatelstvo tak i průmysl." Starosta Bostonu Thomas M. Menino se obává, že by buď mohly být napadeny lodě jedoucí do přístavu nebo by některý tanker sám mohl být použit jako zbraň.

Ministerský předseda Trinidadu a Tobaga, Patrick Manning, se v prosinci setkal s americkým prezidentem Georgem W. Bushem, aby ho ujistil pokračující stabilitou země a na oplátku žádal o dohodu s USA, která by zlepšila bezpečnostní situaci v zemi a pomohla omezit vzkvékající obchod s drogami. Pan Manning prý bude podle názorů amerického Střediska pro strategické a mezinárodní studie skutečně potřebovat veškerou americkou pomoc. Ačkoliv se země připravuje na svůj známý karneval ve dnech 23. a 24. února, její vnitřní stabilita je vystavena rekordně vysoké zločinnosti. Loni bylo zavražděno 229 lidí a letos dochází k vraždám téměř každý den. Kromě vražd se na ostrově šíří nový jev - únosy. Nikdo nezná skutečná čísla a odhady jsou mezi 50 (úřední odhad) a 200 únosy (neúřední odhad). Několik unesených lidí bylo zavražděno a unesené děti jsou drasticky zneužívány. Jsou zprávy, že některé rodiny zaplatily až 2 miliony dolarů nebo poskytly několik kilogramů kokainu jako výkupné.

Podle pana Manohara Ramsarana, člena parlamentu za stranu United National Congress (UNC), což je opoziční strana s převahou Indů, zaplatilo loni více než 400 lidí za tak zvanou "ochranu před únosem". Tisíce Indů požádaly kanadské a americké vyslanectví, aby jim poskytnuly ochranu před rasově založenými únosy. Mnoho jiných zavřelo své podniky a odeslalo své rodiny do ciziny nebo ostrov opustilo. Generálního tajemníka OSN Kofiho Annana navštívila během jeho vánoční dovolené na sesterském ostrově Tobagu skupina poslanců UNC, aby mu řekla, že se země patrně neobejde bez intervence OSN.

Už v r. 2001 požádal trinidadský senátor Robin Montano (právník, který vystudoval v Kanadě) kanadského ministerského předsedu o pomoc před dvojím nebezpečím: vlnou zločinu a spolčováním vlády s muslimskou skupinou Jama'at-al-Muslimeen (Jamaat), které údajně představují teroristické nebezpečí. Podle senátora by měl mít Trinidad do dvou roků největší zařízení na zkapalňování přírodního plynu na světě. Kdyby se situace v zemi nevyvíjela podle přání organizace Jamaat, toto zařízení by se mohlo stát cílem sabotáží.

Ministerský předseda Patrick Manning je pod neustálými útoky opozičních politiků za to, že přednostně financuje Jamaat převážně kontrolovaný Afričany. Do země přichází velké množství Afričanů, kdežto trinidadští státní zaměstnanci indického původu jsou propouštěni z práce. Jenže podle názoru odborníka na Jamaat, není největším nebezpečím tato organizace, ale elity v zemi, které přeměnily Trinidad na "narko-demokracii". Obchod s drogami ovlivnil všechny vládní instituce a financuje místní buňku al-Qaedy. Jak je to všechno možné? V zemi panuje velká bída a nepořádek, takže prý země spěje do záhuby.

Zatímco se často píše o Kubě, poněvadž je patrně politicky korektní ukazovat její nedostatky ať skutečné nebo domnělé (má přece odlišný politický systém od jiných karibských ostrovů), situace v jiných karibských zemích unikala kritice, ačkoliv by si ji zasluhovala mnohem, mnohem více než právě Kuba.

Reportérka Donna Jacobsová se tedy věnovala Trinidadu, kde vedle sebe existuje nádherná tropická krása přírody a zoufalá lidská bída. Exotické restaurace jsou v blízkosti skládek odpadu, na nichž bojují lidé se supy o kousek jídla. Zatímco karneval rozeznívá ostrov hudbou a tancem, denně se vraždí a unášejí lidé. Za srdce prý chytí nejen hejna šarlachově zbarvených ibisů ale jiným způsobem také mytí dětí v silničních příkopech rodiči, kteří nemají jiný přístup k vodě. Trinidad je plný extrémů. Paní Jacobsová získala při svém pracovním pobytu dojem, že je tikající bombou a otázkou je, kdy dojde k výbuchu.

Oba sesterské ostrovy získaly nezávislost v r. 1962. Tisíce Severoameričanů sem přicházejí odpočinout si od chladu, zejména na Tobago, kde jsou kilometry bílých písečných pláží a průměrná teplota 30şC. Tato země má ale také velice vysokou koncentraci energetických gigantů jako je BP Amoco, British Gas, BHP Billiton, Exxon Mobil atd. a také kanadských společností jako je PetroCanada, Talisman Energy, Vermilion Oil and Gas a Methanex (největší světový výrobce metanolu).

Zatímco původní obyvatelstvo téměř neexistuje, dnešní obyvatelé jsou potomky jednak afrických otroků, které sem přivezli Evropané v 16. století, a jednak potomky indických sluhů, které sem přivezli Britové z Indie po zrušení otroctví v r. 1845. Obyvatelé indického původu jsou na tom lépe sociálně i hospodářsky. Pracují v obchodě i v průmyslu a zastávají svobodná povolání. Cítí se více britští než sami Britové a trpí silným pocitem nadřazenosti nad ostatním obyvatelstvem i nad návštěvníky. Mají nejvíce obětí mezi unesenými zatímco nejvíc únosců se rekrutuje z afrických potomků. Ti mají dva důležité ochránce - ministerského předsedu Patricka Manninga a imáma Yasina Abu Bakra, který stojí v čele Jamaatu a považuje se za Manningova poradce. Prý má styky s al-Qaedou. Kdysi se ale jmenoval Lennox Phillip a původně byl anglikánským policistou. Vystudoval polytechniku v kanadském Torontu. Má ale zakázán vstup do USA i do Kanady a v Londýně byl zadržen na letišti. Sledují ho americké CIA a FBI, britské MI5 a MI6 a kanadské CSIS a RCMP. Za svého největšího přítele a nejlepšího člověka na světě považuje libyjského plukovníka Moammara Gadhafiho, od něhož dostal miliony dolarů pro výstavbu mešit, škol a zdravotních středisek. Pan Bakr tvrdí, že žádné z těchto peněz nepoužil k šíření radikálního islámu v karibské oblasti.

Po hodině diskuse s paní Jacobsovou, zdali je on sám nebo členové Jamaatu v nějakém vztahu k terorismu, se tento velice kultivovaný člověk rozohnil, když začal mluvit o tom, v jakém stavu žijí černí občané na Trinidadu: "Příliš mnoho jich denně hladoví, žije v otřesných podmínkách jako krysy. Tato země produkuje naftu od r. 1912, tedy dávno předtím, než ji začali čerpat Arabové. Tato země je největším výrobcem metanolu na světě. Máme asfalt, máme pitnou vodu - a máme velice, opravdu velice úrodnou půdu". Žertuje: "Když někam plivnete, hned z toho začne něco růst". Ale hned se opět ptá: "Kam jdou ale všechny peníze?" Zkorumpovaní politici defraudují peníze určené na potraviny a léky. Říká, že ho vláda nenávidí za jeho kritiku, že v této nejbohatší karibské zemi s hrubým domácích produktem ve výši 11 miliard kanadských dolarů žije v naprosté chudobě čtvrtina všeho obyvatelstva. Většina trinidadského bohatství pochází ze zpracování nafty. Pan Bakr připomíná , že USA získávají 2/3 své spotřeby kapalného přírodního plynu z Trinidadu. Kromě toho země vyváží výrobky chemického a ocelářského průmyslu, hnojiva, cukr, kakao a kávu.

Příští den se paní Jacobsová setkává s panem Sadiqem Al Razim, vysokým hodnostářem Jamaatu. Je také imámem - původně vystudoval pozemní inženýrství a také pracoval jako kontrolor kvality návrhů a výstavby velkého zařízení firmy Atlantic Liquid Natural Gas. Jeho mešita je v bohaté čtvrti Point Fortin, kde sídlí petrochemický průmysl. Vozí paní Jacobsovou po okolí, kde se stavějí přepychové domy. Není proti bohatství, je-li zasloužené prací, ale upozorňuje, že nic z něho se nedostává k lidem, kteří pracují. Jedou kolem dřívější americké vojenské základny v Chaguaramas. Reportérka již zjistila, že Američani nejsou v oblibě naprosto u nikoho, s kým se setkala, ale je potěšena, že Kanaďani jsou považováni za dobré petrochemické zaměstnavatele a také mají velice dobrou pověst díky 40 milionům dolarů, které do země přináší Kanadská mezinárodní agentura pro rozvoj ve formě grantů. Noviny jsou protiamerické a jen potvrzují veřejný odpor vůči Američanům, tedy jejich ideologii a akcím, zejména proti jejich válce v Iráku. Lidé, kteří pracují v ropném průmyslu se bojí případných teroristických útoků proti americkým a britským podnikům na ostrově, které vidí jako možné cíle.

Auto pana Al Raziho přijíždí k zálivu Staubles Bay, kde jsou zakotveny jachty multimilionářů. Pan Al Razi upozorňuje, že je jich mnoho zapojeno do pašování drog z Venezuely, kterou je dokonce vidět ve vzdálenosti 12 km. Prý je 95% unášených obětí právě z kruhů obchodu s kokainem. Royal Bank of Trinidad and Tobago udává, že se na ostrově "pere" asi 6 miliard dolarů "špinavých peněz", tedy víc než polovina hrubého národního důchodu. "Při tom nedošlo ani k jednomu soudnímu procesu", říká pan Al Razi, "protože si tito lidé koupili každého, od policistů, přes soudce až k politikům". A potom mění předmět rozhovoru a říká, že zakládá učňovskou školu pod záštitou Jamaatu, aby učila nezaměstnatelné černé mladíky svářet, montovat potrubí, zacházet se stroji. Většina průmyslových firem, které požádal o finanční pomoc, ji odmítla poskytnout, což považuje za velice krátkozraké. Každých 50 vyučených mladíků znamená o 50 méně zoufalých mužů, kteří by se dali naverbovat jako únosci nebo lupiči.

Pan Bakr potvrzuje, že je ostrov rozdělen podle rasových hranic - 99.9% všech lékařů a 77% právníků jsou indického původu, kdežto 95% všech vězňů a 86% lidí v útulcích pro duševně nemocné jsou afrického původu. Paní Jacobsová uveřejnila v novinách mnoho snímků, jak živoří lidé, například v předměstí Laventille u města Port of Spain a také jak si jiní bohatě užívají života v Goodwards Estates. Jamaat kritizuje obojí způsob života - chce zlepšit úděl chudých a poukazuje na to, že přepych bohatých pochází z obchodu s drogami, z praní špinavých peněz a z vládní korupce. Není jistě divu, že tedy na Jamaat hledí odlišně jedni i druzí a že se mezi chudým černým obyvatelstvem radikální islám šíří. Reportérka mluvila s velkým množstvím nejrůznějších významných lidí na Trinidadu a zjistila že se názory na Jamaat a pana Bakra různí, někteří ho považují za zločince, kdežto jiní mu vděčí za pomoc, kterou nikdy neodmítne poskytnout těm, kteří ho v jeho mešitě vyhledávají. Všichni lidé se ale obávají budoucnosti, protože na ostrově přibývá zbraní. V souvislosti s beznadějnou chudobou jedněch a naprostou politickou krátkozrakostí druhých to nevěští nic dobrého. Jestliže bylo na začátku vysloveno přirovnání ostrova k časované bombě, otázka není, zdali vybuchne, ale kdy se tak stane.

Poznámka: Tento článek zdaleka nepřináší všechny poznatky paní Jacobsové, například z jejího rozhovoru s imámem Bakrem o pokusu o převrat v r. 1990 nebo o jeho názorech na příčiny velkých převratů od francouzské Bastilly přes Adolfa Hitlera až po kambodžského Pol Pota. Je nepravděpodobné, že by se o nich dověděla mezinárodní poradenská společnost TRW Inc. Ta by snad mohla poradit americkým politikům, že by se dalo předejít nočním můrám, které straší bostonského starostu, kdyby se zapracovalo na zmenšení sociálních rozdílů na ostrově - a nejen tam.