Jana Volfová, bývalá poslankyně ČSSD, se v úterý zúčastnila v Domě odborových svazů republikového shromáždění volební strany Nezávislých, za niž kandidovali a uspěli do Evropského parlamentu bývalý ředitel televize NOVA Vladimír Železný a bývalá moderátorka této televize Jana Bobošíková. "Nechci jít dál s těmi zbabělci," vyjádřila svou skepsi na adresu sociálních demokratů Volfová. "V sobotu se nejspíše vzdám členství v ČSSD i v SDŽ," dodala pro Britské listy. Její odchod může vyvolat i rozkol v ženské organizaci sociální demokracie SDŽ, kde za ní stojí řada členek.

Britské listy se občas dotknou tématu těsně spojenému s problematikou občanských práv, jakým je i postup policie při kontrolách dokladů. Dotkl se ho Štěpán Kotrba článkem Policejní trávobraní: manévry ve squattu Milada kvůli dvěma pytlíkům marihuany, stejně jako Jan Paul článkem S policisty se nemluví, aneb stále zamindrákovaní ochránci zákona. Oba autoři se stali objektem policejní kontroly. Oba měli pocit, že něco není v pořádku. Ten se opíral o přinejmenším hrubou povědomost o změnách, které prodělala legislativa v této oblasti po roce 1989. Lze zde připomenout §13 zákona o policii, kde jsou přesně popsány situace, kdy policista může požadovat prokázání totožnosti.

Při příležitosti vydání životopisu Billa Clintona s ním v úterý večer vysílala televize BBC rozsáhlý rozhovor. Zde jsou citace k aféře s Monikou Lewinskou.

Rozsah skandálu týkajícího se mučení vězňů v bagdádském vězení Abu Ghraib se dramaticky rozšířil, když vojenský soudce nařídil vysokým americkým velitelům, aby se podrobili výslechům od právníků, kteří čelí obviněním u vojenských soudů.

Kouření v průměru zkracuje lidský život o deset let, podle nejdelší dosud provedené analýzy kuřáků, ale když kuřák přestane kouřit v jakémkoliv věku, přináší to velkou zdravotní regeneraci.

Spojené státy v úterý nabídly nezvyklý kompromis ohledně věznění Saddáma Husajna, bývalého iráckého diktátora, kterého odmítly vydat nové prozatímní irácké vládě.

Před dvěma lety byl opětovně zvolen Gerhard Schröder německým kancléřem. Z hlubin předpovídané volební porážky se mu podařilo doslova o pouhých několik tisíc hlasů porazit svého mocného bavorského oponenta Edmunda Stoibera, kandidáta CDU/CSU. Rudo-zelená vládní koalice tak dostala důvěru voličů vést německý stát úskalími světové a evropské politiky i ekonomiky na další čtyři roky. A že to byla a je neklidná cesta, ukazuje nejen zpomalení ekonomického růstu země, již nastartované zeštíhlování sociálního státu, ale i hlubinný propad volebních preferencí německé SPD na nejnižší úroveň od konce druhé světové války.

V pondělí 21. června 2004 se Jan Lipšanský v Britských listech zabýval nedávným návrhem komunistických poslanců uzákonit spisovnou češtinu jako jazyk celoplošných médií. Na rozdíl od něj však nesdílím jeho "nadšení" z tohoto zákona, neboť se mi zdá naprosto zbytečný.

Distributorům filmu Michaela Moora Fahrnenheit 9/11 se v úterý nepodařilo zvrátit rozhodnutí Motion Picture Association of America udělit tomuto filmu klasifikaci "R" (do 17 let přístupné pouze se souhlasem rodičů).

V úterý před půlnocí bylo v Británii oznámeno, že britský konzervativní deník Daily Telegraph, týdeník Sunday Telegraph a týdeník Spectator byly prodány investorům bratřím Barclayům za 665 milionů liber. Bratří Barclayové jsou miliardáři, kteří žijí na Channel Islands, ostrovech v kanálu La Manche a vlastní deník Scotsman a londýnský hotel Ritz.

Listy byly dány na prodej po ostrém konfliktu mezi bývalým majitelem deníku Daily Telegraph Conradem Blackem a správní radou jeho společnosti Hollinger Group. Black má i nadále ve firmě Hollinger sedmdesátiprocentní hlasovací práva, i když vlastní pouze třicet procent jejích akcií. Audit odhalil, že si bez schválení správní rady Conrad Black z firmy vyplácel miliony dolarů pro osobní potřebu. Firma Hollinger International nyní žaluje Conrada Blacka o 1,25 miliardy dolar. Obvinila ho z podvodů, že zneužíval financí tohoto podniku a finacoval si z nich svůj milionářský životní styl. Black se ještě prý pokusí najít právní kličky, jak by prodeji mohl zabránit.

Podrobnosti v angličtině např. ZDE

Činitelé v Seoulu potvrdili, že jihokorejský rukojmí, jemuž únosci vyhrožovali popravou, byl usmrcen. Korejské ministerstvo zahraničních věcí uvedlo, že byla nalezena mrtvola třiatřicetiletého překladatele Kim Sun-ila. Televizní stanice al Džazíra uvedla, že byl překladatel sťat.

Kim pracoval pro bezpečnostní firmu, která poskytovala služby americké armádě, když byl minulý týden unesen u města Fallúdža. Jižní Korea odmítla požadavek únosců, aby ukončila své vojenské angažmá v Iráku.

AL Džazíra konstatovala, že obdržela nový videozáznam s informací, že byl Kim usmrcen. Na záběrech, které stanice odvysílala, klečel Kim na zemi před pěti maskovanými muži.

Seoul zdůraznil, že bude realizovat plán vyslat do Iráku dalších 3000 jihokorejských vojáků. Jižní Korea má v Iráku už 600 mužů.

Podrobnosti v angličtině ZDE

Server Na vrcholu v minulých dnech náhle omezil přístup k statistikám Britských listů na pouhý jeden měsíc zpět a odmítl zpřístupnit tuto službu v tom rozsahu, v jakém ji nám podle vzájemné dohody o reklamě poskytoval dosud - totiž jako archiv statistiky, přístupný po dobu 1 roku. Proto s ním Britské listy ukončily spolupráci. Ta trvala nepřetržitě od dubna 2000.

Server Na vrcholu začal před několika měsíci požadovat za své statistické měření z důvodu stabilně vysoké návštěvnosti stránek Britských listů (více než 500 000 stažených stránek měsíčně, více než 20 000 stránek denně) za neomezené zpřístupnění statistik platbu minimálně 4 900 Kč měsíčně, což činí 58 800 Kč bez DPH ročně. Původně jsme se s firmou Na vrcholu dohodli na bezplatné službě výměnou za reklamu, služby poskytované Britským listům však začal v minulých dnech server Na vrcholu jednostranně omezovat, aniž by nás o tom informoval. Včetně 19% DPH by tak Britské listy, které nejsou plátcem DPH, zaplatily jen za sledování návštěvnosti s ročním archivem 69 972 Kč. Takovou částku, požadovanou po nekomerčním serveru považujeme za nesmyslnou, a to přesto, že v současnosti denní čtenost serveru BL dosahuje cca 6 000 čtenářů.

Britské listy jsou a nadále chtějí zůstat nezpoplatněnou veřejnou službou a nekomerčním projektem, fungují prakticky bez rozpočtu. Statistika Na vrcholu nezaznamenávala počty čtenářů BL úplně přesně, vůči reálným číslům byla asi o 20 - 30 procent nižší. Jakmile to bude možné, zprovozníme interní statistiku vlastní.

ARLON - "Marku Dutrouxi," oznámil předseda belgického soudu Stéphane Goux po čtyřech měsících, "byl jste odsouzen k maximálnímu trestu. " A dodal: "Myslím, že se z toho dostanete lépe, než některé z vašich obětí, které již nejsou mezi živými". Soud se rozhodl odsoudit Marka Dutrouxe za únosy, držení a znásilnění Julie, Julie, Melissy, Any, Eefje, Sabiny a Laetitie. Pouze poslední dvě z dívek se zúčastnily soudu, který odsoudil pedofila Doutrouxe k tomuto trestu.

úterý 15.45: Auditoři OSN ostře kritizovali americkou okupační správu v Iráku za to, jak utratila více než 11 miliard dolarů iráckých ropných příjmů.

Z prozrazené kopie předběžné zprávy finanční poradenské firmy KPMG, která analyzovala Rozvojový fond pro Irák, který shromažďuje příjmy z prodeje irácké ropy a rozhoduje o tom, na co se mají použít, vyplývá, že fond nedodržuje přesné zásady účetnictví a že činitelé Američany vedené irácké prozatímní správy se "brání" veřejné kontrole. Fond je podle firmy KPMG "otevřen korupci".

Ve čtvrtek 10. června 2004 hostila Lucerna zajímavý double act relativně nových skupin Bůhví (založena roku 1995, ale začala být známější teprve od roku 2002) na jedné straně a jejich daleko zkušenější hostitele Neřež na straně druhé. (Zakladatelské duo Vřešťál a Sázavský spolu hrají od roku 1979.) Obvyklá česká praxe, že hraje jedna skupina a pak "host", znamenala, že vystoupení skupiny Bůhví bylo přerušeno vystoupením skupiny Neřež.

Jednu věc je nutno říci hned na začátku této recenze: zvuk v Lucerně byl naprosto strašlivý a skoro všichni si toho všimli.

The famous Lucerna Music Bar in Prague has undoubtedly seen many intriguing performances since its opening in the 1920s. Playing a sold-out concert at the prestigious club remains the dream of most Czech groups. On Thursday, 10th June 2004 the Lucerna hosted an interesting double act of relative newcomers Bůhví (founded in 1995 but really taking off only in 2002) on the one hand and their much more experienced hosts Neřež on the other. (The founding duo Vřeštˇál and Sázavský has been playing together since 1979.) The unusual Czech practice of one band plus "guest" meant that the Neřež performance was sandwiched between two sections of Bůhví.

One thing deserves mentioning at the very beginning of this review: the sound at the Lucerna was absolutely appalling as nearly everybody could tell.

Dnes a denně se něco pustí do éteru, co má problematickou váhu, anebo dokonce závažně mate.

V pondělí 21. 6. večer v Událostech a komentářích ČT se také hovořilo o možnosti udržet existenci základních škol při stále se snižujícím počtu žactva, když jejich provoz stojí státní kasu "neúnosné" částky.

Pan Pickwick stál na balkóně, píše Charles Dickens v nesmrtelné Kronice Pickwickova klubu, a dole hučel dav. "Slumkey navěky!" "Navěky," volal pan Pickwick. "Žádný Fizkin," hulákal dav. "Určitě ne!" křičel Pickwick. "Kdo je to Slumkey," šeptal pan Tupman. "Nemám tušení," odpověděl šeptem i pan Pickwick. "Dělejte to, co dav, to je v takové situaci nejlepší." "Ale co když jsou ty davy dva," zkomplikoval otázku hloubavý pan Snodgrass. "Pak křičte s tím větším," řekl bez váhání pan Pickwick.

Moudrost pana Pickwicka je neochvějná: chce-li mít člověk spokojený život, měl by se zařadit. Existuje konvence, a kdo ji nezastává, je "out", mimo, prostě cvok.

Vysílalo se v ČRo 6 v sobotu 19. června; vyjde v časopise Listy, jehož je Václav Žák šéfredaktorem, www.listy.cz

Mučení iráckých vězňů americkými vojáky ve vězení Abu Ghraib - bití při každé příležitosti, ponižování, fotografování vězňů - to všechno zažil Palestinec Anan Labadeh loni v březnu jako vězeň v izraelském vojenském táboře, píše list Washington Post. Izraelci mají ale tyto techniky dokonale vypracované. Jejich techniky jak rozložit vězně jsou daleko pokročilejší. "To, co Izraelci dělají, je daleko efektivnější než bití. Tři dny bez jídla a bez spánku a jste ochoten jim říci cokoliv. Je vidět, že Američané byli jen amatéři."

(Shodou okolností jde o podobné techniky, jaké používala v padesátých letech při procesech se Slánským česká Stb, když potřebovala přimět obžalované, aby se přiznali k "zločinům", které nespáchali, a naučili se své výpovědi nazpaměť.) Americký list pokračuje:

"Zdá se, že lékaři jsou zajedno v tom, že se homosexualita nedá léčit, ale také se zdá, že pokud se vytvoří příznivé preferenční podmínky, tak se může rozšiřovat. Nemusí to být čtyři procenta obyvatelstva, může to být šest, může to být osm. A také se zdá, že kdykoliv se západní civilizace dostala do úpadku, procento homosexuálů rostlo." Tohle nejsou slova kardinála Vlka, nebo poslance Karase, dvou nejznámnějších homofóbů v Česku. Tyhle tři věty prohlásil na plénu Poslanecké sněmovny člen sociální demokracie Jan Mládek. Neznalého to nepřekvapí, ale zasvěceného minimálně zarazí.

pondělí 19.00: Více než diskusi odborníků připomínal v pondělí dopoledne seminář Role veřejnoprávních sdělovacích prostředků v paláci Charitas opakování před maturitou. Anebo důkaz pro funkcionáře KDU-ČSL, že předseda jejich klubu poslanců a předseda Stálé komise pro sdělovací prostředky Parlamentu Jaromír Talíř bude dokonalým ministrem mediální kultury. Na stranickou půdu dostal mediální ředitele či jejich odborné pracovníky, členy rady i odborné novináře. V diskusi vystoupili proděkan Fakulty sociálních věd UK Jan Jirák, ředitel Českého rozhlasu Václav Kasík, hlavní analytik České televize Nikolaj Savický, místopředseda Rady pro rozhlasové a televizní vysílání Šenkýř. Na semináři byl také bývalý ředitel ČRo Ježek, kerého jsem požádal o písemný názor, neb jako první kdysi pronesl tezi, že dvě a dvě jsou čtyři...

Nebýt důrazného odmítnutí už jen samotného pomyšlení na funkční spojení Českého rozhlasu a České televize gen. ředitelem ČRo Václavem Kasíkem, asi by mne Štěpán Kotrba k psaní o miliontém semináři (tentokrát byla pořadatelem KDU-ČSL) na téma, zda potřebujeme veřejnoprávní média či nikoli, nepřemluvil. Neštve mne, že si Václav Kasík (před ním ostatně také Ivo Mathé) myslí něco jiného než já. Štve mě, že stejně jako mnoho jiných odmítá spojení ČT a ČRo pod společnou značku (např. Český rozhlas a televize - ČeRT), aniž by připustil diskusi či uvedl jediný argument, kterým by odmítavé stanovisko podpořil -- pokud za argument nepovažujeme tvrzení, že v Evropě existují oba modely a tam, kde rozhlas a televize fungují pod jednou střechou, touží po opaku.

ČeRT - Vlastimil Ježek BL

Není to dlouho, co jsem se snažil charakterizovat přístup Lidových novin k seriózní žurnalistice. Při čtení jsem střílel ze vzduchovky, zvedal si žaludek na lodičkách, abych si ho nakonec nadobro obrátil návštěvou kdysi oduševnělé kavárny. Je věcí názoru a polemiky, jsou-li tato pouťová přirovnání odpovídající a opodstatněná. Každý člověk má taky svůj žaludek jinak citlivý a já zjevně patřím k lidem, kteří si nemohou v autobuse klidně číst, zvláště v zatáčkovitých úsecích cesty.

Zkuste si představit, že jste rodičem velmi nadaného dítěte, které je ve věku, kdy se zvažuje přechod ze základní školy na osmileté gymnázium. Váš potomek i vy máte jasno v tom, že bude chtít ve studiu pokračovat dál na vysoké škole, a tak bude jistě lepší připravovat se na budoucnost v "ústavu", který nabízí kvalitnější výuku a je možné v něm dosáhnout i středoškolského vzdělání. Shodou okolností bydlíte v Kroměříži a chcete své dítko nechat přijmout na tamní státní gymnázium, proklamující výše uvedenou kvalitu přípravy, dokonce nadprůměrnou v porovnání se stejnými typy škol.

Má to však jeden nepatrný háček. Vaše dítě trpí lehkou mozkovou dysfunkcí (LMD) s projevy dyslexie, dysgrafie a dysortografie. Vy o tom háčku ještě nevíte, protože školství je přece jednotně usneseno na integračním principu dětí s poruchami učení i chování a nenapadlo by vás, že to ještě někde může být jinak. Sjednáte si tedy schůzku s vedením školy, kde vám bude s jistou dávkou arogance naznačen odmítavý postoj podložený argumentem, že ti, kdo nemají hudební sluch se přece taky nehlásí na konzervatoř!

Citovaná vyhláška č. 10/1997 Sb. o přijímání žáků ke studiu na středních školách (po novelizacích ve formátu DOC) v § 2, odst. 1 a § 4 naznačuje, že o přijetí na střední školu rozhoduje ředitel. Tak tomu skutečně je, příslušná ustanovení vyplývají ze zákona č. 564/1990 Sb. "o státní správě a samosprávě ve školství". Tento zákon vyjadřuje, že ředitel školy je zvláštním nositelem veřejnoprávní moci, jehož působnost je vymezena v § 3, přičemž pravomoc přijímat ke studiu na střední školy je konkrétně v odst. 2, písm. e). Povaha ředitelské funkce je ze zákona veřejnoprávní, v přenesené působnosti. Na škole, které jinak uplatňuje i samostatnou působnost např. radou školy, tak působí ve funkci velmi volně analogické úřadu starosty vůči zastupitelstvu obce. Zákon č. 29/1984 Sb. o soustavě škol uvozuje stejnou problematiku a navíc výslovně zmocňuje k vydání MŠMT vyhlášky (tedy č. 10/1997 Sb.). Bez zákonného zmocnění totiž vláda nemůže vůbec právní předpisy vydávat(čl. 78 Ústavy)!

Toto je právní rozbor k těmto článkům > > > > > >

Mám tři děti, dvě dyslektické - ten údiv pedagogického sboru, když jsem podala synovi přihlášku na gymnázium. Už mě nebavilo absolvovat každé tři měsíce několik mimoběžných monologu typu: "Nemůže dostat dvojku, je dyslektik." A to jsem měla obzvláště ráda: Proč nemá v sešitě narýsované okraje a co jsem to za matku, když mu je nenarýsuji. Nejabsurdnější mi přišla stížnost jedné učitelky, že synovi nemůže dát lepší známku, protože ji ruší neustálými dotazy. Snažila jsem se vždy vysvětlit, že to všechno jsou průvodní jevy souvisící s dyslexii, neuspěla jsem, píše Jana Zimová.

Iniciátoři reformy parciálního financování veřejných škol studenty prokázali značný politický intelekt, když nechali na čas veřejné emoce na toto téma opadnout, aby pak znenadání atakovali současnou legislativu senátním návrhem novely zákona o VŠ. Podobně tomu bylo minulý týden i na Slovensku. Načasování v průběhu narýsované vládní krize a hlavně politicky enormně důležitého procesu tvorby Evropské ústavy je toho dalším důkazem. Ze souvislosti s volbou do Superstar je už ale podezírat nebudu.

Všechno to začalo nejspíš 11. září 2001. Několik šílených a zaslepených zločinců vletělo s pomocí unesených letadel do World Trade Center v New Yorku a s sebou na věčnost si vzalo dalších, téměř tři tisíce nevinných obětí. Nic už nebude jako dříve. Téměř celý svět tenkrát truchlil, i ten muslimský - někde upřímně, jinde ze strachu - ale každopádně jasně vyjadřoval Spojeným státům solidaritu. Německý kancléř nabízel dokonce solidaritu neomezenou. Většina zemí v té době dokonce přistoupila na americkou hru 'dobra a zla' a dala vzniknout tzv. mezinárodní koalici proti terorismu. A pak už šlo všechno ráz na ráz...

Na autogramiádě knihy Jak Češi bojují jsme se dověděli, že čtenáři v Německu tisknou Britské listy svým příbuzným v ČR, kteří nemají připojení na internet, a v papírové formě jim je rozesílají poštou. Totéž lze učinit jednodušeji, koupíte-li svým přátelům a příbuzným bez přístupu k internetu naši novou knihu.

Nový knižní výbor z Britských listů Jak Češi bojují, který představuje to, co je podle našeho názoru na časopise nejzajímavější, je k dostání v internetovém knihkupectví Kosmas ZDE a v dobrých knihkupectvích - například v pražském knihkupectví Fišer v Kaprově ulici na Starém Městě (nedaleko stanice metra Staroměstská) a v knihkupectví Academia na Václavském náměstí. Kniha obsahuje informace, které jinde v České republice nenajdete. Objednat si ji můžete i emailem na adresu libri@libri.cz.

Kniha, kterou sestavil Jan Čulík, má 704 stran, její obsah je ZDE. Ve čtrnácti oddílech zahrnuje výbor texty sedmi autorů (Jana Čulíka, Fabiana Golga, Štěpána Kotrby, Radka Mokrého, Kathryn Murphy, Jana Paula a Jakuba Žytka) a desítky barevných i černobílých fotografií s mnohdy pikantním pohledem do zákulisí české politiky, všedního dne či událostí, které stály za zaznamenání.

Britským listům můžete psát na adresu redakce@blisty.cz, šéfredaktor Jan Čulík má adresu culik@blisty.cz a také J.Culik@slavonic.arts.gla.ac.uk , pražský redaktor Štěpán Kotrba má adresu stepan@kotrba.cz a skype stepan.kotrba, technickému správci Dominiku Joe Pantůčkovi pište na adresu joe@joe.cz.