"Churchillova dlouhá kariéra se vyznačovala častými rozpory a politickým antagonismem, protože mluvil vždy otevřeně a svobodně, své názory nevyjadřoval dvojsmyslně. Šíře jeho znalostí a jeho živý, trefný a ostrý jazyk vyžadovaly od kritizovaných značné sebeovládání. Ve veřejném životě, zahrnujícím více než padesát let, během nichž Churchill zastával osm míst v kabinetu dříve, než se stal ministerským předsedou, bylo pochopitelně mnoho rozporů."

"Rozsah Churchillovy činnosti a zkušeností byl zcela mimořádný. Za vlády královny Viktorie měl významné vojenské poslání. Byl ve velení jízdního útvaru v Omdurmanu, bojoval na severozápadní hranici indické provincie v r. 1897, v Súdánu v r. 1898. Upadl do válečného zajetí během búrské války v jižní Africe v r. 1899. Strategie a taktika ho fascinovaly a lákaly ho od mládí. Byl také úzce spojen s počátečním rozvojem letectví, učil se létat před 1. svět. válkou a založil leteckou službu královského námořnictva. Aktivně se podílel na zrodu tanku. Byl průkopnickým zastáncem budování protiletecké obrany a rozvoje válečného letectva. Ve 20. letech předvídal použití zbraně masového ničení a ve své poslední parlamentní řeči v r. 1955 navrhl využít existence vodíkové pumy a její ničivé síly jako základny pro světové odzbrojení."

"Za svých liberálních i konzervativních let byl Churchill radikál přesvědčený o tom, že stát se má tvorbou zákonů i finančními prostředky aktivně podílet na zabezpečení minimálního životního standardu, na zajištění práce a sociálního prostředí pro všechny občany. Sociální reformy, na nichž měl před 1. světovou válkou i po ní hlavní podíl, a návrhy podstatných legislativních úprav se týkaly oblastí vězeňství, pojištění v nezaměstnanosti, státního příspěvku k penzím vdov a sirotků, stálého jednacího mechanismu pro pracovní spory, státní pomoci lidem hledajícím zaměstnání, zkrácení pracovní doby, zlepšení podmínek v dílnách a v továrnách. Prosazoval rovněž státní zdravotní péči, širší přístup ke vzdělání, zdanění nadměrných zisků a podíl zaměstnanců na zisku. Ve své první řeči v r. 1897, tři roky předtím, než vstoupil do parlamentu, vyjádřil naději, že přijde den, kdy se pracující stanou akcionáři podniků, v nichž pracují."

"V napjatých dobách byl Churchill vytrvalým zastáncem usmíření, dokonce koalice. Vyhýbal se rozporům a zbytečným střetům. V mezinárodních záležitostech soustavně hledal řešení stížností poražených a usiloval o vybudování účinného sdružení, které by pomohlo k usmíření s bývalými protivníky. Po dvou světových válkách se vyslovoval pro zachování síly vítězů v zájmu udržení míru. Ve 20. a 30. letech patřil k předním zastáncům kolektivní bezpečnosti v zájmu odvrácení války. Byl to právě on, kdo v r. 1950 jako první použil termínu "summit" ve vztahu k setkání čelných představitelů západního a komunistického světa a také se maximálně snažil takové schůzky dát dohromady, aby skončila nebezpečná konfrontace studené války (BC: lze vidět, že Churchill studenou válkou sledoval cíl stejný jako Reagan, tedy donutit komunisty k opravdovému jednání a k zastavení jejich imperiální politiky)."

"Měl velký smysl pro humor, byl srdečný a velkorysý, přesvědčený liberál v názorech po celý život... Odpor k nečestnosti, podvodu a hrubosti -- ať doma nebo v zahraničí -- byl základním kamenem jeho intelektu. Jeho nejhezčím obdobím bylo vedení Velké Británie v době, kdy byla nejizolovanější, nejohroženější a nejslabší. Když jeho vlastní odvaha, přesvědčení a víra v demokracii se ztotožnily s vírou obléhaných národů."