Za prvé, Reagan přinesl po dlouhé odmlce do Bílého domu naplno tzv. "hands-off approach" neboli delegování či spíše vzdání se naprosto všech úkolů na své podřízené, lépe řečeno skutečné tvůrce zahraniční a domácí politiky USA, jako ministra zahraničí Jamese Bakera a viceprezidenta George Bushe otce; zatímco on si raději pustil svůj oblíbený podvečerní soap v televizi.

Pokud se ptáte, kam podobně uvolněné otěže v exekutivní složce vlády spějí, prostudujte si dějiny USA na přelomu minulého století a vliv průmyslových a finančních koncernů na zabetonování rozvoje demokratických procesů v této zemi. Nebo stačí i současný pohled na chaotickou situaci pod taktovkou dnešního Bílého domu za George Bushe syna.

Jistě R.R. nepůsobil apriori veřejně jako 'zapšklý konzervativec', ale vzpomeňme na jeho ideologické klapky ještě z dob maccarthyismu, kdy působil jako šéf hollywoodských hereckých odborů a kdy se aktivně účastnil na štvavé kampani proti některým svým kolegům a přípravě černých listin pro domnělé komunisty (např. vynucená emigrace Charlie Chaplina) - tyto klapky, zdá se, nikdy zcela neodložil -- stačí se jen podívat na skladbu jeho administrativy, prakticky bez účasti menšin na vyšších postech a styl jeho předvolebních kampaní v jižních státech USA.

Nevím, jestli mám pokračovat všeobecně známou ekonomickou a vojenskou podporou pro brutální teroristické bojůvky ve Střední Americe masakrující domácí obyvatelstvo jen proto, že demokraticky volilo tu nesprávnou reprezentaci vlastní země (Nikaragua, El Salvador atd.), tj. otevřené pro bližší spolupráci s ostatními státy v regionu včetně Kuby. A to například ve výcvikových táborech na území Spojených států jako nechvalně známé US Army School of the Americas (OAS), ve Fort Benning, Georgii.

Na druhou stranu je ke cti americké demokracie jako takové, že řada z bývalých `řezníků premiantů`, absolventů těchto institucí, nyní naturalizovaných v USA byla v nedávných civilních žalobách úspěšně odsouzena k milionovým pokutám na odškodnění pro oběti jimi řízené genocidy 80.let a tak alespoň z malé části bylo učiněno zadost spravedlnosti.

Nemluvě o podpoře Rudých Khmerů (protiváha Vietnamu) a dalších autoritativních až diktátorských státech například v oblasti Středního východu. Ano, R.R. dal například zelenou prodeji zbraní jak Hussainovi, tak do Íránu během jejich vzájemného konfliktu, aby tak CIA mohla platit svoje rejdy ve Střední Americe bez finančního dozoru Kongresu - známá aféra Iran Contra.

Dále je tu například otázka mudžahedínů v čele s Bin Ladinem jako produkt strategie podpory nepřítele mého nepřítele v Afghánistánu. V tomto světle se pak ta domněle tradovaná čísla o stamilionech mrtvých pod rudou vlajkou světového komunismu dostávají do realističtějšího poměru, Spojené státy jako jeden z exportérů světového terorismu nebyly bez viny. Studená válka v bipolárním světě se ve své násilné podobě bohužel nebo bohudík odehrávala především na globální periférii.

Nelze také nevzpomenout na Reaganův kolorit jako "intelektuální" osobnosti, z memoárů západních i sovětských lídrů té doby je to naprosto zřejmé, a dodnes se dává k lepšímu, jak R.R. věnoval značný čas na strategických jednáních otázce blížícího se naplnění křesťanské vize Armagedonu nebo také jak nejlépe společně adresovat globální hrozbu invaze mimozemšťanů.

Na domácí frontě je jeho odkaz také dost nejednoznačný. Jeho volební tiket pro volby 1980 byl z velké části založen na údajně katastrofálním deficitu za éry předchůdce Jamese Cartera (jen v řádu stamilionů), který byl pouhou reakcí na druhý ropný šok, jehož smrtící zásah byl celosvětový. Reagan tento deficit přinejmenším zdesetinásobil - k jemu výraznému snížení se odhodlal až Bill Clinton ve své první administrativě. Reaganovo koketování s ochranářskou politikou prezentovat jako liberalismus je též zavádějící, pokud si ho ovšem nevykládáme spíš jako demonstrativní vytlačení odborů na okraj zákona jako v případě exemplárního potlačení známe stávky leteckých dispečerů.

Na R.R. nemají pěkné vzpomínky ani příslušníci menšin, ořezání sociálních programů ve školství a zdravotnictví jejich výhled na narovnání `startovních podmínek' ještě zhoršilo, plíživá demontáž výsledků hnutí za občanská práva ekonomickým škrtidlem je dodnes viditelná na městských ghettech po celých státech - chcete-li vidět koexistenci (čti: de facto segregaci nahradivší předchozí de jure) civilizaci třetího tisíciletí a z trochou kruté nadsázky slamů subsaharské Afriky doporučuji tato místa navštívit či tam jen chvíli žít.

Na druhé straně nelze Reaganovi upřít jistý úspěch v mobilizování domácí i mezinárodní politické scény pro program jeho administrativy a to díky komunikačním schopnostem, i když jeho každý projev musel být často následně uhlazen tiskovým odborem, neboť jeho pověstné protimluvy se stávaly čím dál větším problémem především s jeho postupujícím věkem.

Historická role Ronalda Reagana tak souvisí zejména s tehdejší silnou celospolečenskou objednávkou po určitém zacelení ran, a to po letech vietnamské války, Nixonově impeachmentu a stále zjitřené atmosféře hnutí za občanská práva v kombinaci s ekonomickou stagnací let sedmdesátých. R.R. prostě hrál roli silného a optimistického prezidenta pro média/veřejnost a to v týmu skutečných hráčů-stratégů vysoké politiky ve kterém mohl ze své čistě protokolární role reálně ovlivnit jen velmi málo.