16. 6. 2004
RSS backend
PDA verze
Čtěte Britské listy speciálně upravené pro vaše mobilní telefony a PDA
Reklama
Reklama
Celé vydání
Archiv vydání
Původní archiv

Autoři

Vzkaz redakci

OSBL
Tiráž

Britské listy

http://www.blisty.cz/
ISSN 1213-1792

Šéfredaktor:

Jan Čulík

Redaktor:

Karel Dolejší

Správa:

Michal Panoch, Jan Panoch

Grafický návrh:

Štěpán Kotrba

ISSN 1213-1792
deník o všem, o čem se v České republice příliš nemluví
16. 6. 2004

Byl Ronald Reagan skutečně hvězda?

reakce na článek Borise Cveka Zdravý rozum Ronalda Reagana

Článek podle mého názoru již ve svém názvu obsahuje čirý oxymoron. Neupírám autorovi právo na vlastní interpretaci moderních dějin či jak do nich konkrétně zasáhl Ronald Reagan - již proto, že na toto téma bylo na BL uveřejněno více než dost, ale pokud se mám zaměřit spíš na sporný či nebezpečný odkaz dědictví R.R., tak jej vidím především v následujícím.

Za prvé, Reagan přinesl po dlouhé odmlce do Bílého domu naplno tzv. "hands-off approach" neboli delegování či spíše vzdání se naprosto všech úkolů na své podřízené, lépe řečeno skutečné tvůrce zahraniční a domácí politiky USA, jako ministra zahraničí Jamese Bakera a viceprezidenta George Bushe otce; zatímco on si raději pustil svůj oblíbený podvečerní soap v televizi.

Pokud se ptáte, kam podobně uvolněné otěže v exekutivní složce vlády spějí, prostudujte si dějiny USA na přelomu minulého století a vliv průmyslových a finančních koncernů na zabetonování rozvoje demokratických procesů v této zemi. Nebo stačí i současný pohled na chaotickou situaci pod taktovkou dnešního Bílého domu za George Bushe syna.

Jistě R.R. nepůsobil apriori veřejně jako 'zapšklý konzervativec', ale vzpomeňme na jeho ideologické klapky ještě z dob maccarthyismu, kdy působil jako šéf hollywoodských hereckých odborů a kdy se aktivně účastnil na štvavé kampani proti některým svým kolegům a přípravě černých listin pro domnělé komunisty (např. vynucená emigrace Charlie Chaplina) - tyto klapky, zdá se, nikdy zcela neodložil -- stačí se jen podívat na skladbu jeho administrativy, prakticky bez účasti menšin na vyšších postech a styl jeho předvolebních kampaní v jižních státech USA.

Nevím, jestli mám pokračovat všeobecně známou ekonomickou a vojenskou podporou pro brutální teroristické bojůvky ve Střední Americe masakrující domácí obyvatelstvo jen proto, že demokraticky volilo tu nesprávnou reprezentaci vlastní země (Nikaragua, El Salvador atd.), tj. otevřené pro bližší spolupráci s ostatními státy v regionu včetně Kuby. A to například ve výcvikových táborech na území Spojených států jako nechvalně známé US Army School of the Americas (OAS), ve Fort Benning, Georgii.

Na druhou stranu je ke cti americké demokracie jako takové, že řada z bývalých `řezníků premiantů`, absolventů těchto institucí, nyní naturalizovaných v USA byla v nedávných civilních žalobách úspěšně odsouzena k milionovým pokutám na odškodnění pro oběti jimi řízené genocidy 80.let a tak alespoň z malé části bylo učiněno zadost spravedlnosti.

Nemluvě o podpoře Rudých Khmerů (protiváha Vietnamu) a dalších autoritativních až diktátorských státech například v oblasti Středního východu. Ano, R.R. dal například zelenou prodeji zbraní jak Hussainovi, tak do Íránu během jejich vzájemného konfliktu, aby tak CIA mohla platit svoje rejdy ve Střední Americe bez finančního dozoru Kongresu - známá aféra Iran Contra.

Dále je tu například otázka mudžahedínů v čele s Bin Ladinem jako produkt strategie podpory nepřítele mého nepřítele v Afghánistánu. V tomto světle se pak ta domněle tradovaná čísla o stamilionech mrtvých pod rudou vlajkou světového komunismu dostávají do realističtějšího poměru, Spojené státy jako jeden z exportérů světového terorismu nebyly bez viny. Studená válka v bipolárním světě se ve své násilné podobě bohužel nebo bohudík odehrávala především na globální periférii.

Nelze také nevzpomenout na Reaganův kolorit jako "intelektuální" osobnosti, z memoárů západních i sovětských lídrů té doby je to naprosto zřejmé, a dodnes se dává k lepšímu, jak R.R. věnoval značný čas na strategických jednáních otázce blížícího se naplnění křesťanské vize Armagedonu nebo také jak nejlépe společně adresovat globální hrozbu invaze mimozemšťanů.

Na domácí frontě je jeho odkaz také dost nejednoznačný. Jeho volební tiket pro volby 1980 byl z velké části založen na údajně katastrofálním deficitu za éry předchůdce Jamese Cartera (jen v řádu stamilionů), který byl pouhou reakcí na druhý ropný šok, jehož smrtící zásah byl celosvětový. Reagan tento deficit přinejmenším zdesetinásobil - k jemu výraznému snížení se odhodlal až Bill Clinton ve své první administrativě. Reaganovo koketování s ochranářskou politikou prezentovat jako liberalismus je též zavádějící, pokud si ho ovšem nevykládáme spíš jako demonstrativní vytlačení odborů na okraj zákona jako v případě exemplárního potlačení známe stávky leteckých dispečerů.

Na R.R. nemají pěkné vzpomínky ani příslušníci menšin, ořezání sociálních programů ve školství a zdravotnictví jejich výhled na narovnání `startovních podmínek' ještě zhoršilo, plíživá demontáž výsledků hnutí za občanská práva ekonomickým škrtidlem je dodnes viditelná na městských ghettech po celých státech - chcete-li vidět koexistenci (čti: de facto segregaci nahradivší předchozí de jure) civilizaci třetího tisíciletí a z trochou kruté nadsázky slamů subsaharské Afriky doporučuji tato místa navštívit či tam jen chvíli žít.

Na druhé straně nelze Reaganovi upřít jistý úspěch v mobilizování domácí i mezinárodní politické scény pro program jeho administrativy a to díky komunikačním schopnostem, i když jeho každý projev musel být často následně uhlazen tiskovým odborem, neboť jeho pověstné protimluvy se stávaly čím dál větším problémem především s jeho postupujícím věkem.

Historická role Ronalda Reagana tak souvisí zejména s tehdejší silnou celospolečenskou objednávkou po určitém zacelení ran, a to po letech vietnamské války, Nixonově impeachmentu a stále zjitřené atmosféře hnutí za občanská práva v kombinaci s ekonomickou stagnací let sedmdesátých. R.R. prostě hrál roli silného a optimistického prezidenta pro média/veřejnost a to v týmu skutečných hráčů-stratégů vysoké politiky ve kterém mohl ze své čistě protokolární role reálně ovlivnit jen velmi málo.

                 
Obsah vydání       16. 6. 2004
16. 6. 2004 Při formulování pozic České republiky musí nastoupit odpovědnost vlády
16. 6. 2004 Irák neměl nic společného s útoky z 11. září
16. 6. 2004 Generál Karpinská: Udělali ze mne obětního beránka
16. 6. 2004 Kdo za to může aneb debakl po česku Vladimír  Vokál
16. 6. 2004 Za všechno přece může Zeman, nebo ne? Štěpán  Kotrba
16. 6. 2004 Je squatting zločinem, jak se domnívá policie?
15. 6. 2004 Navzdory výsledkům eurovoleb, Tony Blair svou politiku nezmění
16. 6. 2004 EURO 2004 by Wöhrl: Jak je to doopravdy s licencí UEFA? Tomáš  Krček
16. 6. 2004 Stane se ČR rájem konzumních pozlátek a levicového extremismu? Václav  Beneš
16. 6. 2004 Dopady vysílání Rádia Svobodná Evropa na obchod s Irákem a Íránem stále zahaleny tajemstvím
16. 6. 2004 Racionální voličská skepse Oskar  Krejčí
16. 6. 2004 Přehled českých vítězů evropských voleb podle absolutního počtu hlasů
16. 6. 2004 Není parlament jako Parlament Jan  Sýkora
16. 6. 2004 Knihovna -- kromě toho, že se tam půjčují knížky -- je místem setkávání občanů Jan  Mech
16. 6. 2004 Centrum Ostravy už nejspíše nezachrání nic
16. 6. 2004 Knihovna je ohromný sklad Jan  Mech
16. 6. 2004 ReJoyce Dublin 2004 Jiří  Bakala
16. 6. 2004 Studie je nádherná věc, ale...
16. 6. 2004 Byl Ronald Reagan skutečně hvězda? Michal  Brož
15. 6. 2004 Bushova zahraniční politika terčem ostré kritiky
15. 6. 2004 "Boj proti terorismu" jako marketingový tah - malá, česká verze Petr  Šafařík
15. 6. 2004 Churchill pro pitomce
16. 6. 2004 Zhnusení nad otevřeným dopisem KDU-ČSL
15. 6. 2004 Není pravda, že MPSV nechce klecová lůžka zakázat
14. 6. 2004 Středověké mučení českých dětí
15. 6. 2004 Psychologie Romů? David  Halatka
5. 6. 2004 Hospodaření OSBL za květen 2004
29. 12. 2003 Nenechte si ujít: nový knižní výbor z Britských listů
18. 6. 2004 Inzerujte v Britských listech
22. 11. 2003 Adresy redakce

Ronald Reagan RSS 2.0      Historie >
16. 6. 2004 Byl Ronald Reagan skutečně hvězda? Michal  Brož
15. 6. 2004 Zdravý rozum Ronalda Reagana Boris  Cvek
11. 6. 2004 Z pátečního pohřbu Ronalda Reagana   
9. 6. 2004 Děsivé dědictví Reaganových let   
8. 6. 2004 Reagan: "Při krizi mě vzbuďte, i když budu na zasedání vlády"   
7. 6. 2004 Richard Perle: Reagan, muž kterého jsem znal   
5. 6. 2004 Ronald Reagan zemřel ve věku 93 let