Velká část zmatku, která je součástí dnešní americké zahraniční politiky - od Kjóta až po Bagdád - je důsledkem chybného úsudku. A za to hodně může právě Reagan. Nikde jinde v prvním světě nenaleznete takovou chudobu, jakou naleznete v Americe ve slumech velkých měst anebo v černošských čtvrtích středně velkých měst. Takovouto chudobu naleznete samozřejmě i v Rusku, ale za to nese do určité míry vinu i Reaganova ekonomická politika.

Avšak, pokračuje autor, nynější emocionální reakce na úmrtí třiadevadesátiletého prezidenta nebyla jen předstíranou sentimentalitou či cynismem. Ronald Reagan byl šťastný válečník a jeho styl vyloudil úsměv na tváři i mnoha lidí, kteří pro něho nikdy nehlasovali. "Vznikne-li krize, vzbuďte mě, i když budu na zasedání vlády," měl ve zvyku říkat.

Skoro pořád se díval na staré filmy a chodil brzo spát. Ale bylo vždycky chybou ho podceňovat. Během předvolební kampaně v roce 1984 si myslel Walter Mondale (56), že se mu podaří třiasedmdesátiletého Reagana oslabit poukazem na to, že je moc starý. Reagan přitom přislíbil v televizi, že se nebude posmívat Mondalovi, že je příliš nezkušený a mladý. Celá země se zasmála a Reagan vyhrál volby.

V roce 1988 se dokonce hovořilo - částečně vážně - o tom, že by se měla změnit americká ústava, aby Reagan zůstal prezidentem ještě čtyři roky. Člověk musel být v Americe, aby pochopil, jak silně Američané Reagana milovali. Jenže američtí pravicoví republikáni nedělají velký dojem v zahraničí. Pro upjaté evropské elity byl Reagan vždycky "ten kovboj". Dokonce i Margaret Thatcherová měla o něm své pochybnosti, které občas vyjadřovala i veřejně - pokud šlo například o obrovský americký deficit či o invazi na Grenadu v roce 1983.

Reagan věděl, že atraktivita individualismu, vznešená i sobecká, porazí Sovětský svaz. Byl ozbrojen rétorikou o "říši zla" a šekovou knížkou - a obojího využíval hojně. Raketové zkoušky byly podvod - stejně tehdy jako dnes, ale působily. Přitom byl Reagan zosobněním rozporů. Sice věřil v soudný den, ale nebyl příliš nábožensky založený. Jeho vlivná manželka Nancy měla astrologa. Byl rozvedený a v osobních otázkách byl tolerantní.

Na první tiskové konferenci, kterou jsem navštívil, píše dále White, udělal prezident Reagan tolik věcných chyb, že to bylo opravdu trapné a v listě Washington Post byl druhý den článek: "Prezident se spletl v těchto věcech... (následoval seznam)" .Domníval jsem se, píše britský reportér, že Reagan bude muset rezignovat. Ale ono to nevadilo.

Jeho dopis Američanům, v němž oznamuje, že má Alzheimerovu chorobu ("Jsem jedním z milionů Američanů, kteří...") byl absolutním vzorem vznešenosti. Reagan byl o tolik lepší než Margaret Thatcherová, vysvětloval tehdy White: Ta je pořád uspěchaná, agresivní... Reagan je vždycky v dobré náladě a uvolněný.

Budil zdání, že je to všechno tak lehké..., píše nyní White. Mýlil jsem se i v tom. Ten starej herec prostě dál hrál...

Slavné výroky Ronalda Reagana