23. 6. 2004
RSS backend
PDA verze
Čtěte Britské listy speciálně upravené pro vaše mobilní telefony a PDA
Reklama
Reklama
Celé vydání
Archiv vydání
Původní archiv

Autoři

Vzkaz redakci

OSBL
Tiráž

Britské listy

http://www.blisty.cz/
ISSN 1213-1792

Šéfredaktor:

Jan Čulík

Redaktor:

Karel Dolejší

Správa:

Michal Panoch, Jan Panoch

Grafický návrh:

Štěpán Kotrba

ISSN 1213-1792
deník o všem, o čem se v České republice příliš nemluví
Bill Clinton
23. 6. 2004

Bill Clinton: Cílem politiky není jen získat moc a udržet si ji

A dovolte mi říct toto: Jedním z důvodů, proč to prokurátoru Starrovi prošlo, je, že lidi, jako jste vy, dávají kritické otázky jen lidem, jako jsem já. Lidi, jako je on, vy necháváte dělat si, co chtějí. Chtějí zneužívat svého postavení? Oni trestně stíhali všechny ty obyčejné lidi v Arkansasu. Vás v médiích to vůbec nezajímalo. Nebyli slavní. Koho to zajímá, že jim zničili život? Koho to zajímá, že byly ponižovány jejich děti? Koho to zajímá, že Starr poslal agenty FBI do jejich škol a policisté je tahali ze školy a ponižovali je, aby přinutili jejich rodiče, aby o mně lhali? Nikdo z vás novinářů se tehdy o tohle vůbec nezajímal. Proč? Protože Kenneth Starr jim přece přinášel čtivý materiál.

A to je rozdíl mezi mnou a lidmi, kteří mě pronásledovali. Mně záleželo na tom, co se stane těm lidem a chtěl jsem být prezidentem, abych těm lidem pomohl. A o tom byl ten boj. Jen se podívejte, kolik času jste strávil těmito otázkami. Protože vám jde jen o tohle, protože si myslíte, že vám to pomáhá a pomáhá to vašemu interview. Mně jde o to, co se stane s lidmi, za něž jsem bojoval.

A proto lidi, jako jste vy, vždycky pomáháte extremní pravici. Protože rádi lidi zraňujete. Vy chcete se jen soustřeďovat na to, jak jsou lidé špatní, a o jejich osobních chybách. Podívejte se, vy jste se rozhodl věnovat určité množství času určitému tématu. Měl byste za to přijmout odpovědnost. Měl byste říct: Ano, mně tohle zajímá daleko víc než to, zda byli zachráněni lidé v Bosně anebo zda jsme přivedli z Kosova domů milion lidí, jestli nakonec získalo 27 milionů lidí nové pracovní příležitosti, anebo že jsem osvobodili od chudoby stokrát víc lidí, než kolik Reagan a Bush. Mně zajímá tohle.

Při příležitosti vydání životopisu Billa Clintona s ním v úterý večer vysílala televize BBC rozsáhlý rozhovor. Zde jsou citace k aféře s Monikou Lewinskou.

Kompletní rozhovor v angličtině lze zhlédnout ZDE

Navzdory Clintonovým domácím i zahraničním politickým úspěchům, jeho prezidenství bylo poškozeno skandálem. Whitewater byl obchodní projekt s nemovitostmi, který se nepovedl a na němž se podíleli Clinton a jeho manželka Hilary, vedl k vyšetřování od nezávislého prokurátora Kennethe Starra.Ten měl pro vyšetřování neomezené pravomoci. I když byli Clintonovi shledáni nevinnými, Starr kontroverzně rozšířil své vyšetřování tak, že začal zkoumat prezidentův soukromý život a obvinění, že se Clinton údajně dopouští sexuálního obtěžování žen. Kenneth Starr také vyšetřoval mnoho Clintonových přátel a kolegů. Někteří z nich byli uvězněni.

V roce 1999 vyšlo najevo, že měl Clinton poměr s mladou ženou v Bílém domě, avšak po dobu osmi měsíců Clinton o této nevěře lhal -- své manželce i celé zemi. Po určitou dobu byl ohrožen Clintonův prezidentský úřad i jeho manželství.

Tolik citace z úvodu televize BBC k tomuto oddílu rozhovoru s Billem Clintonem.

Moderátor: Když jste se rozhodl kandidovat na prezidenta, řekli vám vaši republikánští odpůrci, že se nezastaví před ničím, aby vás zničili. A je zajímavé, že vy jste to věděl, byl jste předem varován, že se vás budou snažit zničit, a přesto jste tu výzvu přijal.

Bill Clinton: Když jsem byl ohrožen, dokázalo mi to tím víc, že je načase udělat změny. Protože si nemyslím, že cílem politiky je jen získat moc a udržet si ji.

Moderátor: Je to ale drsná hra, ve Washingtonu.

Bill Clinton: Je to drsná hra. Ale ta druhá strana byla u moci dvanáct let. Zkusili jsme to jejich způsobem. A zprvu jsem byl šokován, vytvářeli dojem, že mě nechají vyhrát. Protože jsem se dověděl, že si byli jisti, že porazí všechny ostatní kandidáty kromě mě. Tehdy si nikdo jiný nemyslel, že mohu vyhrát. Takže vzhledem k tomu, že oni si mysleli, že můžu vyhrát, možná jsem měl šanci.

Moderátor: Ale tak jste si nemohl stěžovat, když na vás začal útočit tisk, když jste se stal prezidentem, protože jste věděl, že k tomu dojde. Zavinil jste si to sám, svým způsobem, tím, že jste kandidoval.

Bill Clinton: Ano, ale to se mi nelíbí, protože to zprošťuje viny a odpovědnosti všechny ostatní, jako by se nemuseli zodpovídat z rozhodnutí, jaká činili. Nová pravice, která ovládala Republikánskou stranu ve Washingtonu a politický tisk měli totožné zájmy. Byli přesvědčeni, že jde o moc. Já jsem byl přesvědčen, že jde o to, jak se moci užívá. Já jsem hodnotil své prezidentské období podle toho, jestli mělo víc lidí zaměstnání nebo ne, jestli se víc lidí dostalo z chudoby nebo ne, jestli klesala kriminalita nebo ne, jestli byl čistší vzduch nebo ne, jestli míň dětí dostává astma nebo ne. Co dělají Spojené státy ve světě -- jestli šíříme mír a prosperitu a bezpečnost nebo ne. Tak jsem to hodnotil já. Ostatní hodnotili situaci úplně jinak: škodíme druhé straně nebo ne? Máme dneska dobrý článek, který někoho zničí? Takže, ano, věděl jsem to a udělal jsem to a nestěžuju si, ale nemusím s tím souhlasit. Stále jsem přesvědčen, že americká politika funguje líp, když se bojuje o to, kdo má pravdu a kdo nemá pravdu a nikoliv o to, kdo je dobrý a kdo je špatný. Kdo je dobrý a kdo je zlý, to může být dobrý článek na jeden den v novinách, ale nemá to moc společného s tím, jak budou lidé v Americe žít za deset, dvacet, třicet let a jak bude svět fungovat.

Moderátor: Ale jestliže jste věděl, že máte takové nepřátele, vždyť vy jste jim nabídl s případem Monicy Lewinské doslova dar!

Bill Clinton: Samozřejmě, že ano. Ale to nebylo racionální. Snažím se co nejvíce vysvětlit, proč si myslím, že se to stalo. Když se mě lidé ptají, jak jste mohl udělat něco tak stupidního, když jste věděl, že jdou po vás, no, samozřejmě, kdybych byl schopen uvažovat racionálně, neudělal bych to. Ale doufám, že vy, i všichni ostatní, kteří mi dávají tuto otázku, nikdy nepoznáte, jaké to je, když někdo, kdo vámi pohrdá, dostane nekontrolovatelnou právní moc trestně stíhat nevinné lidi, protože odmítají lhát a zprošťovat viny vinné, protože jsou ochotni lhát. A jaké to je, když takovou osobu tisk považuje za naprosto legitimního člověka, jako byste zjevně udělal něco špatného, proč by to všechno jinak dělali. V takové situaci, kdy se něco takového děje, je velmi obtížné racionálně a strategicky uvažovat. Nechci se nijak omlouvat. V životě se za sebe nevymlouvám, sám jste řekl, že jsem vůči sobě v té knize hodně kritický a snažím se o to.

Ale upřímně si myslím, že se Washington tak trochu zbláznil. Od aféry Watergate vznikla tahle představa, že je nutno zacházet se všemi politiky jako by to byli podvodníci. A že budeme hledat tak dlouho, až něco najdeme. A tak pracuje tisk a tak pracuje republikánská pravice. Naštěstí tak neuvažují američtí občané. Dovolte mi, abych vám připomenul, po celou dobu jsme měli dvoutřetinovou podporu amerického lidu. Takže jsem byl potěšen, že většina lidí pohlížela na svět tak jak já a byla přesvědčena, že na politice záleží. Politická rozhodnutí ovlivňují osudy lidí.

Moderátor: Vzhledem k tomu ale, že jste, jak říkáte, nenáviděl vyšetřování aféry Whitewater a že to bylo neférové. Pak říkáte, nastala aféra Lewinsky a vy jste se jim v podstatě nabídl na talíři... Jak je možné, že jste to udělal?

Bill Clinton: Snažil jsem se to vysvětlit. Stalo se to za okolností, při nichž lidé, kteří vedou vyrovnaný život, se stávají zranitelnými. Stalo se to v době, kdy jsem byl rozhněvaný, byl jsem ve stresu, bál jsem se, že prohraju v boji s republikánským Kongresem, byl jsem v titánském boji o budoucnost země a v boji se svými starými démony. Vyhrál jsem ten veřejný boj a prohrál jsem ten soukromý. A pak Starr proměnil můj soukromý boj v právní, ústavní a veřejný boj.

Moderátor: Myslíte, že neměl právo to udělat?

Bill Clinton: Samozřejmě, že neměl!

Moderátor: Myslíte, že to bylo nebezpečné?

Bill Clinton: Co oni udělali?

Moderátor: Co vy jste udělal? Myslíte, že to bylo riskantní?

Bill Clinton: Na to nemůžu odpovědět. Nevím, co jsem si o tom myslel. Netrvalo to příliš dlouho a svědectví o tom, co se vlastně stalo, nejsou úplně přesná. O tom nechci hovořit. Všechno, co k tomu chci říct, je v té knize, a víc o tom říkat nechci.

Moderátor: Jedna zvláštní věc. Vy jste řekl Starrovi, naznačil jste, že jste čekal, že ta aféra s Lewinskou jednou vyjde najevo.

Bill Clinton: Ze začátku nikoliv, ale pak se staly další věci, které mě o tom přesvědčily.

Moderátor: Vysvětlil jste celé pozadí věci a že jste byl přesvědčen, že jde o soukromou záležitost a že nebylo správné z toho dělat veřejný skandál. Ale lidé se divili, když jste říkal, že jste neměl s Lewinskou sexuální poměr. Vážně jste tehdy, když jste to řekl, nepovažoval orální sex za sexuální poměr?

Bill Clinton: Zaprvé jsem nikdy nehovořil o tom, co se stalo nebo nestalo. Takže máte k dispozici jen svědectví jedné strany o tom, co se stalo. Jsem přesvědčen, že se o tom nemá mluvit. Zadruhé, přečetl jste si instrukce, které jsem dostal?

Moderátor: Jaké instrukce?

Bill Clinton: Svědčil jsem úplně jinak před vysokou porotou a jinak při civilním řízení. Dali mi naprosto bizarní definici sexuálního vztahu. Republikánští právníci, kteří mě chtěli dostat, říkali, že to udělali proto, aby mě ušetřili trapností. Pak se můj právník i já osobně zeptal těchto právníků, jestli se mě chtějí zeptat na něco konkrétního. A oni řekli, že ne. A pak tvrdili, že jsem při civilním řízení lhal, protože jsem odpověděl záporně na tuto křečovitou definici sexuálního vztahu, kterou mi dali. Dodneška jsem přesvědčen, že je to správná odpověď.

Moderátor: Takže jste nikdy neřekl, že jste s ní měl orální sex.

Bill Clinton: Na to jsem nikdy neodpověděl. Odpověděl jsem u vysoké poroty na otázku o tom, co si myslím, že ta definice znamená. Ale, víte, já jsem jim nechtěl nijak pomáhat. Oni věděli, že proces, v jehož rámci měli právo se mě na tyto věci ptát, byl naprosto podvodná věc. Věděli to. A soudce to taky vyhodil. Věděli, že ta teorie, na jejímž základě se mně na tyto věci ptají, je naprosto podvodná. Věděli, že nedošlo k žádnému sexuálnímu obtěžování. A věděli něco, co jsem já nevěděl, že zatáhli Kennethe Starra do tohoto případu čistě z politických důvodů. Možná si myslíte, že to je celé úplně legitimní a s každým člověkem na světě by se takhle mělo zacházet. Já si to nemyslím. Já si myslím, že to bylo nesprávné. Myslím, že to dělali lidé, kteří silně toužili po moci, kteří chtěli soustředit v mé zemi moc a bohatství, chtěli radikálně změnit budoucnost mé země a posunout ji doprava a jimž se nelíbilo, že dvě třetiny amerického lidu podporovaly to, co jsem dělal já. Omlouvá to snad to, co jsem udělal? Ne. Ale oni ohrozili ústavu a život Američanů a budoucnost země. A říkal jsem si: Až se dostanou k moci, budou dělat věci, s nimiž nesouhlasím. Tak jsem proti nim bojoval. A jsem rád, že jsem to dělal.

Moderátor: Říkáte, že se nechcete vyjadřovat k tomu, co jste dělal, a to je samozřejmě vaše věc. Ale vaše manželka ve své knize jasně píše, že jste jí lhal.

Bill Clinton: Ano, to potvrzuji i ve své knize.

Moderátor: Takže je pravda, že jste lhal.

Bill Clinton: Je pravda, že jsem jí neřekl pravdu, neřekl jsem nikomu pravdu. Když to vyšlo na veřejnost a bylo mi jasné, že jsem do toho byl zatažen záměrně, a když jsem se jich konkrétně zeptal, aby mi dali ty otázky a oni odmítli, a pak se vmanévroval do toho případu Starr, rozhodl jsem se, že nejdůležitější věcí, kterou musím udělat, není zvětšovat svou osobní chybu tím, že dovolím, aby tito lidé vyhráli, a že nebudu svým svědectvím ohrožovat nikoho, dokud se situace trochu neuklidní. Protože jsme měli šíleného prokurátora utrženého ze řetězu, který chtěl zahajovat trestní stíhání proti snad každému. Dovolte, abych vám připomněl, že Starr porušil předpisy ministerstva spravedlnosti a donutil matku Monicy Lewinské, aby svědčila. Víte, kdyby to byla normální věc, kdy by se zjistilo, že jsem osobně udělal něco nesprávného a lidi by se mě na to ptali, reagoval bych na to normálním způsobem, v rodině a s ostatními. Ale to nebylo prostředí, v jakém jsem se octl.

Moderátor: Bojoval jste za záchranu svého prezidentského úřadu a bojoval jste, jak to interpretujete, proti svým politickým nepřátelům. O to šlo.

Bill Clinton: Absolutně. To nebylo, pane, "jak to interpretujete". Měli jsme několik let důkazů. Měli jsme několik let důkazů. Kennethu Starrovi by nebylo dovoleno, aby byl prokurátorem proti mně u žádného slušného soudu v celé zemi.

A dovolte mi říct toto: Jedním z důvodů, proč mu to prošlo, je, že lidí, jako jste vy, dávají kritické otázky jen lidem, jako jsem já. Lidi, jako je on, vy necháváte dělat si, co chtějí. Chtějí zneužívat svého postavení? Oni trestně stíhali všechny ty obyčejné lidi v Arkansasu. Vás v médiích to vůbec nezajímalo. Nebyli slavní. Koho to zajímá, že jim zničili život? Koho to zajímá, že byly ponižovány jejich děti? Koho to zajímá, že Starr poslal agenty FBI do jejich škol a policisté je tahali ze školy a ponižovali je, aby přinutili jejich rodiče, aby o mně lhali? Nikdo z vás novinářů se tehdy o tohle vůbec nezajímal. Proč? Protože Kenneth Starr jim přinášel čtivý materiál. A to je rozdíl mezi mnou a lidmi, kteří mě pronásledovali. Mně záleželo na tom, co se stane těm lidem a chtěl jsem být prezidentem, abych těm lidem pomohl. A o tom byl ten boj. Jen se podívejte, kolik času jste strávil těmito otázkami. Protože vám jde jen o tohle, protože si myslíte, že vám to pomáhá a pomáhá to vašemu interview. Mně jde o to, co se stane s lidmi, za něž jsem bojoval. A proto lidi, jako jste vy, vždycky pomáháte extremní pravici. Protože rádi lidi zraňujete. Vy chcete se jen soustřeďovat na to, jak jsou lidé špatní, a o jejich osobních chybách. Podívejte se, vy jste se rozhodl věnovat určité množství času určitému tématu. Měl byste za to přijmout odpovědnost. Měl byste říct: Ano, mně tohle zajímá daleko víc než to, zda byli zachráněni lidé v Bosně anebo zda jsme přivedli z Kosova domů milion lidí, jestli nakonec získalo 27 milionů lidí nové pracovní příležitosti, anebo že jsme osvobodili od chudoby stokrát víc lidí, než kolik Reagan a Bush. Mně zajímá tohle.

Moderátor: Já se k těm věcem vrátím. Nezamýšlím se jim vyhýbat. Nemám v úmyslu hovořit donekonečna o Monice Lewinské. Vaše kniha se však tím zabývá a je to velmi zajímavá analýza něčeho, co je stejně důležité jako vaše úspěchy. Jde o podstatu amerického prezidentského úřadu a o moc prezidenta. Takže mi dovolte, abych přešel k další věci:

(...)

                 
Obsah vydání       23. 6. 2004
23. 6. 2004 Američtí vojáci nebudou mít imunitu pro válečné zločiny
23. 6. 2004 Volfová o ČSSD: "Nechci jít dál s těmi zbabělci" Štěpán  Kotrba
23. 6. 2004 Kontrola dokladů za okolností vážně ohrožujících... Radek  Mikula
23. 6. 2004 Bill Clinton: Cílem politiky není jen získat moc a udržet si ji
23. 6. 2004 Při procesech o týrání iráckých vězňů se musejí zodpovídat i armádní šéfové
23. 6. 2004 Kuřáci umírají o deset let dřív
22. 6. 2004 USA nabízejí kompromis ohledně Saddáma Husajna
23. 6. 2004 Americko-německé hašteření Radek  Vogl
23. 6. 2004 Proč není třeba zákona o spisovném jazyce Jiří  Kratochvíl
23. 6. 2004 Moorův film Fahrenheit 9/11 bude v Americe mládeži nepřístupný
23. 6. 2004 Konzervativní deník Daily Telegraph prodán bratřím Barclayům za 665 milionů liber
22. 6. 2004 Iráčané sťali jihokorejského rukojmího
23. 6. 2004 69 972 Kč ročně je mnoho
23. 6. 2004 Soud skončil, Marc Dutroux odsouzen na doživotí Josef  Brož
22. 6. 2004 OSN kritizuje Spojené státy za to, jak zacházejí s iráckými ropnými příjmy
22. 6. 2004 Česko hledá SuperStar?! Claudia  Just
22. 6. 2004 Czechs look for a SuperStar?! Claudia  Just
23. 6. 2004 Je fuk, jak vypadá základní školství malých obcí? Miloš  Dokulil
22. 6. 2004 Na okraj jedné legendy Václav  Žák
22. 6. 2004 Mučení iráckých vězňů americkými vojáky má inspiraci z Izraele
22. 6. 2004 ČSSD a registrované partnerství Vladimír  Vokál
21. 6. 2004 Opakování je matka moudrosti Štěpán  Kotrba
21. 6. 2004 Digitalizace: s ČeRTem nebo bez? Vlastimil  Ježek
22. 6. 2004 Pohřeb Lidových novin Bohumil  Kartous
21. 6. 2004 Jste dyslektik a bydlíte v Kroměříži? Na středoškolské studium zapomeňte Bohumil  Kartous
22. 6. 2004 Trpí-li uchazeč o studium dyslexií, o jeho přijetí rozhoduje ředitel Jan  Sýkora
21. 6. 2004 "Dyslektik je hlupák a tenhle má ještě vzpurnou matku!"
21. 6. 2004 Pozor na zavádění školného na českých univerzitách! Jan  Sýkora
22. 6. 2004 O Iráku, Spojených státech a integritě Václava Havla Roman  Weber-Pachola
29. 12. 2003 Nenechte si ujít: nový knižní výbor z Britských listů
18. 6. 2004 Inzerujte v Britských listech
22. 11. 2003 Adresy redakce
17. 6. 2004 Provizorní umístění starých archivů

Redakční výběr nejzajímavějších článků z poslední doby RSS 2.0      Historie >
23. 6. 2004 Bill Clinton: Cílem politiky není jen získat moc a udržet si ji   
23. 6. 2004 Kuřáci umírají o deset let dřív   
23. 6. 2004 Afghánští vězni jsou také terčem mučení a ponižování amerických vojáků   
23. 6. 2004 Moorův film Fahrenheit 9/11: Samé lži   
22. 6. 2004 Fotbal na EURO 2004: jsme opravdu rasisté?   
22. 6. 2004 Pohřeb Lidových novin Bohumil  Kartous
22. 6. 2004 Tradiční rodina je ideální mýtus Anna  Čurdová
22. 6. 2004 O Iráku, Spojených státech a integritě Václava Havla Roman  Weber-Pachola
22. 6. 2004 Česko hledá SuperStar?! Claudia  Just
22. 6. 2004 Na okraj jedné legendy Václav  Žák
22. 6. 2004 Mučení iráckých vězňů americkými vojáky má inspiraci z Izraele   
22. 6. 2004 Nový životopis Billa Clintona je přesně tak nudný a rozvláčný, jako byla jeho prezidentská éra   
22. 6. 2004 Trpí-li uchazeč o studium dyslexií, o jeho přijetí rozhoduje ředitel Jan  Sýkora
21. 6. 2004 Umění psát Irena  Zítková
21. 6. 2004 Jste dyslektik a bydlíte v Kroměříži? Na středoškolské studium zapomeňte Bohumil  Kartous