21. 6. 2004
Středověk v českých školáchV ČR stále panuje představa dyslektik = blbecČlánek o postoji ředitele kroměřížského gymnázia k přijetí studenta s dyslexií mě vůbec nepřekvapil, píše Lucie Jíchová. Ve většině českých škol nadále panuje představa dyslexik = blbec. Momentálně studují na střední škole v Anglii a zdejší přístup mě hodně překvapil. U zkoušek dostávají dyslektici (ale například i cizinci) 25 až 50 procent času navíc, dysgrafici můžou psát zkoušky na počítači a není to nijakým způsobem označeno na výsledném certifikátu. |
Naší učitele nás dokonce i povzbuzovali, abychom se nechali vyšetřit na dyslexii, jestli máme pocit, že nemáme u zkoušek dost času. V Česku se nálepky dyslexik každý žák bojí, tady je to snad i výhoda. Na univerzitě dostanou dyslektici zdarma počítač plus nemalý finanční grant, mají i výhody u přijímacích zkoušek - např. i v Oxfordu dávají dyslektikům u přijímacích zkoušek čas navíc. Snad za všechno mluví jedna moji spolužačky, která o sobě nahlas říká: "Jsem dyslexik, prý těžký případ, což znamená, že dostanu u maturity polovinu času navíc a na univerzitě budu mít plno výhod jako notebook zdarma a několik tisíc liber jako grant. Miluju to." Když jsem tady v Británii dělala první zkoušky, tak jsem najednou zjistila, že zhruba polovina třídy, se kterou jsem půl roku chodila na matematiku, "trpí" dyslexii. Moje reakce byla: "To snad není možné? Tenhle člověk že je dyslexik? Vždyť je chytřejší než já!" Pedagogicko-psychologické poradny v Česku sice neustále říkají, že dyslektici můžou mít nadprůměrné IQ apod. Učitelé ve školách to vědí, ale jejich odpovědi jsou vesměs stejné: "Nemůžeme si dovolit individuální přístup, máme málo učitelů, žádné specialisty, ve třídách je příliš mnoho žáků, dyslektici by zdržovali výuku atd." Gymnázia bohužel mají tradičně příliš mnoho přihlášek o studium, a tak si asi myslí, že si můžou dovolit plýtvat lidským potenciálem. |