Začala válka v Afgánistánu. Ne snad proto, že by se Bush po 11. září stal feministou a chtěl proto svrhnout krutý Taliban, ale jen proto, aby mohl být snadněji dopaden Usáma bin Ládin a jeho teroristická organizace Al-Káida. Taliban není cílem našeho protiteroristického tažení, zdůraznil počátkem této války ministr zahraničí USA Colin Powell.

Al-Káida, organizace nečítající více než pár tisícovek, spíš podprůměrně vyzbrojených, ale o to více odhodlaných válečníků, se stala fenoménem, nemajícím v dějinách obdoby: Dokázala rozdělit svět na dva tábory: Na státy, které stojí na straně dobra, no a potom na ty zbývající, které musí, podle logiky Spojených států, reprezentovat zlo. Světu je představena tzv. 'Osa zla', původně 'Osa nenávisti' (Al-Káida a Saddám Husajn), ke které byly postupně přiřazeny ještě Írán a Severní Korea.

Afgánská válka poodkryla své absurdity. Ukázala nám neskutečnou bídu poražených a bujaré oslavy vítězů. Na jedné straně válka, která stála miliardy dolarů a ve které zemřelo kolem deseti tisíc nevinných Afgánců, nemajicích ponětí, co se vlastně 11. září v USA stalo, a na straně druhé bin Ládin, kvůli kterému byl Afganistán plošně bombardován a neprodyšně uzavřen nejsilnější armádou světa a on jim přesto nakonec uprchl, nejspíš na mezkovi do sousedního Pakistánu. Tato válka, jejíž jediným pozitivním efektem bylo svržení Talibánu, byla ze všeho nejvíc tím nejdražším, nejkrvavějším a nejtrapnějším neúspěchem v dějinách boje proti terorismu!

Údajně nic už nebude jako dříve, ale dál se vraždí a mučí.

George W. Bush ale úspěch nutně potřebuje. Hledá se tedy nový nepřítel. Bush je si vědom toho, že Irák je vojensky jednou z nejslabších zemí na světě. Vždyť nestrašila nás Amerika již před rokem 1991 tím, že Irák má čtvrtou nejsilnější armádu na světě? Na scénu tedy přichází Saddám Husajn a jeho zbraně hromadného ničení (ZHN). Bush pošle do Zálivu více než 100 000 vojáků a hledá spojence. Světová podpora, které se Washington po 11. září tolik těšil, je neodvratně pryč. Lidé se začínají ptát, proč si Bush ze všech těch tyranů a despotů vybral právě toho, jehož země leží na druhých největších zásobách ropy na světě? Náhoda?

Ve všech zemích se organizují protesty a demonstrace proti válce za ropu a miliony lidí po celém světě jdou do ulic, protože správně tuší, že Bush to opět myslí vážně. Ještě nikdy nebyla mírová hnutí tak motivována jako nyní. Zásluhu na tom nutno přičíst i úrovni americké válečné propagandy, která byla tentokrát tak nechutná a hloupá, že to až bolelo.

Politici celého světa to nemají vůbec jednoduché. Na jednu stranu se nechtějí rozkmotřit s Washingtonem, na druhou stranu nemohou neslyšet ostré protesty svých voličů. Bushovi začíná být jasné, že bude nesmírně těžké získat většinu v Radě bezpečnosti OSN, pokud zbrojní inspektoři v Iráku neobjeví nějaké 'corpus delicti'. Na řadu přichází ojedinělá logika USA a sice, Husajn musí dokázat, že zbraně hromadného ničení nemá.

Začíná se hrát divadlo, do kterého se zapojí i bývalý dramatik, prezident České republiky Václav Havel. Havel se jako poslední podepíše pod tzv. 'Dopis osmi'. V tomto dopisu, který podepsalo sedm evropských předsedů vlád a jeden prezident, vyjadřují tito politici znepokojení ohledně ZHN v Iráku a solidarizují se Spojenými státy, tedy s jejich přistupem k Iráku. Co vedlo před sedmnácti měsíci Václava Havla k tomuto - již mnohokrát popsanému - kontroverznímu kroku? Proč takhle nepřímo podpořil tuto válku?

Václav Havel začínal svou politickou kariéru jako idealista.Ve svém projevu z února 1990 pro obě sněmovny kongresu USA se zabýval otázkou, jakpak by mohly Spojené státy pomoci České republice. Naivně si myslel, že konec studené války automaticky sníží výdaje na zbrojení a asi proto americkým zakonodárcům skromně doporučil, mysle přitom dobrosrdečně na peněženky jejich daňových poplatníků, že by bylo nejlépe, kdyby USA investovaly do demokratizace SSSR a že miliony, které tam teď dají, se jim jistě brzy vrátí v podobě ušetřených miliard.

Uplynulo 13 let. Z idealisty, disidenta a ochránce lidských práv, který se vlastně ani nechtěl stát prezidentem, vyrostl politik. O studené válce se dnes děti učí v hodinách dějepisu, demokratizaci Ruska lze jistě ještě spoustu věcí vyčíst, avšak výdaje Spojených státu na zbrojení trhají rok od roku nové rekordy.

V rozhovoru pro týdeník Respekt (leden 2003) řekl Václav Havel doslova: "Není v zájmu naší civilizace, aby se Amerika dostala do izolace a současně do jakési civilizační války s celým arabským, či muslimským světem.

Není v zájmu světa, a ani v zájmu České republiky, aby se Aliance začala drolit." Havel je v te době převědčen o tom, že po svržení Saddáma Husajna se svět stane bezpečnější.

Dne 24. ledna 2003 řekl americký velvyslanec C. R. Stapleton, přítel a příbuzný prezidenta Bushe, Lidovým novinám, že nejlepší scénář by byl, kdyby si Saddám Husajn konečně uvědomil, že Spojené státy a koalice to myslí smrtelně vážně s odzbrojením a zbaví se dobrovolně svých ZHN, a tak předejde nutnosti násilného odzbrojení. Ten nejhorší scénář a poslední Bushova volba, je invaze do Iráku.

Znásilňování rozumu roste. 5. února 2003 předkládá Colin Powell Radě bezpečnosti 'důkazy' o existenci iráckých ZHN a dodává: 'My víme, že Saddám si chce ponechat své ZHN a ještě více jich vyrobit. Saddáma jen několik měsíců déle nechat vlastnit tyhle zbraně, pro nás nepřipadá v úvahu. Ne - po 11. září'.

V této době již ale prezident Bush dávno rozhodl. V této době je udělena první zakázka Pentagonu ve výši 600 milionů dolarů na obnovu poválečného Iráku.

Začínají se měnit cíle operace. Už to nejsou jenom ZHN. Američanům jde nyní i o blaho Iráčanů a tak trochu i o jejich ropu.

Údajně nic už nebude jako dříve. Ale dál se lže a uplácí!

Americká hospodářská bezpečnost je na ropě závislá. Spojené státy mají vlastní ropy asi tak na 11 let. V Perském zálivu se na území 5 států nachází 60 procent všech světových rezerv této strategické suroviny. Spojené státy mají pochopitelně k tomuto regionu jiný vztah než ke zbytku světa. Prvně to zkoušely s íránským šáhem -- nevyšlo to, pak podporovaly deset let Husajna...A ani zvlaštní vztah k Saúdské Arábii nepřináší kýžené plody.

19. března 2003 začíná válka.Vyběr vojenských cílů není náhodný. Dva největší těžební terminály na severu a jihu Iráku obsazuje US Army jako první. A i o tři týdny později, když se v Bagdádu vykrádaly a plundrovaly nemocnice, banky, obchody a muzea, zajímají se Američané nejdříve o 'ropné' ministerstvo. Otázka priority, vysvětlil později US generalní štáb.

Dojemnou se stává Bushova starost o irácký lid a tak trochu i o iráckou ropu: "My nebudeme trpět, aby o osudu iráckeho lidu rozhodovali vrazi! Irácká ropa patří Iráčanům, o tom nemůže byt pochyb. Iráčané nemají dostatek peněz, aby si pomohli sami...a tentokrát nebudou zisky rozděleny mezi gangstery, ale půjdou na zvláštni konto, které bude patřit iráckému lidu." Je tomu opravdu tak?

Při programu Ropa za potraviny, byl v Iráku komisař OSN, který kontroloval, (nebo se o to spíše pokoušel), za jakou cenu se ropa prodává a jak tyhle peníze jsou využity. Dnes však jakékoli kontrolní mechanismy chybí a John Danison z londýnske Christian Aid zjistil, že z tohoto účtu se ztratily 4 miliardy dolarů. A hlavně proč, když tento účet, patřící iráckému lidu, ho spravuje Federal Reserve Bank a ne Centrální banka v Bagdádu?

Měli jsme s prezidentem skvělý rozhovor, kde jsme projednávali dvě základní otázky, řekl na tiskové konferenci civilní správce Iráku Paul Bremer: Jak vyhrajeme válku proti terorismu? A jak sestavit iráckou vládu, kde Iráčané konečně vezmou osud do vlastních rukou?

Bremerův výnos č. 37 nenechává nikoho na pochybách, že ho v Iráku zajímají hlavně zájmy podnikatelů. Nejvyšší možná daň z příjmu pro rok 2004 a v dalších následujících letech nesmí překročit 15 procent (V USA se vždy americký Senát stavěl proti 15-ti procentní dani, poněvadž ta zvýhodňuje pouze bohaté). Dále mohou investoři kdykoliv své peníze z Iráku stáhnout.

Podobně ostudný zákon podepsal i G. W. Bush. V něm se zase praví, že všechny možné konfiskace, či rozsudky spojen s iráckou ropou nebo ropnými produkty vidí jako ohrožení národni bezpečnosti Spojených států, a nařizuje, že jakékoli soudní procesy se zakazují, nebo budou anulovány. Tím vlastně zaručuje beztrestnost a legalizuje jakékoli kriminální chování lidem, kteří mají co do činění s iráckou ropou.

Údajně nic už nebude jako dříve. Ale dál se vraždí a mučí.

Válka v Iráku je především velký byznys. Firmy Halliburton a Bechtel dostaly od americké vlády zakázky za několik miliard dolarů. Viceprezident USA Dick Cheney, bývalý šéf firmy Halliburton, která si z koláče při obnově Iráku ukrojila nejvíce, dostává nadále od této firmy plat, který převyšuje plat amerického viceprezidenta. Na střet zájmů Cheney vůbec nemyslí a připadá mu naprosto normální, že dostavá peníze od firmy, která získala lukrativní statní zakázky. S firmou Bechtel, která ma na starosti obnovu infrastruktury Iráku, je to podobné.

"Není přece možné, aby válka odměňovala podnikatele jen proto, že stoji blízko vládě. Proto se tahle válka přece nevedla", řekl demokratický poslanec Hanry Waxman, když zjistil, ze dceřiné firmy Halliburtonu dostaly některé smlouvy k podpisu dříve, než vůbec válka začala a ke všemu bez výběrového řízení. Dále zjistil, že zahraniční dceřiné firmy koncernu Halliburton spolupracovaly se Saddámem i v době embarga. A nejen s nim, taky s Libyí a s Iránem. Ani to zřejmě není důvod k znepokojeni. (Asi to bude něco jiného než korupce...)

To jsou věci, které Václav Havel před 17 měcíci nevěděl, ba ani vědět nemohl. Mohl ale vědět, že již Bush sen. podepsal směrnici č. 54, ve které se praví, že přístup k Perskému zálivu je vitálním zájmem jejich národní bezpečnosti a USA to vidí tak, že mají povinnost své vitální zájmy hájit a pokud to bude nutné - pak i vojensky. Potom by jistě netvrdil, že by bylo nesmírně zploštělé, redukovat politiku Spojených států pouze na jejich strategické zájmy.

Skutečně se jenom bál, aby Spojené státy nezůstaly izolovány? Nebo si nepřál, aby Bush ztratil tvář? Nemyslel na to, že trest by neměl být větší než vina? Jakou roli při jeho rozhodnutí sehrály ZHN, když musel vědět, že jich inspektoři v devadesatých letech našli a zničili desetkrát více, než Bush sen. během první války? Nebo se obával, aby Evropané nevypadali v očích Spojených států jako slaboši a zbabělci? Měl snad strach z Německa a Francie?

A jakou roli zde hrálo nelidské embargo, sankce, které Husajna posílily, ale Irák vrátily do předindustriální doby? Embargo a bomby, na jejichž následky umíralo měsíčně téměr 5 000 iráckých dětí a on věděl, že USA nepoleví? A dá se vůbec podporovat válka, která je, jak napsal myslitel Václav Bělohradský, v nejhlubším možném rozporu s evropským pojetím práva? Je snad normální, nejdříve někoho obvinit, potom potrestat a časem dodat snad i nějaký ten důkaz? Není to pravě to, proti čemu sám celý život bojoval a léta trpěl ve vězení? Nebo Havel vážně věřil v demokratizaci Iráku, potažmo celého Blízkého východu a la USA?

Neobával se V. Havel, že tahle válka bude tím nejlepším dárkem pro bin Ládina a jeho ideologii? Jakou odvetu může nyní Západ očekávat? Nemůže přivodit samotná skutečnost, že západ vede válku proti vůli všech Arabů, trhlinu ve vztahu těchto dvou civilizací, kterou kdy těžko zacelíme? A je to zlo, proti kterému dnes bojujeme, vždy mimo nás? A dá se vůbec porazit zbraněmi? Jsou skutečně bomby a potraviny shazované z letadel tím, čímž chceme naši 'civilizaci' představit té 'necivilizované' části světa?

V době vietnamské války varoval L. B. Johnson své spoluobčany: "Když dnes opustíme Vietnam, budeme zítra bojovat na Hawaji a příští týden v San Franciscu." Dnes nás straší G. W. Bush podobně: "My dnes bojujeme s našimi nepřáteli v Iráku a Afganistánu proto, abychom s nimi zítra nemuseli bojovat v našich ulicích".

Americky politolog Benjamin Barber říká, že terorismus je jen negativní forma vzájemné závislosti, kterou nejsme schopni v pozitivní a prospěšné formě rozpoznat. Proti terorismu se musí bojovat, ale tam, kde terorismus vyrůstá z bídy, z ponižování a pohrdáním kulturních a náboženských hodnot, tam je třeba nejdříve odstranit tuhle podstatu.

Proti zlu se musí bojovat. Ale opravňuje to Spojené státy a spojence zacházet s vězněma hůř než se zvířaty? A neukazuje se síla právního státu právě v tom, jak zachází se svým největším nepřítelem. Tím, že mu nikdy nevezme jeho důstojnost? Že boj proti neprávu nesmí opustit hranice práva a jak varoval po 11. září Jan Pavel II. -- nepodat se pokušení msty!

A jak to vidí dnes Iráčané?

Krom toho, že tato válka přivedla do Iráku teroristy, se toho pro ně příliš nezměnilo. Dále je trápí výpadky elektřiny, rostoucí kriminalita, únosy... Desetiletí diktatury a 14 měsíců okupace má nyní vystřídat předání moci Iráčanům. Zeptal se ale někdo Iráčanů, co si opravdu přejí? Nebo jsou to jen pěšáci na šachovnici velkých?

Bagdádský právník Abdul Hamdi smutně poznamenal: "My bychom akceptovali mnohé, ale okupační jednotky a život v permanentní nejistotě, tak to je na nás opravdu příliš."

Prezident Havel při své poslední zahraniční cestě v Berlíně správně nabádal Čechy, aby našli cestu k vlastní sebereflexi. Pokusí se občan Havel o stejné u sebe?

Nedávno se svěřil Lidovým novinám, že se chce v budoucnu věnovat (jak taky jinak) lidským právům. Konkrétně na Kubě. Prý ho tam všichni znají, hodně čtou a tak....