Zdá se to neuvěřitelné, ale v EU je možné úplně ignorovat hlasování parlamentu a přijmout zákon bez nějakého projednávání, píše nám jeden čtenář a pokračuje:

Jedna se další nehorázný nátlak USA na přijetí zákona, který bude obrovsky nevýhodný pro občany a firmy v EU. Minulý týden se ale značně situace změnila. Výbor trvalých zástupců členských zemí (COREPER), který připravuje návrhy pro Radu ministrů, schválil velkou většinou v podstatě původní zákon pro softwarové patenty. Do návrhu se vůbec nepromítly připomínky parlamentu a jedná se o značně propatentové řešení. Proti návrhu byly jen Německo, Belgie, Dánsko a Slovensko. Ano, Češi proti nebyli.

Zdá se, že Evropská unie se snaží v nadcházejících několika dnech v podstatě bez zájmu veřejnosti schválit přísný zákon o patentech, podle něhož by bylo možno patentovat každý drobný fragment softwaru. Byl by to útok na otevřené systémy jako Linux.

Aktuální informace v angličtině ZDE

"Blair to nevěděl, ale vysocí britští činitelé byli seznámeni se zprávou Červeného kříže o koaličních zvěrstvech v Iráku už před čtvrt rokem," to byl titulek pondělních Channel Four News v 19 hodin. Moderátor po znělce pokračoval: "George Bush taky nic nevěděl a dnes vychvaloval Donalda Rumsfelda, muže, který si zprávu o zvěrstvech neměl zájem přečíst.

Když šlo o to, bojovat ve válce, byli koalicí. Když šlo o rekonstrukci země, byli koalicí. Ale když šlo o groteskní porušování lidských práv americkými jednotkami, britští činitelé usoudili, že britské vedení koalice o tom nemusí být informováno. Ani Tony Blair, ani britský ministr obrany nebyli nikdy informováni o systematickém týrání iráckých vězňů. Částečně proto, že britská armáda usoudila, že obvinění, vznesená proti britským vojákům, se už vyšetřují.

Dnes večer, kdy Červený kříž prozradil, že až 90 procent z mnoha tisíc zadržovaných osob v Iráku bylo zatčeno omylem, jakým směrem se ubírá toto osvobození?" - Z Channel Four News citujeme dále toto:

Podle pondělního britského rozhlasu zpráva Červeného kříže také zdůrazňuje:

Zpráva zaznamenává toto konkrétní týrání:

Ve svém vydání z 10. května publikoval konzervativní americký hospodářský list Wall Street Journal důvěrnou zprávu Mezinárodního výboru Červeného kříže o týrání iráckých vězňů.

Ve zprávě se uvádí, že si Červený kříž opakovaně stěžoval na týrání iráckých vězňů ve spojeneckých vězeních už před rokem. Zejména, konstatuje zpráva, kritizoval Červený kříž loni v říjnu způsoby vyslýchání vězňů ve vězení Abu Ghraib. Tyto stížnosti jsou více než čtvrt roku starší, než stížnost individuálního amerického vojáka, vznesená v lednu 2004, na zacházení s vězni vedla k zahájení amerického armádního vyšetřování.

Mezinárodní Červený kříž si poprvé stěžoval na týrání iráckých vězňů spojeneckými vojsky vysokým pracovníkům amerického vojenského velitelství v březnu 2003.

Kancelária Ľudí proti rasizmu v Bratislave bola v noci 7. mája napadnutá hodením fľaše s benzínom. Tento útok nesie všetky znaky teroristických nacistických útokov, ktorých cieľom je bojovať za ideály bielej rasy a proti odporcom neonacizmu. Útok zničil vybavenie kancelárie, kopírovací stroj, počítače, telefóny. Jedna redaktorka dvojtýždenníka Tolerancia, ktorá sa nachádzala v kancelárii, bola ohrozená na živote. Dvojtýždenník Tolerancia vychádza ako príloha politicko - spoločenského týždenníku SLOVO, ktorý je partnerom Britských listov.

Na "válku proti terorismu" doplácejí nejchudší lidé světa, varovala v pondělí charitativní organizace Christian Aid. Ve své zprávě nazvané The Politics of Poverty (Politika chudoby) konstatuje, že je pomoc chudým zemím zase zpolitizována, jak tomu bylo za studené války. Organizace Christian Aid obvinila Spojené státy, že stojí v čele tomuto trendu.

V sobotu jsem na Českém rozhlase 1 Radiožurnálu v pravidelném pořadu Doteky víry slyšel rozhovor s českým židem, panem Georgem (původně Jiřím) Brady, který už dlouhá léta žije v kanadském Torontu. Z tohoto člověka, ať už mluvil o čemkoli, vycházelo něco neuvěřitelně silného a oblažujícího, něco opravdového, co starší i střední generaci tady v Česku nesmírně a dusivě schází. Jeho poselství by se dalo shrnout do dvou slov: svoboda a tolerance. Stále se k nim vracel, stále jimi fascinován a jeho životní příběh, zvláště příběh jeho sestry Hany, pro tato dvě slova nadchl statisíce lidí, zvláště dětí, po celém světě (zejména v USA a v Kanadě). Jen v Česku byla podle slov pana Brady kniha o Hanině osudu vydána pozdě a přijata spíše chladně. V tomto článku bych se chtěl zamyslet, proč je tomu tak.

V horní části Václavského náměstí v Praze stojí socha svatého Václava, patrona českého národa. Tato socha stojí na místě, na němž se děla ta nejvýznamnější politická shromáždění v české moderní historii. Dobrá i špatná, násilně zorganizovaná i násilně rozháněná. Zde národ prožíval své porážky, vítězství, frustrace a radosti. Na tomto místě se ráno 21. srpna 1968 zorganizovala první demonstrace proti ruské okupaci a o několik hodin později z tohoto místa rozstříleli ruští vojáci fasádu Národního muzea.

V horní části Václavského náměstí v Praze stojí socha svatého Václava. V roce 1969 byl kolem sochy svatého Václava nainstalován řetěz ve tvaru lipových listů. Měl zabraňovat, aby lidé na sochu či její sokl lezli, jak se tomu děje dnes s turisty na Karlově mostě. Proto bronzové lístky, které míří svými špičkami vzhůru. Hutkovi řetěz kolem sochy vadí, neboť v něm vidí "pokryteckou náhražku ostnatého drátu, který odděluje sochu od lidí, symbolicky odděluje světce od jeho národa". Podle Hutky řetěz "mluví o ruské okupaci a komunistickém útlaku". Písničkář nejdříve vyzýval lidi, aby přišli a sybolicky zabalili řetěz do rudého plátna. To bylo před rokem a Hutkovi přišlo pomoci jen několik skalních přátel. Všichni ostatní přešli Hutkův demonstrativní čin bez povšimnutí, protože už mají 14 let jiné starosti. V úterý 8. června 2004 v 16 hodin, k prvnímu výročí balení řetězu narudo, chce Hutka přijít k soše svatého Václava s příslušnými nástroji a řetězy prostě odříznout. Tak to alespoň konstatoval ve svém prohlášení, které rozesílá médiím.

Jak prosté -- nepodaří-li se názor v demokratické zemi prosadit demokratickými prostředky, stačí vzít příslušný nástroj a prosadit svůj názor v rozporu s právem - revoluční cestou, násilím. Doufám, že tu karikaturu písničkáře a bojovníka za demokracii policie u svatého Václava zatkne a obviní jej z poškozování cizí věci - vandalství. Jen tak pochopí tento bývalý bard a nynější kandidát za "Balbínovu poetickou stranu", že demokracie není anarchie, ale řád -- a nevzniká v hospodě. Jelikož cena zakázkově vyrobeného bronzového řetězu určitě nebude menší než 5000 Kč, má Hutka šanci na obvinění z trestného činu. Demonstrativního trestného činu, který ale už dnes nikdo nepochopí a neocení.

Nejednou jsme "světoví", ne-li zároveň nadoblační, i když úplně jinak, než jak to kdysi promýšlel např. T. G. Masaryk, když zvažoval jako občan a politik ty naše rozmanité "české otázky". Kupodivu ta naše "světovost" nemá daleko třeba k našemu hokejovému a v jeho stínu snad ještě fotbalovému syndromu. Jakmile zavětříme, že by se mohl nad třemi desítkami našich výborně disponovaných zástupců zalesknout zlatý pohár, optimistické komentáře stupňují naděje širokých vrstev národa na vše, a v možném rozostřeném vějíři dalších alternativ mezi vše, anebo nic připouštějí srdnatě, rozhodně a výlučně jediné --- vše, neboť jsme přece "nejlepší"!

Jak je ta záminka k euforii ušlechtilá!

Demokratický politický systém je postaven na přísném rozdělení a oddělení moci výkonné, zákonodárné a soudní. Takto byla jednou demokracie definována a zdá se, že to široké veřejnosti ( která o tom vesměs nemá potuchy) nadále vyhovuje. To, že jsme ovládáni mocí, která nemá přesně a jednoznačně vymezenou působnost, jejíž výkon není v podstatě nijak zpětně kontrolován, a že se této moci může chopit každý, aniž by k tomu měl mandát vzešlý z určitého společenského konsensu, nás nechává naprosto klidnými a spokojenými. Tato moc, přestrojená za sluhu a holku pro všechno, s námi mává zprava doleva a zpět, táhne nás ulicemi obalené asfaltem a peřím s cedulí "svobodný občan", čemuž se přihlouple usmíváme a sem tam odfoukneme pírko, přičemž obracíme zrak k nebi s romantickou představou, že odtud odněkud spadlo. Říkali to přece v televizi.

pondělí 16.00: Tony Blair v pondělí popřel, že by on sám či ministři v jeho vládě věděli o "konkrétních obviněních", že dochází k týrání iráckých vězňů britskými vojáky, dříve, než se o tom dočetl v tisku.

Dodal, že je týrání iráckých vězňů "absolutně neodpustitelné", a že výslechy vězňů s kápěmi na hlavě či vězňů podrobovaných smyslové deprivaci jsou nepřijatelné.

Blair se v neděli ve francouzské televizi omluvil všem iráckým vězňům, týraným britskýmik vojsky.

Mezinárodní červený kříž a Amnesty International však v neděli zdůraznily, že obě organizace upozornily britskou vládu na týrání vězňů v Iráku už více než před rokem.

Zatímco britský premiér Tony Blair oslavoval v neděli s prezidentem Chirakem Den Evropy v Paříži, vyjádřil se známý britský filmový producent a přítel Tonyho Blaira David Puttnam, že by měl Tony Blair odstoupit.

pondělí 16.00: Kontroverzní interní vyšetřování v BBC, které se zabývalo okolnostmi, jak se dostala loni v květnu do vysílání sporná reportáž Andrewa Gilligana, v níž citoval zbrojního odborníka Davida Kellyho, který zpochybnil britskou vládní zprávu o iráckých zbraních hromadného ničení, dospělo nyní k závěru, že šéfredaktor pořadu i další vedoucí pracovníci splnili všechny interní procedury společnosti BBC pro přípravu pořadů a schválili i jeho scénář - Gilligan se ho ale při živém vysílání dne 29. 5. 2003 v 6.07 nepřidržel. BBC také dospěla k závěru, že lord Hutton neměl pravdu, když kritizoval šéfredaktora pořadu Today Kevina Marshe a šéfa rozhlasového zpravodajství Stephena Mitchella, že nepředali vedení BBC jeden email, kritizující Gilligana. Nikdo nebude z BBC propuštěn.

Andrew Gilligan na tyto oficiální záběry šetření BBC reagoval: "Odmítám tvrzení, že jsem nedodržel procedury BBC. Kdyby tomu tak bylo, očekával bych, že si toho mí nadřízení všimnou a upozorní mě na to, ale to se nestalo. Jsem v podstatě potěšen výsledkem tohoto vyšetřování, neboť, jak se zdá, se BBC konečně připojila k názoru celé země a odmítla závěry vyšetřování lorda Huttona."

Vojenské neúspěchy v Iráku mohou koaliční vojska napravit násilím. Cena ale bude příliš vysoká. Mnozí přívrženci intervence v Iráku očekávali, že rok po začátku války bude situace vyřešena. Že převládne všeobecné uspokojení nad svržením diktátora, v Iráku bude zaváděna demokracie a země bude směřovat k prosperitě. Jenže duben je zatím nejkritičtější měsíc působení koaličních vojsk v Iráku. Souhrnný počet mrtvých na obou stranách už pravděpodobně překročil tisíc lidí. Právě tento počet vede politology k tomu, aby mluvili o válce. A navíc ještě v tomto měsíci utržil americký prezident George Bush a jeho spojenci dvě velké politicko-vojenské porážky.

V rámci zásady Audiatur et altera pars zveřejňujeme zpravodajství o nedávných bojích v Iráku z hlediska osob, které bojují proti americkým a západním okupačním vojskům.

Francouzští agriculteurs se obávají konkurence z nových členských států, které disponují levnější pracovní silou. Otevřou se jim sice i odbytiště, ale jak si poradí s konkurencí, zůstává však nadále otázkou. Tomuto tématu se věnoval i deník Le Monde.

Minstři zahraničí zemí EU a středomořských států, které jsou zapojeny do tzv. Barcelonského procesu, jednali 4.-6. května v Dublinu. Ostrá výměna názorů se během schůzky odehrála mezi diplomaty palestinské správy a Izraele. Jednání se účastnil také komisař pro vnější vztahy Chris Patten a Vysoký zástupce pro SZBP Javier Solana.

Cez uplynulý víkend boli položené základy novej proeurópskej centristickej strany. Do jej vytvárania je zapojený aj súčasný predseda Európskej komisie Romano Prodi.

Víra, osobní zkušenosti, rozsáhlé znalosti i zralá moudrost stáří, umožňují letošnímu jubilantovi přehlížet vlastní životní cestu s filosoficko-kritickým nadhledem, a také dílo zasvěcené převážně bohemistice. "Všecko na světě jen na obrátku a lidský život jako sen...", byl nejoblíbenější verš mého přítele v posledních letech, když jsem se pokoušel vyzkoumat, jak sub specie aeternitatis nahlíží české školství- nejen didaktiku a metodiku českého jazyka a literatury - na počátku třetího tisíciletí.

Integračný proces hnaný globalizáciou je ako parný rušeň. Naberá na rýchlosti a ak sa v zákrutách nevykoľají, je na nezastavenie. Aj rozširovanie Európskej únie je jeho neoddeliteľnou súčasťou, hoci si to ešte plne neuvedomujeme alebo nepripúšťame. Mnohým občanom nových členských štátov sa dlho zdalo, že tie tzv. staré sú k nim veľkorysé, keď pred nimi otvárajú svoje brány, že im robia milosť, keď ich medzi seba púšťajú. Otrhancov do klubu blahobytných. Ešte pred desiatimi rokmi nebolo takéto uvažovanie ďaleko od pravdy. Západoeurópania dali Východoeurópanom spoza čerstvo povalenej železnej opony perspektívy plného členstva, ku ktorému sa bolo treba prepracúvať plnením dlhých zoznamov politických, hospodárskych a právnych požiadaviek.

"Zápalky nemáme" prerušil sobotňajšiu prvomájovú idylu staroznámy výrok čašníčky v jednom pube na Ventúrskej. Ešteže sme doma , keď už sme aj oficiálne v tej Európe, poznamenal jeden známy. Dve študentky z Prahy obdivovali zas naše neeurópsky nízke ceny na hlavnej. Očividne ich tešila aj nízka frekvencia turistov na hlavu obyvateľa. A to sa vraj vďaka oslavám vstupu do EÚ lámali domáce rekordy. Skrátka, deň ako vyšitý, Slovensko (konečne v EÚ, večer hokej). Kto by si spomenul na problémy.

Ak sa dobre pamätám, od historickej porážky slovenskej ľavice v septembri 2002 som sa zúčastnil na jedenástich poradách a stretnutiach ľudí, ktorým záleží na jej revitalizácii. Schádzajú sa na nich tie isté tváre, ktoré už zlyhali, sklamali, či inak nepresvedčili a spoločne snívajú svoj intelektuálne primitívny sen o zjednotení ľavice či založení "štandardnej sociálnodemokratickej strany".

Podľa starovekej legendy sa pri ostrove Cyprus mala zrodiť grécka bohyňa lásky a krásy Afrodita. Ostrov je nepochybne krásny a značnú časť príjmov získava vďaka turistom. Zároveň však má aj strategickú polohu, čo vždy znamenalo predurčenie k tragédiám. Nemožno ani vyčísliť, koľko pánov ostrov mal. Patril Féničanom, Egypťanom, Rimanom, Byzancii, Arabom, križiakom, a napokon sa ho zmocnili Turci. Cyperskí Gréci sa v referende rozhodli, že nechcú prijať plán OSN na zjednotenie ostrova, ktorý ostal rozdelený na medzinárodne uznávaný grécky štát (ktorý od 1. mája bude členom EÚ) a separátny turecký štát.

Americká vláda zpřísnila ve čtvrtek opatření, jež mají zabránit přílivu tvrdé měny na Kubu. Omezila počet cest rodinných příslušníků Kubánců na ostrov. Doposud směli Kubánci z USA cestovat jednou ročně, teď to bude jednou za tři roky. Snížena bude také částka, kterou mohou kontinentální Kubánci vozit při svých návštěvách na ostrov. Omezily se i vědecké výměnné pobyty mezi Kubou a USA. Kuba tato jednostranná opatření americké strany, mající podlomit kubánskou ekonomiku, kritzuje a ukazuje na nich, kdo nerespektuje volnost pohybu osob, kapitálu i myšlenek. Posílání finančních prostředků je z americké strany podmíněno přímým příbuzenstvím a nečlenstvím v komunistické straně Kuby.

Kubánská vláda v reakci na nová opatření USA v pondělí oznámila, že zmrazila prodej většiny zboží nabízeného dosud ve speciálních obchodech v dolarech.

6. května ohlásila vláda Spojených států nová opatření k dalšímu zostření své politiky vůči Kubě. Prezident Bush, který v ranních hodinách v krátkém komentáři předběžně informoval o opatřeních novináře, zopakoval, že cílem opatření je "uspíšit den, kdy se Kuba stane svobodnou zemí".

Několik hodin nato zástupce státního tajemníka pro záležitosti západní polokoule Roger Noriega, jeden z autorů Helms-Burtonova zákona, vystoupil ve Washingtonu s podrobnými informacemi k obsahu zprávy, kterou v šesti kapitolách a na více než 450 stranách presidentovi Spojených států předala tzv. Komise pro pomoc svobodné Kubě a zdůraznil zejména nová ekonomická a politická opatření, jež hodlá Bushova administrativa vůči Kubě zavést. Komisi pro pomoc svobodné Kubě předsedá ministr zahraničí USA Colin Powell. Ten k nové aktivitě americké státní administrativy už před časem řekl: "Kdo si váží svobody, musí využít této příležitosti, aby poslal mocné poselství solidarity s odvážnými muži a ženami na Kubě, prosazujícími věc demokracie."

Dokument vytyčuje jako strategické úkoly ke svržení kubánské vlády zvýšení podpory vnitřní opozici, zesílení mezinárodních kampaní proti Kubě, zostření podvratných a desinformačních akcí vůči Kubě, přijetí nových opatření k oslabení kubánské ekonomiky a cosi, co nazývá "podrytím plánů na pokračování režimu".

V rámci zásady Audiatur et altera pars zveřejňujeme překlad přepisu prvomájového projevu kubánského prezidenta.

Obávám se, že jsem dost dobře nerozuměl reakci Jana Hrušky na můj článek Národ, který nechce být svůj. Zdá se mi, že mi v podstatě dává dvě odpovědi: 1. cizinec (jímž jsem) jen těžko rozeznává u Čechů humor a vážnost - a tudíž neberou-li se Češi sami sebe vážně a nejsou-li sví, je to společenský fenomén, jenž se nemá vzít vážně, protože ve skutečnosti Češi berou se vážně a jsou sví -; 2. pokud dnes nejsou, je to kvůli registrovaným disidentům, kteří po r. 1989 nastolili cenzuru.

Vláda prezidenta Bushe se připravuje na zveřejnění dalších děsivých fotografií a videozáznamů z vězení Abu Ghraib. Obrazově je zdokumentováno, jak američtí vojáci souloží s jednou iráckou ženou, dále jak vojáci téměř ubili jednoho vězně k smrti a také znásilňování mladých iráckých chlapců iráckými strážemi ve vězení.

Západní výzvědné služby se zcela zjevně po útoku na Irák rozhodly, že nejdůležitější je pro ně získávat od místních zatčených lidí výzvědné informace - pro posílení bezpečnosti koaličních vojsk v Iráku i Západu obecně. Potřebu získávání informací zjevně nadřadily jakémukoliv uvažování o tom, co se stane s lidmi, kteří jim informace poskytly - do jaké míry budou psychicky poškozeni či i fyzicky zničeni.

Je mučení přípustné, i když v jeho důsledku mohou být zachráněny životy? Je přípustné umučit dítě, kdyby to spasilo svět? To je otázka, jíž se zabýval už Fjodor Michailovič Dostojevskij. V sobotu se k tomu závažnému tématu vrátil chilský spisovatel Ariel Dorfman.

Jestliže byli šokováni tím, co se dělo v tomto iráckém vězení, ale věděli o tom už letos v lednu, jak to, že lidé, kterých se to týkalo, mají být potrestání teprve nyní?

Zásadní dosud nezodpovězenou otázkou zůstává, do jaké míry je úsilí vězeňských strážců zadržované osoby demoralizovat a rozložit před výslechem jejich osobnost součástí oficiální americké státní politiky, zamyslely se ve své analýze internetové stránky BBC:

Spojené státy se zprvu vymlouvaly, že se mučení a týrání vězňů v Iráku dopouštěla jen hrstka - šest - vojáků, kteří prý v žádném případě nezosobňovali oficiální armádní politiku.

Toto předstírání se nyní rychle rozpadá.

V sobotu vyšlo v USA znovu najevo, že týrání vězňů bylo systematické. Jedna z obviněný vojákyň, Sabrina Harmanová, sdělila listu The Washington Post, že jí vyšetřovatelé z výzvědných služeb výslovně nařídili, aby zlomila vězně pro účely následných výslechů. "Přiváželi vězně buď pojednom, anebo ve skupinách. Vězni už byli v poutech a na hlavě měli kápě," konstatovala Harmanová emailem z Bagdádu. "Úkolem vojenské policie bylo zabránit jim ve spánku a znepříjemňovat jim život tak, aby pak při výslechu vypovídali."

Jako politický kreslený komentář v novinách, nebo jako metafora americké role na Blízkém východě by byl obrázek nahého Araba na zemi, kterého drží na šňůře a na obojku americká vojákyně, velmi urážlivý a bolestný. Avšak fotografie takovéto scény a dalších, z amerického vězení v Iráku, nesmírně vzrušily a zneklidnily Araby ze všech sociálních vrstev a každého náboženského a politického přesvědčení.

Kdyby byli vězni jen biti, anebo mučeni tak, jak jsou prý vězni mučeni v arabských věznicích, reakce v arabském světě by se nerovnala takovémuto zděšení. Tím, že byli vězni donuceni být nazí a museli pózovat způsoby, které naznačují homosexuální sex, porušili Američané ta nejstarší a nejintenzivněji pociťovaná tabu v arabském světě.

V pátek vysvětlil v americkém listě Washington Post reportér Howard Schneider, jak drastický dopad má v arabském světě sexuální ponižování iráckých vězňů a proč:

Jiří Kratochvil postavil poslední svůj román, Lady Carneval, na jednom paradoxním obrazu: vlak uhánějící po viaduktu, jenž se klene nad mořským zálivem. Paradox spočívá v tom, že z komína lokomotivy vpřed řítícího se vlaku, jak nám naznačují z oken vlající záclonky, stoupá kouř přímo vzhůru. Proti sobě tak stojí vlající záclony jedoucího vlaku a kouř stoupající volně vzhůru. Dvě navzájem se vylučující věci.

Vzpomínám si na dobu, kdy byl Vladimír Špidla zvolen do čela ČSSD a kdy představoval ve srovnání s Milošem Zemanem spíše to levé křídlo růžové strany. Měl jsem tehdy velký strach z toho, že moderní levice v Česku definitivně ztrácí svou naději a jako Zemanova nástupce bych byl raději viděl Petru Buzkovou nebo Stanislava Grosse. Dnes, v době, kdy na pana Špidlu nadává snad každý, bych chtěl vyjádřit přesvědčení, že je mým jasně nejoblíbenějším politikem a že podle mne právě on představuje opravdovou šanci pro tuto zemi.

Při svých častých návratech domů se setkávám s mentální "železnou oponou", která stále dělí Evropu na dvě části. Mívám pocit, jako bych se z relativně svobodného prostředí vrátil do nesvobody. Někdo by mohl namítnout, že žijeme ve svobodné společnosti a takové tvrzení je absurdní.

Česká republika má samozřejmě základní instituce a procedury demokratického režimu. Jsou však tyto instituce vnitřně svobodné, je česká kultura svobodná, jsou Češi svobodní? Z naznačených otázek je zřejmě, že si to patrně nemyslím. Pokusím se také vysvětlit, proč si to nemyslím, a jaké má v Čechách existující nesvoboda důsledky pro individuální a občanský život.

Na autogramiádě knihy Jak Češi bojují jsme se dověděli, že čtenáři v Německu tisknou Britské listy svým příbuzným v ČR, kteří nemají připojení na internet, a v papírové formě jim je rozesílají poštou. Totéž lze učinit jednodušeji, koupíte-li svým přátelům a příbuzným bez přístupu k internetu naši novou knihu.

Nový knižní výbor z Britských listů Jak Češi bojují, který představuje to, co je podle našeho názoru na časopise nejzajímavější, je k dostání v internetovém knihkupectví Kosmas ZDE a v dobrých knihkupectvích - například v pražském knihkupectví Fišer v Kaprově ulici na Starém Městě (nedaleko stanice metra Staroměstská) a v knihkupectví Academia na Václavském náměstí. Kniha obsahuje informace, které jinde v České republice nenajdete. Objednat si ji můžete i emailem na adresu libri@libri.cz.

Kniha, kterou sestavil Jan Čulík, má 704 stran, její obsah je ZDE. Ve čtrnácti oddílech zahrnuje výbor texty sedmi autorů (Jana Čulíka, Fabiana Golga, Štěpána Kotrby, Radka Mokrého, Kathryn Murphy, Jana Paula a Jakuba Žytka) a desítky barevných i černobílých fotografií s mnohdy pikantním pohledem do zákulisí české politiky, všedního dne či událostí, které stály za zaznamenání.

Britským listům můžete psát na adresu redakce@blisty.cz, šéfredaktor Jan Čulík má adresu culik@blisty.cz a také J.Culik@slavonic.arts.gla.ac.uk , pražský redaktor Štěpán Kotrba má adresu stepan@kotrba.cz a skype stepan.kotrba, technickému správci Dominiku Joe Pantůčkovi pište na adresu joe@joe.cz.

V dubnu 2004 přispěli čtenáři na provoz Britských listů částkou 5361 Kč. Finanční dary Občanskému sdružení Britské listy jsou v ČR odečitatelné ze základu daně z příjmu. Vydáváme k tomu na požádání písemné potvrzení.

Za finanční pomoc od čtenářů, za pomoc sponzora Globe.cz i za bezplatnou reinstalaci zařízení, kterou provedli Jan Panoch a Dominik Joe Pantůček, upřímně děkujeme. Dominik Joe Pantůček stále ještě (zadarmo) postupně zprovozňuje četné dosud nefunkční části časopisu, po lednové havárii serveru. Čtenáře prosíme o trpělivost: uvedeme časopis do plné funkčnosti co nejdříve.

Děkujeme všem, kteří podporují provoz Britských listů finančními dary i zadáváním reklamy.

Jsme vám velmi vděčni za finanční záchranu našeho serveru, prosíme však: nepřestávejte přispívat, umožníte nám dělat naši práci lépe a efektivněji, budeme si moci například systematicky financovat právníka, což byl mělo být pro náš list nezbytné. Financujte si k vlastnímu prospěchu kritický a nezávislý deník.

Jsme vděčni za každý drobný příspěvek na provoz Britských listů, který je možno zaslat na účet v pražské Raiffeisen Bance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500. Adresa banky je Karlovo nám. 10, Praha 2.

Čtenáři ze zahraničí mohou přispět na provoz Britských listů úvěrovou kartou na adrese www.paypal.com po jednoduché registraci odesláním částky na adresu redakce@blisty.cz.