Ľubomír Sedláčik si v minulém týdnu na stránkách Britských listů položil otázku: "Po rabovaní obchodov - demontáž štátu?". Je zjevně znepokojený "nekonstruktivností" požadavků rómských aktivistů, jejichž "okamžité splnění" by podle něho znamenalo "de facto demontáž právního státu a rovnosti před zákonem". V tom má zřejmě pravdu.

Posledné udalosti na východe Slovenska nastolili viaceré otázky, ktoré sa už nedajú stiahnuť späť. Sklamala vláda. Rabovanie obchodov a zjednávanie poriadku vojenskou silou je tým posledným, čo si môže civilizovaná spoločnosť dovoliť. Vydávať takúto situáciu za normál, za niečo, čo sa prihodí, pripomína tie najsmutnejšie kapitoly z našej politickej kultúry. Iste, kde sa rabuje, musí zasiahnuť sila. Ale myslieť si, že to je asi aj všetko, čo sa dá o tom povedať, je trestuhodné zjednodušenie.

Zeměpisná označení a označení původu jsou významným marketingovým nástrojem, který přináší svým vlastníkům značné zisky. Jedním z významných aspektů využití těchto označení je jejich právní ochrana. České zákonodárství doposud národní právní ochranu zabezpečovalo a předpokládalo její pokračování i po vstupu do EU. Na podzim minulého roku, po ukončení přístupových jednání, bylo zjištěno, že národní ochrana pro označení zemědělských a potravinářských výrobků není kompatibilní s legislativou EU. Při splnění stanovených podmínek může však být pro jednotlivá označení nahrazena ochranou komunitární. Protože se však jedná o proces podléhající námitkovému řízení, může dojít k odmítnutí komunitárního zápisu, a tím i k zániku ochrany na území ČR. Zároveň je zpochybněna i dosavadní ochrana v zahraničí v rámci mezinárodní Lisabonské dohody, která se opírá o národní ochranu. Je otázkou, zda jsou vlastníci označení na tuto situaci připraveni a zda s ní uvažují ve svých výrobních a prodejních strategiích.

Ani včera mne poslanci nezklamali. Vrátili se po třídenním volnu odpočatí a rozzáření. I poslanec Ransdorf zářil. Dokonce snad i zmoudřel. Není divu. V pátek nepřišel ani o funkci, ani o první místo na kandidátce do Evropského parlamentu. Byl dokonce tak rozjařen, že na schodech žertoval se svým párovacím dvojčetem Janem Kavanem. To ministr zahraničí Cyril Svoboda si umí vybrat lépe. Bývalá hradní reportérka Práva Jitka Gotzová vedle něj omládla a i on se choval jako rozverný mladík před schůzkou. Smál se zvonivým hlasem kostelní zvonkohry. Stál přitom před automatem na kávu.

Antonín Klimek: 30. 1. 1933 Nástup Hitlera k moci, Začátek konce Československa. Havran, Praha 2003, vydání první, náklad a cena neuvedeny.

Když jsem před časem mohl několik dní sledovat britský satelitní televizní kanál UK History, pozoroval jsem, že se v zásadě stále střídají tři druhy dokumentů: britští panovníci, Stalin a Hitler. Zvláště posledně jmenovaný diktátor je od dvacátých let minulého století jakýmsi Pop Idolem. Člověk zajímající se o moderní dějiny dokonce může pociťovat určitou jistotu, když na něj muž s typickým knírkem znovu a znovu zírá z titulních stránek časopisů, televizní obrazovky, přebalů knih -- je stále přítomen, je s námi jakoby doma, patří hlavně do euroamerické každodennosti.

A tak jsem sáhl po knižní novince, z jejíhož přebalu se Adolf Hitler na mne už z dálky mračil.

Absurdním obviněním, připomínajícím praktiky komunistického státu, se nyní, jak se zdá, podle zprávy ČTK zabývá policie v Praze 8. (Zřejmě nemá nic závažnějšího na práci.) Řeší, zda nynější vysílání pokleslého televizního seriálu o majoru Zemanovi, vyrobeného za komunistické totality, není snad trestným činem "šíření komunistické ideologie".

Dokazuje to jen, že některé úřady České republiky mají stále, patnáct let po pádu komunismu, tendenci kriminalizovat myšlenky a nakazovat, jak myslet. Za komunismu se zakazoval "kapitalismus". Bude se "kapitalismus" nějak od komunismu lišit, bude-li se za něho zakazovat "komunismus"?

Seriál o majoru Zemanovi je jistě trapný a jeho vysílání v televizi Prima je konjunkturální - ale je to trestný čin? To, že policisté vážně vyšetřují čtyři trestní oznámení v této věci jen jen politováníhodným důkazem, že si Česká republika stále ještě nezvykla na pluralitní způsob myšlení a že zřejmě někteří její činitelé i občané zjevně očekávají, že všichni lidé budou zastávat jeden, stádovitý názor...

Policie požádá o znalecký posudek "politologa" :) a bude zjišťovat, zda se vysíláním Majora Zemana snad v zemi nešíří "komunistická propaganda". A to se děje v zemi, kde je KSČM už patnáct let regulérní politickou stranou, účastnící se plně demokratického procesu. Ať má tato strana politický program jakkoliv zastaralý a pošetilý, až budou v ČR všeobecné volby, to na KSČM také bude podáno trestní oznámení, že se v předvolební kampani pokouší "ovlivňovat voliče komunistickou propagandou"?

Přistěhovalci ze všech zemí Evropské unie a Evropské hospodářské zóny (European Economic Area) která zahrnuje i Norsko a Švýcarsko, ať starých či nových, kromě Britů, budou smět žádat o sociální podporu v Irsku až po dvouletém pobytu v té zemi, podle nových omezení, která v úterý zveřejnila irská ministryně pro sociální záležitosti Mary Couglanová.

Nedávno oznámila Velká Británie podobné opatření, jímž odepřela sociální dávky po dobu dvou let občanům bývalých komunistických zemí, které vstupují do EU dne 1. května 2004. Při tom se v Británii vyskytly hlasy, podle nichž je britské opatření nezákonné - nelze totiž dovolit občanům EU v dané zemi pracovat a přitom jen některým z nich odepřít sociální dávky.

"Existuje zdání, že se v ČR referuje o světě dostatečně... jenže ono to tak není ..." napsal včera na internetových stránkách Britské listy šéfredaktor tohoto serveru Jan Čulík ve sloupku Znovu hlavně nad českým tiskem. "Skutečně by stálo zato podrobněji zkoumat, jakým způsobem se odlišuje zpravodajství českých médií o nejdůležitějších světových událostech od toho, jak o nich informují zahraniční sdělovací prostředky," píše dále Čulík. Možná, ale proč? Abychom měli srovnání, kdyby to někoho zajímalo? Jde totiž o názor na tisk. Poučuje a vychovává? Nebo píše o tom, co čtenáře zajímá?

V devadesáti pěti letech se nyní rozhodl přestat vysílat v rozhlasu BBC svůj pravidelný čtvrthodinový týdenní "Dopis z Ameriky" nestor britských novinářů Alastair Cooke.Tento jeho pořad se vysílal přes půl století nejen v britském rozhlase, ale i v mnoha jiných zemích světa. Svým pomalým, relaxovaným, "klasickým" přednesem mi Cookův pořad mi vždycky připomínal podobné komentáře českého novináře Ferdinanda Peroutky, které se vysílaly ve Svobodné Evropě až do sedmdesátých let. Peroutka se ovšem nedožil tak ctihodného věku jako Alastair Cooke, jehož "Letter from America" se nyní zapsal jako rekord do historie světové rozhlasové novinářské práce - žádný jiný rozhlasový pořad, skládající se čistě z mluvené řeči, se nevysílal déle. Alastair Cooke natočil svůj první "Letter from America" v roce 1946 - měla to být série 13 pořadů. Během následujících 58 let jich natočil celkem 2869.

Využívám při pobytech v České republice široce inzerovaného připojení na internet prostřednictvím mobilního telefonu, služby GPRS, kterou poskytuje společnost Eurotel. Už loni v létě a na podzim jsem si několikrát povšiml, že jsou oblasti v České republice, kde tato služba zřejmě nefunguje zcela bezchybně. Co se děje? Počítač i mobilní telefon oznamují, že přenosový signál je dostatečně silný, dochází však - zejména mimo velká města - k ostrému poklesu rychosti datového přenosu, takže je služba nefunkční.

Titulky novinových článků byly v uplynulých měsících plné jaderné diplomacie. Při jejich četbě je těžké si zachovat vážnou tvář.

Vláda Slovenskej republiky schválila návrh zákona o študentských pôžičkách, ktorý pod týmto krycím názvom zavádza školné na našich vysokých školách. Poplatky za štúdium by sa mali pohybovať v rozmedzí od 3650 do 21 900 Sk, pričom ich definitívnu výšku si určí škola.

Vojna v Kosove rozdelila krajinu, postavila proti sebe Srbov a Albáncov. Ich politickí lídri im tvrdili, že sú smrteľnými nepriateľmi, a mnohí ľudia im uverili. Ešte väčšia časť sa však len jednoducho usilovala prežiť a myslela si, že vývoj okolo je akosi nevyhnutný, nedá sa s ním nič urobiť. Neplatilo to však pre všetkých.

Naim Breznica je kosovský Albánec a riaditeľ stanice Rádio K, Dejan Jovanović je Srb, vedúci srbskej redakcie toho istého rádia. Rozhodli sa rozdelenej spoločnosti ukázať, že Srbi a Albánci môžu spolupracovať a pomáhať svojim komunitám vysporiadať sa s minulosťou -- nie na ňu zabudnúť, ale nedať sa ňou riadiť. Rádio K je multietnické rádio. Má štrnásť zamestnancov -- nielen Srbov a Albáncov, ale aj iné národnosti žijúce v Kosove. Vysiela v dvoch jazykoch z mesta Fushë Kosovë, po srbsky Kosovo Polje, v centrálnom Kosove. Podľa ich vlastných slov museli spočiatku bojovať s odporom ľudí, ešte stále priveľmi poznačených konfliktom.

Aj keď ani teraz nie je v Kosove situácia dobrá, veria, že obe etniká nájdu k sebe cestu. Oni sami majú na mnohé aspekty kosovského konfliktu rozdielne názory -- na úlohu zahraničných médií, bombardovanie, či dnešné postavenie Srbov. Nebráni im to však spolupracovať, rovnako, ako im hrdosť na svoj národ nebráni rešpektovať druhého.

Voľby prezidenta Ruskej federácie sa blížia. V nedeľu 14. marca 2004 sa v "čestnom" súboji stretne sedem kandidátov: dočasne nezamestnaná expodpredsedníčka Štátnej dumy a exministerka Irina Chakamada, súčasný prezident Vladimír Putin, kandidát KS RF Nikolaj Charitonov, Oleg Malyškin z tábora LDPR. Ďalej predseda Rady federácie Sergej Mironov, bývalý predseda Štátnej dumy a Rady bezpečnosti Ivan Rybkin a Sergej Glazev, ktorý stratil politickú podporu prekvapenia parlamentných volieb, bloku Rodina.

Pre ruských komunistov, ako aj pre pravicu (ak tak možno vnímať Zväz pravicových síl), by bolo vhodnejšie, keby ponúkli nových, neopotrebovaných, prijateľných kandidátov schopných konkurovať Putinovi, ktorí by boli schopní konsolidovať svojich voličov s perspektívou byť osobnosťami v parlamentných voľbách 2007. Žiaľ, pravica aj ľavica konala inak.

V týchto dňoch Európska komisia predstavila verejnosti tretiu správu o ekonomickej a sociálnej kohézii. V jej úvode sa konštatuje, že za posledné tri roky, ktoré uplynuli od publikovania predchádzajúcej správy, sa ekonomický rast v EÚ spomalil, čo malo negatívne sociálne dôsledky sprevádzané opätovným zvyšovaním nezamestnanosti. Podľa autorov to poukazuje na existenciu niektorých základných problémov, ktoré musia byť prekonané. Ako referenčný rámec sa spomínajú USA a za jednu z kľúčových príčin relatívneho ekonomického zaostávania EÚ za USA správa označuje nižšiu produktivitu práce, ktorú spôsobuje nižšia úroveň inovácií v oblasti informačných a komunikačných technológií.

Posledné februárové dni žilo Rusko v napätí. Prezident Vladimir Putin odvolal premiéra Kasjanova, a tým celú vládu, bez toho, aby okamžite menoval nového predsedu vlády. Do uprázdneného kresla si dočasne sadol vicepremiér Viktor Christenko s vedomím, že ho iba ohrieva pre nového stáleho šéfa exekutívy. Čo motivovalo Putina necelé tri týždne pred prezidentskými voľbami odvolať vládu Michaila Kasjanova?

Ozbrojení policajti, vojaci v uliciach, štekot policajných psov, skupiny Rómov plných emócií, vyhrážky, plač malých detí, osady pripomínajúce najchudobnejšie indické štvrte -- to boli najčastejšie obrázky z udalostí, ktoré sa odohrali v uplynulých dňoch na východnom a sčasti i na strednom Slovensku.

Nedávno proběhla na stránkách Lidových novin polemika týkající se pořadu Kotel na TV Nova (Pehe 19. 2., Čaban 26. 2., Jílková 27.2.). Názory se týkaly jednak právě zmíněného pořadu, jednak obecně tématu infotainmentu, tedy fenoménu, který lze popsat jako prolnutí informační a zábavní funkce médií ve smyslu podřízení první jmenované funkce logice té druhé funkce. Jde o fenomén spjatý primárně s komerční televizí, obecně pak s médii vůbec, a byl obsáhleji zpracován např. americkým sociologem Postmanem. Z jeho názorů vychází ve svém článku i Pehe a já souhlasím s moderátorkou Michaelou Jílkovou, když tvrdí, že dotyčný článek není příliš objevný. Přesto: lze teze o banalizaci významných společenských témat, kterou infotainment přináší, odbýt jako povýšenecké řeči frustrovaných intelektuálů?

Česká televize neoslovila k dnešnímu dni žádnou banku s žádostí o půjčku, jak vyplývá z článku z dnešní Mladé fronty Dnes.

Nejméně 143 osob bylo usmrceno v sérii zjevně koordinovaných atentátů, k nimž došlo v úterý v šiitských svatyních v Bagdádu a v Kerbale, konstatovala Irácká vládní rada. K útokům došlo uprostřed svátků Ashura, nejdůležitějších svátků v šiitském islámském kalendáři.

V obou městech byly také zraněny stovky lidí.

Zároveň ve městě Quetta v jihozápadním Pákistánu začali ozbrojení muži střílet na šiitské věřící během průvodu, který se konal v rámci svátků Ashura. 41 osob bylo usmrceno a dalších 150 zraněno.

Na autogramiádě knihy Jak Češi bojují jsme se dověděli, že čtenáři v Německu tisknou Britské listy svým příbuzným v ČR, kteří nemají připojení na internet, a v papírové formě jim je rozesílají poštou. Totéž lze učinit jednodušeji, koupíte-li svým přátelům a příbuzným bez přístupu k internetu naši novou knihu.

Nový knižní výbor z Britských listů Jak Češi bojují, který představuje to, co je podle našeho názoru na časopise nejzajímavější, je k dostání v internetovém knihkupectví Kosmas ZDE a v dobrých knihkupectvích - například v pražském knihkupectví Fišer v Kaprově ulici na Starém Městě (nedaleko stanice metra Staroměstská) a v knihkupectví Academia na Václavském náměstí. Kniha obsahuje informace, které jinde v České republice nenajdete. Objednat si ji můžete i emailem na adresu libri@libri.cz.

Kniha, kterou sestavil Jan Čulík, má 704 stran, její obsah je ZDE. Ve čtrnácti oddílech zahrnuje výbor texty sedmi autorů (Jana Čulíka, Fabiana Golga, Štěpána Kotrby, Radka Mokrého, Kathryn Murphy, Jana Paula a Jakuba Žytka) a desítky barevných i černobílých fotografií s mnohdy pikantním pohledem do zákulisí české politiky, všedního dne či událostí, které stály za zaznamenání.

Britským listům můžete psát na adresu redakce@blisty.cz, šéfredaktor Jan Čulík má adresu culik@blisty.cz a také J.Culik@slavonic.arts.gla.ac.uk , pražský redaktor Štěpán Kotrba má adresu stepan@kotrba.cz a skype stepan.kotrba, technickému správci Dominiku Joe Pantůčkovi pište na adresu joe@joe.cz.