Když Miloši Čermákovi došla faktura od registrátora na mail, který si nevyzvedl, doména ceskyzavinac.cz zůstala osiřelá, stejně jako soutěž, kterou občanské sdružení, později "Akademie českého internetu" pořádala. Jak symbolický konec nadšení. Jakýsi podnikatel si nyní doménu zaregistroval s bohulibým úmyslem pokračovat zarputile v tradici. Ale stejně, jako nelze vzkřísit staroslověnštinu jako živý jazyk, nelze vzkřísit ani soutěž, která začínala v době, kdy internet neovládaly složité databáze, redakční systémy, spamový directmarketing a vlezlá e-commerce, ale HTML, nadšení mladých lidí na univerzitách a principy akademické komunity - GNU/GPL. Místo copy-right znal internet copy-left. Čeští historici si stále vášnivě přejí vzkříšení slavné slovanské tradice, kdy střed Evropy byl velmocí. Internetu se to skoro povedlo.

Český internet se ze zavinuté podoby nemluvněte "odvinul" do své dnešní podoby křičícího otesánka, má vlastní ministerstvo, má vlastní lobbistické struktury, má vlastní boháče i zbohatlíky, má vlastní vlastní génie i hlupáky, vlastní blázny a vlastní zločince. Má stále skupinky rytířů starého řádu Hackerů, kteří v labyrintu sítí dbají na původní tradice i etiketu otců zakladatelů. Český internet měl dokonce jednoho geniálně komického policajta, který šel ale raději dělat do soukromé sféry a nikdo už jeho věhlasu 100% klauna Dastycha nedosáhne. Pro rozpustilost, nadšení a přirozenou snahu po sebekultivaci zde už není místo. Internet v české republice "dospěl". Nosí motýlek do tanečních a tancuje, jak jiní hrají. Začíná vydělávat peníze, kouká na porno a chodí do kina, otáčí se po holkách a vysedává po hospodách u virtuálního piva, kde nadává na poměry.

Klukovská parta, která započala s udílením Zavináčů a s vtipem, kreativitou a nadšením organizovala akce okolo českého obsahu na internetu, byla vedená pouze nadšením a jen málo penězi. Podnikatelé jsou vždy vedeni ziskem. Chudí podnikatelé pak ziskuchtivostí. Většina těch chudých podnikatelů má ovšem absenci podnikatelské kultury či kultivovanosti, a jsou navíc konfrontováni s kvalitou výstupů těch, kteří už zbohatli a mohou si dovolit nakupovat mozky kreativců a marketérů. Nadšení či "čuch" na příležitosti už nestačí. Komerční sféra je neúprosná ve své monoplizaci moci peněz a Zavináč byl vždy oborovým lobbingem. Jen hravá kreativita a talent organizátorů mátly a dělaly z něj sociální femomén, hýbající mnoha adminy, grafiky a programátory.

Dnes vypadají stránky "Zlatého" zavináče tak, jak vypadají, majitel a logotyp také a všichni nad vykopaným hrobem tuší, že lepší už to nebude. Popřejmež proto minulosti českého internetu lehké spočinutí ve virtuálním hrobě a s nadějí hleďme k budoucnosti. Protože vzpomínky na mládí se nemají vyprávět se slzami v očích. Je přeci březen, dříve měsíc knihy, dnes měsíc internetu... Za kamna vlezem.