Zeměpisná označení výrobků a označení původu jsou užívána pro produkty, u nichž existuje vztah mezi jejich charakteristikami a zeměpisným původem. Pro vlastníky a uživatele jsou duševním vlastnictvím, na jehož proslulosti -- kromě dalšího - zakládají svou marketingovou strategii prodeje. Zeměpisné označení jim pomáhá vyčlenit se z masy ostatních výrobců stejných nebo obdobných produktů, a umístit tak své zboží na trhu výhodněji ať už z hlediska ceny nebo prodaného množství.

Pro své specifické aspekty, které ho odlišují od ostatních "tradičních" kategorií práv k duševnímu vlastnictví, je zeměpisné označení ceněno více než ochranné známky. Poskytuje totiž velmi silnou ochranu proti neoprávněné registraci ochranné známky stejného nebo podobného znění. Zeměpisné označení také potvrzuje výlučnost a atributy výrobku dané místem výroby a zaručuje spotřebiteli určité neměnné kvalitativní parametry. I když vlastníkem stejného zeměpisného označení mohou být všichni výrobci stejného produktu z daného místa nebo regionu, toto označení nemůže být prodáno nebo výroba pod ním přenesena jinam. Ochrana zeměpisného označení v registru navíc nemusí být obnovována jako ochrana známky a administrativní náklady spojené s její registrací jsou tudíž jednorázovou položkou.

Ochrana zeměpisných označení jako samostatné kategorie práva k duševnímu vlastnictví je však téměř výlučně evropskou záležitostí, a to pojímanou v různých zemích odlišně. Česká republika má dlouhou, téměř čtyřicetiletou tradici v ochraně zeměpisných označení, a to jak na národní, tak mezinárodní úrovni. Nejúčinnější ochranu představuje zápis označení v registru vedeném Úřadem průmyslového vlastnictví, a to v souladu se zákonem č. 452/2001 Sb., O ochraně označení původu a zeměpisných označení. V seznamu zapsaných označení původu, dostupném na stránkách www.upv.cz, je v současné době cca 200 označení, z toho kolem 15 % pro průmyslové suroviny a výrobky, kolem 13 % pro minerální vody, přes 40 % pro zemědělské a potravinářské výrobky a kolem 25 % pro vína. Téměř jednu třetinu seznamu tvoří slovenská označení. ČR poskytuje také ochranu zahraničním zeměpisným označením, a to v rámci členství v Lisabonské dohodě na ochranu označení původu a o jejich mezinárodním zápisu. Další zahraniční zeměpisná označení jsou chráněna na základě dvoustranných dohod.

Obdobně česká zeměpisná označení mohou být v zahraničí chráněna prostřednictvím členství ČR v Lisabonské dohodě (20 členů) nebo se může ochrana opírat o bilaterální ujednání. Zároveň by měla být zeměpisná označení chráněna v členských státech Světové obchodní organizace (148 členů) v souladu s Dohodou o obchodních aspektech práv k duševnímu vlastnictví (TRIPS). Tato Dohoda však zaručuje relativně nízkou úroveň ochrany pro zeměpisná označení výrobků s výjimkou vín a lihovin, pro které je sjednán vyšší stupeň. Dohoda TRIPS také nepředepisuje, jakým způsobem mají být označení chráněna, a proto jejím ustanovením vyhovuje např. i ochrana prostřednictvím zákonné úpravy nekalé soutěže.

Účinně jsou chráněna zeměpisná označení v Evropské unii. Od počátku devadesátých let je základem pro ochranu zeměpisných označení zemědělských a potravinářských výrobků (kromě vín a minerálních vod) nařízení ES 2081/92, které patří v systému EU do společné zemědělské politiky. Nařízení zaručuje ochranu označení zapsaných v komunitárním registru na území všech států Evropské unie. Musí se však jednat o označení pocházející z území EU. Toto nařízení bylo v přístupovém harmonizačním procesu právních norem implementováno do české legislativy, avšak domácí výklad nařízení se, jak se teprve nedávno ukázalo, diametrálně lišil od závazného výkladu Evropské komise. Implementace do českého zákona předpokládala od 1. května 2004 souběžnou existenci české praxe národní ochrany českých i zahraničních zeměpisných označení a evropské praxe komunitární ochrany, i když národní ochrana měla zaniknout pro označení, která by byla na evropské úrovni k registraci odmítnuta.

Nařízení ES 2081/92 se v době přístupového procesu v některých dílčích ustanoveních měnilo. Nejvýznamnější byla novelizace, která se týkala zápisu zeměpisných označení z nově přistupujících zemí do komunitárního registru. Původní právní úprava, podle které bylo provedeno předchozí rozšíření EU, umožňovala přímý zápis označení chráněných národní legislativou bez toho, že by bylo nutno podstoupit celou proceduru zápisu včetně námitkového řízení (článek 17). Novela, v rámci které bylo toto ustanovení zcela zrušeno, byla provedena z důvodu zajištění kompatibility s dohodou TRIPS, jejímž jedním z hlavních principů je -- stejně jako v ostatních dohodách WTO -- princip národního zacházení.

Vypuštění uvedeného článku mělo dopad na požadavky ČR předložené v rámci přístupové dohody. Nemožnost přímého postoupení z národního do komunitárního registru by bývala znamenala pro nejcennější česká zeměpisná označení, především pro budějovické pivo, nezbytnost projít námitkovým řízením. Do něho by zcela určitě negativně zasáhl americký Anheuser Busch. A nechráněné označení budějovické pivo by představovalo reálnou hrozbu ztráty některých významných trhů v rozšířené EU. Z tohoto důvodu ČR požadovalo, aby některým českým zeměpisným označením byla udělena výjimka přímého postupu do komunitárního registru, což se nakonec podařilo v přístupové smouvě prosadit. Takto zapsána budou po 1. květnu 2004 označení českobudějovické pivo, budějovické pivo a budějovický měšťanský var.

Úsilí ČR o výjimku pro budějovické pivo bylo násobeno také skutečností, že po vstupu do EU přestávají platit dvoustranné dohody mezi současnými státy EU a ČR o ochraně zeměpisných označení. Platit přestane také smluvní vztah mezi současnými i budoucími státy EU vyplývající z Lisabonské dohody. Pro budějovické pivo by tak byly mohly zůstat bez právní ochrany i trhy uvnitř EU, na kterých se český producent etabloval právě díky ochraně zeměpisných označení.

Prozíravost českého požadavku i z hlediska ochrany zeměpisného označení budějovického piva na národním trhu se potvrdila mnohem později. Jak je uvedeno výše, půl roku po podpisu přístupové dohody, na podzim minulého roku, byl v ochraně českých zeměpisných označení po vstupu do EU diagnostikován závažný problém. Ukázalo se, že původní předpoklad souběžné existence národní i komunitární ochrany byl mylný. I když nařízení EHS 2081/92 se výslovně národní registrací nezabývá a neruší ji, podle výkladu Evropské komise ji také neumožňuje. Tato skutečnost však začala být předmětem vyjasňování s Evropskou komisí až poté, co EK navrhla 6měsíční přechodné období k řešení zániku národní ochrany pro označení z přistupujících zemí.

Po dobu 6měsíčního období by mohla v přistupujících státech být zachována národní ochrana pro označení registrovaná k 30. dubnu 2004; v případě označení, pro která bylo zažádáno o komunitární ochranu, by národní ochrana byla účinná až do přijetí rozhodnutí o zápisu nebo odmítnutí zápisu do komunitárního registru. Takto by byla -- pokud by došlo k zápisu do komunitárního registru - zachována kontinuita právní ochrany na národním trhu.

Vrátíme-li se k příkladu budějovického piva, legislativa EU včetně zatím neschváleného přechodného období pro zánik národní ochrany v přistupujících zemích by pro toto označení bývala mohla znamenat také ztrátu ochrany na českém trhu k 1. listopadu 2004, neboť námitky vznesené oponenty proti tomuto označení by mohly být posouzeny jako závažná překážka zápisu do registru. Ale i kdyby vlastník označení neriskoval a nežádal o komunitární registraci, i v tomto případě by došlo k zániku národní ochrany, s čímž současné znění českého zákona nepočítá.

Jestliže můžeme s ulehčením konstatovat, že se vládě ČR podařilo vyjednáním výjimky pro budějovické pivo eliminovat naznačené hrozby, tento optimismus se mění v pochybnosti vzhledem k ostatním českým zeměpisným označením. Pokud bude schváleno nařízení o přechodném období, mohou jejich vlastníci spoléhat již jen na 6ti měsíční národní ochranu od data vstupu do EU. Po této době mohou přijít i o dosavadní národní ochranu, pokud jim bude komunitární ochrana odmítnuta. Vzhledem k tomu, že Evropská komise bude po 1. květnu zavalena žádostmi o zápis do registru zeměpisných označení nových členů, je pravděpodobné, že se EK nepodaří vydat rozhodnutí v předepsané lhůtě, což prodlouží dobu národní ochrany. Avšak v ostatních státech EU, i v členských státech Lisabonské dohody a v zemích, se kterými má ČR uzavřenu bilaterální dohodu o ochraně označení, budou zeměpisná označení vystavena volnému neoprávněnému užití pravděpodobně hned od 1. května 2004. Stejně tak je nutno vzít do úvahy fakt, že se zřejmě nebude možno spoléhat na dosavadní mezinárodní ochranu v zemích mimo EU, neboť Lisabonská dohoda ochranu umožňuje pouze na základě národní registrace.

Evropská komise má na vyřízení žádosti o zápis do registru stanovenu lhůtu 6 měsíců. Tato lhůta je aplikovatelná, pouze pokud je žádost o registraci věcně i formálně bez nejmenších problémů. Pokud jsou v žádosti shledány nějaké formální nedostatky, lhůta počíná běžet znovu po jejich nápravě. Doba zápisu se pochopitelně také prodlužuje při nutnosti řešit námitky třetích stran proti registraci. Označení, která splní podmínky nařízení EHS 2081/92, jsou zapsána v souladu s nařízením ES 2400/96, které je účinné pro proceduru podle článku 6 nařízení 2081/92 obsahujícího námitkového řízení. Další registrovaná označení jsou zapsána v souladu s nařízením ES 1107/96, které bylo příslušné pro proceduru podle již zrušeného článku 17 nařízení 2081/92. Uvedená nařízení 2400/96 a 1107/96 a dodatky a změny k nim představují komunitární registr.

Aplikace legislativy EU bude mít určitě své dopady do marketingu firem, využívajících zeměpisná označení. Nařízení EHS a ES platí přímo i bez implementace v národním právním řádu, a to i v případě, že by se do doby vstupu nepodařilo zajistit novelu zákona pro ochranu zemědělských a potravinářských označení (současný zákon zřejmě bude moci zůstat v účinnosti pro ostatní, např. průmyslová zeměpisná označení, která nejsou předmětem nařízení 2081/92). Neuvedení českého práva do souladu s legislativou EU by pro ČR zřejmě znamenalo možnost postihů za rozpor národní legislativy s evropským nařízením. Vlastníci označení se však musí zamyslet nad důsledky evropské legislativy pro jejich obchodní strategie a udržení získaných segmentů trhu.

Ztráta ochrany na některých trzích sice nemusí nezbytně znamenat změnu dosavadní prodejní a propagační strategie, avšak je nutno, zejména u známějších zeměpisných označení, počítat i s jejich neoprávněným užitím a snahou parazitovat na dobrém jménu dosavadních vlastníků. V důsledku takovéto konkurence hrozí ztráta důvěry spotřebitelů a ztráta trhů. Pokud se ochrana zeměpisného označení již nebude opírat o zákonnou registraci, náklady na vynucení práva pro oprávněného vlastníka rozhodně stoupnou. Těmto možným důsledkům spojených s možnou ztrátou ochrany zeměpisných označení by měly soukromé subjekty -- uživatelé zeměpisných označení přizpůsobit své projekty nejbližšího období.

Pro snížení rizika spojeného s nechráněným zeměpisným označením je nutno dobře připravit žádost o zápis zeměpisného označení do komunitárního registru, která bude co nejdříve po 1. květnu předložena Evropské komisi. V tomto případě se vyplatí investice do kvalitního zvládnutí formálních náležitostí, aby nedošlo k prodlužování lhůt k zápisu z důvodu jejich nedostatků. Kromě toho je vždy nutno objektivně posoudit, zda označení skutečně vyhovuje podmínkám stanoveným v nařízení 2081/92, zejména podmínce vztahu místa a kvalitativních charakteristik produktu. Nejenže by mohl být jeho zápis z důvodu neexistence tohoto vztahu odmítnut, ale bylo by možno s výhodou hledat jiný základ pro ochranu takovéhoto označení nebo pro jeho setrvání ve stávajícím českém registru. Např. zeměpisná označení zdrojů, kde neexistuje vztah mezi charakteristikou zemědělských a potravinářských výrobků a jejich zeměpisným původem, je možno chránit národní registrací. Bylo by možno využít i implementoace směrnice ES 13/2000 o zákazu užívání značení zboží, které uvádí spotřebitele v omyl pokud se jedná o původ potravin. Národní ochrana také může být poskytnuta označením provenience, pokud dané území nemá vliv na kvalitu výrobků a je mezi spotřebiteli proslulé.

Na druhé straně, získání komunitární ochrany označení se může stát významným impulsem k rozšíření marketingových aktivit a k expanzi na trhy dalších členů EU. Spotřebitelé v zemích s tradiční ochranou zeměpisných označení, jako jsou Francie, Itálie, Španělsko, Portugalsko, Řecko, Maďarsko, Kypr, Slovensko a Malta, s oblibou zakládají své spotřebitelské preference na tradičních označeních, vázaných k určitému zeměpisnému místu nebo regionu. Se získáním komunitární ochrany je také spojeno právo na užívání symbolu společenství - loga EU. Podmínky užití a grafické zpracování jsou stanoveny nařízením EHS 2037/93 a jeho následnými novelizacemi.

Evropská legislativa pro zeměpisná označení může být i v budoucnu zdrojem celé řady překvapení. Její komplexnost a komplikovanost (zvláštní úprava pro vína, pro minerální vody, pro zemědělské a potravinářské výrobky, rozlišování zeměpisných označení, označení původu, tradičních názvů, označení provenience, zeměpisných označení zdrojů, atd.) a její omezení výlučně na označení z území EU se staly předmětem sporu ve Světové obchodní organizaci. USA a Austrálie, ke kterým se přidaly další, především latinskoamerické státy, namítají nekompatibilnost legislativy EU s dohodami WTO. Řešení sporu sice teprve začalo, ale jeho výsledek je pro EU velmi nejistý. Již nyní je možno zaslechnout úvahy o budoucích vynucených změnách relevantních nařízení.

Pro vlastníky zeměpisných označení, kteří dobře opatrují své nehmotné vlastnictví, tudíž i do budoucna bude platit, že dobrá informovanost o možných dopadech evropské legislativy může být efektivně využitou konkurenční výhodou.

Autorka pracuje jako pracovnice Stálé mise ČR při OSN a dalších mezinárodních organizacích v Ženevě