Adam Javůrek mne požádal, abych okomentoval zítřejší titulní strany v seriálu na stránce Mediáře. Dnešní den vyhradil pro Ondřeje Neffa. Nedalo mi to, a podíval jsem se na dnešní titulní stránky českých deníků okem kritickým už dnes - nanečisto. Události minulých dní vybízejí totiž k mediální ostražitosti. Hlavní politické zprávy světových médií se totiž věnují ponejvíce Iráku a Palestině. Ať již americké pozici u Najafu, nebo Zapaterovu rozkazu k odchodu španělských vojáků z Iráku, Kerryho obvinění Bushe z neschopné a neúčinné zahraniční politiky, destitisícům Palestinců protestujícím proti zavraždění Abdela Azize al-Rantissiho izraelskými vojáky, či tomu, že Blair dává hlavu na špalek v souvislosti s referendem o ústavě EU, které chce říci NE 53% Britů. Bloomberg cituje v této souvislosti bulvární Sun. Guardian událost v Palestině uvozuje titulkem Zrození nového odporu v Gaze, ABC ji chápe jako Násilí pokračující v protikladu k dohodám z Gazy, Reuters oznamuje zabití předáka Hamásu jako Policie zabila izraelského Araba uprostřed zvýšeného napětí. Bushova podpora Sharonovu plánu pro Palestince rozzuří arabský svět, předvídá dokonce logicky lokální Salt Lake Tribune. Co na to sebestředná česká média? Co na to Ondřej Neff? Můžete srovnat různé pohledy na stejné stránky. Jak tvrdí Karel Hvížďala i na stránkách Mediáře, "jsme svědky soumraku jednoho druhu demokracie či mediální demokracie." Jako kdyby kdy mediální demokracie byla demokracií...

sobota 17. 4. 2004: Britský premiér Tony Blair loni odmítl nabídku George Bushe, že Británie nemusí vysílat vojáky do Iráku, vyšlo najevo ve Spojených státech v pátek. Tyto informace obsahuje nová kniha novináře Boba Woodwarda, který proslul odhalením skandálu Watergate. V této knize, Plan of Attack, uvádí Woodward, že Bush nabídl Blairovi, že Británie nemusí do Iráku vyslat svá vojska, protože se americký prezident obával, že by z toho důvodu mohla Blairova vláda padnout. Blair Bushovu nabídku odmítl.

Ukázky z Woodwardovy knihy publikuje od soboty list Washington Post. Woodward v knize také uvádí, že George Bush požádal Pentagon, aby připravil invazi do Iráku už v listopadu 2001 a utajil tyto plány před CIA a před svými poradci pro národní bezpečnost.

Woodwardova kniha líčí, jak si dne 21. listopadu 2001, uprostřed války proti Afghánistánu, vzal prezident Bush stranou svého ministra obrany Donalda Rumsfelda a zeptal se ho na jeho plány útoku proti Iráku. Rumsfeld Bushovi sdělil, že jsou zastaralé. Bush tedy na Rumsfelda naléhal, aby vytvořil nové plány, ale aby je udržel v tajnosti a aby o nich neříkal šéfovi CIA Georgi Tenetovi. Plně informována nebyla ani Condoleezza Ricová, poradkyně pro národní bezpečnost.

"Vím, co by se bývalo stalo, kdyby si lidi mysleli, že připravujeme potenciální válečný plán pro Irák," cituje Woodwardova kniha Bushe z interview z doby o dva roky později. "Bývalo by to vytvořilo dojem, že chci vést válku."

Woodwardova kniha také zaznamenává, že existovalo obrovské napětí mezi americkým viceprezidentem Dickem Cheneym a ministrem zahraničí Colinem Powellem. Nenáviděli se natolik, že spolu odmítali navzájem hovořit.

Powell byl přesvědčen, že je Cheney posedlý vytvářením spojitostí mezi Irákem a al Kajdou a že prezentuje nepřesvědčivé a dvojznačné informace, jako by to byla fakta. Cheney vedl kvůli Iráku proti Powellovi válku, kterou nakonec vyhrál.

Powell byl také nespokojen s tím, že Cheney a jeho spojenci, jeho hlavní poradce I. Lewis "Scooter" Libby, náměstek ministra obrany Paul D. Wolfowitz a jiný náměstek ministra obrany Douglas J. Feith a to, co Powell nazýval Feithovým "gestapem", si vytvořili v podstatě úplně samostatnou vládu. Před válkou v Iráku řekl Powell Bushovi otevřeně, že jestli pošle do Iráku americká vojska, "budete tu zemi vlastnit" [tj. budete plně odpovědný za to, co se tam bude dít, a budete to muset zaplatit]. Powell a jeho zástupce a nejbližší přítel, Richard L. Armitage, často hovořili o "Pottery Barn rule" (tj. o varovných nápisech pro zákazníky, které bývají v obchodech s keramikou) "Když to rozbijete, je to vaše a budete to muset uhradit".

Tony Blair, který je v současnosti na návštěvě v USA, se zjevně octne po návratu do Británie pod tlakem, aby ospravedlnil své rozhodnutí vyslat britské vojáky do Iráku, když měl možnost neohrozit jejich životy, vzhledem k tomu, že byla pro americkou vládu britská neúčast na útoku proti Iráku přijatelná.

Čeho všeho je zapotřebí, aby britský labouristický poslanec pozvedl svůj hlas proti vraždění v Iráku? Nemluvím o hlavních ministrech v Blairově vládě, ti jsou tak hluboce spojeni s krutou tragedií dobývání a okupace Iráku, ale ve vládě i v parlamentu jsou někteří ministři a poslanci, kteří v minulosti hájili lidská práva. Kdy pozvednou svůj hlas? ptá se anglický spisovatel a scénárista Ronan Bennett a pokračuje:

Zo spravodajských médií je otázka z titulku zdanlivo jasne zodpovedaná: Prekvapujúco vysokým rozdielom 350 tisíc hlasov, teda o asi 20 percent pred Vladimírom Mečiarom, získal v sobotu kreslo hlavy SR Ivan Gašparovič. Povolebné reakcie však prispeli vnímavému pozorovateľovi ku aspoň čiastočnému rozjasneniu hmly, ktorá zahaľovala zákulisie politických kšeftov v pozadí veci. Kto sa prvoplánovo, povedzme rovno naivne domnieval, že porážka "nenávideného" Mečiara dzurindistov len poteší, je zrejme na omyle.

Je tomu o něco víc než 3.5 miliardy roků, co se na Zemi objevil život. Podle některých lidí jej stvořil Bůh, kdežto podle jiných se vyvinul díky proměnlivosti hmoty. V severní Americe by bylo nesnadné přesvědčit většinu, že "život vznikl", protože ona věří, že "byl stvořen". Vznikne-li ale podruhé, bude stvořen a jeho tvůrcem bude člověk.

Dnešní den není rozhodně okurkový, domácímu zpravodajství vévodí dvě zprávy -- propuštění českých novinářů z iráckého zajetí a autonehoda ministra zahraničí. První událost je jistě potěšitelná, její význam je však spíše v rovině emocionální. Protože hrdinou je ten, který zachrání druhé, nikoliv ten, kdo se lehkovážně nechá zajmout na Alibabově stezce. Ta druhá událost však hrozí přerůst ve vážnou hospodářskou krizi. Na přehlasování prezidentského veta zákona o DPH je ve sněmovně potřeba 101 hlasů a ty teď koalice prostě nemá k dispozici, i když premiér na sobotní tiskové konferenci ČSSD po zasedání přredsednictva strany šířil optimismus všemi směry.

Je velmi zajímavé sledovat argumentaci Petra Kužvarta. Zelená ideologie je stejně zhoubná, jako jiná, jejíž barvu lze jen těžko odvodit. Vypjaté emoce a argumentů pomálu. Ideologie může být dobrým sluhou, ale stejně jako oheň je jen špatným pánem. V okamžiku, kdy některá fakta zatajuji a jiná překrucuji, dostávám se do pozice ideologického dogmatika, kterému není žádný klacek dost dlouhý. I kdyby účel byl úctyhodný - osázet třebas každou silnici květinami.

Vladimíra Levá ZDE popsala ve své velmi detailně zpracované analyze evropských statistik problémy, které vznikají sečítáním málo souvisejících studijních závěrů v jedné kolonce. Svět je stále ještě málo slučitelný, český systém se jenom obtížně dá srovnávat se školským systémem vzdálených zemí.

Pan Jiří Vojtěch ZDE tuto analyzu komentuje. Konstatuje jako já, že mnohé není v pořádku.

Pokud jde o statistiky obecně, platí, co o nich řekl nezapomenutelný Winston Churchill: "Já věřím pouze statistice, kterou jsem sám zfalšoval" - ta věta obsahuje vše.

Při hledání nástupce za odstoupivšího prezidenta Bundesbanky Ernsta Weltekeho není ještě, podle zdrojů z vládních kruhů, určen ani jeden ze tří možných kandidátů. "Každý ze tří kandidátů má specifickou kvalifikaci a profil, ale ještě neexistuje definitivní rozhodnutí," proslýchá se ve vládních kruzích.

Francouzský prezident Jacques Chirac je prvním státníkem, jenž navštívil staronového alžírského prezidenta Abdelaziz Bouteflika, který v prezidentských volbách (podle svého názoru "jedněch z nejtransparentnějších, jaké kdy Alžírsko mělo") minulý týden dosáhl drtivého vítězství a to hned v prvním kole s 84,99%. Chirac svému protějšku ke znovuzvolení poblahopřál a odmítl obvinění ze zfalšování voleb: "Až na běžné incidenty, volby proběhly v souladu s demokratickými pravidly."

Ve středu 14.dubna uveřejnil francouzský deník Le Figaro zprávu ministerstva práce, jež konstatuje vzrůst počtu neevropských státních příslušníků příchozích do Francie o 16%, a to v letech 2001 a 2002. Za jeden rok se Francii podařilo předběhnout Velkou Británii a Německo, kde počet žádostí podle OSN klesl až o 44,9 a 29%. Obě země disponují tvrdou legislativou pro přistěhovalce, nedávno mimo jiné Londýn zavedl stejné opatření jako Francie v roce 1991, tedy zákaz pracovat žadatelům v době vyřizování jejich azylu.

Vážené Britské listy,

zabrousil jsem na Vaše stránky po dlouhé době a byl jsem hluboce otřesen, jakých změn doznal tisk, který jsem kdysi s oblibou četl!

Nevím, jestli redakci obsadila "objektivní" Al Džazíra nebo přímo Usama Bin Ladin anebo ji snad nyní na dálku kočíruje - představa nejstrašnější - sám soudruh Moore. Co článek, to profundamentalistická špína vrhaná na všechny, kteří se v hodině dvanácté (po dvanácté?) snaží dělat něco proti největší hrozbě současnosti - rozpínavosti fanatického islámu, míní Ivan Hejl a pokračuje:

Přátelé!

Dosud jsem nikdy neviděl hlavu tak daleko zalezlou prezidentovi kamsi jako tu, kterou jsem viděl včera večer při "tiskové konferenci", kterou uspořádal George W. Bush. Pořád ještě mluví o tom, že hledá "zbraně hromadného ničení", tentokrát na Saddámově "krocaní farmě". Jo, krocaní. Zjevně si Bílý dům myslí, že v oněch 17 nerozhodných státech je dost idiotů, kteří jim tohle přijmou. Myslím, že to bude pro ně neurvalé probuzení.

Michael Moore je známý americký dokumentarista, který loni obdržel Oscara za svůj film Bowling for Columbine.

Finále 16. ročníku Miss ČR 2004 se konalo tradičně v karlovarském Puppu. Deštíková scéna a úvodní píseň Zpívat jako déšť věštily bouřku. Jan Čenský nejprve rozháněl mraky při představování sponzorů, dívek, poroty a vzácných hostů v čele s ministrem šálou. Náladě nepřidala ani Lucie Bílá s pseudocikánskou písní. Pořadatelé se nesnažili o ozvučení a Bílá se nesnažila trefovat do playbacku.

Soutěž Miss World je anachronismus, který v posledních letech přešel ze západní Evropy do zemí třetího světa, případně východní Evropy. Nic neilustruje obrovský rozdíl mezi mentalitou dnešní České republiky a postavením žen v ní než to, jak se k této soutěži, vzniklé před více než padesáti lety, staví dnes dnešní Británie. Vybral jsem k článku Petra Jánského o soutěži Miss ČR :) namátkou citace z archivních článků o soutěži Miss World z deníku Guardian za několik posledních let - neměl jsem v neděli večer čas hledat v dalších mezinárodních listech. Snad tento stručný výběr stačí. Nejprve, níže, článek o tom, jak tato celá soutěž, nyní tak prosazovaná v ČR,:) před více než padesáti lety vznikla.

Miss World, kontroverzní "soutěž královny krásy", se má částečně vrátit na obrazovky britské komerční televize, nikoliv však na terestrické vysílání. Více než třináct let poté, co byla soutěž vykázána z hlavních britských televizních okruhů na satelit, se komerční studio ITV rozhodl pokusit se ji znovu vysílat. Finále soutěže má být odvysíláno na digitální stanici ITV 2. Ta má však sledovanost jen asi 1000 diváků. Soutěž Miss World, systematicky kritizovaná feministkami, se vysílala v televizi BBC a pak v komerční televizi ITV v sedmdesátých a v osmdesátých letech a pořad byl zrušen v roce 1988.

Předpokládám, že musí existovat někdo někde v této zemi, kterého naplňuje nadšením vyhlídka, že tato absurdní a problematická extravaganza Miss World má přijít do Londýna, psal dne 26. listopadu 2002 Rod Liddle, tehdejší editor ranního publicistického pořadu BBC Radio Four "Today", když uprchla soutěž Miss World tehdy z třetího světa, z Nigérie před islámskými fundamentalisty neplánovaně do Londýna, a pokračoval:

Nedovedu si ale představit, kdo to je, ani jak vypadá. Daleko více než ony všechny ostatní výrazy multinacionální tuposti, jako jsou Hry bez hranic, Eurovizní písňová soutěž, je soutěž Miss World zakotvena v dřívější, hloupější éře.

Soutěží Miss World pohrdá většina normálních žen (a samozřejmě i většina normálních mužů) za to, že předvádí afektovanou ženskost, proměněnou v objekt, avšak zároveň není paradoxně tato soutěž dostatečně exploatativní ani pornografická pro ty, kteří neuznávají feminismus. Na to, aby tato soutěž zaujala dnešní mladé lidové "chlapáky", by musely soutěžící ženy být nafilmovány, jak masturbují, anebo prostřednictvím skryté kamery jak souloží s celebritami. A při tom by se bodovalo, jak nadšeně se při souloži ta která soutěžící chová.

Tak co je tak strašného na soutěži Miss World? Je to pravda, je trochu kýčovitá a trapná. Taky je dost staromódní. A je hodně vulgární. Ale že by byla "toxická" (jak napsala Kathy Lette)? Že by to bylo něco, z čeho se "normální" lidi nemůžou těšit (Rod Liddle)? Samozřejmě, soutěž Miss World proměňuje lidské tělo v předmět, jemuž se lidé obdivují. Ale jak se to odlišuje od fotografií Bruce Webbera, které inzerují spodky? Anebo od malování nahé modelky ve studiu?

Kromě toho, že je soutěž Miss World všeobecně obviňována, že je nevkusná, je nyní také obviňována, že zavinila zavraždění více než 500 osob v Nigérii, napsal komentátor Ian Buruma a pokračoval:

Záznam řeči Sira Arthura Conana Doyla (1859-1930), tvůrce Sherlocka Holmese, je ZDE. Doyle zde hovoří o tom, jak vytvořil postavu Sherlocka Holmese. Záznam je součástí digitalizačního programu londýnské The British Library, která částkou jednoho milionu liber (cca 50 milionů Kč) zpřístupní britským vysokým školám zadarmo v digitální formě svůj zvukový archiv, obsahující 12 000 položek a téměř 4000 hodin nahrávek. Digitalizace je součástí širšího programu HEFCE britského Higher Education Founding Council, financovaného částkou 10 milionů liber. Účelem programu je zprostředkovat v digitalizované formě pro budoucí uživatele na internetu archivní zvukové a filmové nahrávky, data získaná ze sčítání lidu a statické fotografie.

Katedra slovanských studií na Glasgow University vypisuje konkurs na místo bohemistického lektora na školní rok 2004-05. Hledáme absolventa bohemistiky, pokud možno se zkušeností výuky češtiny pro cizince, či jiného jazyka. Uchazeči by měli mít obstojnou znalost angličtiny. Jejich úkolem bude vyučovat studenty prvního a druhého ročníku bohemistiky českému jazyku. Jejich pracovní úvazek bude cca 8 vyučovacích hodin týdně. Jmenování je na dobu deseti měsíců, od října 2004 do června 2005. Úspěšný kandidát obdrží na tuto dobu stipendium ve výši 6000 liber. Zároveň se očekává, že kandidát vypracuje postgraduální práci v oboru bohemistiky, slavistiky či anglistiky pro získání titulu MPhil. Pro toto roční postgraduální studium kandidáta Glasgow University osvobodí od platby školného, které bude po vstupu ČR do EU sníženo z nynějších 7000 na 2500 liber.

Toto místo pro bohemistického lektora-postgraduálního studenta financuje společně Glasgow University, MŠMT ČR a britský Foreign and Commonwealth Office.

Podrobnosti i formulář pro zájemce jsou ZDE

Na autogramiádě knihy Jak Češi bojují jsme se dověděli, že čtenáři v Německu tisknou Britské listy svým příbuzným v ČR, kteří nemají připojení na internet, a v papírové formě jim je rozesílají poštou. Totéž lze učinit jednodušeji, koupíte-li svým přátelům a příbuzným bez přístupu k internetu naši novou knihu.

Nový knižní výbor z Britských listů Jak Češi bojují, který představuje to, co je podle našeho názoru na časopise nejzajímavější, je k dostání v internetovém knihkupectví Kosmas ZDE a v dobrých knihkupectvích - například v pražském knihkupectví Fišer v Kaprově ulici na Starém Městě (nedaleko stanice metra Staroměstská) a v knihkupectví Academia na Václavském náměstí. Kniha obsahuje informace, které jinde v České republice nenajdete. Objednat si ji můžete i emailem na adresu libri@libri.cz.

Kniha, kterou sestavil Jan Čulík, má 704 stran, její obsah je ZDE. Ve čtrnácti oddílech zahrnuje výbor texty sedmi autorů (Jana Čulíka, Fabiana Golga, Štěpána Kotrby, Radka Mokrého, Kathryn Murphy, Jana Paula a Jakuba Žytka) a desítky barevných i černobílých fotografií s mnohdy pikantním pohledem do zákulisí české politiky, všedního dne či událostí, které stály za zaznamenání.

22. 3. 2004 jsme uhradili koupi nového serveru, na něž nám po lednové havárii čtenáři rychle poskytli finanční prostředky, a to částkou 122 500 Kč. Za finanční pomoc od čtenářů, za pomoc sponzora Globe.cz i za bezplatnou reinstalaci zařízení, kterou provedli Jan Panoch a Dominik Joe Pantůček, upřímně děkujeme. Dominik Joe Pantůček zadarmo postupně zprovozňuje dosud nefunkční části časopisu. Čtenáře prosíme o trpělivost: uvedeme časopis do plné funkčnosti co nejdříve.

V březnu 2004 přispěli čtenáři na provoz Britských listů částkou 2700 Kč. Finanční dary Občanskému sdružení Britské listy jsou v ČR odečitatelné ze základu daně z příjmu. Vydáváme k tomu na požádání písemné potvrzení.

Děkujeme všem, kteří podporují provoz Britských listů finančními dary i zadáváním reklamy.

Jsme vám velmi vděčni za finanční záchranu našeho serveru, prosíme však: nepřestávejte přispívat, umožníte nám dělat naši práci lépe a efektivněji, budeme si moci například systematicky financovat právníka, což byl mělo být pro náš list nezbytné. Financujte si k vlastnímu prospěchu kritický a nezávislý deník.

Jsme vděčni za každý drobný příspěvek na provoz Britských listů, který je možno zaslat na účet v pražské Raiffeisen Bance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500. Adresa banky je Karlovo nám. 10, Praha 2.

Čtenáři ze zahraničí mohou přispět na provoz Britských listů úvěrovou kartou na adrese www.paypal.com po jednoduché registraci odesláním částky na adresu redakce@blisty.cz.

Britským listům můžete psát na adresu redakce@blisty.cz, šéfredaktor Jan Čulík má adresu culik@blisty.cz a také J.Culik@slavonic.arts.gla.ac.uk , pražský redaktor Štěpán Kotrba má adresu stepan@kotrba.cz a skype stepan.kotrba, technickému správci Dominiku Joe Pantůčkovi pište na adresu joe@joe.cz.