Moore dokumentuje všestrannou americkou posedlost zbraněmi. Podle novinového inzerátu "More Bang for Your Buck" si otevírá bankovní konto, jehož součástí je puška zdarma. Vybrat si může z celého katalogu, na skladě má být vždy minimálně 500 zbraní. Moore vychází z banky s velkou, dlouhou puškou, jeho vzhled přitom není právě neamerický, "a big fat man" s khaki šortkami, baseballovou čepicí, teniskami a masivními brýlemi. Stejně tak není politicky korektním filmařem, který by se úzkostlivě snažil o vyvážené objektivní podání. Jeho filmy jsou plné svérazného humoru a showmanství. Moore například poté, co starosta New Yorku Giuliani zakázal sex-shopy, které by neprodávaly 40 procent zboží s jinou tematikou, otevřel jeden takový obchod, kde 40 procent zboží tvořily suvenýry se starostou Giulianim. Obchod byl během půlhodiny policejně uzavřen.

I v "Bowling for Columbine" autor plně využívá svého talentu manipulovat lidi za pomoci švejkovsky naivní lstivosti. James Nichols vypráví, že spí s Magnum 44 pod polštářem, protože "tam venku je tolik šílenců". Nichols byl přitom zproštěn obžaloby pro nedostatek důkazů, poté co jeho bratr Terry spolu s Timothy McVeighem zabili při pumovém atentátu téměř 200 lidí. Moore navštěvuje také michiganskou soukromou "milici", jíž byli tito muži členy. Zde se dovídá, že nošení střelné zbraně není pouze americkým právem, ale přímo povinností "k ochraně našich domovů". Jiný student Columbine High School se přiznává, že jeho snem vždy bylo skončit na prvním místě v seznamu "nejnebezpečnějších" žáků školy. Vždy zůstal druhým, přestože se mu podařilo podle "Příručky anarchisty" vyrobit několik ručních granátů a dvacet litrů napalmu. Upřímně se přitom brání, že podle americké ústavy má každý občan právo nosit zbraň, není přitom řečeno jakého typu. Režisér však nezůstává jen u těchto extremních postav a ani se nespoléhá na to, že příčinou amerického násilí je pouze všudypřítomnost zbraní.

V sousední Kanadě díky masové oblibě lovu připadá jedna střelná zbraň na většinu domácností, počet zabitých je však na úrovni statistik evropských zemí. Režisér nachází v americké společnosti vedle spousty zbraní i spoustu strachu. Zatímco počet vražd v posledním desetiletí poklesl, jejich zachycení v mediích zabírá pětkrát tolik prostoru než předtím. Z většiny vražd je na počátku viněn neznámý černý muž, i když skutečnost se samozřejmě v mnoha případech ukáže být zcela jiná.

Typickým Američanem se pak zdá být majitel předměstského domku, žijící uzavřen ve svém obydlí ve strachu před anonymním nebezpečím. Či jak říká v rozhovoru s autorem filmu rocková hvězda Marilyn Mason, který byl mnohými označován jako přímý inspirátor masakru v Columbine.

Je v zájmu mocných, aby se lidé zamkli ve svých domech v úzkosti před tím, co se děje venku. Ve strachu o svoji bezpečnost pak volí republikány, kteří slibují použít více peněz na policii a armádu. V prostřihu se pak objevuje George W. Bush, hřmící nad zvýšením vojenského rozpočtu jako národní prioritou. Moore si poté vlastnoručně ověřuje, že Kanaďané nezamykají své usedlosti ani ve velkoměstě, jakým je Toronto.

A ani odpovědi tázaných kanadských politiků nezní příliš americky, hlavní zárukou bezpečné společnosti mají být sociální jistoty. Nezaměstnanost v Kanadě je však dvakrát vyšší než v USA. Autor filmu se poté zaměřuje na jiný tragický případ. V jeho rodném michiganském městečku Flint zastřelil šestiletý hoch s doma nalezenou pistolí svoji stejně starou spolužačku. Moore zjišťuje, že matka tohoto chlapce nedokázala ze svého platu zaplatit nájem, přestože měla dvě různá zaměstnání, které ji našel pracovní úřad ve 170 km vzdáleném místě. Tato svobodná matka musela denně dojíždět autobusem takto daleko, protože při odmínutí by už nedostala podporu v nezaměstnanosti.

Závěrem dvouhodinového filmu je rozhovor s hollywoodskou legendou Charltonem Hestonem, prominentním mluvčím mocné National Rifle Association (NRA). Heston uspořádal cíleně jedny ze svých propagačních přednášek právě v Columbine a ve Flitnu krátce po místních tragédiích. Po počátečním westernovém zvolání "From my cold dead hands!" a pušce ve vztyčené paži nabádal místní úřady proti zavedení případných zbraňových restrikcí.

Režisér jako teenager vyhrál oblastní přebor ve střelbě a stal se tehdy také členem NRA. Díky tomu se mu také podařilo získat interview s Hestonem na jeho ranči v Beverly Hills. Herecká hvězda postupně poznává, že tázající se není žádným typickým členem NRA. Moore konfrontuje Hestona se statistikami dokazujícími násilný charakter americké společnosti. Odpovědí má být poněkud násilná historie Spojených států. Moore namítá, že historie řady evropských zemí byla mnohem horší, a nakonec ukazuje Hestonovi fotografii zabité holčičky ve Flitnu. Heston vstane a bez odpovědi odchází.