Ale nyní k jednotlivým tvrzením z článku Petra Kužvarta. Nebudu se zabývat vyvracením jeho osobních názorů. Na ty má každý právo, pokud je ovšem neopírá o nepravdivá fakta. Prvním a nezvratným faktem je, že individuální osobní i nákladní doprava je u nás zdaněna. Přínosy do státního rozpočtu, které z dopravy plynou, mnohonásobně převyšují částky vynakládané státem na údržbu a rozvoj silniční sítě. Jen daně, uvalené na pohonné hmoty jsou vyšší, než jejich celkové zpracovatelské a distribuční náklady. Pokud uvážíme optimistickou spotřebu průměrného osobního vozidla 7,5l benzinu Natural, tak při jeho současné ceně zjistíte, průměrný motorista za každý ujetý kilometr odvede státu přibližně 1 Kč. Opakuji korunu za každý ujetý kilometr. Je to méně než třeba ve Francii nebo v Norsku, ale je to téměř dvojnásobek toho, co v USA. Je jistě možné polemizovat o tom, zda je zdanění vysoké či nízké, ale rozhodně není možno bez uzardění tvrdit, že není! A to je zde započítáno pouze zdanění pohonných hmot. O dálničních známkách a silniční dani nehovořím. To jsou další miliardy příjmů.

Za každý kamion s nosností nad 21 tun, který je provozován v České republice, musí jeho majitel zaplatit ročně 39 000 Kč a pokud jezdí po dálnici dalších 14 000 Kč. Tedy 54 000 Kč ročně jen, aby mohl vyjet. A za každý ujetý kilometr tohoto kamionu stát získá další minimálně tři koruny na spotřební dani z nafty.

Automobilová doprava však přináší i další daňové výnosy. DPH z prodeje nových osobních automobilů, která není odpočitatelná ani pro firmy. DPH z prodeje náhradních dílů konečnému spotřebiteli - neplátci DPH. Clo na dovážené automobily a díly, atd.

Jistě, automobilový průmysl a další s ním spojené služby zaměstnává ne 10 %, ale možná 15% obyvatelstva, ale na přímých i nepřímých daních přináší do rozpočtu více, než třetinu příjmů. Přesnější vyjádření bohužel není možné, protože jednotlivé příjmy jsou roztroušeny v různých kapitolách a skryty i pod jinými oddíly. A tak je tento odhad spíše nižší než je skutečnost. Přesnější čísla má nejspíše pozue ministr financí.

A zde je jádro problému. Pokud by příjmy plynoucí z existence automobilového průmyslu a provozu automobilů byly používány byť jen z poloviny na ochranu životního prostředí a dalších alespoň 25% na údržbu a rozvoj silniční sítě, byli bychom v horizontu několika let nejčistší a dopravně nejrozvinutější zemí světa. Tak tomu však není a nejspíše ani nikdy nebude. Ve všech hospodářsky rozvinutých zemích jsou zisky plynoucí z tohoto odvětví redistribuovány. Jednotlivé země se liší pouze výší zdanění a mírou této redistribuce. A opět můžeme polemizovat pouze o výši, nikoliv však o její existenci.

Koneckonců stačí jednoduchý příklad: pražský magistrát dotuje hromadnou integrovanou dopravu v řádu několika miliard ročně. Tak tomu je na úrovni všech krajů, ale i celého státu. Výnosy z individuálního automobilismu se používají k dotování jiných výdajů. Neexistuje na toto téma žádná skutečně fundovaná studie, která by v tomto oboru mapovala skutečné finanční toky. Vím pouze o jediné, která byla publikována v Austrálii. Výsledky byli velmi překvapující. Cca 86% z výnosu z automobilismu bylo používáno na jiné účely. Pouze cca 14% bylo používáno na údržbu a rozvoj silniční sítě.

Nevím, kolik procent je to v ČR, ale soudě podle stavu silniční sítě to bude ještě méně.