Britské ministerstvo obrany se očekává, že se stane terčem žalob za umsrcení nejméně 18 iráckých civilistů, které údajně zabili britští vojáci. Jde o jiné případy zabití než už známé případy usmrcení sedmi Iráčanů, zadržovaných v táboře Camp Bucca nedaleko přístavu Umm Qasr, jižně od Basry. Britští poslanci a právníci zabývající se lidskými právy totiž požadují, aby byla zahájena samostatná nezávislá vyšetřování případů zabití v táboře i usmrcení civilistů kolem Basry. Jde o incidenty, při nichž zemřeli Iráčané, když se stali omylem terčem střelby anebo se nachomýtli tam, kde britští vojáci prováděli operace.

Britské ministerstvo vnitra odmítlo přijmout odpovědnost za tato zabití, ale některým rodinám nabídlo a zaplatilo odškodnění.

Jedné rodině nabídlo 1000 dolarů za smrt Waleeda Fayayiho Muzbana, který byl usmrcen, když jeho vozidlo britští vojáci zasypali deštěm kulek. Právníci konstatovali, že je tato částka směšně malá, a připravují se, že budou britské ministerstvo obrany žalovat u britských civilních soudů, aby se rodině dostalo většího odškodného.

"Pět z devíti britských občanů, vězněných v Guantánamu, se vrací domů. Britská vláda konstatuje, že pro Británii hrozbou nejsou" - to byl titulek středečních večerních televizních Channel Four News, které se případu dlouhodobého zadržování osob bez soudu v americkém táboře na Kubě věnovaly podrobně. Pořad začal slovy: "Přivezeni v železech a s roubíky, jsou zadržováni a vyslýcháni už dva roky. Nyní smějí hrát fotbal a pět Britů bude osvobozeno. Ale byli čtyři ostatní, kteří zůstávají, zrazeni? Je to zásadní otázka ze sféry lidských práv, která rozdělila i Británi a jejího nejbližšího spojence, USA."

Tito lidé byli uvězněni v zahraničí, mimo ochranu amerického zákona, bez ochrany Ženevských konvencí, beze styku s právníky či se svými rodinnými příslušníky, a byli zadržováni za podmínek, které britští soudci charakterizovali jako 'blízké mučení'. A to všechno bylo ospravedlněno útoky organizace al Kajda z 11. září.

Britská policie protizákonně donutila vrátit se do Londýna skupinu aktivistů, kteří chtěli protestovat na americké letecké základně v Británii, rozhodl ve čtvrtek v Londýně britský Nejvyšší soud. Policisté jim zabránili v přístupu na leteckou základnu a pak jejich autobusy eskortovali do Londýna. Všech 120 demonstrantů nyní bude moci požadovat odškodné, každý ve výši 3000 liber, cca 150 000 Kč.

Dne 28.2.2004 se dožije 101 let paní Marie Albertová, manželka prvního ředitele Baťovy nemocnice, který v BN působil v letech 1927-1942. Paní Albertová žije v Praze a jsem s ní v pravidelném písemném kontaktu. Její dopisy mají zvláštní atmosféru, která mi trochu připomíná dopisy mé babičky. Jsou květnaté, krásné po stránce stylistické, v žádném případě SMS. Na konci každého dopisu se omlouvá slovy: "Prosím odpusťte mi roztřesené písmo, neboť za to může můj věk a mé choroby". Podílela se na publikaci " Baťova nemocnice 1927 -- 2002 ", která byla vydána k 75.výročí založení Baťovy nemocnice.

31.12.2003 odesílám dotaz na Úřad vlády ČR s tímto zněním, píše autor. (Asi to neměl dělat, protože tím rozjel neuvěřitelnou spirálu událostí...) :

Vo Veľkej Británii sa okolo otázky migrácie pracovníkov z pristupujúcich krajín do Británie strhol zúrivý politický boj, keď opoziční konzervatívci využívajú vnútorne nejednotné postoje vládnych labouristov. Fakty sú však nasledovné.

Británie zavádí na poslední chvíli určitá omezení vůči případným přistěhovalcům ze středovýchodní Evropy pro dobu po 1. květnu 2004, kdy středoevropské země vstoupí do Evropské unie. Učinila to pod tlakem xenofobního, bulvárního tisku, a také proto, že britská vláda s překvapením zjistila, že překážky přistěhovalcům ze středovýchodní Evropy postavily do cesty skoro všechny země Evropské unie. Přesto však zřejmě zůstane Británie otevřenější pracovníkům ze střední Evropy než jiné státy EU.

(Vysílalo se ve čtvrtek v 18.10 hodin v pořadu Názory a argumenty stanice ČRo 6)

Členské štáty sa na dnešnom zasadaní Rady pre spravodlivosť a vnútorné záležitosti opäť pokúsia odstrániť rozdiely v návrhu smernice o pridelení štatútu utečenca a v definícii utečencov. Ak chcú ministri splnili termín, ktorý stanovila Amsterdamská zmluva, musia vytvoriť spoločnú azylovú politiku do mája 2004. Splnomocnenkyňa írskeho predsedníctva Anne Anderson uznala, že splnenie tohto termínu bude "obrovskou výzvou".

Pravidelné průzkumy CVVM a dalších agentur o sebedefinici občanů na pravolevé škále politického spektra měly svou logiku v bipolárně chápané politice "tradičních" témat. Absence paradigmat na levici i pravici však z tohoto mediálního evergreenu dělá pouze vyprázdněnou nádobu na politické frustrace.

Nyní nejnovější průzkum CVVM hlásá vítězně, že Češi směřují do středu. Jaké to ale je směřování?

Irácký zákon o rodině je nejcivilizovanějším na Blízkém východě. Rozvody se šeří u civilních soudů, polygamie je zakázána, leda že ji první manželka vítá (což se neděje) a rozvedené ženy mají rovná práva na přístup k dětem. Tento zákon platí od roku 1959. Nyní jej chce změnit Američany jmenovaná Irácká vládní rada. Chce zlikvidovat instituci civilního manželství a dát manželství plně pod pravomoci náboženských struktur. Proč irácké ženy proti tomu neprotestují? Bývalá politická vězeňkyně Saddámova režimu Haifa Zangana vylíčila barvitě život žen v současném Iráku.

Můj milý deníčku,

páteční ráno začalo vystoupením premiéra na zasedání poslaneckého klubu. Řekl dvě slova, svalil se ze židle a museli jej křísit. Prý to nebylo nic vážného a tak nevím, křísí-li sociální demokraté svého předsedu tak často, že už to berou jako všední záležitost. Budu se jich na to muset zeptat. Absolvovala jsem kdysi také kurs první pomoci, včetně dýchání z úst do úst. Vzhledem ke stavu celé sociální demokracie se obávám, že již brzo bude nasnadě křísit stranu "globálně". Jedna ústa nepomohou.

Můj milý deníčku,

rozhodla jsem se zapisovat si své každodenní dojmy a příběhy, které hýbou námi všemi zde, v sídle zákonodárného sboru.

Doufala jsem, že bude na programu této schůze něco zajímavého, ale zdá se, že nositelé delegovaných pravomocí propadli filosofické chandře. Tak to alespoň vypadalo ve středu. Ač to bylo na první poslech nezajímavé, přesto jsem se poučila. Pan předseda sněmovny Zaorálek mi totiž konečně vysvětlil, co to znamená, když je něco poslední. "Navrhuji princip, že poslední je návrh, který byl podán jako poslední," sdělil překvapené sněmovně. I já jsem byla překvapená. Tak pregnantní definici faktu jsem už dlouho neslyšela a jsem ráda, že jsem konečně měla tu příležitost. Dlouho jsem nad tím přemýšlela. Skoro celé projednávání zákonu o DPH.

Dlouhodobé politické problémy jsou většinou způsobeny nedostatkem průraznosti selského rozumu lidu. Dnes takřka každý Čech ví , že dva největší deníky v ČR jsou vlastněny německými tiskovými koncerny, hlavy české katolické církve si nejlíp rozumějí s hlavami bavorskými, které by v ex-Sudetech viděly raději německé katolíky než českou agnostickou naplaveninu, a v Německu se vydávají publikace, které připisují Němcům i ta sudetská města, která založili a udržovali Češi. V tomto stavu se vede dalekosáhlá diskuze o česko-německém vyrovnání.

Tak ako vojvodcovia v prvej svetovej vojne nedokázali pochopiť kvalitatívnu odlišnosť tejto kataklizmy od predchádzajúcich vojen, tak ani politici víťazných krajín na mierovej konferencii si nedokázali uvedomiť, že ak má byť mier, o ktorom rozhodovali, trvácny, budú ho musieť uzavrieť na základe iných princípov než mierové zmluvy v minulosti.

V podstate nejde o nič nové ani mimoriadne. Politické strany to praktizujú odnepamäti a v podstate všade na svete.Horolezec Messner v Taliansku, spravodajská hviezda Broukal v Rakúsku, Dolly B. a Remek aktuálne v Čechách a napokon povedzme Dvorský či Pribilinec na Slovensku. A samozrejme, Schwarzenegger, dokonca ako šéf exekutívy Kalifornie. Aby sme spomenuli len zopár aktuálnych príkladov.

Když v roce 70 křesťanského letopočtu dobyl budoucí římský císař Titus Jerusalem, dychtivě vtrhl do chrámu, rozerval oponu Svatyně svatých a plný nedočkavosti chtěl pohledět na toho podivného židovského Boha, s kterým už bylo, a ještě mělo být tolik problémů. Místnost byla však prázdná. Žádná socha, žádný obraz, žádný symbol - nic. Prázdná místnost. To je ta potíž naší židokřesťanské víry: nemáme nic, než samu víru.

Italové si stěžují, že zavedení eura před dvěma roky vedlo v Itálii k podstatnému zvýšení cen a že vláda nemonitoruje, co se od zavedení nové měny děje. 8 milionů Italů žije v chudobě.

Liberalismus jako samostatná teorie společnosti je poměrně mladý. Vznikl v novověku, ačkoli jeho zárodky, udušené peloponéskou válkou, je možné najít v myšlení athénských demokratů (zvláště Perikla) už před dvěma a půl tisíciletími. Mezi otce novověkého liberalismu se řadí John Locke, Adam Smith a John Stuart Mill. Zjednodušeně lze uvést základní učení klasického liberalismu takto. Člověk jako individuum je důležitější než stát, stát má sloužit člověku a společnosti, která je tvořená svobodnými kontakty mezi lidmi.

Minulou neděli poskytl prezident George Bush pořadu Meet the Press televizní stanice NBC exkluzivní hodinové interview. Moderátorovi pořadu Timu Russertovi se naskytla výjimečná příležitost celou hodinu zpovídat prezidenta v přímém přenosu a to právě v době, kdy poslední vývoj okolo Iráku přímo vybízí k řadě zásadních otázek.

"Jsem válečný prezident," řekl George W. Bush 8. února NBC. A toto prohlášení jen oslabilo jeho argumentaci. Prezident Bush tak potvrdil svědectví svého bývalého ministra financí Paula O'Neilla, že válku proti Iráku kabinet plánoval ode dne, kdy Bush vstoupil do úřadu. A že tedy Bushe na tuto cestu nepřivedlo 11. září. A zatímco říkal americkému lidu a světu, a to ne jednou ale znovu a znovu, že zbraně hromadného ničení v rukou Sadáma Husajna znamenaly naléhavou hrozbu pro USA a pro svět, naslouchá nyní Bush tomu, jak jím tak pečlivě vybraná hlava Iraq Survey Group, David Kay, který byl pověřen nalezením Sadámových zbraní, svědčí před Kongresem USA o tom, že žádné nemohl najít a že se nyní domnívá, že se jich Sadám Husajn zbavil už roku 1991.

Ve středu večer informoval v přednášce na Glasgow University, nazvané "Italská politicka emigrace do Československa v letech 1949 - 1968" Philip Cooke z glasgowské Strathclyde University o pozoruhodné historii italských komunistických atentátníků, kteří ve stalinském Československu od konce čtyřicátých let dostávali politický azyl. Koncem šedesátých let skončila většina z nich jako dubčekovci, takže byli mnozí z nich po invazi v srpnu 1968 z Československa vyhoštěni, anebo odešli dobrovolně. Několik "partyzánských" veteránů dosud však v České republice žije, pod falešnými jmény, například bývalý šéf jedné atentátnické komunistické frakce Giulio Paglio.

Na autogramiádě knihy Jak Češi bojují jsme se dověděli, že čtenáři v Německu tisknou Britské listy svým příbuzným v ČR, kteří nemají připojení na internet, a v papírové formě jim je rozesílají poštou. Totéž lze učinit jednodušeji, koupíte-li svým přátelům a příbuzným bez přístupu k internetu naši novou knihu.

Nový knižní výbor z Britských listů Jak Češi bojují, který představuje to, co je podle našeho názoru na časopise nejzajímavější, je k dostání v internetovém knihkupectví Kosmas ZDE a v dobrých knihkupectvích - například v pražském knihkupectví Fišer v Kaprově ulici na Starém Městě (nedaleko stanice metra Staroměstská) a v knihkupectví Academia na Václavském náměstí. Kniha obsahuje informace, které jinde v České republice nenajdete. Objednat si ji můžete i emailem na adresu libri@libri.cz.

Kniha, kterou sestavil Jan Čulík, má 704 stran, její obsah je ZDE. Ve čtrnácti oddílech zahrnuje výbor texty sedmi autorů (Jana Čulíka, Fabiana Golga, Štěpána Kotrby, Radka Mokrého, Kathryn Murphy, Jana Paula a Jakuba Žytka) a desítky barevných i černobílých fotografií s mnohdy pikantním pohledem do zákulisí české politiky, všedního dne či událostí, které stály za zaznamenání.

Po havárii serveru Britských listů v první polovině ledna 2004 zareagovali čtenáři velmi rychle na náš apel o finanční pomoc na koupi nového serveru. Za leden 2004 celkově přispěli čtenáři částkou 139 691,65 Kč. Za finanční pomoc upřímně děkujeme. Pořídili jsme nový server a nyní ho postupně zprovozňujeme. Čtenáře prosíme o trpělivost: uvedeme časopis do plné funkčnosti co nejdříve.

Finanční dary Občanskému sdružení Britské listy jsou v ČR odečitatelné ze základu daně z příjmu. Vydáváme k tomu na požádání písemné potvrzení.

Děkujeme všem, kteří podporují provoz Britských listů finančními dary i zadáváním reklamy.

Jsme vám velmi vděčni za finanční záchranu našeho serveru, prosíme však: nepřestávejte úplně přispívat, umožníte nám dělat naši práci lépe a efektivněji, budeme si moci například systematicky financovat právníka, což byl mělo být pro náš list nezbytné. Financujte si k vlastnímu prospěchu kritický a nezávislý deník.

Jsme vděčni za každý drobný příspěvek na provoz Britských listů, který je možno zaslat na účet v pražské Raiffeisen Bance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500. Adresa banky je Karlovo nám. 10, Praha 2.

Čtenáři ze zahraničí mohou přispět na provoz Britských listů úvěrovou kartou na adrese www.paypal.com po jednoduché registraci odesláním částky na adresu redakce@blisty.cz.

Britským listům můžete psát na adresu redakce@blisty.cz, šéfredaktor Jan Čulík má adresu culik@blisty.cz a také J.Culik@slavonic.arts.gla.ac.uk , pražský redaktor Štěpán Kotrba má adresu stepan@kotrba.cz a skype stepan.kotrba, technickému správci Dominiku Joe Pantůčkovi pište na adresu joe@joe.cz.