Dobrý den. V dnešním pořadu se budeme zabývat argumentací pro pozdní potraty a proti nim. Mělo by být ženě dovoleno, aby potratila dítě kvůli tomu, že má rozštěp rtu?

V pondělí 1. prosince bude duchovní Joanna Jacksonová žádat u Nejvyššího soudu v Londýně o změnu zákona o pozdních potratech. V současnosti jsou v Británii potraty povoleny až do 24 týdnů těhotenství. Později se povolují jen za výjimečných okolností, kdy jde o vážnou abnormalitu plodu. Duchovní Jacksonová protestuje proti jednomu případu, kdy došlo k umělému ukončení těhotenství a důvodem, uvedeným v dokumentaci, byl rozštěp rtu. Sama Jacksonová se narodila se znetvořením tváře, což bylo posléze odstraněno plastickou chirurgií a její bratr trpí Downovým syndromem. Mělo by tedy být přesněji definováno, co znamená "vážná abnormalita plodu" a to, jak člověk vypadá, by nemělo být v tuto definici zařazeno?

Naší diskuse se účastnila Anne Feredi, ředitelka Britské poradenské služby pro otázky těhotenství, Kypros Nikolaidis, profesor fetální medicíny na Kings College v Londýně, a duchovní Joanna Jacksonová. Proč se rozhodla požadovat tuto změnu zákona?

Jacksonová: Dospěla jsem k názoru, že jde o vážný problém. Protože toto dítě bylo potraceno jen proto, že mělo rozštěp patra. Zákon jasně praví, že může být u dětí po 24 týdnech proveden potrat pouze v případech, kdy jde o riziko vážné invalidity. Rozhodla jsem se, že tento případ bude muset vyšetřovat policie a zahájit trestní stíhání proti příslušnému lékaři.

Moderátorka: Kyprosi, po 24 týdnech dochází jen k asi jednomu procentu potratů, není to příliš velký počet. Byl toto triviální důvod pro potrat?

Nikolaidis: Myslím si, že ano. Jestliže je to pravda. Mám velké podezření, že došlo k chybě ve zpravodajství. Zákon hovoří jasně. Máme dovoleno provést potrat pouze v tom případě, když samostatně rozhodnou dva lékaři, že je plod v takovém stavu, že to povede k velmi vážné invaliditě. Nemyslím, že rozštěp patra sám o sobě by byl takovým důvodem. Avšak je důležité si uvědomit, že rozštěp na tváři je spojen s více než devadesáti různými genetickými poruchami a některé tyto genetické poruchy vedou k velmi závažné invaliditě nebo k smrti. Takže si nemyslím, že tady jde o to, zda lékaři provádějí potraty po 24 týdnech v případech, kdy došlo jen k minimální abnormalitě.

Moderátorka: Anne, kdyby se zjistilo, že šlo jen o čistě kosmetickou záležitost, je to přesvědčivý důvod k potratu?

Feredi: Nemyslím si, že by ženy žádaly o přerušení těhotenství tak pozdě z důvodů, které by byly triviální anebo kosmetické. Myslím, že je to trochu příliš akademická otázka. Musíte si uvědomit, jaké má v této etapě žena zážitky při těhotenství. Velmi silně cítí v těle pohyby dítěte, je velmi viditelně těhotná a když hovoříme o abnormalitách, hovoříme tu o dětech, které ty ženy chtějí. Myslím, že existují velmi významné otázky, kterými bychom se měli zabývat, proč lidé jako tady paní duchovní, kteří nevědí vůbec nic o konkrétních okolnostech tohoto individuálního případu, si mohou být tak jisti, a dělat takové všeobecné odsudky a dávat podněty k trestnímu stíhání.

Moderátorka: Je to, Joanno, možná složitější, než jste očekávala?

Jackson: Proto jsme požádali londýnskou policii, aby ten případ vyšetřila. Policie to skutečně učinila a zjistila, že k tomuto potratu došlo z toho důvodu, který byl uveden, totiž kvůli rozštěpu patra, anebo kvůli vysokému riziku rozštěpu patra. A s tím teď pracujeme.

Moderátorka: Protestujete z principu proti všem případům umělého přerušení těhotenství, anebo jen v některých případech?

Jackson: Namítám proti tomu, jak bylo v tomto případě zneužito zákona. Zákon jasně praví, že musí existovat vysoké riziko vážné invalidity. Protestuji proti umělému přerušení těhotenství, k němuž došlo zbytečně, z tak triviálního důvodu, jako je rozštěp patra?

Moderátorka: Potřebujeme přesnější definici toho, co je vážná fetální abnormalita?

Nikolaidis: Jsem přesvědčen, že lékaři, kteří se podílejí na takovýchto procedurách, dobře vědí, co je vážná abnormalita. Jsou tisíce a tisíce nejrůznějších chorob, které mohou vést k vážné invaliditě a bylo by nesprávné, kdyby parlament po dobu několika století debatoval o tom, které tyto nemoce by měly být považovány za vážné. A kromě toho, v lékařství se nazývá jediným jménem vždycky široké spektrum dané choroby, má nejrůznější stupně obtížnosti. Vezměte si chřipku. Všichni trpíme každoročně chřipkou, většinou máme dva dny rýmu, ale někteří z nás na chřipku umírají. Na druhé straně spektra je rakovina. Rakovina může být smrtelnou nemocí, anebo to může být nemoc, kterou dnes lze relativně lehce a úspěšně vyléčit. Takže by nastal velmi vážný problém, kdo bude rozhodovat, během kolika let, co vlastně má být na kompletním seznamu vážných chorob. A pak by bylo nutno přesně definovat to, co tvoří indikaci vážné choroby. Myslím, že se to nedá vyřešit. Pokud přijmeme, že lékaři pracují s nejlepšími úmysly ve prospěch rodičů, tento zákon je vynikající.

Moderátorka: Joanno?

Jackson: Myslím, že v tomto případě se ten lékař nezhostil řádně své právní a lékařské odpovědnosti. To dítě nemělo možnost, aby se podrobilo chirurgickému zákroku, který mohl odstranit jeho handicap. A tak vznikla velmi obtížná situace. Zjevně byl tento zákon v tomto případě zneužit.

Moderátorka: Nakolik jste motivována svou vlastní osobní zkušeností, o niž jsme četli a slyšeli?

Jackson: Poskytlo mi to platformu, z níž hovořím, protože mám zkušenost s tím, jaké to je žít ve společnosti s určitým stigmatem, způsobeným vnějším vzhledem. Takže nejde o to, že bych vůbec nechápala, s jakými potížemi se v tomto případě museli potýkat.

Moderátorka: Asociace pro práva tělesně postižených osob by argumentovala, že se v současnosti stále častěji společnost staví diskriminačně proti invalidním nenarozeným dětem. Kde je ta hranice, kdy byste přijala, že jsou práva nenarozeného dítěte rovná právu ženy?

Feredi: No já nepřijímám, že jsou práva nenarozeného dítěte rovná právům ženy v žádné etapě těhotenství, protože srovnáváte jablka s hruškami. Avšak nemyslím, že toto je diskuse o právu nenarozeného dítěte.

Moderátorka: Ale je to taková diskuse. Joanna říká, že toto nenarozené dítě mělo právo být narozeno, čelit životu možná s nedokonalým zjevem, a mohlo si ten rozštěp nechat odstranit později, jak se to stalo v Joanině případě.

Feredi: Ne, protože zákon je jasný. Nenarozené dítě není podle práva považováno za osobu. Zákon je jasný, že potrat z důvodů vážných, rizikových abnormalit je legální. Tady děláme nelogické skoky, protože dva lékaři došli k pevnému přesvědčení, že je tento potrat legální za těchto okolností, jinak by ten formulář nepodepsali. Nepřijímám argument, že potraty provedené na postižených nenarozených dětech povzbuzují diskriminaci proti invalidním lidem. Žijeme ve společnosti, která dnes daleko více přijímá invalidní lidi než tak před deseti, dvaceti, třiceti lety, kdy byl přijat zákon o potratech. Musíme důvěřovat ženám i lékařům, že jsou schopni činit rozhodnutí, která jsou pro lidi a jejich vlastní, konkrétní, individuální okolnosti správná.

Moderátorka: Joanno, přijímáte, že má zákon pravdu, že práva žen jsou vždycky na vyšší úrovni než práva nenarozeného dítěte?

Jackson: Zákon existuje. Není na nás, abychom rozhodovali, zda ho budeme poslouchat. Zákon je tu od toho, aby ochraňoval děti před tím, aby zbytečně přicházely o život z důvodů, které jsou triviální, a rozštěp patra je triviálním důvodem, proč by měl někdo přijít o život. Znám mnoho lidí, kteří mi v poslední době píší, že oni mají rozštěp patra nebo že jejich dítě má rozštěp patra a tento případ je nesmírně urážlivý a zbytečný. Přeji si, aby byl zákon zpřesněn, aby budoucí nenarozené děti s touto invaliditou nepřišly zbytečně o život.

Feredi: Jedním z důvodů, proč byl zákon v roce 1967 takovýmto způsobem zformulován, byl přesně proto, protože politikové byli dostatečně zralí na to, aby si uvědomili, že tato rozhodnutí jsou velmi složitá a že i v případě specifických abnormalit se vyskytuje obrovský rozsah toho, jakou mírou je ta abnormalita závažná nebo ne, a politikové si uvědomili, že toto jsou rozhodnutí, které musejí společně činit lékaři a jejich pacienti. Joanno, copak se stalo s oním principem: "Nesuďte, abyste nebyli sami souzeni"? To v tomto případě děláte. O tom případu nevíte vůbec nic --

Jackson: No, policie o něm ví. A když byl zákon o potratech v roce 1990 rozšířen, lidé se ptali, zda toto rozšíření povede k potratům u dětí, které mají třeba rozštěp patra. A odpovědí tehdy bylo důrazné ne, že k tomu nikdy nedojde, že to by bylo zneužívání tohoto zákona. A teď se to přesně děje. Takže si myslím, že se budeme muset touto věcí zabývat a chci, aby byl ten zákon zpřesněn.

Moderátorka: Technologie nyní umožňuje daleko podrobnější a ranější testování těhotných žen. Poskytuje toto testování řešení tohoto problému?

Nikolaidis: Ranější testování vede k diagnostikování většiny nejvážnějších abnormalit v daleko dřívější době těhotenství. Avšak jsou abnormality, které vznikají teprve v pozdních etapách těhotenství. Myslím, že je důležité, aby ten zákon zůstal takový, jaký je. Dávám rodičům svobodu volby a lékařům možnost, aby provedli potraty v pozdních etapách těhotenství v případech velmi vážné abnormality. V tomto konkrétním případě nejde o to, že by bylo zapotřebí změny zákona. Pokud budou zjištěny důkazy, že současný zákon byl porušen, mělo by se s tím případem naložit podle toho. To však, že byl možná tento zákon porušen, přece neznamená, že by měl být ten zákon změněn.

Moderátorka: Není tomu tak, Joanno, že je to prostě jen věc trestního stíhání, pokud došlo k porušení zákona, že není zapotřebí změnit zákon, který normálně funguje?

Jackson: No, to, že byl tento zákon porušen někým, dvěma lékaři, kteří měli rozumět víc tomu, co dělají, napovídá, že by možná měl být tento zákon zpřísněn. Ale já tento váš argument přijímám a doufám, že dojde k trestnímu stíhání, protože by jinak vznikl nebezpečný precedent.

Moderátorka: Co budete dělat, když v pondělí prohrajete?

Jackson: No, zjevně, se budu muset poradit s právníky a probrat možnosti. Nemůžeme zatím říci, co budeme přesně dělat. Ale je to něco, čím se budu i nadále zabývat a budu se snažit na to veřejnost upozorňovat.

Moderátorka: Jestliže prohrajete, budete muset zaplatit soudní výlohy. Jak to všechno zaplatíte?

Jackson: Jednotliví občané, kteří mají silný pocit, že byl zákon v tomto případě porušen, mě velmi velkomyslně podpořili s finančními dary.

Moderátorka: Jsou to jednotlivci nebo organizace?

Jackson: Ne, jen jednotliví občané.