Paní Albertová přišla se svým mužem do Zlína v roce 1927. Její manžel dr. Bohuslav Albert byl prvním ředitelem Baťovy nemocnice. Pocházel ze slavné rodiny Albertů - jeho strýc Eduard byl profesorem I.chirurgie na lékařské univerzitě ve Vídni, II. chirurgickou kliniku vedl profesor Theodor Billroth.

Otec Bohuslava Alberta byl praktickým lékařem v Kostelci nad Orlicí. Psal básně, překládal a věnoval se literatuře.

Dr.Albert jakoby byl předurčen svým vývojem k organizaci práce. Myslím si, že největší školy se mu dostalo během 1. balkánské války v letech 1912-13, kdy působil na srbské straně pod vedením profesora Jedličky, kterého vždy považoval za svůj veliký vzor. Viděl dokonalou organizaci Jedličky, který během 24 hodin zorganizoval přísun nemocných k operaci. Opačnou zkušenost dr. Albert nabyl za 1.světové války, kdy byl povolán do rakousko-uherské armády, v níž sloužil ve zdravotní službě. Zde byl svědkem byrokracie a chaosu.

Tenkrát si uvědomil, že funkčnost zdravotnického zařízení je v organizaci a jejím největším nepřítelem je chaos a ztráta komunikace. Toto vše jakoby se vepsalo do jeho budoucího života. Je znám jeho výrok, kterým vždy řešil problémy - " pojďme to tedy organizovat."

Do Baťovy nemocnice nastoupil v roce 1927. Spolu s F. L. Gahurou se podílel na vybudování moderní zlínské nemocnice. Nemocnice to byla skutečně moderní a výborně koncepčně řešená. Zadostiučiněním pro dr.Alberta bylo, že když se v roce 1929 zúčastnil I. Kongresu o nemocnicích v Atlantic City v USA; slyšel zde profesora Hartwela teoreticky přednášet to, co on již uskutečňoval v praxi. Dr.Bohuslav Albert byl chirurg a znamenitý organizátor.

V Baťově nemocnici působil do roku 1942, později na nátlak okupantů odešel. Po válce se už do BN nevrátil. Pracoval jako profesor na Lékařské fakultě UK. V jeho článcích, statích, knihách a přednáškách, které pravidelně publikoval a přednášel, často nalezneme slovo racionalizace. Považoval ji za samozřejmý předpoklad rozumného nakládání s prací lidí a majetkem.

Jeho zásluhou byla nemocniční organizace zavedena jako obor na Lékařské fakultě Univerzity Karlovy.

Po těžké nemoci v roce 1949 se již nepostavil za operační stůl, stále však byl konzultantem Červeného kříže, šéflékařem Léčebného fondu veřejných zaměstnanců a členem Zemské zdravotnické komise. Celý svůj život zasvětil organizaci a jeho poslední organizační prácí bylo, že se podílel na zákonu o sjednoceném zdravotnictví. Lze jen dodat, že Baťova nemocnice měla v té době vybudován nejlepší zdravotní a sociální systém.

V roce 1952 dr.Bohuslav Albert zemřel.

Paní Albertová byla po celý život manželovi velkou oporou. Jak jsem se z korespondence dozvěděl, byla svému muži dobrou vílou, rádcem i kritikem a dr. Albert se mnohokrát nechal svou ženou inspirovat. V roce 2002 o prázdninách jsem od ní obdržel celý archiv jejího muže, se všemi projekty uskutečněnými i neuskutečněnými.

Mimo jiné se manželé Albertovi zasloužili o to, že v roce 1939 mohl před německými okupanty do zahraniční odcestovat dr. Eugen Sträussler. Odjel s manželkou i se svými syny -- Petrem a Tomášem.; bohužel zahynul v Singapuru. Jeho paní se pak provdala za plukovníka britské armády Kennetha Stopparda, který chlapce přijal za vlastní. Hrou osudu se tedy největší současný britský dramatik, držitel Oskara za scénář k filmu " Zamilovaný Shakespeare " , narodil ve Zlíně a díky manželům Albertovým přežil válku. Je pravidelným gratulantem při jejích narozeninách.

Rodina Sträusslerova však není sama, kdo manželům Albertovým vděčí za život. Pomohli odcestovat i jiným, např. rodině dr. Gellérta, jimž v Budapešti patří vyhlášený hotel " Gellért". Potomci rodiny Gellértovy vloni navštívili Zlín, prohlédli si rodný dům i zdejší nemocnici.

Paní Albertová je duševně natolik čilá, že mi po svých posledních stých narozeninách, kdy jí blahopřáli lidé z celého světa, napsala, že už anglicky poněkud pozapomněla, takže s Tomem Stoppardem hovořila francouzsky.