Bílý dům se pokusil skoncovat s opakovanými veřejnými obviněními, že se prezident Bush v mládí z protekce vyhnul řádné vojenské službě tím, že zveřejnil dokumenty, jejichž cílem bylo prokázat, že opravdu plnil své povinnosti v Texaské letecké národní stráži. Avšak podrobnější zkoumání jeho výplatních pásek z doby před 30 lety okamžitě upozornilo na to, že Bush nesloužil v této stráži bez přerušení a velmi často "chyběl".

Bush musí v předvolební kampani čelit konkurenci demokratického kandidáta Johna Kerryho, vyznamenaného vietnamského veterána. Bílý dům se nyní octl v defenzívě ohledně toho, co vlastně George Bush dělal v armádě v roce 1972. "Je opravdu škoda, že lidé pořád na tuto věc poukazují," konstatoval tiskový mluvčí Bílého domu a ukázal novinářům fotokopie Bushových výplatních pásek z let 1972 a 1973. Dodal: "Z toho vyplývá, že pan prezident své povinnosti splnil."

Pokračující válka v Iráku stála v září 2003 4 miliardy dolarů, v říjnu 2003 7 miliard dolarů, a v listopadu asi 3 miliardy dolarů, uvedl ve středu Pentagon. Zjišťuje se, proč se výdaje v říjnu najednou tak zvýšily. Předtím konstatovali američtí činitelé, že válka v Iráku stojí Spojené státy asi 1 miliardu dolarů týdně. Kongres schválil pro dodatečné operace v Iráku a v Afghánistánu 166 miliard dolarů.

Michael Howard, šéf britských konzervativců, požadoval ve středu v Dolní sněmovně, aby britská vláda zavedla pro občany 10 nových členských zemí EU od května "dočasná pracovní povolení", která by platila nejméně po dva roky. Blair zopakoval, že možná před 1. květnem změní předpisy o poskytování sociální podpory příchozím občanům z těchto zemií, avšak znovu potvrdil, že britská vláda nebude zavádět žádná jiná omezení. "Nejsme proti tomu, aby sem lidé přišli a řádně tu pracovali. Nedovolíme však, aby byl náš systém vykořisťován anebo zneužíván," uvedl Blair.

Píseň "Jaro desáté" napsal Karel Kryl v roce 1978 jako připomínku 10. výročí sovětské okupace Československa; poslouchali jsme ji na Svobodné Evropě a mluvila nám z duše, jako ostatně všechny Karlovy písně. A nadcházející jaro je už desátým od jeho nešťastného úmrtí. Naštěstí sloky jeho písní nezemřely, zpívá je kdekdo, jenom rádia a televize je až na nepatrné výjimky nehrají, stejně jako za bolševika.

Proto zvu čtenáře Britských listů na koncert, kterým si připomeneme Karlovy nedožité šedesátiny.

se projevil včera večer v tomto titulku:

Bush chce tvrdší plnění smlouvy o nešíření zbraní masového ničení

Ona je to vlastně báseň: "plnění nešíření ničení" se pěkně rýmuje. Měli bychom do ČTK poslat Vladimíra Justa . Čeština má i slovesa a vedlejší věty! A až bude to "plnění" úplně ztvrdlé, dejte vědět...

Projekční 42" zobrazovací jednotka... ...je vzduch. To je realizovaná představa o monitoru či televizi budoucnosti. Existuje už dnes, i když prozatím pouze v protoypech. O tuto technologii se intenzivně zajímají armádní výzkumná střediska. Existuje už dokonce i interaktivní "dotyková" varianta - prozatím pouze jako 15" verze. S obrazem v neturbulentním vzduchovém proudu, který přitom není tvořen holografickou projekcí, můžete dokonce manipulovat rukou. Obraz může být jak translucentní, tak i neprůhledný. Plochý (2D) obraz je viditelný pod úhledm +75° -75°. Systém je prezentován také jako "fog screen" či jako projekt WAVE - Walk-thru Virtual Environment. Původem je tato technologie z Finska. Premiéru měla na Dnech vědy ve finském Turku už v říjnu 2002. První trvalá prototypová instalace spolehlivě pracovala v Vapriikki muzeum ve finském Tampere od ledna 2003. Daleko vyspělejší protoyp byl pak představen v San Diegu na prestižní konferenci vizualizačních technologií a grafiky SIGGRAPH 2003 v sekci Siggraph's Emerging Technologies .

Nejdříve k jeho obecnému názoru na naše školství. Naprosto souhlasím s tím, že v našem školství je mnoho problémů a situace není dobrá. S čím naopak nesouhlasím, je jeho názor, že ideální a jediný správný systém je anglosaský. A myslím, že pokud by se Honza o tento problém zajímal opravdu do hloubky, zjistil by, že i hodně britských učitelů si to nemyslí. Zcela jistě má tento systém mnoho výhod, ale není podle mne vhodné jej přijmout bez výhrad. Tady však má Honza naprosté právo vyjádřit svůj názor.

NESEHNUTÍ Brno si vás dovoluje pozvat na vernisáž výstavy ZAOSTŘENO NA HYPERMARKETY. Koná se v pondělí 16. února v 15.30 ve foyer Moravské zemské knihovny (Kounicova 65) Součástí vernisáže bude prezentace prací studentek scénografie JAMU na téma MANIPULACE. Výstava potrvá od 16.2. do 12.3. 2004.

Olomouc, úterý 24. února, Divadlo hudby, 17 hodin Dle statistik (Incoma Research: http://www.incoma.cz) přijala ČR ze všech postsocialistických zemí hypermarketovou kulturu nejnadšeněji (30% domácností nakupuje výhradně právě v hyperobchodech). V ČR dnes stojí 120 hypermarketů a za pár let jich tu budou existovat dvě stovky. Lesk a bída na konzumního života. Super, hyper a co dál? Vystoupí mj. Michal Hvorecký, mladý slovenský prozaik, a Vít Klusák a Filip Remunda, autoři mystifikační kampaně Český sen.

Kniha Roberta Kagan O ráji a moci je významnou knihou -- ani ne tak pro to, že by jeho logika byla nenapadnutelná, nebo snad proto, že by jeho hodnoty byly tak skvělé, ale prostě proto, že slouží jako intelektuální ospravedlnění současné americké zahraniční politiky, píše Howard Zinn, americký dramatik a historik z okruhu Noama Chomského (mj. autor proslulé knihy Dějiny lidu USA). Jeho argumenty shrnujeme.

Andrew Gilligan, bývalý reportér pořadu "Today" rozhlasové stanice BBC Radio 4, který z BBC odešel poté, co jeho reportáž o tom, že britská vláda "zdramatizovala" svou oficiální zprávu o Iráku, dostal nabídku, aby se stal editorem pro diplomatické záležitosti a záležitosti obrany v konzervativním týdeníku Spectator. Šéfredaktorem časopisu je konzervativní poslanec Boris Johnson, který Gilligana po celou dobu aféry plně podporoval. "Odvysílal velmi dobrou reportáž, která byla ve všech zásadních věcech správná a je nyní kritizoval a ostouzen novináři, kteří, co se týče schopností získávat informace, mu nejsou hodni ani políbit boty," konstatoval Johnson.

ČTK, koš: Sdružení Dženo se distancovalo od nového periodika s názvem Zrcadlo Gendalos. Tento titul není následovníkem romského měsíčníku Amaro Gendalos neboli Naše zrcadlo, který sdružení podporuje a který nyní vychází pouze v elektronické podobě, sdělila ČTK šéfredaktorka měsíčníku Kateřina Mahdalová. "Podle podivně sporé tiráže titulu Zrcadlo Gendalos, který má být distribuován za 20 korun, není jasný vydavatel. Tiráž neobsahuje ani další povinné údaje, jejichž uvedení předepisuje tiskový zákon," uvedla Mahdalová.

Pod názvem "Není zrcadlo jako zrcadlo" publikovaly Britské listy 12. 2. glosu o tom, že se Sdružení Dženo distancuje od časopisu Gendalos (Zrcadlo). Dlužno dodat, že se zde Britské listy i autor glosy bohužel značně vychýlily ze své standardní kvality a to směrem dolů. Malá vypovídající hodnota zprávy (přinejmenším pro čtenáře, který časopis nezná) je naneštěstí doplněna prohřeškem proti takovým novinářským pravidlům, jako nesměšovat zprávu s komentářem a dát při informování o nějakém sporu prostor i druhé straně.

"Poriadok a neporiadok" je názov mojej reči. Nie preto, aby som sa pokúšal zdôvodniť samozrejmé, totiž, že je "v poriadku", že za cenu Eugena Kogona v prvom rade ďakujem mestu Königstein, vám pán starosta, ďalej členom poroty a všetkým ďalším zainteresovaným -- a iným spôsobom (trochu v rozpakoch, trochu uľahčene) aj vám, pani ministerka. Na záver by som sa rád poďakoval muzikantom, ktorí spájajú slávnostné s veselým.

Ľudia našej profesie visia medzi kostolom a divadlom ako Mohamedov hrob medzi dvoma magnetmi a v rovnakej miere sa musia skláňať k obom týmto inštitúciám, pretože obe ich rovnako podopierajú," týmito slovami charakterizoval povolanie skladateľa anglický barokový skladateľ John Blow. Slovenský muzikant nemal takýto výber ani o tri storočia neskôr. Domáce divadelné aktivity hudobníkov neuživili, kontinuitu hudobného života udržiavali najmä šľachtické dvory, meštiacke domácnosti a kostoly. Do tejto doby sa v roku 1843 v Liptovskom Svätom Mikuláši narodil Ján Ignác (Levoslav) Bella, ktorého životným poslaním sa stala hudba a ktorý sa stal najvýznamnejším slovenským romantickým skladateľom.

Slovensko dostalo tretiu správu od Európskej komisie na boj proti rasizmu a netolerancii (ECRI) Rady Európy, monitorovacieho orgánu pre oblasť ľudských práv. Poukázala v nej na to, že slovenskí Rómovia sa stretávajú s prípadmi brutálnych napadnutí policajtmi, ako aj ich rasistickým správaním.

Pred šesťdesiatimi rokmi sa po takmer deväťsto dňoch skončila nemecká blokáda Petrohradu, vtedajšieho Leningradu. Cieľom Wehrmachtu však nebolo dobyť mesto, ale vyhladiť obyvateľstvo. Milión ľudí padlo za obeť tejto genocíde.

Je nesporné, že stamiliardové škody nenávratně "ztracené" tím, že byla přijata určitá konkrétní koncepce, jak transformovat postkomunistické země, zavinil někdo zcela konkrétní. V každém režimu platí: odpovědnost za politiku nesou všichni, ale míra odpovědnosti je dána velikostí pravomocí. Této odpovědnosti nelze utéci slovními hříčkami. Každý politik, a tím spíše státník, přebírá zodpovědnost za ty, které získává a získal po svůj program. A program to může být vskutku nejrůznější.

19. srpna vypršela polovina mandátu prezidenta Hugo Cháveze. Venezuelská ústava umožňuje po uplynutí půlky volebního období organizaci odvolávacího referenda. Avšak 12. září prohlásila Národní volební rada, že žádost opozice, předložená 20. srpna, je nepřijatelná, neboť není v souladu se zákonem a nedbá norem ústavy. Část opozice dál sází na spiknutí, které by vedlo k násilnému řešení krize. Bojuje totiž o čas. Uskutečňování očekávaných opatření (od široké alfabetizační kampaně po velmi významnou agrární reformu) totiž zvyšuje mezi lidem podporu vlády.

"Toto jsou američtí váleční hrdinové, které máte vidět - dnes budou hovořit ti z nich, které vidět nemáte. Pomíjeni, nezahrnuti do statistik - chybějící ranění." - To byl titulek hlavních večerních zpráv Channel Four News v úterý v 19 hodin. Následovala exkluzivní televizní reportáž z vojenské nemocnice, pronásledované vzpomínkami z Vietnamu, která je nyní domovem americkým vojákům, zraněným v Iráku - mnozí z nichž ani nejsou součástí oficiálních statistik z Pentagonu.

Touto dobou loni se američtí vojáci, interviewováni ve včerejších zprávách Channel Four News, se připravovali na útok na Irák. Během několika měsíců byli někteří jejich kolegové usmrceni, když se ostatní vrátili, byli přivítáni s ovacemi. Avšak zranění vojáci byli přivezeni domů v ústraní, nenápadně. Politikové, kteří je slavně poslali do války, se nedostavili, aby oslavili jejich návrat.

"Nabízíme Vám zajímavou a samostatnou práci, dobré platové ohodnocení, důkladné zaškolení, průběžné profesionální školení, profesní růst v rámci velké mezinárodní společnosti." - z internetové nabídky pracovních příležitostí v Delvita a.s.

"Delvita vyždímá každého do mrtě", řekla mi při nedávném setkání jedna zaměstnankyně jednoho z jejích velkých supermarketů v Praze 6 umístěného v bývalé menze ČVUT.

V otázce placení koncesionářských poplatků se blýská na lepší časy. Návrh na "bezreklamní" Českou televizi výměnou za navýšení koncesionářského poplatku na 150 korun, který předložila překvapivě včera ČSSD, je prvním koaličním krokem tím správným směrem. Dobrým prvním krokem - jen vydržet celý ten maratón. Dostálův návrh totiž zatím nijak neřeší problém několika set tisíc neplatičů, kteří ČT dluží stovky milionů. Ještě je tedy potřeba říci nahlas, že platit by měl každý občan, který má zdanitelný příjem a každý právní subjekt. Pak odpadne otázka, jak koncesionářské poplatky vybírat. Protože na výběr daní má stát mechanismus jednoduchý. A koncesionářský poplatek je také svým způsobem daň...

Pokud Dostálův návrh projde, zvedne se poplatek nejprve v červenci, na sto korun. A ČT zároveň přijde o 0,25 procenta reklamy. Podruhé se poplatek zvýší o 25 korun v roce 2007 a reklama klesne na 0,3 procenta. A konečně v roce 2010 se bude platit už 150 korun - a obrazovka ČT bude bez reklamy.

Záoveň by se mohlo už konečně začít uvažovat o pozvolném sloučení médií veřejné služby stejným tempem, jakým se začne stírat rozdíl mezi rozhlasovým, televizním a datovým vysíláním. Protože všechno to už jsou dnes jen jedničky a nuly. Začíná éra digitalizace.

Britské listy nemusí pohřbívat jednu ze svých iluzí o českých Zelených. Stačí, když se budou držet jednoho ze základních pravidel novinářské práce, kterou je obrátit se při ověřování informací i na druhou stranu sporu, který na jejich stránkách prezentuje Pavel Pečínka. Stačí, když si ověří, že "podivné metody politické práce" nepoužívá ve Straně zelených ani její předseda Jan Beránek ani nikdo jiný. Snad jen Pavel Pečínka, který se rozhodl zveřejňovat lživé informace a svoje vlastní představy o tom, jak to u Zelených chodí.

Na prohlášení místopředsedkyně Strany zelených se nedá říci nic jiného, než to, co stojí v titulku. Britské listy nejsou rozhodčím v tomto sporu dvou frakcí již tak dost neviditelné strany. Obdrželi jsme článek Pavla Pečínky, o němž víme již dlouho, že je ve sporu se stávajícím "Beránkovým" vedením SZ. Obsahoval kromě názoru autora na vývoj ve straně i dopis, o němž jsme celý víkend pochybovali, neb kdyby v něm byla pravdivá jen desetina, je strana Zelených na rozpuštění. U autora dopisu jsme si v pondělí ověřili, že se nejedná o podvrh, ale smutnou skutečnost.

"Rád bych se vyjádřil k té části článku předsedy SZ Jana Beránka, kde hovoří o Nadaci Heinricha Bölla a uvádí, ze citace Milana Horáčka možná není pravdivá, " píše Britským listům Pavel Pečínka a přidává na důkaz svého tvrzení faksimile dopisu Milana Horáčka. Vzhledem k závažnosti mnoha slov, vyřčených v dopise, jsme požádali Milana Horáčka o vyjádření a potvrzení autentičnosti faksimile dokumentu. Horáček potvrdil Britským listům, že rozeslal tento dopis na padesát adres vedení Zelených v Německu a Evropě, odtud se rozšířil mezi Zelené v okolních zemích. Jednalo se podle něj o hodnotící zprávu, doprovozenou přílohami - 33 prohřešky proti dobrým mravům i stanovám strany. Bez těchto 33 důvodů, proč nevolit stranu Zelených a Jana Beránka do Evropského parlamentu, by byla Horáčkova hodnotící zpráva pro nezasvěceného čtenáře nepříliš srozumitelná.

Aniž jsme o to příliš stáli, dozvěděli jsme se nepříliš stravitelné podrobnosti ze zákulisí strany Zelených. A aniž jsme o to stáli, nezbývá, než dát Pečínkovi zapravdu a pohřbít zas jednu iluzi. A aniž bychom o to stáli, ukazuje se, že rozklad strany Zelených probíhá minimálně od konce listopadu minulého roku, kdy v ní vzniklo jakési hnízdo odporu proti Beránkovým podivným metodám politické práce. Dnes už o nich ví půl zelené Evropy.

Počet signatářů tohoto prohlášení k 5. únoru 2004 je 54. Jsou z 29 základních organizací a z dvanácti organizací krajských: Ústí na Labem 14, Praha 12, Jihomoravský 8 (všechno jsou to brněnské ZO), Středočeský 4, Pardubický, Karlovarský a Jihočeský po třech, Zlínský a Vysočinský kraj jsou po dvou signatářích, po jednom jsou z Plzeňského, Olomouckého a z Moravskoslezského kraje.

Aurelius Augustinus kdysi považoval paměť za výsledek působení věcí na ducha a za nástroj vnímání času; věk masových médií a kosmického výzkumu však přinesl převrat v podobě paměti tvarové. Součásti vyrobené ze speciální slitiny si po zahřátí na patřičnou teplotu "vzpomenou" na formu, již zaujímaly dříve. "Reakcionář" Augustinus se ještě naivně domníval, že paměť slouží duchu sledujícímu změnu. V našem "pokrokovém" věku jsme ducha nahradili aparáty a paměť konzervuje opakování téhož...

V článku Jana Beránka "Zelení jsou v pořádku, problém má Pečínka", je předchozí výpověď Pavla Pečínky o dění ve Straně zelených nazvána "snůškou nesmyslů".

Pokud se laskavý čtenář domnívá, že současnou vládu a politiku sociální demokracie lze kritizovat pouze zprava a nalevo u jsou pouze lvi a komunisté, mýlí se. Ideově ukotven v radikálním, tradičním socialismu, autor bilancuje uplynulých 14 let politického angažmá sociální demokracie stejně neúprosně, jak neúprosně se vysmívá létům před "sametem", nazývaje tento systém posměšně reálsocialismem. Skoro sto stran a deset kapitol knihy se snaží nalézt kvadraturu kruhu a vyřešit nevyřešitelné - najít uprostřed divoce se proměňující současnosti recept na sociálně spravedlivou správu věcí veřejných.

Po havárii serveru Britských listů v první polovině ledna 2004 zareagovali čtenáři velmi rychle na náš apel o finanční pomoc na koupi nového serveru. Za leden 2004 celkově přispěli čtenáři částkou 139 691,65 Kč. Za finanční pomoc upřímně děkujeme. Pořídili jsme nový server a nyní ho postupně zprovozňujeme. Čtenáře prosíme o trpělivost: uvedeme časopis do plné funkčnosti co nejdříve.

Finanční dary Občanskému sdružení Britské listy jsou v ČR odečitatelné ze základu daně z příjmu. Vydáváme k tomu na požádání písemné potvrzení.

Děkujeme všem, kteří podporují provoz Britských listů finančními dary i zadáváním reklamy.

Jsme vám velmi vděčni za finanční záchranu našeho serveru, prosíme však: nepřestávejte úplně přispívat, umožníte nám dělat naši práci lépe a efektivněji, budeme si moci například systematicky financovat právníka, což byl mělo být pro náš list nezbytné. Financujte si k vlastnímu prospěchu kritický a nezávislý deník.

Jsme vděčni za každý drobný příspěvek na provoz Britských listů, který je možno zaslat na účet v pražské Raiffeisen Bance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500. Adresa banky je Karlovo nám. 10, Praha 2.

Čtenáři ze zahraničí mohou přispět na provoz Britských listů úvěrovou kartou na adrese www.paypal.com po jednoduché registraci odesláním částky na adresu redakce@blisty.cz.

Britským listům můžete psát na adresu redakce@blisty.cz, šéfredaktor Jan Čulík má adresu culik@blisty.cz a také J.Culik@slavonic.arts.gla.ac.uk , pražský redaktor Štěpán Kotrba má adresu stepan@kotrba.cz a skype stepan.kotrba, technickému správci Dominiku Joe Pantůčkovi pište na adresu joe@joe.cz.