Hlavním Kaganovým tvrzením v jeho knize je to, že Evropa (tedy ráj -- místo, v němž má diplomacie, kompromis a právo nerealisticky ztělesňovat řešení mezinárodních problémů) je podezíravá vůči síle, kterou mají "realistické" Spojené státy. To přičítá faktu, Evropa je oproti USA vojensky slabá. Používá metaforu -- někdo, kdo je ozbrojený pouze nožem si bude myslet, že je nebezpečné zaútočit na medvěda, zatímco ten, kdo má pušku, si bude říkat "Proč bych měl riskovat, že mě medvěd napadne, když nemusím?"

Tato konvenční analogie má ospravedlnit násilný útok. Je ovšem založená na premise, kterou Kagan nezkoumá -- že lovcův cíl je skutečně nebezpečné zvíře. Co když ale medvěd takovou hrozbou není, jenže lovec chce získat jeho kožešinu? Co když lovec o nebezpečí lže, jen aby zakryl své pravé důvody a ospravedlnil zabití zvířete?

Všechna přirovnání jsou nedokonalá, domnívám se ale, že to moje je výstižnější než Kaganovo -- pokud ovšem nahradíte medvědí kožešinu blízkovýchodní ropou.

Irák byl bezpochyby ovládán brutální tyranií, to ale nebyl ani důvod pro Bushe proč jít do války, ani důvod pro Kagana, proč tuto válku hájit. Kagan namísto popisuje nebezpečí, hovoří o "hrozbě nastolené terorismem a zbraněmi hromadného ničení." Tvrzení, že Irák má zbraně hromadného ničení a že měl nějaké vazby na útoky z 11. září se ale ukázaly jako lži. Pokud by Kagan chtěl uchopit tento problém obecněji a neuplívat na Iráku, pak by musel hájit válku proti jakékoli zemi, která má jaderné zbraně (počítáme-li Izrael je jich osm) a proti všem státům, které poskytly nějakou pomoc teroristům (Bush přitom ve své Zprávě o stavu Unie mluvil o desítkách tisících teroristů, působících přinejmenším v tuctu zemí).

Kagan má pravdu když říká, že Evropané a Američané nemají společný názor na hrozbu nastolenou terorismem a zbraněmi hromadného ničení. Ale mýlí se, když tento rozpor přičítá vojenské slabosti Evropy. Ta jednoduše nevěří, že Irák znamená "bezprostřední" hrozbu. Kagan nezkoumá klíčovou otázku -- měl by totiž vysvětlit, jak může země čítající 40 milionů lidí, čelící zemi s 280 lidmi, země zničená dvěma válkami a deseti lety sankcí čelící zemi nedotčené válkou, země bez jaderných zbraní čelící zemi s desítkami tisíc jaderných zbraní, být tak velkou hrozbou, že je třeba jí čelit brutální bombardovací kampaní ("šok a strach"), následovanou okupací a invazí.

Měl by vysvětlit, proč, když byl Irák takovým nebezpečím, jej za hrozbu nepokládala žádná sousední země a také nežádala o pomoc. Měl by vysvětlit proč se zbytek světa, nejen Evropa, ale i Asie a Latinská Amerika, stavěl proti válce a proč na tolika místech pokládali Bushe za vážnější hrozbu světovému míru než Sadáma Husajna či Usámu Bin Ládina. A abychom nelpěli na Iráku, Kagan se domnívá, že USA mají právo intervenovat svou vojenskou mocí bez ohledu na mezinárodní právo, v rozporu s Chartou OSN a bez, slovy Prohlášení nezávislosti "patřičného ohledu na mínění lidstva."

Založil toto právo na premise, kterou nijak nezkoumal, pouze vyhlásil a to bez jakýchkoli důkazů: USA reprezentují "liberálně demokratický svět," Bushova doktrína užití síly kvůli "změně režimu v zemích ovládaných despotickými vládami a je-li to nutné na úkor mezinárodního práva a Charty OSN...přirozeně vzešla z liberální, revoluční americké tradice," USA "měly vždy tendenci k prosazování liberálních principů," USA mohou ignorovat mezinárodní právo ve jménu "morálky a spravedlnosti."

Kagan si musí myslet, že jeho čtenáři buď neznají historii nebo trpí ztrátou paměti. Kde lze v dlouhých dějinách národní expanze USA najít oddanost "morálce a spravedlnosti"? A co dlouhé a kruté války proti Indiánům, které měly za cíl vyhnat je z jejich půdy? Co akt agrese vůči Mexiku, který zabral polovinu jeho území? Co válka se Španělskem, během níž USA využily záminku "změny režimu" (ukončení španělské tyranie) k ustavení půlstoletí trvající kontroly nad Kubou? Co brutální dobytí Filipín, při němž bylo zabito 600 000 Filipínců? Co opakované vojenské intervence ve Střední Americe ve prospěch United Fruit a jiných korporací, vytvářející po celém Karibiku nikoli demokracie, ale diktatury?

Co svržení demokraticky zvolených vlád v Íránu, Guatemale a Chile, která dostala k moci vojenské diktatury a zavinila smrt statisíců lidí? Kde byla "morálka a spravedlnost" během naší invaze do Vietnamu, během kobercového bombardování, používání napalmu a tříštivých pum, která způsobila smrt několika milionů lidí? A co invaze do Panamy, znovu pod záminkou "změny režimu," ale ve skutečnosti s cílem získat kontrolu nad zemí a nad průplavem?

Evropa, stěžuje si Kagan, vnímá "nebezpečí" jinak než USA. Z většiny knihy by šlo získat dojem, že Evropané jednoduše nechápou nebezpečí, zatímco USA ano. Ale v jenom místě Kagan uznává, že "Irák a jiné darebácké státy... objektivně nenastolily stejnou úroveň nebezpečí pro Evropany jako pro Spojené státy."

Kagan se neptá, proč jsou USA tak ojediněle ohroženy, proč se staly USA cílem útoku z 11. září. Blíží se ale odpovědi, když říká, že po Druhé světové válce "USA převzaly břemeno udržovat pořádek ve velmi rozsáhlé oblasti -- od východní Asie až po blízký východ -- ze které se převážně stáhla evropská moc." Jestliže slova "udržování pořádku" nahradíme slovy "imperiální nadvláda," stane se jasným, že USA nebyly napadeny proto, jak Bush absurdně prohlásil, že nám teroristé záviděli naší svobodu a demokracii, ale protože USA nahradily staré imperiální mocnosti. A imperiální mocnost je historickým nepřítelem chudých, převážně ne-bílých obyvatel světa.

Jinak řečeno se USA staly "darebáckým státem" celého světa a jako takový stát popuzují miliony lidí, kteří jsou oběťmi jeho moci, a z nichž se malá část stane teroristy.

Nepřekvapí, že Kagan nechce klást důležité otázky. Jeho prací je -- stejně jako je to prací lidí jako je Henry Kissinger či Condoleza Rice -- poskytovat intelektuální ospravedlnění pro násilnickou zahraniční politiku USA, ať už je toto ospravedlnění jakkoli umělé. Smutnější je bázlivost recenzentů tisku hlavního proudu, kteří jej vesměs servilně chválí nebo jsou umírněně kritičtí, což je jakási snaha ospravedlnit se za to, že nejsou schopni zpochybnit klíčové premisy, z nichž vychází Kaganova kniha.

Zdroj Z MAGAZINE >

Stránky Howarda Zinna