Autor "titulního" rozhovoru Radim Kopáč už v úvodním profilu Jany Klusákové flagrantně porušil zákon. Ne nějaký nový, ne dokonce ani "komunistický", ale jeden z prvních zákonů, které parlament Republiky Československé přijal. Dědičné výsady i tituly šlechtě totiž zrušil už prezident Masaryk. Od té doby dodnes je Karel Schwarzenberg občan, nikoliv kníže. A Kodex Českého rozhlasu i zákon o Českém rozhlase ukládají povinnost "přispívat k právnímu vědomí občanů". Nikoliv k renesanci noblesse oblige.

Kopáčovo konstatování namísto otázky "Jste šikovná" vypovídá také o žurnalistických kvalitách tazatele tohoto rozhovoru. V případě další otázky "S koncem 60. let jste ale s rozhovory přestala. Co jste dělala pak?" Klusáková ztrácí paměť a vzpomíná jen na to, na co si vzpomenout chce. Na otázku "Měla jste za normalizace z něčeho radost?" Klusáková neodpoví - odpovídá na něco úplně jiného - a "novináři" Kopáčovi to vůbec, ale vůbec nevadí.

"Byla jsem normální mladá holka. Ale doba to byla odporná", odpovídá Klusáková-Zvoníčková na své oblíbené téma, na které se jí nikdo neptal. Jako by už si nevzpomínala na to, jaké to bylo třebas v době, kdy ji okouzlovala rusistika, kterou vystudovala za oné zlořečené totality.

Dodnes je Klusáková "občansky angažovaná", jak o ní tvrdí šéfredaktor Literárních novin, aktivista Jakub Patočka, který ji navrhoval také před lety na Cenu Ferdinanda Peroutky. Ten několik jejích občansko-aktivistických kousků popsal tak pregnantně, že se jimi tehdy určitě měl zabývat ředitel stanice ČRo 1 jako jasným porušením Kodexu Českého rozhlasu:

"Jako moderátorka Radiožurnálu opakovaně patřila do Výboru Občané proti Temelínu, který oficiálně pořádal blokády Temelína ..., ... její podpora rovněž sehrála obdobně zásadní roli ve všech důležitých aktivitách hnutí proti Temelínu, největšího ekologického hnutí 90. let v českých zemích."

zdroj ZDE

Podpisem pod peticí "Demokracii a právo i pro Temelín", kterou organizoval Jan Beránek a Hnutí DUHA se dostala mezi "řadu významných osobností kulturního a politického života"... Nechtěným svědectvím k temelínským epizodám Klusákové přispěl i Vladimír Just. Absurdního pochybení proti novinářské etice se dopouštěla Klusáková i v jiných případech než u romanticky zelených blokád nedostavěného Temelína. Vznikla kontroverze mezi dvěma skupinami slabozrakých a dvěma mediálními projekty na jejich podporu. U počátku obou stál Český rozhlas. Nejdříve vznikla Bílá pastelka. Po konfliktu s partnerskou organizací se rozhlas rozhodl pro nový projekt, Světlušku. Konfliktní situace dvou "konkurenčních" slepeckých sbírek provázela přestřelka v médiích. A tu vznikla "INICIATIVA na podporu celostátní sbírky Světluška a proti vystupování Sjednocené organizace nevidomých a slabozrakých vůči Nadačnímu fondu Českého rozhlasu". Jedním ze signatářů této "občanské" iniciativy na podporu Nadačního fondu Českého rozhlasu ovšem byla - redaktorka Českého rozhlasu Jana Klusáková... No prostě, žena bez bázně a hany.

Jana Klusáková: Frederick Leboyer řekl: "Když žena projde těhotenstvím a porodem, je proměněná a mnohem víc rozumí životu. Přivést na svět dítě znamená vykoupat se v pramenu života." Vy, paní Luxová, máte v tomto ohledu opravdu mimořádné zkušenosti, jste hodně vykoupaná. Souhlasíte s tím citátem?

Rozhovor s Věrou Luxovou - Radiofórum, Čro 1, 25.11. 2001 ZDE

Jana Klusáková si například pozvala do Radiofóra předsedu Asociace komunikačních agentur Jiřího Mikeše a písničkáře Jiřího Dědečka s tím, že budou diskutovat o novém zákonu regulace reklamy. Beseda se však po počátečních rozpacích rychle změnila v přívětivé setkání starých dobrých přátel, v němž výborná nálada, vstřícnost a vzájemné pochopení vrhlo kritického posluchače do zoufalého zmatku, napsal 8. 4. 2002 v Britských listech Jan Paul. A Jan Čulík to glosoval slovy: Velkým problémem je, proč zvát herce či písničkáře, aby se vyjadřovali k právním otázkám regulace reklamy... Popularita "veřejné osobnosti" ještě totiž neznamená, že se může vyjadřovat ke všemu, a že by proto měla být při každé příležitosti zvána do studia."

Na besedu 18. 6. 2002 o důvodech nižší úrovně české žurnalistiky ve srovnání s novinařinou vyspělých zemí si moderátorka pořadu Radiofórum stanice ČRo 1 Radiožurnál Jana Klusáková vybrala jako hosty Lídou Rakušanovou, tehdy redaktorkou Rádia Svobodná Evropa a zástupce PR agentur Marka Hlavicu... Diskusi zavedla na mediální kauzu Hany Marvanové přesto, že nebyla obeznámena se všemi dostupnými okolnostmi případu. A přesto, že toto (byť aktuální) téma, do kterého byla tehdy ale zapleten další pracovník Českého rozhlasu, nesouviselo s komparací úrovně české a zahraniční žurnalistiky.

Těch příkladů zoufalé neobratnosti, nekritičnosti, apriornosti a soft PR by se našlo daleko více. A já dodávám: Plácat se dá do mikrofonu o všem... Když vás k tomu mikrofonu někdo pustí. A pokud to nikdo neslyší. A to je dlouhodobě neřešený problém vedení týdeníku Rozhlas i vedení některých rozhlasových stanic v případě některých "nedotknutelných" redaktorů či stálých hostů - kamarádů. Plkání před mikrofonem. Editorská benevolence hraničící s anarchií. Arogantní ignorování Kodexu veřejné služby.