6. 1. 2006
Ariel Šaron zůstane v umělém spánku přinejmenším do soboty
Izraelský premiér bude udržován v umělém spánku nejméně do soboty 7. ledna. Jak ve čtvrtek pozdě večer informoval server listu Haaretz, toto opatření má přispět ke snížení nitrolebečního tlaku a omezit riziko dalšího krvácení do mozku v situaci, kdy celkový stav premiéra po rozsáhlé mozkové mrtvici dává určitou naději na uzdravení. Z druhé strany lékařská zpráva vydaná ve 22:39 místního času hovoří o poškození mozku, jehož následky bude možné plně zhodnotit nejdříve v neděli. CT vyšetření ukázalo, že chirurgický zákrok zastavil krvácení - nyní jde o to zjistit, jak vážné následky pacient v důsledku hemorhey vlastně utrpěl. |
Po devítihodinové operaci byl Šaron včera převezen na jednotku intenzivní péče, medikován sedativy a napojen na umělou ventilaci plic. Tyto skutečnosti daly vzniknout obavám, že poškození mozku v důsledku dlouho trvajícího nitrolebečního tlaku může být velmi vážné. Ještě týž večer však byly zveřejněny informace, podle kterých mozek a srdce reagují na podněty a Ariel Šaron se nenachází v kómatu. To může znamenat jistou naději na alespoň symbolický návrat sedmasedmdesátiletého politika do volební kampaně jeho nové strany Kadima, která na rozdíl od tradičního pravicového Likudu vyjadřuje jednoznačné odhodlání pokračovat v programu "území za mír" a jednat o vzniku palestinského státu. V danou chvíli je paradoxně známý jestřáb Ariel Šaron, který nese politickou odpovědnost za masakry palestinských civilistů v libanonských táborech Sabra a Šatíla v roce 1982, reprezentantem naděje na pokračování v mírovém procesu, zatímco Benjamin Netanyahu v čele Likudu prosazuje mnohem "siláčtější" stanovisko. Dokud starý Šaron žije, žije i naděje na dosažení omezeného politického kompromisu s Palestinci. Jeho nástupce Ehud Olmert v čele Kadimy patrně podrží dosavadní politický kurs. V případě Šaronova návratu by se však těšil podpoře politika, který se coby tankový velitel účastnil prakticky všech bojů s Araby, proslavil se v roce 1973 na egyptské frontě - a pokud celou vahou své autority tvrdil, že je třeba okupovaná území vyklidit, nikdo si nedovolil obvinit ho ze slabošství. Umírněná část palestinské reprezentace se k tedy z pochopitelných důvodů k Šaronovu zdravotnímu stavu vyjadřuje velmi opatrně. Vedle tvrzení, že "z čistě humanitárních důvodů" si přejí jeho uzdravení, se objevilo i zcela nedvojznačné prohlášení, že se Palestinci modlí za jeho přežití. S tím ovšem ostře kontrastuje prohlášení íránského prezidenta Ahmadínežáda, který prý doufá, že izraelský premiér na následky mrtvice zemře. Íránem částečně financované radikální palestinské hnutí Hamás si zase pospíšilo s tvrzením, že mrtvice je Božím trestem za Šaronovy zločiny. Taková zaslepenost tváří v tvář nejasné perspektivě mírového procesu je ovšem na pováženou. Tím spíše, když je doprovázena zintenzivněním raketových útoků vedených z pásma Gazy a současně izraelskými úvahami o tom, že v případě nutnosti přistoupit k jednostranným krokům by bylo lepší, kdyby palestinské volby plánované na konec ledna vyhráli právě radikálové. V uvedené situaci se tedy Ariel Šaron stal symbolickou postavou, na jejímž přežití či nepřežití nejspíš závisejí další osudy miliónů obyvatel Izraele i Palestiny. Doufejme, že nás v neděli čekají spíše příznivé zprávy z jeruzalémské nemocnice Hadassah. Poslední čtvrteční informaci o zdravotním stavu izraelského premiéra publikovanou v listu Haaretz naleznete zde. |