V těchto dnech se krásné město Praha stalo dějištěm nesmyslného protikubánského cirkusu, který si nárokoval hlavní roli v běhu dějin, třebaže šlo o pouhou přehlídku pěšáků imperální politiky prezidenta Bushe.

Pod neslýchanou oficiální záštitou české vlády, v prostředí hotelů a dalších zařízení, jejichž ceny by byly pro obyčejné smrtelníky nedosažitelné, a s miliony dolarů především z fondů oficiální pomoci schvalovaných vládou USA na podporu rozvratné činnosti na Kubě, přehlédli účastníci akce fakt, že kubánský lid a vláda nepřipustí nátlak ani vměšování do svých vnitřních záležitostí.

Mnozí zjevně zapomínají, že proces, jímž v současnosti Kuba žije, jí nikdo nezapůjčil, nikdo nedaroval, nikdo nenutil. Rozvíjí se den za dnem po více než 45 let díky úsilí všeho lidu, postupně se zdokonaluje a stává nezadržitelným bez ohledu na brutální a tvrdou ekonomickou, obchodní a finanční blokádu uvalenou na Kubu americkou vládou.

Žádný mezinárodní analytik by nepřehlédl shody mezi bláboly a výzvami, jež zazněly o minulém víkendu v Praze, a více než 450-stránkovou zprávou proti Kubě předloženou v červenci prezidentem Bushem, která zeširoka a dopodrobna pojednává o neokoloniálních a anexionistických programech, s nimiž současná americká administrativa počítá pro Kubánce. Bushova zpráva jasně vyjadřuje záměr zintenzívnit hospodářskou válku proti Kubě, vnitřní rozvratnou činnost, protikubánskou propagandu a nátlak na zbytek světa s cílem vytvořit podmínky, jež by mohly vést ke zničení revoluce, její svrchovanosti a nezávislosti a proměnit ve skutečnost zmařené sny mnoha anexionistů o převzetí moci na Kubě. Stránky této zrůdnosti plné nenávisti a lží podrobně popisují opatření, k nimž Washington přistoupí, pokud se naší země zmocní. Kubánská společnost by byla zcela v područí Spojených států, jež by řídily bez výjimky všechny a každou jednu z jejích činností. Zpráva hovoří rovněž o vystěhovávání rolníků z půdy a předjímá rozpouštění zemědělských družstev a restituce bývalých latifundií.

Nenechává pochyby o tom, co by se dělo s domy a byty, velmi konkrétně a přímo hovoří o návratu k praxi vystěhovávání na ulici také u osob, které by nebyly schopny platit vysoké nájmy, jež by byly znova nasazeny pro naše obyvatelstvo. Mnozí Češi, kteří žijí ze dne na den a potácejí se na pokraji bídy, to již poznali.

Šlo by o návrat kapitalismu v jeho nejhrubší formě a pod jho cizí vlády. Nebyl by to loutkový režim, platila by pravomoc vlády Spojených států řídit celý proces.

Opravdový český lid se nenechá oklamat těmi, kdo zrazují jeho skutečné zájmy, myslí dnes jen na strategická spojenectví s velmocemi a přitom tleskají nebo mlčí k invazím, zabíjení a týrání válečných zajatců, pokud se nacházejí v žalářích impéria, jež nemají v mezinárodním právu a normách žádné místo.

Kde byli ti, kdo dnes vykřikují proti Kubě, když děti, mladí lidé a bezbranné obyvatelstvo nedávno umíralo zbraněmi armád jejich společníků. Kde jsou prohlášení a výzvy vládně nevládní organizace Člověk v tísni, když bezbranné děti, ženy a muži v Palestině či Iráku umírají jako oběti "selektivních" bomb vlád, jež se vysmívají rezolucím Spojených národů i samotné chartě OSN. Jsou to paradoxně případy, z nichž neplynou velké příjmy.

Kubánský lid a vláda budou dále pracovat v souladu se zásadami a ideály, jimiž se ve své dlouhé historii vždy řídili, aby zajistili rozvoj své země a zachovali významné sociální výdobytky, které jsou již 45 let součástí našeho každodenního života, a současně budou dále poskytovat svou pomoc a své znalosti národům světa, které by je potřebovaly.

V těchto dnech, kdy si připomínáme Miguela de Cervantese, jednoho z velikánů španělské literatury, stojí za to si opakovat s Donem Quijotem: "...Psi štěkají Sancho, znamení, že jsme v sedle svých koní a na cestě".