Neúspěch V. konference ministrů v Mexiku v roce 2003 byl nepředpokládaným zbrzděním mnohostranných obchodních jednání v současném kole negociací, které bylo otevřeno v roce 2001 v Doha. Ačkoli se zpočátku zdálo, že Světová obchodní organizace je silně ochromena a cíle a přínosy mnohostranných jednání jsou zpochybněny, členské země našly východisko, které by mohlo vést k úspěšnému, byť opožděnému uzavření negociačního kola. Úspěch jednání je pro WTO o to významnější, že se jedná o první negociační kolo, které bylo otevřeno s cílem vyrovnat přínosy z mnohostranného systému obchodování pro všechny členy, tedy přispět k ekonomickému rozvoji rozvojových zemí a odstranění marginalizace zemí nejméně rozvinutých.

Zmíněným východiskem bylo zaměření se prvotně na hlavní články negociací, tj. na zemědělství, na obchod s průmyslovými výrobky, na obchod se službami a na rozvojovou dimenzi jednání. Zároveň byl budoucí konečný závazek okleštěn, a to o témata obchod a investice, obchod a hospodářská soutěž a obchod a transparentnost ve vládních zakázkách. Ostatní součásti negociací, tj. pravidla pro antidumping, subvence a regionální obchodní dohody, životní prostředí, urovnávání sporů a vytvoření registru pro zeměpisná označení vín a lihovin sice z jednání nezmizely, avšak nebyla jimi zatížena jednání vedoucí k oživení negociací. Při respektování uvedených východisek se členové po velmi bouřlivých jednáních shodli v červenci 2004 na rámci negociací, ve kterých se budou nadále pohybovat při jednáních o zemědělství, službách, obchodu s průmyslovými výrobky, rozvoji a o usnadňování obchodu. Do tohoto rámce byly ostatní oblasti zahrnuty pouze potvrzením závazků z Doha s předpokladem, že jednání o nich budou vedena paralelně s hlavními tématy.

Vzhledem k tomu, že poslední čtyři měsíce roku 2004 (po srpnové přestávce) byly poznamenány volbami v USA, výměnou nejvyšších představitelů Evropské komise a v neposlední řadě také náboženskými svátky (ramadán, Vánoce), nebyl rámec jednání příliš podrobně rozpracováván. Že ovšem jednání připravována byla, a to v ústředí členů a v rámci bilaterálních rozhovorů, o tom svědčí aktivní nástup negociátorů a velká intenzita jednání na začátku tohoto roku.

Úspěšně se rozeběhla jednání o tzv. modalitách v zemědělství, i když prozatím nepřekročila vyjasňování názorů a pozic členů. Diskutuje se o erozi preferencí (rozvojové země, které využívají preferenčního režimu poskytovaného vyspělými zeměmi při vstupu na jejich trh, něchtějí o tyto výhody přijít a vystavit se tak náročnější konkurenci), snížení tarifů, odstranění domácích podpor a vývozních subvencí. Řada jednání probíhá neformálně, ať už bilaterálně nebo ve skupinách členů. V únoru také zahájí svou činnost podvýbor pro obchod s bavlnou, který byl vytvořen na základě rámce negociací, dohodnutého v červenci 2004.

Výsledky jednání o obchodu s průmyslovými výrobky nejsou příliš pozitivní, i když experti jsou prozatím optimističtí. Problémem zůstává rozdíl v názorech mezi rozvojovými a vyspělými zeměmi na souběžnou liberalizaci sektorů (rozvojové země ji odmítají, eventuálně připouštějí až po dohodě na obecné formuli pro snížení tarifů), na odstranění nízkých cel (např. tarify pod 3% by měly být sníženy na 0%, s čímž rozvojové země nesouhlasí) a na převedení všech tarifů na vázané (zájem vyspělých zemí). Probíhají také jednání o usnadňování procedur obchodu, v rámci kterých členové předkládají své návrhy na zefektivnění a vyšší transparentnost pravidel při dovozu a tranzitu zboží. Tato oblast je předmětem mnoha připomínek a výhrad ze strany rozvojových zemí, především z hlediska nákladů na nové procedury a administrativní náročnosti na implementaci.

I když jednáním o službách je věnována značná pozornost a prostor, velká část členů doposud nepředložila svou nabídku na liberalizaci. Klíčovým prvkem jednání o službách se pravděpodobně stane uvolnění pohybu fyzických osob vykonávajících svou profesi v zahraničí, což je v centru zájmu rozvojových zemí. Někteří členové však již kromě nabídky předložily také požadavky na odstranění překážek při poskytování služeb vůči partnerům (včetně EU-vůči 103 zemím). Následovat budou bilaterální jednání o požadavcích a nabídkách, na jejich základě by všichni členové měli předložit své revidované nabídky do května 2005.

I přes pokračující vyjednávání o věcném obsahu budoucího závazku by zřejmě negociace neměly šanci na pokrok nebo na úspěšný závěr, pokud by nebyly odblokovány na politické úrovni. Prvním politickým implusem bylo v tomto roce neformální setkání 26 ministrů a vysokých představitelů rozhodujících členů WTO, které se uskutečnilo v lednu při příležitosti Světového ekonomického fóra v Davosu. Neformálního jednání, tzv. miniministeriálu, se zúčastnili představitelé Argentiny, Austrálie, Beninu, Brazílie, Kanady, Chile, Egypta, Hongkongu, Indie, Indonésie, Japonska, Keni, Koreje, Malajsie, Mexika, Nového Zélandu, Nigérie, Norska, Pákistánu, Singapuru, JAR, Švýcarska, Thajska, USA, EU. Evropská komise byla zastoupena komisaři pro obchod (Mandelson) a zemědělství (Fischer Boelová). Ačkoli věcná jednání nebo přijetí jakéhokoli rozhodnutí nebyla cílem setkání, prokázalo se, že jednotliví členové mají prozatím dost daleko k jakékoli konvergenci svých postojů a zájmů. Zatímco vyspělé země se v zásadě shodují na nezbytnosti urychlení jednání, transparentnosti a na vyváženém pokroku ve všech oblastech, rozvojové země zpochybňují nutnost vyvážených jednání a zdůrazňují rozvojový aspekt a implementační témata. Ze strany rozvojových zemí také zaznělo výrazné varování před pokusy rozdělit rozvojové země na bloky s odlišnými zájmy.

Všichni se však shodli na účelnosti mnohostranných obchodních jednání, na potřebě jejich zásadního věcného pokroku do července tohoto roku a na významu VI. konference v Hongkongu jako mezníku pro úspěch negociačního kola. Ministři se také shodli na pěti klíčových oblastech, ve kterých je nezbytné nejprve dosáhnout podstatného věcného průlomu, tj. v modalitách pro zemědělství, ve sjednání formule pro snížení tarifů pro průmyslové zboží, v otevření trhu ve službách, v usnadňování procedur obchodu a v pravidlech pro antidumping, subvence a regionální dohody a v rozvojových problematikách. I další oblasti by se měly posunout od vyjasňování k jednáním. V červenci by měl být již odsouhlasen základ dohody ministrů na VI. konferenci, tj. text, ve kterém by byly odstraněny rozdíly mezi názory členů a se kterým by všichni souhlasili. Věcně by měl být na konferenci upravován pouze v nepodstatných detailech. Na konferenci samé by mělo být ministrům k rozhodnutí ponecháno jen velmi málo významných politických témat. Ohledně data k uzavření celého kola zazníval rok 2006.

Další miniministeriál proběhne v Keni ve dnech 2. -- 4. března 2005. Měl by tentokrát být věnován věcným konzultacím a zájmům chudých zemí. Do konference by se měly uskutečnit ještě nejméně další dvě obdobná setkání, a to v Paříži začátkem května při přiležitosti Rady ministrů OECD, a dále v Číně. Uspořádání miniministeriálu nabídla i Korea. V březnu se také sejdou v Indii členové skupiny G 20, kde projednají společnou taktiku a definují své zájmy pro jednání v zemědělství. V Ženevě probíhá řada bilaterálních rozhovorů mezi vyjednavači. V únoru se uskuteční zasedání Výboru pro obchodní jednání WTO, který zhodnotí dosavadní pokrok jednání a určí další postupy. Souběžně se také připravují volby nového generálního ředitele WTO, ve kterých se bude vybírat ze čtyř kandidátů (Brazílie, Uruquay, Mauricius, Francie -- P.Lamy, bývalý komisař EK pro obchod).

Letošní rok bude pro Světovou obchodní organizaci a pro její členy velmi intenzivní. Zda jsou v současnosti nastolené cíle reálné nebo zda pro úspěch negociací bude nutno přistoupit k jejich další redukci, bude zřejmé již z průběhu jednání v nejbližších několika měsících. Je však zcela nepochybné, že Světová obchodní organizace musí prokázat životaschopnosti a účelnost dalšího rozvoje mnohostranného obchodního systému, a to zejména úspěšnou konferencí v Hongkongu. Je jen otázkou, jaká je přiměřená cena za vnější úspěch a zda za něj nebude zaplaceno dalším omezením rozsahu negociačního kola nebo omezením věcného obsahu závazků uvnitř jednotlivých negociačních oblastí. Každé takové omezení by zpochybnilo původní záměry, tj. přínosy pro rozvojové země vyjádřené v názvu negociačního kola -- Rozvojový program z Doha.

Autorka pracuje na Stálé misi ČR při OSN a dalších mezinárodních organizacích v Ženevě