|
13. 2. 2004
Finsko: informační společnost jako národní projektAntti Kasvio University of Tampere, Finland Finsku, stejně jako nedávno ještě více Švédsku - se v poslední době dostalo hojné publicity jako nejpokročilejší informační společnosti dneška. Finsko je základnou firmy Nokia, největšího světového výrobce mobilních telefonů. Finsko má také největší počet poskytovatelů internetových služeb na jednoho obyvatele a nejvyšší koncentraci mobilní telefonů. Mnohým se zdá, že je Finsko experimentální laboratoří budoucí informační společnosti. |
|
Za posledních deset let došlo skutečně ve Finsku k podstatnému vývoji, navzdory tomu, že je Finsko severský sociální stát a má nejmenší příjmové rozdíly ze všech zemí OECD. Vznikají však i určitá rizika. Uznává se, že vede digitální společnost pokročilé průmyslové země do nové etapy společenského rozvoje. Jak konstatovala např. už v roce 1999 iniciative eEurope Evropské komise, průmyslové společnosti se proměňují na "informační společnosti". Vzniká nová ekonomika, která má obrovský potenciál pro růst, zaměstnanost a sociální inkluzivitu. Ve skutečnosti však neexistuje obecnější konsensus o tom, jaké jsou charakteristiky společenských změn, kterých jsme v současnosti svědky. Jde snad jen o přechod do "informačního" modu kapitalismu, anebo o hlubší změnu směrem k "postkapitalistické" společnosti, kde znalosti nahradí kapitál jako hlavní síla hospodářského rozvoje? Pak existují názory, podle nichž by se měl vznik informační společnosti analyzovat hlavně jako série konkrétních historických projektů. I když rozvoj informační společnosti např. v USA vede k prohloubení sociálních rozdílů mezi chudými a bohatými, rozvoj informační společnosti ve Finsku či ve Švédsku nemusí mít takové důsledky. Proto ani tato analýza vzniku informační společnosti ve Finsku není nutně důkazem žádné univerzální logiky či nevyhnutelného, jediného společenského vývoje. Ve Finsku jsou ve hře specifické společenské faktory, takže nelze na základě jeho příkladu generalizovat. Finsko je malý pětimilionový národ, který žije v kulturní a jazykové izolaci v nepříliš příznivém podnebí na severovýchodní periferii Evropy. Nové civilizační trendy, jako například křesťanství, průmyslová revoluce a moderní spotřebitelský průmysl, se tradičně dostaly do Finska vždy až se zpožděním. Finsko se stalo moderní průmyslovou společností až po druhé světové válce a podílelo se na světové ekonomice hlavně vývozem výrobků, založených na svých rozsáhlých lesních zdrojích. V 60. a 70. letech stále ještě produktivitou Finsko zaostávalo za západní Evropou; to mu však nebránilo, aby zavedlo moderní sociální stát se silným veřejným sektorem, vysokým zdaněním a přerozdělovacím systémem. Začátkem devadesátých let prošlo Finsko hlubokou hospodářskou krizí, která byla částečně spojena s rozkladem Sovětského svazu a ztrátou východoevropských trhů. Výroba poklesla o 13 procent, finská marka devalvovala o třetinu, počet pracovních příležitostí poklesl téměř o pětinu. Avšak Finové se vždy silně zajímali o nová technologická řešení a přijímali je jako přímou součást svého života. Například optická telegrafní linka byla vybudována z Petrohradu do Stockholmu po jižním pobřeží Finska už začátkem 19. století. Brzo po vynálezu telefonu se začala rozvíjet telefonie ve Finsku. Elektrifikace také přišla brzo -- třetí Edisonův elektrický generátor byl instalován v Tampere v roce 1882 -- poskytoval první elektrické osvětlení v Evropě tamější textilní továrnu. Přesto však Finsko dlouho nemělo vlastní elektrotechnický či telekomunikační průmysl. Telefony instalované ve Finsku pocházely ze zahraničí. Navzdory nevýrazné výrobě rozhlasových a pak televizních přijímačů a jiných elektronických výrobků byl sektor elektroniky ve Finsku dlouho relativně okrajový a nevýznamný. Radikální změna přišla až po ekonomické recesi v devadesátých letech. Hlavním motorem této transformace se stala jediná firma, Nokia. V osmdesátých letech byla Nokia stále ještě tradičním velkým finským průmyslovým konglomeráte, který vyráběl papír, kabely, pneumatiky a barevné televizory. Až začátkem osmdesátých let začala firma Nokia věnovat zvýšenou pozornost elektronickému průmyslu. Agresivně usilovala o internacionalizaci své činnosti a o tom, aby se stala čelným evropským výrobcem spotřebitelské elektroniky. Po určitou dobu byla Nokia třetím největším evropským výrobcem barevných televizorů. Také vyráběla počítače, radiotelefony a analogové mobilní telefony. Začátkem devadesátých let začala Nokia zaznamenávat velké ztráty v oblasti spotřebitelské elektroniky. Evropské trhy byly už saturovány a mnohé továrny firmy Nokia byly v zemích s vysokými výrobními náklady, jako Německo, Švédsko a Finsko. Firma se dostala do hluboké krize. V roce 1992 byl zvolen generálním ředitelem celé firmy Jorma Ollila, bývalý ředitel malé, ale velmi úspěšné pobočky, vyrábějící mobilní telefony. Bylo rozhodnuto, že se Nokia soustředí na telekomunikace a ostatní provozy budou prodány. Touto dobou došlo k zavedení nového digitálního standardu GSM pro mobilní telefony a došlo k dramatickému vzrůstu výroby mobilních telefonů Nokia. Od roku 1993 roste obrat firmy Nokia každoročně o 30 procent. Koncem devadesátých let byla Nokia nejcennější evropskou firmou. V poslední době se Nokia soustřeďuje na bezdrátové připojení k internetu a zřejmě se stane čelnou společností, která způsobí přechod světa k mobilní informační společnosti. Krize v letech 1991-1993 ukázala jasně, že je nutno radikálně restrukturalizovat firmy i celé národní hospodářství, má-li si země zachovat konkurenceschopnost. Nevýdělečné podnikání bylo od té doby ve všech sektorech ekonomiky zlikvidováno a produktivita ostatní výroby se radikálně zvýšila. V letech 1993-94 b ylo dosaženo konsensu ohledně toho, že je nutné zaujmout velmi disciplinovaný postoj vůči platům i rozpočtu, aby trhy znovu získaly důvěru v ekonomickou budoucnost Finska. V roce 1995 se Finsko stalo plným členem EU. Tato strategie byla velmi úspěšná, takže se Finsko stalo jednou z prvních zemí, která splnila veškerá kriteria ke konvergenci k euru. Už delší dobu Finsko systematicky investuje do růstu znalostní ekonomiky. Procento HDP, které se ve Finsku vydává na školství, je snad nejvyšší ze všech zemí OECD. Od osmdesátých let funguje Tekes, státní úřad pro podporu technologického rozvoje a od té doby realizoval celou řadu velkých celostátních technologických programů. Finské technické univerzity těsně spolupracují s výrobními podniky. Vznikly rychle rostoucí "technologické parky". Finské výdaje na výzkum a vývoj stouply z 0,8 procent HDP na začátku osmdesátých let na 3,1 procenta HDP koncem devadesátých let a několik vysoce technologických podniků komercializuje nyní výsledky tohoto výzkumu. Finsko mělo vždy tradičně vysoce rozvinuté a husté telekomunikace. Síť provozuje celá řada místních telefonních společností nebo asociací. Operátoři prokazují v technologických řešeních velkou schopnost inovovat a trhy byly otevřeny konkurenci daleko dříve než v západní Evropě. Náklady na přenos dat byly vždy relativně nízké, což vyvolalo příznivé podmínky pro rychlé rozšíření internetu. V poslední době rozvíjejí finští telefonní operátoři zejména nové druhy bezdrátového připojení a služeb IP. Finský hrubý národní produkt roste každoročně od roku 1994 téměř o 5 procent, podíl elektronického průmyslu na celkovém exportu z Finska do zahraničí stoupl během osmdesátých let ze 4 na 11 procent a v roce 1999 dosáhl 29 procent. Finsko si během devadesátých let také jako stát vytvořilo strategii pro podporu informační společnosti. První celostátní strategii tohoto druhu zveřejnilo ministerstvo financí v roce 1995 a další pak v roce 1998. Nové strategie pak vznikají na místní a na regionální úrovni. Silně se využívá nových informačních a komunikačních technologií ve veřejném sektoru. Všechny místní a regionální rady mají své vlastní internetové služby, na různých ministerstvech se systematicky rozvíjí elektronická vláda a využívají se elektronické identifikační karty. Finští občané také aktivně využívají nových informačních a komunikačních technologií. Finští studenti velmi intenzivně využívají internetu od počátku jeho celosvětového rozšíření a vynalezli internetové chat rooms. Mladý Fin Linus Torvals vytvořil revoluční operační systém Linux a první internetový prohlížeč na světě vytvořili finští studenti v Espoo. Počítače se dnes užívají široce ve Finsku ve školách, na pracovištích i doma, například většina bankovních transakcí se provádí prostřednictvím internetu. Finové také intenzivně využívají mobilních telefonů a textových zpráv. Neexistuje tedy jediný faktor, který by sám dokázal vysvělit, jak se Finsko dostalo do popředí společenského vývoje. Jde o celou řadu procesů, jejichž prostřednictvím se Finsko posunulo tímtéž směrem. Avšak navzdory vysokému technologickému rozvoji zůstává ve Finsku nebezpečně vysoká nezaměstnanost. Koncem roku 1999 dosahovala něco málo pod 10 procent. Technologické změny však budou pokračovat, vzhledem k tomu, že vzniká daleko rychlejší připojení na internet, prostřednictvím přenosných zařízení. Rozvoj digitální televize také povede k rozšíření internetu do těch domácností, které ještě nemají počítače. Digitální technologie a internet se také rozšíří do různých jiných zařízení (automobily, led ničky), jaké lidé používají v každodenním životě. Evropa předstihla Spojené státy při budování digitálních sítí mobilních telefonů. Finsko a ostatní severské země zřejmě budou ve výjimečně dobrém postavení, z něhož budou této situace moci využívat. Finsko si přesto zachovalo charakteristiky jako severský sociální stát s relativně rovnostářskou sociální strukturou. Je to důkazem, že ani úspěšné společnosti nebudou muset se vzdát tradičních hodnot solidarity. Zdá se naopak, že vysoká míra důvěry a sociálního kapitálu, jaká vzniká v homogenní společnosti, může vytvořit velmi pozitivní prostředí pro vytvoření dynamicky se rozvíjející sítě podniků. Navzdory tomu všemu však není Finsko zrovna bohatou společností. V roce 1998 patřilo co do bohatství Finsko k průměrným zemím EU: spolu s Británii bylo bohatší než Španělsko, ale bylo za Irskem a daleko za úrovní Spojených států, Německa či Dánska. Finsko má celou řadu problémů a rizik. Je to konec konců malá, otevřená ekonomika, a tak je vysoce zranitelná vůči radikálním změnám ve světovém hospodářství. Finsko sdílí s Ruskem hranici delší než 1000 km. Rozdíl v životní úrovni mezi Finskem a severozápadním Ruskem je daleko větší než rozdíl mezi USA a Mexikem. Případná politická, vojenská, ekonomická či ekologická nestabilita by nutně zasáhla i Finsko. Finskou konkurenceschopnost silně omezuje vysoké zdaňování pracovních sil. V roce 1998 činily průměrné daně ve Finsku téměř 50 procent celkových nákladů na pracovní sílu; vyšší daně existují jen v Belgii, v Německu a ve Švédsku. Většina lidí z velké poválečné demografické vlny nyní bude vstupovat do penzijního věku, to vytvoří potřebu zvýšit příspěvky na sociální platby. Vysoké daně mohou vést zaměstnance, aby odešli z Finska do jiných zemí. Finsko nebylo schopno provést podstatnější změny ve svém sociálním státě. Zachovává si rozsáhlou státní sféru, trh práce je přísně regulován a aparát korporací má velký vliv na většinu socioekonomického rozhodování. Konzervativní jsou ve Finsku i univerzity, podstatná část tradiční finské akademické komunity zastává kulturně i politicky skeptický postoj vůči celému konceptu informační společnosti. Zejména v oboru společenských a humanitních věd se univerzitní pracovníci obávají, že jejich finance jim budou odejmuty a určeny na technický výzkum. Finsko je nyní velmi aktivní při vývoji nových projektů informační technologie ve veřejném sektoru, ale finská vědecká práce o rozvoji informační společnosti ještě není mezinárodně dostatečně viditelná. Finští absolventi vysokých škol také nejsou zrovna ochotni zakládat nové technologické podniky. Nynější postavení Finska vede k určité míře pasivity a samolibosti. Velmi mnoho závisí na tom, co se bude dít na úrovni celé Evropské unie. Souvislosti:
|
