Od botaniky k biologickému inženýrství, od fyziky k psychologii, co je vlastně věda jiného než čisté Zjevení - a co je Zjevení než negace Boha? Je to skromná činnost, kterou my vědci provádíme - snažíme se dospět směrem k realitě. Mnoho z nás trpí tvrdým pohledem americké teokracie, jejíž srdce stále bije hlučně a silně i v tomto novém roce jednadvacátého století. Odvážně dáváme přednost pravdě, ve vší její nádherné, amorální a "nesmyslné" složitosti před pozoruhodně ničivou jedinou Pravdou, kterou zrodila chvějící se mysl našich předků. Avšak mou nebezpečnou ideou, obávám se, je, že bez ohledu na to, jak daleko vyskočí naše myšlenky směrem k věčné obloze vědeckého pokroku, bez ohledu na to, jak oslnivé budou důsledky tohoto pokroku, Bůh vždycky prokousne svůj náhubek a vyžene nás pryč od hvězdnaté noci humanistických ideálů.

Věda je nekonečným řetězcem zavazování a znovuzavazování božích úst: nikdy nenastane den, kdy Bůh přestane hovořit pro většinu lidí. Nikdy nenastane den, kdy Bůh nepřestane šeptat do nejateističtějších vědeckých uší. Je tomu tak proto, že Bůh není myšlenka, ani kulturní vynález, ani "opium mas" - nic takového: Bůh je způsobem myšlení, který učinila trvalým přirozená selekce druhů.

Jako vědci musíme intenzivně usilovat znovu a znovu Boha umlčet, ale nakonec to je jako snaha uříznout si uši, abychom slyšeli lépe. Bůh je biologickým přívažkem: dokud nepřiznáme, že tomu tak je, dokud nezačneme vychovávat děti s tímto vědomím, bude na nás Bůh celou dobu křičet svou nespokojenost.