5. 1. 2006
Mládež jako naděje -- naděje pro koho a k čemuKatolické noviny autora požádaly o článek Mládeže a naděje. Editor však udělal do článku takové zásahy, že autor odmítl článek publikovat. Nabídl jej v původní podobě Britským listům. Téma "naděje budoucnosti" není zdaleka tak jednoznačné, jak se jeví na první pohled. Přinejmenším je třeba položit a zodpovědět dvě otázky. První zní naděje pro koho? Druhou otázkou je naděje vůči čemu? Mládež v podobě Hitlerjugend byla nadějí pro Hitlera, budovatelská generace mládeže byla nadějí socialismu padesátých let, mládež šedesátých let byla nadějí pro socialismus s lidskou tváří, mládež listopadového převratu je nadějí neoliberálního kapitalismu, mládež na milionových shromážděních s Janem Pavlem II. je nadějí katolické církve. |
Největší míra potencionality, tedy svým způsobem naděje, je při vzniku života v podobě individuální lidské entity v lůně ženy. Od tohoto okamžiku se potencionalita jednak realizuje, jednak snižuje a to ještě v lůně matky. Potenciál může být totálně zničen zabitím plodu, výrazně snížen konzumací alkoholu, drog a nikotinu matkou. Životní pole matky, které se stává i životním polem nového jedince, ohrožuje rodící se život nejdříve ve složce biologické - (znehodnocené životní prostředí, chemizovaná potrava) a po narození postupně i ve složce sociální a mentální. Od maxima potenciality při vzniku individuálního života v lůně matky, po smrt jedince, potencionalita se realizuje a klesá až po okamžik smrti, který v sobě obsahuje nulovou potencionalitu a její maximální objektivizaci. Člověk je individualita, ale současně je i součástí sociálního pole. Proto do jaké míry dojde k realizaci potencionality, záleží na společnosti, a na pozici ve společnosti, do níž se jedinec rodí. Mladá generace je vždy nadějí společnosti, ať je společnost jakákoliv, protože bez mladé generace není možná rozšířená reprodukce, znamenající pohyb života, ale dokonce ani prostá reprodukce, znamenající zachování života. Současná mládež se bude do budoucna vyvíjet ve směru naplnění své potencionality a vyrovnání se současnými společenskými vlivy. Současnou společnost charakterizuje medializace a virtualizace života a v tomto směru bude také mládež výrazně ovlivňována. Reklama, "zlaté tele" a mediální manipulace to jsou základní principy, na nichž je naše společnost organizována. Výsledkem jsou prozatím masově rozšířená šikana mezi dětskou populací, růst trestné činnosti dětí a její brutality, růst domácího násilí, snížení věku trestní odpovědnosti dětí, snížení věku pro sexuální život dětí, hluboko pod hranici, kdy sex dívky zdravotně poškozuje, společenská adorace deviací jako je homosexualita, snížení zájmu o to mít děti a pokles porodnosti pod hranici prosté reprodukce. Mít děti je neekonomické, ztěžuje kariéru žen, zatěžuje odpovědností a je v rozporu s šířícím se hédonismem. Proto jsou děti nahrazovány psy a kočkami. Již dnes je současná generace mládeže diferencována. Tato diferenciace bude pokračovat i v dalších fázích života. Základním diferenciačním faktorem je schopnost odolávat dekultivačním tlakům společnosti, působícím především prostřednictvím médií. Tuto diferenciaci bych ilustroval na jednom příkladu. Žádná generace mládeže nebyla tak sekularizovaná a konsumně orientovaná jako ta současná, a v žádné generaci mládeže pravděpodobně nebyly skupiny s tak hlubokou spiritualitou, jako v té dnešní. Vedle prohlubující se diferenciace současné generace mládeže můžeme očekávat rozšiřování se generačních rysů jako je růst formální vzdělanosti (téměř 40% současné mládeže získává terciární vzdělání), rozšiřování životního pole, zvláště o evropskou dimenzi (kolem 15% současné mládeže již studovalo v zahraničí). Charakteristické pro tuto generaci a civilizačně nové však bude transformace života v jednotlivých životních fázích a v celé životní dráze prostřednictvím digitalizace životního stylu a životního pole a život v kyberprostoru. Lze očekávat takové změny jako je náhrada poznávání za sběr informací a proměny osobnosti vyplývající z prolnutí člověka a digitálních technologií. Za nové kompetence počítačové gramotnosti pravděpodobně člověk zaplatí oslabením hlubinných vrstev osobnosti jako je imaginace, kreativita, intuice a spiritualita. Také sociální kompetence se promění. Mezilidská komunikace, interakce a spolupráce se budou digitalizovat a přesouvat do kyberprostoru. Nová temporalita a prostor virtuální reality budou zpětně modifikovat časoprostor přirozeného světa a životní pole člověka. Současná mládež je generačním subjektem těchto inovací civilizačního rozměru. Je takovéto směrování generace nadějí? Nadějí pro koho a pro co? Pro společnost, pro utváření evropské identity, pro vývoj lidské civilizace, pro kosmickou evoluci, pro naplnění Božího záměru? |