Válka vedená Spojenými státy nejprve vybombardovala irácké nemocnice, mosty, vodní díla a nyní korporace Spojených států sklízí zisky ze "znovuvybudování" společnosti po jejím úmyslném zničení. Krev netekla pouze kvůli ropě, ale také kvůli ovládnutí vodních a dalších životně nutných služeb. V období poklesu ekonomického růstu a zpomalení globalizačního ničivého kola se válka stala výhodnou omluvou pro posílení nadvlády korporací.

Nestačí-li WTO - Světová obchodní organizace, použije se válka. Toto se jeví jako skrytá základní ekonomická a politická filozofie neokonzervativců ovládajících Spojené státy a pokoušejících se o ovládnutí světa.

To, co se ukázalo minulý měsíc je totální a sprostá korupce, na které je založen nový světový pořádek. Jak říká Bob Herbert v článku "Ask Bechtel what war is good for" - Zeptejte se Bechtela k čemu je dobrá válka. (Herald Tribune, 22. 4. 2003, str. 6).

Někde se usmívá George Shultz

Shultz, jehož fotografie by se mohla vhodně objevit spolu s jakoukoli definicí vojensko-průmyslového komplexu, byl za presidenta Ronalda Reagana státním sekretářem a patří mezi hlavouny u mocné Bechtel Group ze San Franciska, kde dříve vládl jako president a nyní je členem rady a starším poradcem.

Na rozdíl od Edwina Starra, zpěváka protiválečného soulu, který - jak ironické načasování - odešel pro svou věčnou odměnu právě v tom měsíci, kdy se pozemní síly Spojených států blížily Baghdadu, Shultz ví, k čemu je válka dobrá.

On tuto válku s Irákem chtěl. A jak! Shultz byl předsedou nelítostně pro-válečeného Výboru pro osvobození Iráku, který usiloval o další krok za politické osvobození země bohaté na ropu, o výhodně výnosnou "rekonstrukci jeho ekonomiky".

Pod heslem 'Jednejte teď - nebezpečí bezprostředně hrozí' Shultz v článku ve Washington Post ze září minulého roku (2002) napsal: 'Existuje silný důvod pro bezprostřední vojenskou akci proti Husseinovi a pro multilaterální úsilí znovu vybudovat Irák poté, co on odejde.'

Minulý týden Shultzova Bechtel Group (mezinárodní korporace Bechtel Group) přesně demonstrovala, k čemu jsou války dobré. Bushova vláda udělila první velký kontrakt týkající se rekonstrukce Iráku, zakázku v hodnotě 680 milionů dolarů na 18 měsíců, která vyzvedává Bechtel na vedoucí místo při dlouhodobé rekonstrukci země, která bude stát 100 miliard dolarů nebo více.

V podstatě dostal Bechtel oprávnění k tomu, aby si nadělal peníze. A toto oprávnění mu bylo uděleno v procesu za zavřenými dveřmi, který byl omezen na pár amerických společností propojených s politikou.

Saddamova diktatura je nahrazována diktaturou amerických korporací - pouze s malým rozdílem mezi těmi, kdo sedí ve vedení korporací a kdo sedí v Bílém domě, Pentagonu a jiných vládních institucích.

Netransparentnost a korupce

Netrasparentnost Číny se ukázala na případu nemoci SARS. To, že a jak Bechtel získal první zakázku na rekonstrukci Iráku, je zářným příkladem netransparentnosti, zatajování a korupce, na kterých stojí vláda korporací.

Ať jsou to zakázky na privatizaci vody v Bolivii nebo Indii nebo zakázky na "rekonstrukci" Iráku, jsou to zatajování a nedostatek demokracie a transparentnosti, které charakterizují metody pro získávání trhů a zisků. "Svobodný obchod" je zřetelně zcela nesvobodný. Je nátlakový, zkorumpovaný, prolhaný a násilnický. Vláda korporací není alternativou k Saddamovu stylu diktatury. Je to nahražení jedné diktatury diktaturou druhou - diktaturou korporací, které uchvátily státní moc a užívají moci vojenské, aby se zmocnily trhů.

Zdá se, že intrikánská nečestnost a prolhanost diktatury korporací není zřejmá pro ty, kdo je vnucují ve jménu "operace irácká svoboda". To vychází ze základního zmatení ohledně svobody a tvoření.

Když byla za přítomnosti americké armády zničena 7000 let stará historie Mezopotamie, naivní a nezodpovědný výrok Ronalda Rumsfelda zněl: 'Svobodní lidé jsou svobodní, aby dělali chyby a dopouštěli se zločinů a dělali špatné věci.'

Podle této logiky teroristé, kteří narazili letadly do věží Centra WTO, vlastně vykonávali svou legitimní svobodu "dopustit se zločinů a dělat špatné věci". A podle téže logiky, která učinila z americké vojenské přítomnosti němého diváka, který dovoluje, aby byly Bagdad a jeho historické poklady vypleněny, by nebyly měly Spojené státy žádné právo začít po 11. září válku proti teroru.

Právě tak, jako zde je zmatení ohledně toho, co znamená lidská svoboda mezi těmi, kdo se snaží vytvořit "svobodu" pro jiné válkou, existuje zmatení ohledně rekonstrukce a "destrukce". To, co se stalo v Iráku, byla destrukce. Mluví se o tom jako o rekonstrukci. Byli pobiti nevinní lidé, bylo zničeno a vymazáno tisíce let civilizační historie. A přece, Jay Garner, americký generál v důchodu jednostranně pověřený stát v čele Úřadu pro rekonstrukci a humanitární pomoc hovořil o "zrození nového systému v Iráku".

Bomby nedávají zrod společnosti. Ony život ničí. Nové společnosti se nerodí tím, že se zničí historické a kulturní dědictví starých civilizací. Možná, že rozhodnutí dovolit zničení iráckého historického dědictví bylo předpokladem pro tuto iluzi "zrození" nové společnosti.

Možná, že vládci v USA neumí vnímat takové násilí, protože jejich vlastní společnost byla postavena na genocidě původního obyvatelstva Ameriky. Zničení "jiného" se zřejmě považuje těmi, kdo v jediné světové velmoci mají v rukou moc, za "přirozené". Možná, že koncepce úmyslného zničení civilizace a tisíců nevinných životů jako proces "zrodu" je výrazem západní patriarchální "iluze tvoření", která zaměňuje destrukci s tvořením a záhubu se zrodem.

"Iluze tvoření" ztotožňuje kapitál a stroje, včetně válečných strojů, se zdroji "tvoření" a příroda a lidské společnosti, zvláště ne- západní společnosti, jsou buď mrtvé, netečné, pasivní anebo nebezpečné a kanibalské. Tento světový názor tvoří "břemeno bílého muže". Osvobození přírody a našich společností i násilím chápe jako "zrození" svobody.

Ať už má zavedení ekonomiky plenění a násilí v Iráku ve jménu "rekonstrukce" jakékoli hlubší kořeny, to, že z války profitují takové korporace jako Bechtel potvrzuje, že válka je globalizací jinými prostředky. Pro lidi na celém světě je to výzvou, aby přiblížili energii a sílu anti-globalizačního hnutí, mírového hnutí i hnutí za skutečnou demokracii.

Naší výzvou je znovu získat skutečný význam svobody tím, že jej ochráníme před degradací, do které se dostává prázdnými frázemi jako "svobodný obchod" a "operace irácká svoboda". 'Svoboda, která se hledá smlouvami o svobodném obchodu a pravidly WTO a "svoboda" vyplývající z války proti Iráku jsou svobodou korporací k zisku. Tato svoboda je také svolením k plenění. A plenění korporací a svoboda korporací ničí demokracii a svobodu pro lidi a společnost.

Nová svoboda, kterou hledají národy všude na světě, je svobodou od diktatury korporací, kterou usnadňují a umožňují militarismus a války.

To je stejně důležité pro občany Iráku a dalších zemí napadených globálními korporacemi pod ochranou armády nebo smlouv o "svobodném obchodu", jako to je důležité pro občany Spojených států.

Kontrakt Bechtelu a irácká válka, která vytvořila příležitost pro zisky při "rekonstrukci" otevřely otázky nedostatku demokracie, transparentnosti a odpovědnosti ve způsobu, jak se dělají ekonomická a politická rozhodnutí ve vládě USA, která se stala jen těžko odlišitelnou od amerických korporací. Režim, v němž se vlády stávají nástroji zájmu korporací, už není demokracií. Namísto toho, aby vládní moc byla 'lidu, vykonávána lidem a pro lidi', stává se mocí 'korporací, je jimi vykonávána a je pro ně'.

Pro to, aby demokracie rostla a rozvíjela se, je naléhavě nutná "změna režimu", ve Spojených státech, v Iráku a v každé zemi, kde se rozmáhá vláda korporací.

Nejznámější historkou o tom, jak chtivá vody je korporace Bechtel, je příběh z Cochabamby v Bolivii. V oblasti polopouště je voda vzácná a vyskytuje se zřídka. V roce 1999 doporučila Světová banka privatizaci městské společnosti dodávající vodu v Cochybambě (SEMAPA - Servico Municipal del Aqua Potable y Alcantarillado) udělením koncese společnosti International Water, sesterské společnosti Bechtela.

V říjnu 1999 byl vydán zákon o pitné a odpadové vodě, který končil vládní příspěvky a dovoloval privatizaci.

Ve městě, kde je minimální mzda menší než 100 dolarů za měsíc, dosáhly účty za vodu 20 dolarů za měsíc; je to výdaj přibližně tak vysoký jako strava pro pětičlennou rodinu na dva týdny. V lednu 2000 se zformovala občanská aliance nazvaná "La Coordinara de Defense del Aqua y de la Vida" (Koalice na obranu vody a života), která uzavřela celé město na 4 dny masovou mobilisací. Mezi lednem a únorem 2000 miliony Bolivijců pochodovali do Cochabamby, zorganisovali generální stávku a zastavili celou dopravu.

Vláda slíbila, že zmírní zvýšení ceny, ale nikdy to neudělala. V únoru 2000 zorganisovala La Coordinara pokojný pochod požadující zrušení zákona o pitné a odpadové vodě, anulování nařízení umožňujících privatizaci, ukončení smlouvy o vodě a účast občanů při vypracování zákona o vodních zdrojích. Požadavky občanů, které narazily na zájmy korporace, byly násilně potlačeny. Zásadní kritika Coordinary byla zaměřena na popření vlastnění vody. Protestující užívali hesel jako "Voda je Boží dar a ne zboží" a "Voda znamená život".

V dubnu 2000 se vláda pokusila umlčet protesty kolem vody zákonem o trhu. Aktivisté byli vězněni, protestující byli zabíjeni a sdělovací prostředky podrobeny cenzuře. Nakonec ale 10. dubna 2000 lid zvítězil. Aquas del Tunari a Bechtel opustily Bolivii. Vláda byla donucena odvolat svou tak nenáviděnou legislativu o privatizaci vody. Společnost SEMAPA byla se svými dluhy předána pracujícícm a lidu. V létě 2000 organisovala La Coordinara veřejná slyšení, aby vytvořila demokratické plánování a management. Lidé se chopili této výzvy zavést demokracii ve věci vody, ale vodní diktátoři stále dělají co mohou, aby tento proces zvrátili. Bechtel žaluje Bolivijce a bolivijskou vládu, zastrašuje a vyhrožuje aktivistům La Coordinary.

Na základě poučení z Bolivie, bude se Bechtel v Iráku snažit ovládnout vodní zdroje, ne pouze vodní díla. Nebudou-li mezinárodní společenství a Iráčané bdělí, Bechtel se pokusí o vlastnění Tigridu a Eufratu, tak jako se snažil "vlastnit" prameny v Bolivii.

Bechtel a Indie

Společnosti Bechtel, soukromá firma, je největší stavební firmou na světě, která se velmi angažovala ve stavební konjunktuře v USA po 2. světové válce. Jsou odpovědni za více než 19.000 projektů ve 140 zemích a jsou činní na všech kontinentech (chraňte Antarktidu). Bechtel je zapojen ve více než 200 vodních dílech a dílech na zpracování odpadních vod po celém světě, většinou prostřednictvím svých dceřinných společností nebo "joint ventures" jako je International Water (ve které jsou partnery Bechtel, Edison z Italie a United Utilities v Britanii).

V Indii se Bechtel angažoval spolu s Enronem v Dabholu a nyní je zapojen do privatizace vody v Coimbatore/Tirrupur jako součást konsorcia s Mahindra and Mahindra, United International North West Water. Jako u jiných kontraktů na privatizaci vody, nebyl tento kontrakt zvěřejněn. Obchod, který je možno provést pouze za zavřenými dvěřmi, v tajnosti, neprospívá svobodě. Naopak, ten svobodu a demokracii ničí.

Zdroj: Z MAGAZINE