Je to sice formalita, ale důležitá. Někteří čtenáři třeba můžou mít pocit, že je navádíš k nějakému názoru na ten text dřív, než si ho sami přečetli a zhodnotili, to vadí.

Taky bych se dával pozor na redakční podtitulky, někdy tam příliš podléháš (nebo vy v redakci) snaze dát tomu textu konfrontační ráz, udělat spor. Ale přesně tenhle žurnalistický zlozvyk je to, co ve vyhrocenější podobě vede ke kauzám jako Paroubková vs. MFD - ty noviny prostě byly vedeny snahou mít tam spor, konfrontaci feministky s obyčejnou českou ženou; a to je vedlo k těm úpravám.

Odpověď Jana Čulíka:

Martine, děkuju za upozornění.

Já si nejsem jist. Jestliže si čtenáři myslí, že jim chci naoktrojovat nějaký názor, tak to se mýlí! V tom případě bych přece nepublikoval toho původního Kalouse! Jde naopak o střet různých názorů a je na čtenáři, aby si to rozebral. Ano, měl by to být samostatný příspěvek, ale co když jde pouze o jednu větu?

Já myslím - drze - že Britské listy si už tu svou špatnou pověst přežijí. Těch 120 000 čtenářů to zkousne :)

Ale ne, vážně, budu s těmi poznámkami šetřit.

Ještě k té konkrétní věci: Nemyslím, že je to věc názoru. Přece, Martine, nemůžeš myslet vážně, že Češi se vzepjali a úplně mimo evropský/globální kontext v roce 1989 úspěšně svrhli komunismus, protože chtěli! Vždyť to prostě není pravda. O něco podobného se pokusili v roce 1968, ale tam právě byl mezinárodní kontext nepříznivý - a oni to - jako obvykle - zcela ignorovali.

Myslím si, že velkým problémem českého myšlení je uzavřenost do sebe a neschopnost uvažovat v intencích mezinárodní situace. Která VŽDYCKY o poměrech v Čechách přímo rozhoduje.

Proto je nesmírně důležité, aby Češi pronikali - vzděláním a posléze zaměstnáním - do evropských struktur. Taky je nesmírně důležité, aby ČR financovala povědomí o sobě v zahraničí, aby "cizinci", kteří nakonec rozhodují o českém osudu, aspoň trochu věděli, o co v Čechách jde. Zatím to neví nikdo.

K tomu: Jan Čulík "Proč o nás nikdo neví a nestojí" ZDE