6. 1. 2006
POLEMIKA: Redakční poznámky v textu a konfrontační titulkyBritské listy mají tendenci podléhat témuž, co Mladá fronta DnesNazdar Honzo, zrovna čtu na Briských listech toho Kalouse, píše Martin Škabraha. Tu poznámku jsi tam rozhodně neměl dávat! Tyhle redakční zásahy dost škodí pověsti Blistů, i když jsou dobře míněné. Kdyby tam bylo nějaké tvzení, které je věcně nesprávné a je třeba ho opravit, tedy čistě faktograficky, tak je poznámka na místě. Ale v tomhle případě jde o tvrzení vysloveně interpretačního rázu. K tomu lze napsat polemiku, ale ne takto tam zasáhnout. Nic na tom nemění to, že je to jasně odlišeno od zbytku textu. Měl bys to napsat jako samostatný text, nebo to nechat být. |
Je to sice formalita, ale důležitá. Někteří čtenáři třeba můžou mít pocit, že je navádíš k nějakému názoru na ten text dřív, než si ho sami přečetli a zhodnotili, to vadí. Taky bych se dával pozor na redakční podtitulky, někdy tam příliš podléháš (nebo vy v redakci) snaze dát tomu textu konfrontační ráz, udělat spor. Ale přesně tenhle žurnalistický zlozvyk je to, co ve vyhrocenější podobě vede ke kauzám jako Paroubková vs. MFD - ty noviny prostě byly vedeny snahou mít tam spor, konfrontaci feministky s obyčejnou českou ženou; a to je vedlo k těm úpravám. Odpověď Jana Čulíka:Martine, děkuju za upozornění. Já si nejsem jist. Jestliže si čtenáři myslí, že jim chci naoktrojovat nějaký názor, tak to se mýlí! V tom případě bych přece nepublikoval toho původního Kalouse! Jde naopak o střet různých názorů a je na čtenáři, aby si to rozebral. Ano, měl by to být samostatný příspěvek, ale co když jde pouze o jednu větu? Já myslím - drze - že Britské listy si už tu svou špatnou pověst přežijí. Těch 120 000 čtenářů to zkousne :) Ale ne, vážně, budu s těmi poznámkami šetřit. Ještě k té konkrétní věci: Nemyslím, že je to věc názoru. Přece, Martine, nemůžeš myslet vážně, že Češi se vzepjali a úplně mimo evropský/globální kontext v roce 1989 úspěšně svrhli komunismus, protože chtěli! Vždyť to prostě není pravda. O něco podobného se pokusili v roce 1968, ale tam právě byl mezinárodní kontext nepříznivý - a oni to - jako obvykle - zcela ignorovali. Myslím si, že velkým problémem českého myšlení je uzavřenost do sebe a neschopnost uvažovat v intencích mezinárodní situace. Která VŽDYCKY o poměrech v Čechách přímo rozhoduje. Proto je nesmírně důležité, aby Češi pronikali - vzděláním a posléze zaměstnáním - do evropských struktur. Taky je nesmírně důležité, aby ČR financovala povědomí o sobě v zahraničí, aby "cizinci", kteří nakonec rozhodují o českém osudu, aspoň trochu věděli, o co v Čechách jde. Zatím to neví nikdo. K tomu: Jan Čulík "Proč o nás nikdo neví a nestojí" ZDE |