Kniha Ester je pátou z Pěti svátečních svitků - Chameš megilot - hebrejského kánonu, stejně jako Píseň písní, Rút, Pláč či Kazatel. Text je v řeckém překladu Písma rozšířen o vsuvky, jež měly zajistit lepší duchovní pochopeni knihy. Děj se odehrává v sídle perských králů v Šúšanu a jeho líčeni prozrazuje dobrou znalost perského prostředí. Kniha je odrazem vzpomínek na pogromy, jež tu jsou zhuštěny do jediné události, končící podivuhodným zachráněním ohroženého Božího lidu. Přináší až do našich dnů poselství optimismu, vůle a víry ve vítězství dobra, ale i vzpomínek na ty, kteří nepřežili události, tolik se podobající dávnému příběhu královny Ester - šoa.

sobota 22.00: Cenu "Český lev" za nejlepší film roku získalo v sobotu večer po právu vynikající dílo Vladimíra Morávka Nuda v Brně.

Večer, jak ho přenášela Česká televize zmařila však reklama pro komerční sponzory akce, která byla sice prezentována jako vtip, nicméně - právě proto - byla nesmírně účinná. Pozorovatel, zvyklý na veřejnoprávní standard BBC, nevěřil svým očím, když viděl otevřenou komerční reklamu na české veřejnoprávní televizní stanici. Degraduje to celou akci, na českých filmových festivalech se bohužel už stalo zvykem podrobné a dlouhé chválení sponsorů... Je skutečně jedinou možností, že když se nebude na obrazovce vychvalovat výrobek firmy, která na akci poskytla peníze, kulturní akce se v ČR nebude moci konat?

Prezident Bush se ve čtvrtek stal terčem kritiky, že svou předvolební televizní kampaní "uštědřil políček do tváře" obětí z 11. září 2001. Využil totiž záběrů útoku z 11. září ve svých televizních volebních inzerátech.

"Svobodná..." (televize) je nejnovější iniciativa amerických neokonzervativců ve Washingtonu, kteří se jejím prostřednictvím snaží poameričtit arabskou kulturu. Nefunguje to, napsal v egyptském listě Al Ahram Hani Shukrallah a zamyslel se proč ne.

Jedinému muži, který byl kdy odsouzen za přípravu útoků z 11. září, bylo ve čtvrtek v Německu dovoleno, aby byl souzen znovu. Dokazuje to, jak obtížné je odsoudit k vězeňským trestům osoby podezřelé z terorismu.

Marokánec Mounir al-Motassadeq, který byl v únoru 2003 odsouzen k 15 letům vězení za přípravu útoků z 11. září, si přál, aby se jeho proces konal znovu u německého federálního trestního soudu v Karlsruhe, protože při původním rozsudku ignoroval nižší soud v Hamburku to, že k dispozici nebyly důkazy od klíčového svědka, který byl v americké vazbě.

Rozhodnutí je dalším vážným neúspěchem německých prokurátorů poté, co byl v únoru shledán neviným Abdelghani Mzoudi, další Marokánec, žijící v Hamburku, který byl původně také obžalován, že napomáhal únoscům z 11. září.

Pojem nacionalismus má špatný zvuk. Stal se bezmála nadávkou, jejíž vyslovení je v politických diskusích nejednou používáno k diskreditaci oponenta. Tato skutečnost nacionalismu velmi křivdí, neboť mu za mnohé vděčíme.

Byli jsme podvedeni, napsal včera v deníku Guardian britský konzervativní historik Timothy Garton Ash. Před rokem zaútočily Spojené státy a Británie na Irák pod záminkou, že mají zbraně hromadného ničení. Ty se nenašly. Válka se vedla z falešných důvodů.

Já sám, píše Ash, jsem útok na Irák aktivně nepodporoval, ale ani jsem proti němu aktivně nevystupoval. Kdybych býval věděl, že žádné irácké ZHN neexistují, asi bych se proti válce jasně postavil. Komu jsem věřil? Blairovi a listu New York Times:

Rozklad poslaneckého klubu jinak neviditelné strany US-DEU, o který se zasloužil bývalý šéf její pražské organizace a nástupce Hany Marvanové Tomáš Vrbík, připravuje Vladimíru Špidlovi nelehký týden. Demontáž 101 členné koalice a možná následná prověrka vlády hlasováním o důvěře připravuje možná půdu daleko silovějšímu řešení, které při troše pragmatismu má šanci změnit politickou mapu Česka. Oč jde?

Píseň "Jaro desáté" napsal Karel Kryl v roce 1978 jako připomínku 10. výročí sovětské okupace Československa; poslouchali jsme ji na Svobodné Evropě a mluvila nám z duše, jako ostatně všechny Karlovy písně. A nadcházející jaro je už desátým od jeho nešťastného úmrtí. Naštěstí sloky jeho písní nezemřely, zpívá je kdekdo, jenom rádia a televize je až na nepatrné výjimky nehrají, stejně jako za bolševika.

Proto zvu čtenáře Britských listů na koncert, kterým si připomeneme Karlovy nedožité šedesátiny.

Vzhledem k výsledkům dotazu Štěpána Kotrby na středečním zasedání předsednictva Rady ČRo o možné kolizi zájmů při extenzivním výkladu paragrafů zákona o ČRo se Štěpán Kotrba rozhodl k včerejšímu datu rezignovat i na samotné členství v Občanském sdružení Britské listy, neb by jej bylo možné chápat jako "organizaci působící v oblasti hromadných sdělovacích prostředků". Zákon uvádí nepřesné označení "organizace", který sice umožňuje zúžený výklad "podnikatelský subjekt" v odkazu na majetkový prospěch z vlastnictví média, ale umožňuje i širší výklad ve smyslu jakékoliv instituce, včetně jakéhokoliv sdružení občanů, vydávajícho jakékoliv periodikum, jež je registrováno jako periodikum. Britské listy mají registraci ISSN. V každém případě je nutno dodržet zákon. Kotrba předal včera do rukou předsedy Rady Seemana i kopii dopisu, v němž rezignoval k datu 25. 2. 2004 na funkci člena komise pro informatiku a telekomunikace ČSSD. Jelikož zákon nepožaduje rezignaci na členství v politických stranách, zůstává Štěpán Kotrba členem ČSSD.

Reakce na tento článek.

Když se malá skupina teroristů v čele s profesionálním revolucionářem a pozdějším masovým vrahem V. I. Leninem chopila v roce 1917 pučem kormidla ruské feudální říše, vznikla v Moskvě centrála světového komunismu, stojícího na marxleninské ideologii. Ještě před nástupem A. Hitlera k moci se J. V. Stalinovi, který převzal Leninovy praktiky, podařilo záměrně vyvolaným a udržovaným hladomorem spáchat na Ukrajině genocidium, kterému podlehlo zhruba sedm miliónů lidí. Celkově se Leninovu následníku přičítá čtyřicet miliónů obětí, světovému komunismu pak sto miliónů. S Hitlerem si proto komunisté velmi dobře rozuměli a podporovali ho až do července 1941, kdy se obrátil proti SSSR.

Troufám si tvrdit, že žádné "zločinecké ideologie" neexistují a nepatří mezi ně ani komunismus ani fašismus. Pokusy trestně stíhat politické názory, které kolektivisticky, a tedy totalitně, označím za "zločineckou" či "extremistickou" ideologii, jsou svou podstatou nedemokratické.

Zkuste požádat nějakého soudce v nějaké normální zemi, aby shledal nějakou ideologii "vinnou". Pojem kolektivní viny neexistuje a těžko tedy může nést vinu i ideologie. Mezi dnešními, pomýlenými mladými či starými stoupenci KSČM a Leninovými či Stalinovými zločiny je asi taková souvislost, jako mezi dnešním papežem Janem Pavlem druhým a kostnickým koncilem, který odsoudil Jana Husa.

U soudu se rozhoduje o individuální vině. Pokud někdo spáchal nějaký zločin, anebo se k němu konkrétními akcemi připravoval, měl by být odsouzen a potrestán.Těžko obviňovat ideologii.

Jinak považuji za směšné, že se televize Prima obvinění zarytých (anti)komunistů natolik zalekla, že před majorem Zemanem začala vysílat varovný titulek, jímž se od seriálu distancuje. (Když se od něho distancuje, tak proč to vysílá a proč předpokládá, že ten starý hloupý seriál budou lidi sledovat s takovým zájmem?)

Myslel jsem, že doby, kdy české televize musely "nastavovat zrcadlo" (vzpomínáte na film Vesničko má, středisková, kde se volá: "Pojď už k televizi, už nastavují zrcadlo!!" - hlasatelka totiž předem "vysvětlovala" dobrý západní film, obyčejně jako "zrcadlo, neúprosně nastavané zlořádům kapitalistické společnosti") už pominuly, že diváci jsou svéprávní a dospělí a že se jim nemusí - bojácně ve vztahu k vládnoucí ideologii - už nic předem vysvětlovat a předžvýkávat. Mýlil jsem se. Totalitní praktiky trvají v ČR déle, než se předpokládalo.

Několikrát odložený termín, složité hledání kompromisu a úpravy na poslední chvíli -- to vše provází přípravu důležitého dokumentu, který má aktualizovat pravidla a základní rámec pro přechod na digitální zemské vysílání v ČR.

Kritika navrženého způsobu zavedení školného na slovenských vysokých školách v článku J. Hrenáka "Školné na vysokých školách" (Britské listy 3.3.) je korektní a oprávněná. Chybí jí jen jedno, totiž odpověď na otázku: Když ne takto, tak jak dál? Trápení slovenské vlády se zavedením toho typu školného, ke kterému se rozhodla, se dalo očekávat.

Guy Philippe, vůdce vzbouřenců na Haiti se prohlásil za velitele armády, čímž zkomplikoval již tak zmatenou a násilnou politickou situaci. Uspořádal tiskovou konferenci v jednom hotelu zatímco se venku oslavovala demise bývalého prezidenta Bertranda Aristida.

Je pravděpodobné, že nová kniha Fredericka Taylora Dresden: Tuesday, February 13, 1945 (Drážďany, úterý 13. února 1945) se stane definitivním vylíčením událostí oné strašlivé noci, kdy britské letectvo usmrtilo v ohnivé bouři, kterou vyvolalo jeho bombardování, v Drážďanech asi 25 000 - 40 000 civilistů. Kniha líčí událost z britské a z německé perspektivy. Autor nečiní žádné soudy, vojenské ani morální. Nechává to plně na čtenáři, upozorňuje duchovní Paul Oesterreicher, donedávna ředitel Střediska pro smíření mezi Drážďanami a Coventry, které má sidlo v britském městě (obě tato města byla za druhé světové války zničena bombardováním).

Taylorovo líčení se zabývá pravdami, kteří znepokojují obě strany. Proč otevírat staré rány? Protože smíření musí být založeno na pravdě.

Velké ideje ničí malé zisky. Tahle věta vysvětluje, proč česká politika nemá žádné velké ideje. Čeští politici hrabou pod sebe a nazývají to národním zájmem. Semínko tohoto vlastenectví bylo zaseto už v devatenáctém století a vyrůstalo by dále v nádherně překroucené parazitní orchideje, kdyby nás nečekalo cosi, čemu z Čech Královedvorských a Zelenohorských rukopisů těžko rozumět. Letošního Prvního máje se nebude -- Viléme, Hynku, Jarmilo! -- jako každého roku máchovsky věšet na šibenici v největší české milenecké básni, ani nebudou komunisti organizovat svůj postčarodějnický karneval, ne, půjde se do Evropy! Jak tomu rozumět? To je kam? A to je kde?

Péčí Dominka Pantůčka a Jana Panocha z firmy Globe Internet (která nás sponzoruje) byla nyní zachráněna a zpřístupněna všecha data ze serveru, který nám začátkem ledna havaroval. Díky rychlé akci čtenářů, na které jsme se obrátili s prosbou o finanční pomoc, a kteří rychle poskytli cca 130 000 Kč, jsme v druhé polovině ledna zakoupili nový hypermoderní a vysoce spolehlivý server se záložními disky, na němž od té doby Britské listy běží. Nyní postupně zprovozňujeme veškeré dosavadní funkce časopisu. Děkujeme čtenářům za jejich trpělivost.

Očekává se, že nové členské země Evropské unie přijdou o 10 procent svých nejkvalitnějších studentů. Dvě až tři procenta nejnadanějších studentů a absolventů vysokých škol se totiž podle nového průzkumu, který vypracovaly Evropská komise a Evropská nadace zřejmě v nacházejících pěti letech vydá směrem na západ. Konstatovaly to stránky EUObseveru ZDE

Dne 7. března 2004 zahajuje Amnesty International ČR kampaň s názvem Stop násilí na ženách, která potrvá dva roky. Jejím cílem je zaměřit se na domácí násilí, násilí páchané na ženách ve válečných konfliktech a obchod se ženami. Kampaň bude probíhat po celém světě a zapojí se do ní zhruba 150 států.

Antonín Klimek: 30. 1. 1933 Nástup Hitlera k moci, Začátek konce Československa. Havran, Praha 2003, vydání první, náklad a cena neuvedeny.

Když jsem před časem mohl několik dní sledovat britský satelitní televizní kanál UK History, pozoroval jsem, že se v zásadě stále střídají tři druhy dokumentů: britští panovníci, Stalin a Hitler. Zvláště posledně jmenovaný diktátor je od dvacátých let minulého století jakýmsi Pop Idolem. Člověk zajímající se o moderní dějiny dokonce může pociťovat určitou jistotu, když na něj muž s typickým knírkem znovu a znovu zírá z titulních stránek časopisů, televizní obrazovky, přebalů knih -- je stále přítomen, je s námi jakoby doma, patří hlavně do euroamerické každodennosti.

A tak jsem sáhl po knižní novince, z jejíhož přebalu se Adolf Hitler na mne už z dálky mračil.

Titulky novinových článků byly v uplynulých měsících plné jaderné diplomacie. Při jejich četbě je těžké si zachovat vážnou tvář.

Ivan Jemelka se v své polemice s názvem Čulík pohlédl do zrcadla s mým článkem Znovu nad českým tiskem dotkl něčeho skutečně zásadního: základního rozdílu v pojetí novinářské práce, rozdílu, jímž se dají zhruba definovat odlišné postoje mezi Amerikou a Evropou.

Po havárii serveru Britských listů v první polovině ledna 2004 zareagovali čtenáři velmi rychle na náš apel o finanční pomoc na koupi nového serveru. Za leden 2004 celkově přispěli čtenáři částkou 139 691,65 Kč. Za finanční pomoc upřímně děkujeme. Pořídili jsme nový server a nyní ho postupně zprovozňujeme. Čtenáře prosíme o trpělivost: uvedeme časopis do plné funkčnosti co nejdříve.

Finanční dary Občanskému sdružení Britské listy jsou v ČR odečitatelné ze základu daně z příjmu. Vydáváme k tomu na požádání písemné potvrzení.

Děkujeme všem, kteří podporují provoz Britských listů finančními dary i zadáváním reklamy.

Jsme vám velmi vděčni za finanční záchranu našeho serveru, prosíme však: nepřestávejte úplně přispívat, umožníte nám dělat naši práci lépe a efektivněji, budeme si moci například systematicky financovat právníka, což byl mělo být pro náš list nezbytné. Financujte si k vlastnímu prospěchu kritický a nezávislý deník.

Jsme vděčni za každý drobný příspěvek na provoz Britských listů, který je možno zaslat na účet v pražské Raiffeisen Bance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500. Adresa banky je Karlovo nám. 10, Praha 2.

Čtenáři ze zahraničí mohou přispět na provoz Britských listů úvěrovou kartou na adrese www.paypal.com po jednoduché registraci odesláním částky na adresu redakce@blisty.cz.

Britským listům můžete psát na adresu redakce@blisty.cz, šéfredaktor Jan Čulík má adresu culik@blisty.cz a také J.Culik@slavonic.arts.gla.ac.uk , pražský redaktor Štěpán Kotrba má adresu stepan@kotrba.cz a skype stepan.kotrba, technickému správci Dominiku Joe Pantůčkovi pište na adresu joe@joe.cz.

Na autogramiádě knihy Jak Češi bojují jsme se dověděli, že čtenáři v Německu tisknou Britské listy svým příbuzným v ČR, kteří nemají připojení na internet, a v papírové formě jim je rozesílají poštou. Totéž lze učinit jednodušeji, koupíte-li svým přátelům a příbuzným bez přístupu k internetu naši novou knihu.

Nový knižní výbor z Britských listů Jak Češi bojují, který představuje to, co je podle našeho názoru na časopise nejzajímavější, je k dostání v internetovém knihkupectví Kosmas ZDE a v dobrých knihkupectvích - například v pražském knihkupectví Fišer v Kaprově ulici na Starém Městě (nedaleko stanice metra Staroměstská) a v knihkupectví Academia na Václavském náměstí. Kniha obsahuje informace, které jinde v České republice nenajdete. Objednat si ji můžete i emailem na adresu libri@libri.cz.

Kniha, kterou sestavil Jan Čulík, má 704 stran, její obsah je ZDE. Ve čtrnácti oddílech zahrnuje výbor texty sedmi autorů (Jana Čulíka, Fabiana Golga, Štěpána Kotrby, Radka Mokrého, Kathryn Murphy, Jana Paula a Jakuba Žytka) a desítky barevných i černobílých fotografií s mnohdy pikantním pohledem do zákulisí české politiky, všedního dne či událostí, které stály za zaznamenání.