|
5. 3. 2004
Školné i v Čechách?Jde především o kvalitu vysokoškolského vzděláníKritika navrženého způsobu zavedení školného na slovenských vysokých školách v článku J. Hrenáka "Školné na vysokých školách" (Britské listy 3.3.) je korektní a oprávněná. Chybí jí jen jedno, totiž odpověď na otázku: Když ne takto, tak jak dál? Trápení slovenské vlády se zavedením toho typu školného, ke kterému se rozhodla, se dalo očekávat. |
|
Abych nebyl obviněn z toho, že po bitvě je každý kaprál chytřejší než generál, připomenu, co jsem napsal ve slovenské Pravdě téměř před půldruhým rokem, kdy se o zavedení školného na Slovensku začalo diskutovat - přesně 9. 10. 2002 v článku "Placené studium ano, ale proč a jak". "Jak říkal Goethe, kdo si dobře nezapne první knoflík, ten se už dobře neobleče... Proto je důležité jasně říci, proč by se měl princip sdílení nákladů na studium prosadit, a jaký systém zvolit, aby se vysoké školy nemajetným spíše otevřely, než ještě více uzavřely. Hned na začátku je nutné zdůraznit, že nejde jen o to, aby vysoké školy měly více peněz a mohly přijmout více studentů, ale především o to, aby byly zainteresovány na uplatnění svých absolventů na profesních trzích a na růstu jejich příjmu. Jde tedy v prvé řadě o kvalitu vysokoškolského vzdělání. Souvisí to mj. s nebezpečím nárůstu nezaměstnanosti absolventů vysokých škol. ...Řešením je uplatnění investičního přístupu k financování vysokých škol, které spočívá v určité volnosti škol stanovit výšku školného podle toho jak se její absolventi uplatňují na profesních trzích a v tzv. kontingenčním splácení části nákladů na vzdělání, které umožňuje splácet v závislosti na výšce příjmu. Absolvent vysoké školy po dosažení určité výše příjmu (průměrné mzdy či násobku průměrné mzdy) odvádí procentuálně stanovenou část po stanovený počet let ve prospěch "mateřské" vysoké školy, přitom má možnost i přímé úhrady ve stanovené výši.... Z hlediska toho, co přináší (takové řešení), lze však výše zmíněné heslo zastánců tzv. "bezplatného vzdělání" parafrázovat takto: "Kvalitní vysoké školy nejen pro majetné (a nejen v zahraničí)."" Velmi přesně bylo popsáno to, co navrhujeme, v týdeníku Ekonom č. 31/2003 v článku "Co navrhují Matějů a Valenčík": < div class="cit it">"Dnešní způsob financování vysokých škol zůstane jednou z jeho součástí. Vysoké školy budou mít možnost na vybraných oborech uplatnit princip podílu vysoké školy na budoucím příjmu absolventů za podmínek, že tyto podíly budou vysokou školou závazně stanoveny a veřejně oznámeny před zahájením přijímacího řízení. Absolvent je povinen ve prospěch vysoké školy odvádět maximálně 3 procenta ze svého příjmu z výdělečné činnosti (bakaláři) a 5 procent magistři, resp. částku odpovídající době studia, pokud student školu nedokončí. Tyto částky se odvádějí až v době, kdy příjem z výdělečné činnosti přesáhl 1,5násobek statisticky vyčíslené průměrné mzdy v daném období, celková délka období, ze kterého je odváděna stanovená část příjmu absolventa vysoké škole, nesmí přesáhnout 12 let. Odvody prostředků absolventů i těch, kdo školu neukončili, včetně přímých úhrad, budou realizovány přes centrální evidenční systém, přičemž data o podmínkách i výsledcích úhrady budou veřejně přístupná. Při odvodu těchto prostředků budou platit stejné zásady jako při odvodu daně z příjmu fyzických osob. Finanční instituce, které poskytnou půjčky studentům na přímou úhradu závazku, získají za sjednaných podmínek právo na vymáhání těchto prostředků stejně jako vysoké školy." Při tomto způsobu dofinancování vysokých škol by každý platil až z toho, co mu vzdělání vynese, podle toho, kolik mu vzdělání vynese, a přímo tomu, kdo mu vzdělání poskytl. Řešila by se tím současně otázka spravedlnosti i alokační efektivnosti. Jedná se přesně o ten typ spoluúčasti toho, komu bylo vzdělání poskytnuto, na financování vysokých škol (přesněji své "mateřské" vysoké školy), který by měla prosazovat levice, jak uvedl - a to s velmi přesnou argumentací - ekonom J. Švejnar v rozhovoru pro Hospodářské noviny 27.2.2004. Je mj. na první pohled zřejmé, že takový systém dofinancování vysokých škol by nejenže neomezoval méně majetným přístup ke vzdělání, ale právě naopak - otevíral by jim přístup ke kvalitnímu, špičkovém či prestižnímu vzdělání, ke kterému ho mají dnes prakticky uzavřen právě v systémech s tzv. "bezplatným" vysokým školstvím. Mj. proto jsme ne náhodou knihu, kde je systém podrobně popsán, nazvali "Vyšší vzdělání nejen pro elitu...?". Na závěr si položme několik otázek: Proč se představitelé současné vlády tváří, že o výše navrhovaném systému financování vysokého školství nic neví? Proč se takto tváří i převážná část vysokoškolské reprezentace? Proč se nakonec na Slovensku prosadil návrh systému, jehož realizace by nevyvolávala větší tlak na kvalitu vzdělání, pouze by doplnila část chybějících financí? Proč studenti - jak ukazují naše poznatky z terénu - o výše uvedeném systému dofinancování vysokých škol prakticky nic neví? Proč se i v našich diskusích k otázce školného neustále operuje se zastaralými modely, ale neotevře se otázka, jak zajistit alokační efektivnost a tudíž kvalitu vzdělávacích procesů? Nenapadá mě jiná odpověď než tato: Je to právě tlak na kvalitu vzdělávacích procesů, čeho se současná reprezentace vysokých škol, jejíž zásluhy spočívají zejména v tom, kolik peněz z ministerstva dokáže vydyndat, nejvíce obává. Od toho se pak bohužel ovšem odvíjejí současné vývojové tendence našeho veřejného vysokého školství. Autor přednáší na soukromé Vysoké škole finanční a správní. |
| Klaus versus Švejnar - prezidentské volby 2008 | RSS 2.0 Historie > | ||
|---|---|---|---|
| 5. 3. 2004 | Jde především o kvalitu vysokoškolského vzdělání | Radim Valenčík | |
| 15. 2. 2002 | Jakub Patočka kdysi: sledujeme začátek frašky | ||