I přes varování prezidenta Masaryka, jenž ve své knize Světová revoluce (Čin-Orbis Praha 1925) jednoznačně identifikoval bolševismus jako zločineckou ideologii, a také přes veřejné výroky stalinisty K. Gottwalda o tom, že demokraty je třeba pověsit, český národ ve volbách roku 1946 dal komunistům zelenou. Po únorovém puči následoval slíbený teror. Už v květnu 1948 zahájila tajná policie StB uměle vyvolané provokace, na jejichž základě došlo k masovému zatýkání lidí režimu nepohodlných (většinou demokratů). StB přitom ve velké míře přejímala vyšetřovací metody gestapa. S příchodem sovětských poradců se komunisté zaměřili na likvidaci celých skupin obyvatelstva a na zinscenované monstrprocesy. Bylo vyneseno přes dvě stě rozsudků smrti, stovky doživotí a tisíce lidí byly odsouzeny na dvacet a více let. Nemálo občanů bylo zatčeno, zavražděno a umučeno bez soudu. Pro politické vězně byly určeny tábory nucených prací, jež se podobaly sovětským a nacistickým koncentrákům. Po roce 1948 dostala StB od ÚV KSČ příkaz, že musí do uranových dolů na otrockou práci dodat každý měsíc tisíce otroků, zakládala proto fingované "protistátní skupiny" a zatýkala ty, kdo se přidali. Těžba v uranových dolech byla utlumena až po roce 1960.

V období normalizace, kdy byli u moci neostalinisté, bylo důležitým úkolem podat éru padesátých let (i s následujícím vývojem k uvolnění) v tom smyslu, že oběťmi teroru byli pouze zločinci a že KSČ spolu s StB dělaly vlastně záslužnou činnost. Za tím účelem vznikl historicky největší projekt Československé televize Třicet případů majora Zemana. Jedná se o geniální dílo propagandy, které falšuje konkrétní historické události, staví nevinné oběti KSČ naroveň obyčejným kriminálním živlům a glorifikuje práci StB, tedy nepřímo i koncentrační tábory. Vysílat tento seriál je naprosto srovnatelné s vysíláním pořadů, které by z konkrétních nevinných obětí nacismu dělaly zločince, již si zasloužili genocidu nebo mučení gestapem.

Před několika lety se Česká televize rozhodla Třicet případů majora Zemana vysílat s tím, že po každém dílu následovala beseda, v níž se mohli vyjádřit konkrétní lidé, o kterých lhal. Myslím však, že správnější by bylo vytvořit obsáhlý dokumentární pořad o práci StB a o poměrech v komunistických lágrech, a teprve v jeho rámci pomocí ukázek z Třiceti případů majora Zemana, z denního tisku, z projevů komunistických představitelů atd. demonstrovat celou zrůdnost komunistické propagandy. Komerční televize Prima se však rozhodla uvést grandiózní oslavu StB na televizní obrazovky bez komentáře, ba snaží se jí udělat reklamu, která s mrazivým cynismem zakrývá pravý význam celého cyklu. Ve státě, kde k vyškrtnutí ze seznamu agentů, jenž si rudé gestapo vedlo, stačí dobrozdání nadřízeného důstojníka StB a kde komunisté, kteří se dosud nikdy nedistancovali od zločinů své partaje, mají zhruba dvacet procent voličských hlasů, se není co divit.

Mezi námi žijí lidé, které komunisté mučili, jimž vyvraždili blízké a příbuzné a kteří po celá desetiletí museli žít ve věznicích a v lágrech, aniž by se čímkoli provinili, kromě své víry nebo politické či rodinné příslušnosti. Kdy si jich konečně začneme vážit, kdy jim budeme projevovat úctu a bránit je proti pokračující lži, nenávisti a lhostejnosti? Na Primu již podal žalobu Jan Beneš, Konfederace politických vězňů a další.