Je skutečně smutné, píše autor, že Svobodná a její různé sestry, hudební rádio Sawa a časopis Hi jsou to nejlepší, co si naši imperiální přátelé dokáží vymyslet ve snaze přesvědčit nás, abychom si nechali vládnout z Bílého domu. Není snad třeba vůbec zdůrazňovat, že nemáme absolutně kontrolu nad tím, která skupina podvodníků řídí toto globální show.

Jediným důvodem, proč nyní v arabském světě vysílají tyto stanice, pokračuje autor, je ideologie. Jejich existence je založena na dětinském názoru, že lidé v arabském či muslimském světě "nenávidí Ameriku", protože jsou obětí zaostalé kultury nenávisti, kterou neustále podporují arabská média ve spiknutí s náboženským fundamentalismem. Tak jim, myslí si Američané, ukážeme, jak jsme dobří, jak nadřazená je naše civilizace, naše kulturní hodnoty a naše výrobky. Svět je konec konců tržiště. Stačí jen odstranit překážky volnému trhu a nekvalitní zboží zaostalých kultur a civilizací ustoupí nadřazeným, lépe baleným a lépe prodávaným výrobkům západní, zejména americké, kultury a civilizace.

Neokonzervativci ovšem nemají v úmyslu likvidovat arabskou a muslimskou kulturu a civilizaci. Příjemná směsice dovezené a domácí praxe, nevědomosti a hlouposti byla vždycky ideální formulí pro to, aby se neklidné masy udržovaly pod palcem.

Nedělá na to mě žádný dojem. Absurditě amerického televizního a rozhlasového vysílání i jejich tisku (přesně řečeno jejich marketingové agresivitě) se vyrovná jen absurdita paranoidního přesvědčení Arabů a muslimů, že jsou ohroženi kulturní invazí. Celá ideologická konstrukce za těmito dvěma zrcadlovými obrazy je prostě falešná.

Věc je ta, že arabská a muslimská kultura už je v současnosti hluboce poameričtěná. Za posledních několik let jsme byli svědky hluboké amerikanizace arabských ulic. V Káhiře je nyní téměř v každé ulici kavárna, inspirovaná americkými kavárnami typu Central Perk, jaké vidíme v seriálu Friends (Přátelé). I tento americký seriál je pravděpodobně v arabských středostavovských domácnostech stejně tak populární jako v samotných Spojených státech.

A kdy se vlastně stal den svatého Valentýna v Egyptě státním svátkem, nemluvě o svátku palestinském a celoarabském? A co ty desítky multiplexových kin, které vyrostly jako houby po dešti v posledních několika letech v Káhiře a v celé řadě provinčních měst, kde se promítají nejen americké filmy, ale i nové arabské situační komedie, které jsou tu v posledních dvou letech tak nesmírně populární? A co internet, ono neustále chatování a posílání esemesek mezi našimi mladými lidmi, všechny ty satelitní talíře, které proměnily horizont arabských měst i vesnic?

Vezměte si jakýkoliv ze stovek arabských filmů, natočených od dvacátých let dvacátého století dodneška a zjistíte, pod jak silným vlivem Hollywoodu jsou. A co hudba, písně, tanec, divadlo a literatura? Nejen západní kultura, ale konkrétně americká kultura je tak integální součástí moderní kultury v Egyptě, jak je tomu po celém arabském světě.

A stejně jako je tomu v Americe, i my jsme většinou vystaveni nekvalitě a mezi tím vzniká několik málo klenotů. Nedávno vysílala americká "Svobodná" vynikající dokumentární film o evoluci života na této planetě - o několik hodin předtím jsem četl článek v týdeníku Sunday Times o tom, že americký stát Georgia zakázal výuku evoluční teorie ve školách. V článku se pravilo, že sám americký prezident poskytl svůj učený názor, že o správnosti evoluční teorie "dosud nebylo rozhodnuto".

Ale kromě občasného dobrého televizního dokumentárního filmu, většinou koupeného od BBC, je americká "Svobodná" překvapivě ošuntělá, stejně tak ošuntělá jako samotná Egyptská televize - i když její pozoruhodně neschopní moderátoři jsou schopni se o něco lépe obléknout než jejich egyptské protějšky.

Takže by američtí čtenáři tohoto sloupku měli zatelefonovat svému poslanci a požádat ho, aby jim byly vráceny jejich daně, uzavírá autor.