Sobotní Mladá Fronta Dnes, páteční Lidovky a další média vyvolávají dojem, jako by celý národ zajímalo, kdo usedne do křesla ředitele televize NOVA. Mediální bublina se tak nafukuje, jako by ředitel jedné komerční televize rozhodoval o bytí a nebytí poloviny národa. Celý národ to ale nezajímá. Brazilské telenovely totiž budou pokračovat dál i po odchodu Železného. Celý národ zajímá pouze, že Železného odchod i jeho "investiční dobrodružství" v čele této televizní stanice zaplatí. Lidové noviny se ptaly bývalého ředitele ČT, následně kancléře Iva Mathého, spekulovaly i o jeho manželce, Barboře Tachecí. MfD zase favorizuje stávající přechodnou ředitelku Novy Šmuclerovou. Server Česká média i MfD dává do souvislostí i další potenciální ženu, Kateřinu Fričovou, "která to však odmítla komentovat"... Nedivím se jí...

Televize BBC natočila dokumentární film v pravidelném pořadu Correspondent pod názvem War Spin (Válečná propaganda). Ten se bude vysílat v tuto neděli večer v 19.15. BBC pořadem zpochybňuje mýtickou verzi Pentagonu o údajném osvobození Jessicy Lynchové. V pořadu jsou interviewováni iráčtí lékaři z nemocnice, kde ležela Jessica, a ti svědčí o tom, že irácká armáda opustila nemocnici i město Nassiriya dávno předtím, než do města dorazil americký záchranný tím se svými "Black Hawks" a s videokamerami. Ve čtvrtek publikoval o tomto pořadu delší článek od jeho tvůrce, Johna Kampfnera, list Guardian.

Zajímavý syntetický článek, ostře kritický vůči nejnovějšímu americkému politickému vývoji, publikoval ve čtvrtek 15.5. v kulturní příloze deníku Právo Salon Václav Bělohradský.

Citujeme z komentáře známého britského rozhlasového a televizního novináře Gavina Esslera, který vyšel v deníku Independent.

Z takového výroku totiž mohou vznikat nedorozumění. Od takového výroku může pak už být jen malý logický skok k tomu, že tedy když stát veřejnoprávní televizi "vlastní", tak tedy smí vláda vyžadovat, aby veřejnoprávní televize šířila její propagandu. Tak to tedy za žádných okolností ne.

Nedorozumění ovšem vzniká z toho, co vím, že chce Kotrba říct, a to je pravda: sdělovací prostředky (a to ani veřejnoprávní, ani komerční) nejsou a nemohou být vlastnictvím, ani nějakým pašalíkem samotných novinářů. (V ČR se taky šíří jiný oblíbený blud, že totiž prý majitelé komerčních sdělovacích prostředků mají právo jimi šířit jakékoliv nesmysly, podle jejich vlastního vkusu, protože přece jsou to média "soukromá". Není tomu tak: vysílací spektrum je omezené, udělení licenci pro soukromé elektronické médium je výsadou a oplátkou za tuto výsadu - médium totiž nefunguje ve skutečně tržním prostředí, protože každý si nemůže založit vlastní TV Nova - musí komerční elektronické médium v civilizované demokracii plnit přísné zásady kvality.)

Mezi českými novináři existuje už dlouhá léta jiný podivný blud, že jaksi podstatou "svobody" a "demokracie" je to, že si ve veřejnoprávních médiích smějí hlásat, co chtějí, své vlastní předsudky, šířit svou vlastní politickou zaujatost, prosazovat své vlastní politické a komerční kauzy. Právě na základě tohoto falešného bludu rebelovala koncem roku 2000 Česká televize proti legitimním, i když možná neohrabaným snahám Jiřího Hodače, novináře z BBC, zprofesionalizovat její zpravodajské vysílání. "My přece sami budeme rozhodovat o tom, co budeme vysílat."

Ono to tak ale právě není - a tady má Kotrba pravdu, když zdůrazňuje, že Český rozhlas není majetkem novinářů, kteří v něm pracují, a Česká televize není majetkem lidí, kteří pracují tam.

Výstižně to charakterizoval polský mediální odborník Karol Jakubowicz:

Novináři v postkomunistických zemích odmítají přijímat za svou práci odpovědnost. "Profesionalismus" nabývá formy defenzivní zaměstnanecké ideologie, založené na odmítnutí každého, kdo by chtěl měřit profesionalitu novinářské práce. Novináři se stavějí s podezřením vůči veřejné regulaci médií a trvají na neomezené svobodě. To, co píší, často odráží hlavně jejich osobní názory a nevyjadřuje to potřeby, zájmy a názory velké části společnosti. Odmítají jakoukoliv kritiku své práce s tím, že je to "ohrožení svobody projevu".

Profesionální novinář nikdy nesmí šířit médiem, pro něž pracuje, vlastní osobní předsudky či zájmy - je neslýchané, aby si své médium ukradl pro prosazování vlastních existenčních cílů, jako to udělali zaměstnanci ČT o vánoční krizi na přelomu let 2000 - 2001. Kvalitní novinář projevuje ve své práci pro veřejnoprávní elektronické médium profesionální úsudek, který je kritický, férový a objektivní - kriticky zkoumá všechny předložené argumenty.

Parlament a vláda je tady od toho, aby dokázala zajistit tuto nestrannost a profesionalitu veřejnoprávních médií, jejich ostrou, avšak racionální a profesionální kritičnost i vůči poslancům a ministrům. Parlament musí být hlídacím psem řádného fungování veřejnoprávních sdělovacích prostředků, které jsou pro národ nástrojem řeči.

Osobně mám velké pochybnosti, zda je toho zrovna český postkomunistický parlament a český ministr kultury, který nekriticky podporoval vzbouřence z ČT, vůbec schopen. Snad by se mu nyní podařilo zasáhnout proti excesům v televizi Nova, ale vynutit si na České televizi profesionalitu a kvalitu?

Skutečně pochybuji.

Takže je nutno být ve střehu, nejen vůči nebezpečí, že si novináři udělají z ČT a ČRo vlastní pašalík, ale i proti tendencím vlády a parlamentu tato média oslabovat a ovládnout a učinit je prostředkem vlastní propagandy.

Médii začínají probleskovat zprávy, že televizní "vzbouřenci z lodi Bounty" se vracejí na svá místa. Není podstatné, jestli se vracejí do brněnské redakce Roman Ondrůj, David Ziegelbauer či jiní. Je úplně jedno, pracují-li oba pánové prozatím v PR oddělení Veletrhů Brno či zpracovávají-li public relations jiným firmám. Důležité je sdělení, že zpravodajství i publicistika televize veřejné služby se tak vrací ke své neslavné mediokratické minulosti. Aby na ni slavně navázala. A je v té souvislosti úplně jedno, bude li revolučně pravicová Česká televize generovat ta správná témata a zachraňovat už nezachranitelnou pozici dvouprocentní Unie svobody, nebo podporovat další "pragmatický posun vpravo" liberálního křídla už teď preferencemi ohrožené ČSSD. Do práce, otroci, do práce...

Řidič bez řidičského průkazu, kterého přistihla policie ve Skotsku, že jede na čtyřproudové silnici mezi městy Aberdeen a Dundee rychlostí 250 km/h, byl odsouzen k pěti měsicům vězení nepodmíněně, informoval rozhlas BBC. Sedmadvacetiletý Jason McAllister, prodejce automobilů v Aberdeenu, jel největší rychlostí, jakou na veřejných silnicích dopravní policie ve Skotsku kdy zaznamenala. Soud v městě Forfar byl informován, že McAllister, poté, co ho zastavila policie, jí sdělil, že se pohádal se svou dívkou. McAllister jel letos v březnu svým automobilem BMW M3 po silnici A 90 z Aberdeenu do Dundee. McAllister přiznal, že jel nebezpečným způsobem a řídil automobil, přestože mu byl předtím odebrán řidičský průkaz.Soudce mu sdělil, že jeho řízení bylo "absolutně šokující". Ve čtvrtek byl odsouzen k pěti měsícům do vězení nepodmíněně, na čtyři roky mu bylo zakázáno řídit automobil a bylo mu nařízeno, že než se bude moci vrátit za volant, bude se muset podrobit speciálně rozšířené řidičské zkoušce. Police i organizace, usilující o bezpečnost na silnicích, McAllisterovo odsouzení přivítaly. Mluvčí policie konstatoval, že McAllistorova jízda byla nesmírně nebezpečná a ohrožovala ostatní motoristy smrtí nebo vážným zraněním.

V Británii je na dálnicích rychlostní limit 112 km/hod a přísně ho vynucují zejména rychlostní kamery, stacionárně umístěné na kraji silnic, které automaticky fotografují automobilisty, které rychlostní limit překročí více než o cca 10 procent. Provinilci jsou pak soudně trestáni pokutou, odnětím řidičského průkazu nebo odsouzením do vězení. Britská dopravní policie nemá pravomoc potrestat řidiče za překročení povolené rychlosti pokutou na místě.

Společnost Central European Media Enterprises Ltd. (CME) oznámila, že švédský odvolací soud potvrdil arbitrážní výrok Mezinárodního arbitrážního tribunálu v kauze CME vs. Česká republika a neposkytl ČR možnost dalšího odvolání. Navíc musí Česká republika uhradit náklady odvolacího řízení před švédským soudem ve výši 4,2 milionu USD. Celá částka 354 943 542 USD včetně úroků byla podle dohody obou stran převedena Českou republikou 4. dubna 2003 na vázaný účet. Tato částka včetně bankovních úroků bude tedy vyplacena ve prospěch společnosti CME nejpozději 19. května 2003. Úrokový výnos vázaného účtu je proměnný a pohybuje se kolem 1,2 % p.a.

Citujeme z tiskové zprávy společnosti CME (vynecháváme sebereklamu). V odborných právních kruzích na Západě existoval už dávno názor, že Česká republika bude nakonec muset platit a že veškeré tanečky, včetně odvolání, jsou irelevantní. - Shrnutí historie arbitráže, jak o ní publikoval článek časopis American Lawyer v březnu 2002 vyšlo v BL ZDE

K názorům, které jsou publikovány, a to i v BL, by bylo namístě upřesnit, upozorňuje Jaroslav Štemberk:

Kasační soud, který na základě žaloby ČR přezkoumával arbitrážní řízení, které proběhlo ve Stockholmu, nepřezkomával věcnou správnost rozhodnutí arbitrů, ale pouze korektnost arbitráže. Arbitrážní rozhodnutí je vydáváno v jednostupňovém řízení jako konečné.

Úspěšně napadnout soudní žalobou na jeho zrušení je lze pouze v případech, kdy nebyla smluvně založena příslušnost arbitráže, v řízení došlo k závažnému porušení arbitrážních pravidel na úkor jedné ze stran nebo arbitrážní rozhodnutí je ve zjevném rozporu s hmotněprávními normami, které byli arbitři povinni na na věc aplikovat.

Ve čtvrtek dopoledne kasační soud ve švédském Stockholmu potvrdil rozhodnutí rozhodčího arbitrážního řízení z letošního března rovněž ve Stockholmu o tom, že Česká republika musí zaplatit mezinárodní společnosti Central European Media Entrerprises (CME) v přepočtu na českou měnu více než 10 a půl miliardy Kč za neochránění investic CME do českého televizního kolosu TV Nova. Dalo se to čekat a přisouzená suma v amerických dolarech bude proto v nejbližších dnech do CME převedena. Mezinárodní právo tak rozhodlo, že v Česku si svými penězi a jiným majetkem nikdo nemůže být jistý, respektive že tuzemská často až právní zvůle je zřejmě bezbřehá. Na tohle je ovšem mezinárodní právo značně citlivé. I když uvedené arbitrážní rozhodnutí bylo k ČR i vcelku dost ohleduplné, přesto je značně citelné -- což je zřejmě též záměrem konečného výsledku. Odškodnění za bezpráví musí totiž vždy být pro viníka takového bezpráví velmi citelné, jinak hrozí, že ten viník se ho v budoucnu bude dopouštět znova a znova.

Tohle si ale česká vláda a především celé tuzemské právní prostředí pořád jakoby nechtějí uvědomit. Stát to prostě zaplatí, ovšem přímou hmotnou odpovědnost nenese nikdo.

Došlo v televizi Nova k zemětřesení? Anebo to byl jen preventivní pokus "za minutu dvanáct" vyhnout se případnému spojování komerčně velmi úspěšného podniku s vynikajícím manažérem, s nímž by se mohla dostat do zákrytu zlověstná "švédská" arbitráž? Pak by tu byl synchronní průnik tří fenoménů: "TV Nova", "senátor dr. V. Železný (do 14. 5. 2003 ředitel Novy)" a -- do třetice -- "10 miliard Kč (odškodné za finanční operace p. ředitele Novy, dr. Železného)". Třikrát nominálně, anebo ve stínu, jedno nepřehlédnutelné "VIP" jméno.

Britská vláda vydala ve čtvrtek oficiální doporučení rodičům, aby omezili množství soli v jídle pro děti a tím u nich zamezili riziku srdečních chorob, mrtvice, vysokého krevního tlaku a infarktů v pozdějším životě.

Ve věku od 4 do 14 let jedí děti příliš mnoho soli a měly by podle britské vlády omezit konzumaci soli až o 2 gramy denně. Děti ve věku od 4 do šesti let nemají konzumovat víc než 3 gramy soli denně. Hamburger s hranolky obsahuje asi 2,5 gramu soli, plechovka fazolí v rajčatovém nálevu asi 3 gramy soli.

Děti od 7 do 10 let by neměly konzumovat víc než 5 gramů soli denně a děti od 11 do 14 let ne více než 6 gramů soli denně. Nemluvňata do půl roku nemají jíst více než jeden gram soli denně a veškerá potřeba sodíku pro ně je obsažena v mateřském mléce. Děti od sedmi do dvanácti měsíců nemají konzumovat více než 1 gram soli denně a rodiče by si měli uvědomit, že rohlík či houska obsahují často více než 1 gram soli.

Vládní zdravotní odborníci také apelují na rodiče, aby užívali méně soli při vaření, ale jsou si vědomi, že velkým problémem jsou konzervy, kde obsah soli rodič neovlivní. Rodiče by měli kontrolovat na popiscích konzerv obsah sodíku v daném jídle. Jeden gram sodíku znamená, že je v jídle 2,55 gramů soli.

Dospělí lidé by měli snížit svou potřebu soli na 6 gramů denně, z nynějších 9 - 12 gramů. Pokud by během následujících pěti let lidé snížili spotřebu soli o 3 gramy denně, vedlo by to k poklesu počtu úmrtí na srdeční choroby o 35 000 případů a o 70 000 méně infarktů a mrtvic. (Pro Českou republiku je nutno tyto počty případů vydělit přibližně 6.)

Obezita stojí americké zdravotnictví na léčebných nákladech 92,6 miliard dolarů ročně, stejně jako léčba chorob způsobených kouřením, konstatuje oficiální zpráva, která byla zveřejněna ve středu. Studie americké vlády zjistila, že obézní osoby stojí zdravotnictví o 37,4 procent neboli 732 dolarů ročně více než normální osoby. Polovinu těchto nákladů platí američtí daňoví poplatníci, neboť se týkají starých a chudých lidí.

Výdaje na léčení nemocí způsobovaných obezitou tvoří 9,1 procent veškerých amerických zdravotnických výdajů, zatímco výdaje na léčení chorob způsobovaných kouřením se pohybují mezi 6,5 - 14,4 procenty.

Více než polovina Američanů má nadváhu anebo je obézní. Vyvolává to diskusi o tom, že by odpůrci obezity měli začít vůči potravinářskému průmyslu užívat tytéž taktiky, jaké v Americe úspěšně užívají odpůrci kouření proti tabákovému průmyslu. Patnáct procent amerických dětí má problémy s váhou. . Rychle také roste počet dospělých obézních: v současnosti je 31 procent Američanů obézních, v roce 1994 to bylo jen 23 procent Američanů.

Američanům je doporučováno, aby jedli pět až sedm jídel ovoce a zeleniny denně a pětkrát týdne provozovali sport alespoň půl hodiny denně.

Výkonný ředitel Asociace pro elektronickou komerci (APEK) Leoš Prušvic sdělil serveru Mobil.cz, že "na základě stížností členů APEK byla firma pana Slabého navržena k vyloučení z Asociace pro elektronickou komerci a v těchto dnech byl tento krok předsednictvem APEK schválen. Důvodem je "soustavné poškozování české e-komerce ze strany pana Slabého, což je naprosto v rozporu se stanovami asociace, které by měl jako člen APEK dodržovat" .

Aleš Slabý nabízel prostřednictvím spamu klonování simkaret a uváděl na své stránce článek, okopírovaný ze serveru Mobil.cz. Petr Nachtmann označil na serveru Mobil.cz jeho jednání za nekorektní - a to je ještě velmi slabé slovo. Redakce Britských listů obdržela od Aleše Slabého spam také a reagovala na něj přímým upozorněním spammera na protizákonnost jeho jednání s možným postihem milionovou pokutou a následně zveřejněním ZDE.

"Toto je veľký deň pre Irak!" vyhlásil americký generál Jay Garner po prílete do zbombardovaného a vyrabovaného Bagdadu, akoby jeho majestátne zjavenie znamenalo zázračný koniec tisíc a jednej pohromy, ktoré postihli starodávnu Mezopotámiu.

Ohurujúca nie je ani tak nevkusnosť až neslušnosť tohto výrazu, ako rezignujúce až apatické spravodajstvo veľkých agentúr o uvedení tohto muža do úradu, ktorého treba titulovať "prokonzul Spojených štátov". Akoby nebolo medzinárodného práva. Akoby sme sa vracali do obdobia mandátnych území. Akoby bolo celkom normálne, že Washington menuje vysokého dôstojníka americkej armády vo výslužbe, aby vládol suverénnemu štátu.

Jazykovědci odhadují, že na světě dnes existuje 6809 "živých" jazyků, ale 90 procenty těchto jazyků hovoří méně než 100 000 lidí a 46 jazyků má už jen jediného rodilého mluvčího. 350 jazyků má méně než 50 mluvčích. Profesor Bill Sutherland z University v East Anglia dokázal ve studii, publikované v časopise Nature, že přežívání jazyků ovlivňují tytéž faktory jako přežívání druhů ptáků a savců. Největší množství ptáků a savců žije v místech, kde existují lesy, tropické klima a hornatý terén - přesně v takovýchto oblastech existuje i největší množství jazyků.

Za posledních 500 let zaniklo 4,5 procent z celkového počtu popsaných jazyků, ve srovnání z 1,3 procenty práků a 1,9 procenty savců. Nejzápornější vliv na životnost jazyků měla kolonizace. Od roku 1600 zaniklo 52 ze 176 jazyků užívaných na území severní Ameriky. Z 235 jazyků, jimiž hovořili australští domorodci, jich zaniklo 31.

Při zanikání jazyků hraje význam tentýž efekt jako při zanikání ptačích a savčích druhů: je-li ptáků a savců určitého druhu už málo, mohou se jen s obtížemi rozmnožovat, protože se nenajdou. Obdobný efekt působí na zánik málo užívaných jazyků, protože lidé nevidí důvodu, proč by se je měli učit.

Asi 200 - 250 jazyky hovoří více než jeden milion lidí. Nejrozšířenějšími jazyky na světě je mandarínská čínština, angličtina a španělština.

Odobrenie vstupu všeľudovým hlasovaním požadovala od kandidátskych krajín predovšetkým Európska únia. Je pravdepodobné, že samotní kandidáti by sa mu inak usilovali vyhnúť. O to viac dnes. V poslednej fáze procesu sa podpora integrácii stala problematickou. Bezprostredné príčiny nie je ťažké identifikovať -- nekonečné dohadovanie sa o výške poľnohospodárskych dotácií, ktoré sa skončilo až na kodanskom summite, následná nespokojnosť poľnohospodárov či Chiracov výrok o infantilných Stredoeurópanoch určite eurooptimizmus nepovzbudili. K nedôvere voči únii však prispeli aj dlhodobé trendy. Jedným z nich je spôsob, akým sa o EÚ hovorí v médiách.

jen malý podotek k Vašemu článku o panu Pečínkovi, viz ZDE. Musím s vámi nesouhlasit, co se týče pana Štětiny a spol. Těžko se něco hodnotí, když člověk něco nezažil. Proto nemůžeme hodnotit postoj lidí, co dělají válečné novináře. Vím, že je špatné, když novinář není objektivní. Váleční novináři jsou ale poměrně zvláštní sorta lidí a práce, kterou dělají, je natolik nezvyklá, že objektivita zde jaksi ustupuje do pozadí.

Podle mne není možné zůstat objektivní za každých okolností. Člověk bez názoru neexistuje, a ten názor vždy vyjde najevo - někdy víc, někdy míň.

Zde se nejedná jen o lidi z Člověka v tísni, ale třeba i o CNN, al-Džazíru, atd. Každé médium bude informovat tak, jak se mu to hodí do krámu, a je jenom na adresátovi, jak si to přebere.

Nechci tím nijak obhajovat Štětinu nebo Procházkovou, sám nemám dobré mínění ani o Čečencích, ani o Rusech (myslím tím vojenské nebo polovojenské kruhy), nejvíc to stejně vždycky odnesou normální lidi. Ale bez urážky - chtěl bych vidět vás (anebo třeba sebe), jak byste informoval, kdybyste se ocitl někde na froně, vedle vás by umírali lidi, atd.

K tomu poznamenává Jan Čulík:

A ľudia, v nejednom prípade podporení aj konzumáciou alkoholu, revali: ááááno! A potom v tej istej sérii otázok prišiel nečakane, ako blesk z jasného neba podraz: Prídete hlasovať za vstup Slovenska do Európskej únie? Dav zareval akosi automaticky áno.

Súčasný svet je znepokojujúcejší ako ten minulý. Jeho komplikovanosť dosiahla takú úroveň, až sa zdá nenahraditeľnou. Veľkým pokušením sa stáva substitúcia komunikácie za informáciu, názorov za vysvetlenia. Dostatočne to dokazujú všetky závažné, ale i zbytočné aktuálne konflikty, počnúc vojnou v Iraku, izraelsko-palestínskym konfliktom a končiac vykonštruovanou aférou proti denníku Le Monde.

Komunikácia spočíva v triedení, niekedy deformovaní faktov, pripájaní náznakov, narážok, dojmov, citov či hnevlivých pocitov v snahe dosiahnuť komplex, ktorý bude tvoriť systém odovzdávajúci odkaz. Nezáleží na tom, že konečný výsledok je priveľmi vzdialený od reality, pokiaľ splní svoju úlohu, presvedčí ostatných o názoroch ich autorov. V oblasti konzumácie materiálnych statkov, publikované "odkazy" usmerňujú nákup, nakupuje sa statok, myšlienka, či poznávacie znamenie. Existuje však určitý malý kúsok reality: užitočnosť veci, tá vracia a môže oponovať odkazu.

Na tento rok pripadlo 225. výročie úmrtia osobnosti svetového významu -- Francoisa Voltaira, filozofa, dramatika, básnika, spisovateľa, historika, popularizátora moderných prírodovedeckých poznatkov (menovite Newtonových objavov), osvietenca a humanistu. Jeho dielo je rozsiahle, má veľa vrstiev a rozmerov. Voltaire patrí medzi tých činiteľov svetovej kultúry, ktorých život a dielo vyvolávajú záujem už mnohých generácií. Menej známa je však iná stránka Voltairovej činnosti, a to jeho angažovanie sa za obranu ľudských práv.

Financujte si k vlastnímu prospěchu kritický a nezávislý deník. Veškeré informace o tom, jak jsou darované peníze využívány, pravidelně zveřejňujeme. Jsme vděčni za každý drobný příspěvek na provoz Britských listů, který je možno zaslat na účet v pražské Raiffeisen Bance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500. Adresa banky je Karlovo nám. 10, Praha 2. Finanční dary Občanskému sdružení jsou odečitatelné od základu daně z příjmu.