Ani jedny ani druhé příliš nezajímají normální lidé, tak jak je ostatně zvykem v takzvaných reprezentativních demokraciích, kde se znechucení lidí projevuje neochotou chodit k 'volbám'. Takzvaná 'referenda' v kandidátských zemích jsou k níčemu - informace tendenční, neúplná, peníze jdou jen na stranu přitakávajících. A ta 'referenda' jsou navíc nezávazná, ať de iure nebo de facto.

Část přitakávajících si myslí, že se dostane k penězům. Myslím, že ty ale půjdou zeména do kapes KOMUkratů a těch starých známých 'šikovných'. Ale to není podstatné - ty peníze totiž, i už jen ty slíbené, země západní Evropy už nemohou od svých daňových poplatníků vybírat. A přesunout ty dluhy, další a rostoucí, na další generace také už nejde.

Zde nutně nastane procitnutí druhé.

Další část EU přítakávajících - k nimž patřím i já - nevidí jinou možnost, jak se dostat z post-komunistické bryndy ven. Jediná alternativa k vlezení do EU se skřípajícími zuby je ale nesrovnatelně horší než jakákoliv EUrokracie - pokračování pasivní podpory prakticky neomezené zvůle staronových struktur reprezentovaných Klauzemdorfy.

Ale chodit kvůli tomu 'hlasovat'? Ve zcela nezávazném 'referendu' - nezávazné anketě KOMUkratů? To mě nejen jako Švýcara ale zejména i jako Čecha uráží.

Procitnutí třetí?

Curych a Praha