12. 5. 2003
O motivaci útoku na Irák"20. března 2003 provedly armády Ruska a Číny totální invazi do Iráku. Moskva a Peking tvrdily, že je v tzv. "koalici ochotných" podporovaly i další dvě země, Marshallovy ostrovy a Rwanda. Invazi odsoudila Francie. Británie a Spojené státy zpochybnily legálnost této invaze a požadovaly, aby proti ní naléhavě zasáhla Rada bezpečnosti OSN. Ruský prezident a čínský prezident zdůraznili, že vojenský útok provedli proto, že existovala vážná hrozba od zbraní hromadného ničení Saddáma Husajna. Více než tři týdny po pádu iráckého režimu nebyly žádné takové zbraně nalezeny. Prezident George W. Bush a Tony Blair požadují schůzku na nejvyšší úrovni s ruskými a čínskými představiteli." Tak to byl přehled nejnovějších událostí. Přirozeně, některá jména jsme změnili, z právních důvodů. (Smích)
Takto začal v neděli v 21 hodin na britské televizní stanici Channel Four satirický pořad Bremner, Bird and Fortune, který se celou hodinu věnoval problematice Iráku a amerických imperiálních aspirací. Některé jeho informace, ač podané formou televizní satiry, byly velmi závažné:
|
Úvodem pořad informoval o tom, jak po první světové válce provedli Britové invazi do Iráku a tvrdě tam vládli (včetně bombardování vesnic) až do padesátých let. Pak pokračoval: Na historii Iráku je pozoruhodné, jak často tam Západ zasahoval, aby zlikvidoval katastrofální důsledky předchozí západní intervence. Když uchvátil moc Abdul Karim Kazim a v roce 1958 vyhnal Brity ze země, zahájil krvavý a represivní režim. Ale to nevadilo, protože Irák byl tehdy ještě stále považován za nárazníkový stát, za obranu proti Sovětskému svazu. Teprve když Kazim následujícího roku změnil své spojenectví a začal vyjednávat s Rusy, šéf CIA prohlásil, že je Irák "nejnebezpečnějším místem na světě". Bylo načase, aby Američané zorganizovali malou "změnu režimu". Tak bylo připraveno spiknutí, v jehož rámci měl být irácký premiér usmrcen. Muž, který měl iráckého premiéra zavraždit, byl dvaadvacetiletý násilník, jehož tehdy charakterizovali, že "nemá žádnou úroveň". Atentát skončil fiaskem. Mladý vrah zavraždil chybného člověka a irácký premiér byl omylem zraněn do nohy výstřelem ze zbraně kolegy. CIA musela pak rychle mladého vraha odvézt z Iráku a tři roky ho ochraňovala v Bejrútu a v Káhiře. Kdopak to byl ten neúspěšný vrah, najatý CIA? Jmenoval se Saddám Husajn. Copak se s ním asi přihodilo pak? (smích) Moderátor: "Pane generále, vy jste plánoval strategii pro britské operace v Iráku?" Britský generál: "Ano, ano. No, dovolte, abych to poopravil. Ne. (Smích) Ty plány vypracoval jeden americký generál, ale já jsem si je v počítači zkopíroval. (Smích) A, musím zdůraznit, to nebyla procedura, která by byla bez problémů.! Moderátor: "Základní cíle operace byly stejné, že?" Britský generál: "Ano. Britové a Američané souhlasili, že jestliže nepodnikneme invazi do Iráku, naše obě země se octnou pod přímým nebezpečím z Iráku od zbraní hromadného ničení Saddáma Husajna." Moderátor: "A jaký máte v této věci důkaz?" Britský generál: "Důkaz? Jaký důkaz? (Smích) Je to přece naprosto jasné. Provedli jsme invazi do Iráku a v důsledku toho na nás Saddám Husajn nezaútočil. (Hurónský smích. Potlesk) Nevím, jaké další důkazy chcete. (Smích) Moderátor: "Možná ne. Ale lidé mohou říci, válka už skončila před sedmi týdny a vy jste žádné zbraně hromadného ničení nenašli." Britský generál: "Ale no jo. To všichni pořád říkají." (Smích) Moderátor: Ale jaká je na to odpověď? Britský generál: "No, úplnou a vyčerpávající, konečnou odpověď na to poskytl britský ministr obrany. Moderátor: "Geoff Hoon?" Britský generál: "Obávám se, že ano." (Smích) "V rozhlasovém rozhovoru na Radio 4 dne 24. dubna. Uvedl, že jsme nenašli žádné zbraně hromadného ničení, protože byl Saddám Husajn předem tak dlouho dopředu varován, tak měl dost času, aby ty zbraně rozmontoval a skryl je ve vzdálených částech země." Moderátor: "Avšak někteří lidé by mohli říct, že jestliže měl ty zbraně hromadného ničení, proč je nepoužil, když jsme zaútočili na jeho zemi?" Britský generál: " I to vysvětlil v témž rozhlasovém rozhovoru britský ministr obrany. Důvodem bylo to, že byl Saddám Husajn tak překvapen (smích) a byl naším útokem tak překvapen, že nedokázal zorganizovat užití těchto zbraní. (Smích) Moderátor: "Ano. Mohl bych poukázat co nejjemněji na to, že si ta dvě vysvětlení odporují?" Britský generál: "Co to znamená??" (Smích) Moderátor: "No, to znamená, že můžete mít jedno vysvětlení nebo druhé, ale nemůžete mít obě zároveň." Britský generál: "Vždyť jich můžete mít, kolik chcete." (Smích) Pomyslel jste na tohle: Důvodem, proč nemůžeme najít žádné zbraně hromadného ničení je to, že je zřejmě náhodně zničily naše zbraně hromadného ničení." (Smích) Moderátor: "No, to je možné." Britský generál: "No tak vidíte. A to jsem si vymyslel teď úplně sám." Moderátor: "Mohu se vás zeptat: jestli bude válka pokračovat a budeme-li teď útočit na Sýrii nebo na Írán, budete to podporovat?" Britský generál: "Ne, šéf obrany Sir Admirál Boyce řekl jasně Tonymu Blairovi, že další válku bude moci vést až za dva roky." Moderátor: "Nebude to ale poněkud omezovat pana premiéra?" Britský generál: "No to je jeho problém, bude se s tím muset nějak vyrovnat."
Tony Blair: "Dobrý večer. Jmenuju se Tony a - - (váhavě, pak s přiznáním): já jsem válečný štváč. - - Poprvé jsem přišel na schůzku pro léčení válečných štváčů... Už jsem neměl válku... po celé tři -- čtyři týdny... Nemohu to vydržet... Myslel jsem, že to zvládnu, ale... Vedl jsem -- kolik -- pět válek za posledních šest let? Říkají mi, že se mám vyhýbat složitým situacím a konfliktům, ale ... ono to není lehké... zasedám v Radě bezpečnosti, vidím tam představitele nejrůznějších států a pořád mám tohle nutkání -- chci je bombardovat... Musím se holt snažit to zvládnout trochu líp. ... Bylo mi řečeno, že kdybych mohl mít válku, třeba jen maličkou válečku -- během nadcházejících dvou let ... že se z toho pak dostanu. ... Po 11. září přijala Amerika novou politiku. Až na to, že to nebyla nová politika, víceméně se připravovala třicet let. Nejprve to byl Kissinger, ale pak, nejvýznamněji, Donald Rumsfeld, Dick Cheney a -- v devadesátých letech -- neokonzervativci, kteří se chtěli dostat k moci. Nalezli duchovní domov v organizaci, která si dala jméno Projekt pro nové americké století. Byla to skupina univerzitních učitelů, autorů a podnikatelů a -- to bylo důležité -- členů Bushovy vlády. Politika jde až nahoru -- protože odtamtud přišla. V roce 1990, před poslední válkou v Perském zálivu, Dick Cheney, tehdy ministr obrany, nyní je viceprezidentem -- zformuloval novou vizi pro americkou obranu. Poradci Dicka Cheneyho byli: Paul Wolfowitz, nyní náměstek ministra obrany, Lewis Libby, nyní Cheneyho šéf štábu, Donald Rumsfeld, nyní ministr obrany. Takto je charakterizoval Donald Kagan, profesor klasických jazyků a historie na Yale University. Kagan je bývalým spolupředsedou Projektu pro nové americké století. a klíčový člen této organizace. Jak charakterizoval Donald Kagan americkou zahraniční politiku? Užil snad třeba citátu z Tacita? Nebo nějakých historických paralel? Nějakých klenotů ze starořecké filozofie? Řekl toto: "Viděli jste film V pravé poledne? No, tak my jsme Gary Cooper." (Smích) Kagan je jen jedním z mnoha lidí, angažovaných při vytváření americké zahraniční politiky pro Irák. Richard Perle, zakládající člen tohoto projektu, předseda Rady pro obrannou politiku. Když byl konfrontován s obviněním, že se dopustil střetu zájmů, zachoval se slušně a rezignoval na funkci předsedy - ale zůstal členem správní rady. (Smích) Eliot Abrams, stoupenec projektu. Nyní zvláštní asistent George Bushe pro Blízký východ, je členem Národní bezpečnostní rady. Byl shledán vinným, že skrýval informace ve skandálu Írán -- Contras, dostal milost -- od prezidenta Bushe seniora. (Smích) Za normálních okolností byste si mohli myslet, že je to skupina neškodných vizionářů. Ale - ne. Mnoho jejich oblíbených projektů se už realizuje. Všechno od 25 procentního zvýšení výdajů na obranu až po vývoj malých jaderných zbraní. Citujme v této souvislosti jednoho bývalého pracovníka amerického ministerstva zahraničních věcí: "Ti chlapi jsou nezastavitelní. Odpor je nemožný." Měli podporu v Pentagonu, měli podporu v Bílém domě. Jediné, co potřebovali, bylo nějak přesvědčit veřejnost. Jak sami říkali, "bez nějaké katastrofální a katalyzující události bude ten proces dlouhý, jako nový Pearl Harbor." Ale pak došlo k 11. září. Condoleezza Rice svolala vedoucí představitele Národní bezpečnostní rady a požádala je, aby si vážně rozmysleli, "jak využijete těchto příležitostí". Nevadilo, že mezi Irákem a 11.září nebyla žádná souvislost. Oni si už nějakou byli schopni najít. A když ne, Pentagon měl připraven jiný plán. V roce 2002 začala požadovat americká Vědecká rada pro obranu, aby byla vytvořena "proaktivní preventivní skupina, jejímž úkolem mělo být zahájit tajné operace s cílem stimulovat reakce mezi teroristy a státy, vlastnícími zbraně hromadného ničení, čímž by se vystavili rychlých odvetným útokům amerických jednotek."
Američané nechtěli, aby je lidi považovali za okupační armádu v Iráku. Tak nechtěli, aby Irák spravoval generál. Jmenovali proto generála v penzi. (Smích) Generála Jay Garnera. Jeho firma L3 ztrojnásobila loni v důsledku příprav na válku svůj zisk. Organizace USAID už začala vydávat žádosti o návrhy na kontrakty. Dostávají je vybrané firmy, zejména Halliburton a Bechtel. Obě firmy jsou u Republikánů velmi populární. 68 procent financování politických kampaní pro republikánské kongresmany v letech 2000 a 2002 přišlo od pouhých pěti firem. Je to pozoruhodná náhoda, že právě těchto pět firem je nyní na seznamu firem, které se budou podílet na rekonstrukci Iráku! Všichni víme, že Dick Cheney byl ředitelem firmy Halliburton, které mu stále ještě platí až milion dolarů ročně. Proč? Za to, že už není ředitel firmy Halliburton. Ale co Bechtel? V roce 1983 připravovala firma Bechtel projekt na výstavbu ropovodu z Iráku do Jordánska. Bechtel potřeboval, aby ten projekt projednal někdo se Saddámem Husajnem. Projednal to s ním náš dobrý přítel -- Donald Rumsfeld. Ten tehdy navštívil Bagdád jako mírový velvyslanec a navštívil přitom Saddáma Husajna. Rumsfeld pak poskytl o schůzce informace Georgi Shultzovi, který býval ředitelem -- firmy Bechtel, ale stal se pak už jen americkým ministrem zahraničí. Nyní je Shultz opět členem správní rady firmy Bechtel. Bechtel už dostal pro Irák kontrakt, v hodnotě 680 milionů dolarů a má celkem dostat pro znovuvýstavbu Iráku celkem kontrakty v hodnotě 100 miliard dolarů. Je pozoruhodné, kolik osob, které podporovaly útok na Irák, má nyní vydělat na znovuvýstavbě země: Ray Hunt, šéf poradní výzvědné rady, ředitel firmy Halliburton Lawrence Eagleburger, ministr zahraničí George Bushe seniora, náměstek ředitele stavební firmy Flure. Kenneth Oscar, bývalý tajemník americké armády, který schvaloval nákupní rozpočet Pentagonu. Náměstek ředitele stavební firmy Flure. Philip J Carrol, člen nové ropné poradní rady pro Irák. Bývalý generální ředitel stavební firmy Flure. George Shultz, minsitr zahraničních věcí za George Bushe Seniora. Člen poradní rady výboru pro osvobození Iráku. Ředitel firmy Bechtel. Jack Shian, člen Rady pro obrannou politiku, viceprezident firmy Bechtel. (...) |