Sexu, řízení státu a fotbalu rozumí všichni a nebo si to o sobě alespoň myslí. Nic jiného mne už několik dní nenapadá při pročítání těch mnoha zasvěceně nezasvěcených "komentářů" o "obavách prostého občana". Tu z příliš ofenzivní a emocionální kampaně k referendu o našem členství v EU, tu zase z příliš odbornické či naopak slangové mluvy politiků, jindy zase o "signálech", které vysílají státníci v rámci válečné diplomacie. Čím méně obsahují informací, tím více je v nich nezřetelného strachu. Z neznáma. Z řečí, které autor neovládá, ze slov kterým nerozumí, z dějů které neovlivní, z krajin, které nepozná, z lidí které nepotká.

Laskavost velí vyposlechnout jedním uchem, zapomenout tím druhým. Zdravý rozum velí ztlumit hlasitost do neslyšitelnosti. Protože šumu a ruchů je okolo dost. Dají se nazvat už "přirozeným ruchovým pozadím"... Hlas lidu, hlas boží, říkali už před tisíci lety mezi korintskými sloupy Fora Romana. "Sousedský plky" tomu říkal zase hostinský U vypíchnutýho voka na Žižkově. "A po vosmým už nastupuje kasírtaška a nekompromisnost zavírací hodiny". "Pane vrchní, platím..."

Já vím, že na hospodských monolozích je založena poetika Wericha, Horníčka, Hrabala i Haška, o dalších českých literárních velikánech nemluvě. Ne nadarmo jsme se 150 litry piva na osobu včetně nemluňat na prvním místě v oné blížící se Evropě... Pokud jsou ty plky filtrované moudrostí ducha spisovatele či vynikajícího herce na prknech, které znamenají svět, jsou katalyzátorem jiskřivého prozření pod forbínou, katalyzátorem poznání či katalyzátorem bránici osvěžujícího smíchu. Pokud ovšem jsou podávány laicky - bez filtru, mají účinek stejně dusivý, jako šlukované havana.

Nezdá se vám tady v poslední době nějak zakouřeno?