Předběžně konstatujme, že místo nějakých kritérií opravňujících k této dramatické (re)formě bylo -- bez dalšího rozboru důvodů k tomuto kroku -- formulováno v jednom televizním sestřihu pouze hledisko psychologické (nebo "emoční"). Žádný statistický "koláč" pro názornost nebyl servírován, abychom si mohli aspoň vychutnat, jak vysoké procento je těch našich studentů, kteří se rozhodně (či naopak jenom spíše) bojí, anebo naopak rozhodně (či naopak jenom spíše) nebojí maturity z matematiky (s přibalením do páté skupiny těch, kterým je to "jaksi poněkud" jedno). Samozřejmě že ten subjektivní -- psychologicky zakotvený -- faktor není bezvýznamný. Opět -- bez aspoň trochu bližšího rozboru -- lze o něm spekulovat "od Šumavy k Tatrám". Výuka má dva konce: toho, kdo informace vysílá, a samozřejmě toho, kdo je jejich příjemcem. Sám zápal učitele (počínaje obecnou školou!) může udělat divy. Že na druhé straně stačí mít poněkud "delší vedení" pro logické/matematické operace a hodinu dvě chybět ve vyučování a je zaděláno na stále dramatičtější překážky pro porozumění matematickému učivu; to je také nabíledni. Je otázkou také pedagogickou (nejen "emoční"!), zda je opravdu optimální programově uhýbat jen okamžitým (ovšemže častým) náladám, rodícím se ve školní praxi. A zda právě tento -- řekněme "demobilizující" (ne-li přímo "poraženecký") -- přístup má sebemenší oprávnění.

Asi není okamžitě nutné psát traktát o užitečnosti (ne-li zcela zásadní nezbytnosti) matematiky v našem životě. Bereme-li sebeméně v úvahu nejen počítačovou gramotnost, ale také potřebu jistého výcviku pro rozhodovací procesy (nehledě na další potřeby našeho času), pak by měla matematika rozhodně zůstat v základní "výzbroji" našich středních škol. I humanitně orientovaný středoškolák by měl získat přiměřenou dávku výcviku ve střízlivém uvažování nebo v nutnosti s přijatelnou čiperností -- bez neplodného fantazírování -- aplikovat algoritmy (kde je řešení obecně známo).

Naše střední školy nesmí být -- v návalu okamžité euforie -- zbaveny matematiky jako jednoho z těch tradičně dvou obecných sloupů vzdělávacího systému. Tím druhým sloupem je jazykový výcvik. (Ten přece má také svá abstraktně daná pravidla.) Navíc to, co je jazykovým výcvikem pěstováno, lze nejlíp vycvičit na mateřštině (postupně v noblese běžného vyjadřování stále více pokleslé). Takže by nemělo být pochyb o tom, že výchozími dvěma maturitními předměty by měly být pro všechny bez výjimky čeština a matematika. Ostatní případné předměty maturitní zkoušky by zůstaly volitelnými.

Pak se lze bavit dál o celé té stávající struktuře středoškolského vzdělávacího systému. Význam angličtiny pro život ve stále více se globalizujícím světě je nesporný. Je ale otázka, do jaké míry by mohlo stačit nechat druhý jazyk už jen jako jeden z volitelných předmětů; obdobně jako třeba by byly předměty přírodovědné orientace jen mezi těmi volitelnými (případně předměty další, jako např. dějepis?). Zde zůstává možným problémem k řešení celkový počet volitelných předmětů, zda by nestačil jen jeden jako případný "výstupní test".

Domnívám se, že prakticky "nikdo" nechce až příliš šíří a hloubkou "výstupního" zkoušení zatížit celý ten funkčně užitečný a zřejmě žádoucí proces tzv. maturit. Přece záleží jak středním školám, tak pak i školám vysokým na celkové intelektuální způsobilosti maturanta! A potom by mohlo stačit mít dva povinné předměty a jeden výběrový; přičemž při výběru dalšího studia by byly snadným doporučením odpovídající specifická váha výsledků v optimální kombinaci (např. matematika s chemií, s případným nižším vyhodnocovacím koeficientem pro češtinu; anebo čeština třeba s dějepisem, s případným sníženým zřetelem k výsledkům v matematice, a to v obou zde uvedených příkladech podle další volby uchazeče).

Ten celkový menší tlak na příliš rozevlátou tématickou šíři maturitní zkoušky považuji za hodný pozornosti. Přičemž tu navíc máme v záloze ještě jako další možnost dát dva stupně obtížnosti do povinné části maturitní zkoušky; přičemž jen jeden předmět by mohl být absolvován s touto nižší náročností ("kalibrací"; s pochopitelnými sníženými předpoklady pro některé VŠ ). Povinná část maturitní zkoušky by byla jak písemná, tak ústní. Fakultativní část maturity by probíhala jen jako rozprava.

Rozhodně však ne u maturit bez matematiky!