Teď budu mluvit o EU -- protože tam mermomocí chceme -- a proč ne.

V Evropě sice není všude regulované nájemné, ale majitelé domů prohrávají soudy s nájemníky jak na běžícím páse -- zkrátka stojí vždy proti sobě a jejich pozici může vybalancovat jen soud a dobrý zákon.

Pravda taky je, že obskurní realitní kanceláře vám (na přání a za provizi) vyženou nájemníky z lukrativní nemovitosti do roka ven, když jim dáte dům všanc -- a to je taky záležitost nejhrubšího zrna.

Co se týká (politických stran a) vlád zemí Evropy, ty dobře vědí, že např. 10 000 majitelů domů ku 6 000 000 lidí v nich bydlících je snadná volební matematika, takže majitelé jim jsou u zadku (i když ne tak úplně -- viz níže).

Jelikož (politické) strany v Evropě přestaly být masové a jsou jen "volební", je také pravda, že příslušné sekretariáty vám jsou schopny přihrát 4+1 se zahrádkou se splátkami na 20 let a s mizivým vkladem na počátku -- očekává se jen "věrnost", "velebení" a "PR".

Je taky pravda, že se hodně staví -- jednak je to vidět a kam taky nacpat všechno to spotřební zboží, co se na nás odevšad směje -- do 1+kk se toho vejde málo a kola se musejí točit jak v továrnách, tak v bankách.

Představte si, že máte činžák o 50 bytech třeba v Belgii (anebo jinde v Evropě, to je celkem jedno) postavený na počátku století a stojící ve velkém městě.

Byty mají své kategorie, a jelikož je dům starý co do roku výstavby, je svým způsobem i "nemoderní" -- tak jak domy např. ve vnitřní Praze.

Z portfolia kategorií (např. A -- H) je na úrovni třeba F.

Má (ten váš imaginární, ale setsakramentsky reálný a na finance náročný dům) ale věžičky, římsy, kované brány, vnitřní trakty a obrovské (zatím nevyužité půdy) a patří ke koloritu města.

Zvenku je (až na ty omítky) procovský.

A co uvnitř.

Za ty roky, co stojí je tam spousta nájemníků a v přízemí obchody, hospody a komerční prostory -- pod tím vším rozsáhlé sklepy, do nichž se tlačí spodní voda, neboť modernější zástavba okolo to tak zařídila, a tlakovou izolaci okolo r. 1900 neznali.

Abych vás dlouho nenapínal mohu vám na rovinu říci, že za posledních např. 50 let si z výnosu takového domu NIC NEKOUPÍTE.

Opakuji NIC NEKOUPÍTE a znovu: NIC NEKOUPÍTE. (to pro ty co by si mysleli, že jsem se zbláznil).

A je to relativně správné -- neboť jste ho také OSOBNĚ nepostavili a OSOBNĚ nefinancovali, udělal to pradědeček a ten byl také poslední, co z toho něco měl.

Teď se budete ptát proč, a já vám to tajemství prozradím.

V Evropě se soukromý majitel ČINŽOVNÍHO domu může než tak pyšnit hrdým titulem "majitel nemovitosti" -- nic víc -- nic míň (v USA vlastní konsorcia domy zděné, občané pak většinou domky z dřevotřísky).

To vše je způsobeno legislativou EU (jen v bodech a v krátkosti to zásadní):

Starousedlíci se smlouvami (nebo bez nich) a to i po generace jsou chráněni PROTI zvyšování nájemného, když není jeho navýšení PROKAZATELNĚ použito pro zlepšení kvality bydlení jich samých (to není oprava střechy, či izolace sklepa, nebo zbudování provozních místností v parteru či garáží !!). Jen a pouze do zvýšení kvality BYDLENÍ.

Touto investicí (kterou musíte dopředu projednat se všemi (nebo s většinou -- jak a kde) se vám možná podaří zvednout kategorii bytu z toho F třeba na E, nebo D. Pak, po skončení rekonstrukce, můžete chtít nájemné vyšší kategorie -- s čímž nájemníci nemohou nesouhlasit (mohou se ovšem odstěhovat a vy si to zvýšené nájemné můžete platit sám sobě). Rekonstruovat staré domy na modernější je tudíž při převisu nabídky nových bytů a odlivu bydlících na předměstí do domků velice riskantní.

Proto ty ruiny třeba uprostřed vnitřních čtvrtí měst Evropy a USA.

Ať dostáváte v Evropě jako majitel jakkoli vysoké nájemné, MUSÍTE HO UKLÁDAT NA VÁZANÝ ÚČET, o kterém má přehled magistrát, a to (7) SEDM LET po sobě a nemůžete z něho platit nic, než běžnou údržbu a provoz domu (také ho nemusíte 7 let zdaňovat).

Po uplynutí 7 let si můžete vybrat výnos (když chcete) toho posledního (vlastně prvního roku v historické řadě sedmi let), zdanit ho a koupit si co chcete -- třeba i ten mercedes.

Jenže to není tak jednoduché -- magistrát a jeho stavební úřad zjistí, že na tom vázaném účtu za sedm let je dejme tomu 7 x 2 miliony franků -- to je 14 milionů.

Přijde úředník z radnice (který tu sumu zná také) a obejde barák. NAŘÍDÍ vám jej opravit tak za 22 milionů franků -- bude z něj potom hezký dům v hezkém městě, radnice bude chválena a lidé budou rádi, místní firmy budou mít práci, lidé zaměstnání, vláda má pokoj od odborů a levice.

Můžete s tím i nesouhlasit -- ale to je tak všechno co můžete.

Radnice vám na tu rekonstrukci totiž 8 milionů PŘIDÁ -- to na ty krovy, střechu, sklepy a dvůr a fasádu, -- ale JEN a POUZE na to. Zlepšení bytů platíte ze "svého".

I potom můžete nesouhlasit -- jenže věc jde k soudu a ten rozhodne, že váš dům už zaslouží opravu, a nařídí městu jej opravit za vás. Vy dostanete soudní rozhodnutí, banka uvolní vázaný účet ve prospěch radnice, ta uvolní dotaci, určí firmu a za pár měsíců přijede první lešenář.

Po skončení stavby dostanete regulérní vyúčtování a když neděláte potíže stavební firmě, tak vám její majitel ještě nabídne provizi. V Evropě jsou slušní lidé -- na té provizi jste se vlastně podílel sám a troška byla i z radniční dotace. Není nijak velká -- tak 1 % z nákladů -- a nezdaněná (jak to ty firmy dělají ??).

Radniční úředníci musí taky žít.

Teď máte na vázaném vkladu 0,00 franků a u radnice (respektive její banky) dluh 8 milionů franků a na pohled hezký činžák.

Můžete začít přemýšlet, jak jej splatit -- radnice si dala totiž do podmínek (se kterými můžete a nemusíte souhlasit), že v případě nesplácení její dotace, vám ODEBERE PRÁVA k vašemu domu bez soudního rozhodnutí. Tento moment lze napadnout u soudu a s dobrým právníkem (jehož palmáre vychází z ceny domu) to můžete i vyhrát -- ale ta cena za vítězství je opravdu krutá.

Nicméně pořád je tu ten dluh u radnice -- i když jste zažehnal "náhlou smrt" v podobě explicitní exekuce při nesplácení.

Takže nastane okamžik vrcholný -- totiž sejít se s nájemníky a PŘESVĚDČIT je, že vše děláte jen pro jejich dobro.

Nájemníci většinou kvitují kladně zlepšení svých bytů (a společných prostor) -- to zvýšení rozpočtené do (např. obvyklých) 12ti let je: 22,000.000 (14 jste si dal sám a radnice těch 8 bezúročně) děleno 12 = 1,830.000 za rok, to pak děleno 12 měsíci = 153.000 na měsíc a to děleno 50 byty = 3.000 franků měsíčně pro jednu partaj.

Kvůli tomu se vám pryč nájemníci neodstěhují -- to zaručuji.

Ovšem mohou se odstěhovat z jiných důvodů -- EU nabízí tolik šancí bydlet a pracovat jinde. (Ti solventní a slušně vydělávající nájemníci to dřív nebo později udělají a vy jste rád když si ty "nemoderní" byty pronajmou imigranti ze všech konců světa).

Nepřijmete-li tento druh nájemníků pak máte problém : jak platit zvýšené nájemné sám sobě ve vlastním domě za každý "čekající" nepronajmutý byt -- a tím zachovat platby ve splátkovém kalendáři.

Kdybyste neplatil nějaké firmě -- třeba by jen nezametala chodník, nevyvážela odpadky -- to byste zvládl sám, pokud si přivstanete a nebo platíte domovnici (nevelký) plat a celé její nájemné, které je také pochopitelně součástí splátek dluhu.

Když neplatíte, radnici chvíli trvá, než se rozhoupe, ale potom se dá do chodu golem -- pokud mu nedáte "šém" v podobě splátek a penále a ještě váš advokát nedoloží stoh potvrzení, JE TO ŠPATNÉ.

Když se nedej bože odstěhuje nájemník "bůhvíkam" a nemůžete se zeptat Boha kam, je to ještě horší -- platíte za něj.

Až vám dojde trpělivost (nebo peníze) necháte jeho byt úředně otevřít a všechny jeho věci ŘÁDNĚ uložíte (většinou je to veteš a pár injekčních stříkaček kolem) -- říkám ŘÁDNĚ uložit a notářsky sepsat, neboť udělat chybu by bylo posléze zase zlé. Nájemník se objeví a bude žádat zpět i to co nikdy v bytě mít nemohl -- třeba Rembrantův originál, či multikino.

Tato transakce je (věřte mi) je HODNĚ náročná.

Abychom neztratili přehled, tak si to sumarizujme :

Máte dům, který nejde prodat, neboť je na něm půjčka.

Pár nájemníků neplatí -- skladujete jejich věci, a platíte za ně nájemné -- dokud neuplyne zákonná lhůta, nemůžete byt pronajmout jinému.

Pár bytů je prázdných a vy zoufale hledáte někoho, kdo se k vám nastěhuje -- okolo je spousta volných bytů v dalších domech (se stejným backgroundem).

Do vašich bytů se pomalinku stěhují emigranti z třetího světa (jmenný seznam nájemníků vašeho domu vypadá jak valná hromada OSN, když nepřiletěli zástupci Evropy a USA) a ti na sebe nabalují své příbuzné. Přestáváte rozumět co si spolu povídají na chodbě a vaše domovnice z Černé Hory (z býv. Jugoslávie) vám není schopna říci, kdy tu naposledy byl kominík -- faktury od něho ovšem dostáváte pravidelně -- normy revizí např. komínů v EU jsou tvrdé a počítají s trvalým zaměstnáním VŠECH kominíků EU. EU myslí i na své kominíky, i kdyby měla vzít práci hasičům -- lobbing pojišťoven přinesl nakonec ovoce.

Najmete si proto správce a koupíte láhev vodky.

Po vypití zjistíte, že ani jedno, ani druhé nepomáhá.

Aby toho nebylo málo, pizzerie v parteru (která řádně platila -- ačkoli do ní nikdo nechodil) platit přestala.

Řeknete si -- dám jim výpověď -- a tak také učiníte. Obratem dostanete dopis z radnice, soudu a sociálního odboru, že je nepřípustné vzít jedinou obživu rodině, která ji má v pronájmu, neboť by rozšířila řady nezaměstnaných a to je nejen nežádoucí, nemorální, neslučující se s normami EU, ale hlavně by celou rodinu měla na krku radnice.

Ale nic není tak horké, jak to vypadá.

Záhy zjistíte, že hlavně ti z nájemníků co vypadají, že nemají ani na chleba, natož na zaplacení platí pravidelně a řádně. Začne vás zajímat proč. Jednou z večera si dům projdete a zjistíte, že v mnoha bytech, kde je hlášena dvou-tří-čtyřčlenná rodina bydlí 10-12-14 lidí. Pro takovou skupinu není problém vaše nájemné platit. Imigrant je skromný, není blbec a má spoustu příbuzenstva.

Při procházce domem také zjistíte, že spousta drátů od veřejných žárovek vede do bytů těchto lidí -- již dříve vám bylo divné, že váš dům má společnou spotřebu jak barák na Sunset Blv., nebo ve Vegas.

Vyhodíte tedy černohorskou domovnici a dáte inzerát na novou -- přihlásí se vám 12 Turkyň s rodinou, 9 Vietnamců, 2 Indové a jedna rozvedená Belgičanka žijící s Arménem.

Můžete si vybrat -- umýt schody umí skoro všichni, francouzsky málokdo.

Zároveň se na protest proti vyhazovu domovnice odstěhovali všichni Jugoslávci, na jejich prázdné místo správce přijal všechny příbuzné těch zbývajících a zároveň začal psát sdělení na vývěsku nejen vlámsky a valonsky, ale také čajovým písmem.

Teď vzhledem k téměř dokonalé etnické čistotě -- až na pár belgických důchodců, francouzských studentů a jednoho Slováka -- máte v domě klid.

Jen v sobotu a v neděli voní celý váš rekonstruovaný dům vůní kari, což se nelíbí pizzerii v parteru -- ale takový už je globalizovaný svět.

Protože se vám nedostává financí, navrhne vám správce v půdních prostorách zřídit atypické byty -- vešlo by se jich tam asi šest. Je to dobrá myšlenka, až na to, že rozpočet na jeden takový byt je 3 miliony franků (spolu s výtahem ze dvora).

Vaši nájemníci s touto výstavbou nemohou nesouhlasit, ale mohou do ní kecat.

Bryskně vypracované plány smluvního architekta vašeho správce v 3D podobě jsou tak svůdné, že byste tam chtěl bydlet sám.

Kromě ceny vestavby (která na rozdíl od rekonstrukce, kterou jste dělal ruku v ruce s radnicí) a která bude zajisté ve finále překročena o 30%, zjistíte, že byste musel zbourat nově zrekonstruovanou střechu, navíc vám žádná banka na již zatížený dům nepůjčí a definitivně vás zchladí, když si přečtete v inzerci, kolik takových exkluzivních bytů zeje prázdnotou a po pohovoru v seriozní realitce se dozvíte i to, že průměrná doba vytíženosti/obsazení takových bytů je 7 měsíců v roce (bráno z běhu např. 10 let).

Nájemné v takovém bytě a to NEREGULOVANÉ by sice mohlo být až 33.000 franků měsíčně, ale jen polovina má takový výhled na město, aby jste to mohl požadovat (ti o patro níže ho mají zadarmo) a abyste vyloučil riziko "neobsazení" a zabezpečil zisk musel byste navýšit nájemné o 15-20 % - což je suma sumárum 40.000 franků.

Vzhledem k portfoliu nájemníků v patrech pod těmito luxusními byty byste ovšem musel snížit cenu o procent 50.

Tak dospějete k názoru, že tudy cesta nevede.

Dvanáct let (doba splácení dluhu) budete trnout jak to dopadne a střídavě přemýšlet o tom jestli by bylo lepší, aby někdo z nájemníků "zapomněl" vypnout plyn a šel si zakouřit a pak to za vás vyřešila pojišťovna, nebo se budete budit ze spaní aby se to nestalo.

Po dvanácti letech vám konečně odlehne, dodáte ze svého 750.000 franků na "zbývající" poplatky (o kterých jste neměli předtím tušení) a zjistíte, že dům je téměř ve stejném stavu jako když vám bylo o dvanáct let míň a měl jste ještě černé vlasy.

Rozhodnete se ho prodat a přilepšit si k důchodu.

Ačkoli jste do něj investovali 22 milionů franků a relativně slušně jste se o něj starali zjistíte, že nejvyšší nabídnutá cena je milionů 11.

Po roce váhání na to přistoupíte.

U notáře dále zjistíte, že nový majitel si již zajistil (přes obskurní právníky) úvěr na koupi ve výši 17,5 milionu (pro nějakou banku měl barák asi takovou hodnotu -- ale koupit ho nechtěla).

Ujedete z Belgie s 8,8 miliony franků (po zdanění) rozhodnut, že vás tam už nic nedostane.

Po čase ale neodoláte a přece jen budete "svůj" dům chtít opět vidět.

Na místě samém ale už stát nebude, jak se dozvíte od svého bývalého správce, celá čtvrť byla zbourána, když se tam plánoval postavit areál pro Světovou výstavu.

Nakonec se od toho ustoupilo, předtím ovšem vyletěly ceny pozemků tak vysoko, že poslední majitel (v řadě všech šesti) ho koupil za 116 milionů franků a prodal městu za 157 milionů -- to ho pak zbouralo. Vaši bývalí nájemníci dostali městské byty ze sociální výstavby 6 kilometrů odtud, ale zase tam sešli se spoustou krajanů. Je to na periferii, daleko od centra, ale směrem, kterým radnice chce, aby se město rozrůstalo. Než jejich děti dospějí, bude to už zase skoro uprostřed města a vývěsky na chodbě už zase budou jen Vlámsky a Valonsky.

Světová výstava pak nakonec byla jinde a oplocená díra tak čeká na nové investory.

Místo ní tam prý někdy bude multifunkční sklohliníková 70ti patrová věž -- realitní kanceláře už upisují akcie a model je k vidění na magistrátu -- dobrý výhled 6 kilometrů, dál trošku rozostřeno, snad tím oparem nad řekou. Nájemné se nepočítá v měsících, ale v celých letech -- tak 850.000 -- 3,000.000 franků/rok -- kategorie : mimo všechny kategorie.

Máte ale svých 7 milionů franků a když za každou cenu chcete být majitelem realit, můžete se přidat a dopředu si koupit akcie té věže -- přece už v tom umíte chodit. Vlastně jen vyměníte cenu vašeho činžáku s 50ti byty za polovinu apartmá v té věži. Pak už budete jen čekat kolik to hodí. (Neradím to ovšem dělat).

Na místě samém ovšem pořád jen čeká (ta zatím oplocená) díra v zemi, kde stál dřív dům na nějž se dřel (a byl pyšný) váš pradědeček.

POŘÁD ČEKÁ KDO DO NÍ (zase) SPADNE .

No co. Dům jako dům. Ten váš secesní, nebo ta skleněná věž. NEBO NE ?? NEBO NE !!??

To co jste si přečetli, je pravda -- žádná REALITY show..