Irácká vojenská základna v Taji, severně od Bagdádu, je nyní klíčem k zuřivé debatě. Kde jsou Saddámovy zbraně hromadného ničení? Byly důvody pro útok na Irák lživé? Základna v Taji byla jediným specifickým místem, o němž se zmínil americký ministr zahraničí Colin Powell ve své zprávě Radě bezpečnosti OSN, když argumentoval, že americké výzvědné služby dokázaly, že existuje program vývoje ilegálních zbraní. "Taji je jednou z 65 takových instalací v Iráku," řekl Powell. "Víme, že zde jsou uskladněny chemické zbraně."

Jenže americké zdroje uvádějí, že žádné takové zbraně tu nalezeny nebyly, když americké jednotky tyto základnu koncem dubna prohledaly.

OSP je odpovědná přímo Paulu Wolfowitzovi, čelnému jestřábu v americké vládě. OSP má přístup přímo k prezidentu Bushovi a CIA a Defence Intelligence Agency, vlastní výzvědná agentura Pentagonu, byly odsunuty na vedlejší kolej. Kabala argumentovala, že je nutno proti Iráku vojensky zasáhnout. Umírněnější hlasy z CIA a DIA nikdo neposlouchal. Důsledkem bylo množství informací a názorů ze (zuřící) z CIA, prozrazených americkému tisku. Jeden činitel CIA charakterizoval členy Kabaly jako "šílence", kteří plní "poslání od Pánaboha".

Avšak v současnosti Kabala a Rumsfeldův Pentagon zvítězily a Powellovo umírněné ministerstvo zahraničních věcí prohrálo. Napětí mezi oběma ministerstvy je už otevřené.

"Rumsfeld si založil vlastní špionážní agenturu, protože se mu výzvědné informace, které dostával, nelíbily," konstatoval Larry Korb, ředitel studií národní bezpečnosti v Radě pro zahraniční vztahy.

Bývalí pracovníci CIA se vyjadřují o OSP velmi kriticky. Kabala je prý nespolehlivá a politicky motivovaná. Zlikvidovala desítky let systematické práce kvalifikovaných špionů CIA a ignoruje fakta tam, kde jsou v protikladu k jejímu politickému názoru.

"Jejich metody jsou špinavé," konstatoval Vince Cannistraro, bývalý šéf protiteroristického oddělení CIA. "Výzvědná práce se zpolitizovala a šíří se úmyslné dezinformace. Ve všech případech volí nejhorší možný scénář a většina jejich informací je falešná." Avšak Cannistraro je v penzi. Kabale jeho názory nevadí. Co jí vadí, je, že se nenašly žádné zbraně hromadného ničení. To by ji ještě mohlo zlikvidovat.

Tony Blair před útokem na Irák vystoupil s argumentem, prý z "výzvědných" zdrojů, že by Irák mohl odpálit své chemické a biologické zbraně do 45 minut po vydání rozkazu. To loni v září silně podpořilo argumenty pro útok na Irák.

Jenže během celých dalších měsíců Irák žádných zbraní hromadného ničení nepoužil. Teď chtějí proválečná i protiválečná strana vědět proč. Je možné, že žádné zbraně hromadného ničení nikdy neexistovaly?

Mohly být skryty. Irák je velká země. Ale podle odborníků měly být zbraně hlavně skryty v Saddámově rodišti, v městě Tikrit. Tikrit však padl a nebylo nalezeno nic. Někteří američtí činitelé nyní tvrdí, že ty zbraně byly ukryty tak dobře, že jich nemohla užít ani irácká armáda.

Velmi znepokojující možností by bylo, že ty zbraně hromadného ničení byly rozkradeny. Po celém Iráky byly vypleněny všechny irácké vládní i vojenské objekty dlouho předtím, než je ovládla americká či britská vojska. Někteří argumentují, že jsou možná tyto zbraně už na černém trhu.

Ale to je dost nepravděpodobné. Sudy s nervovým plynem se na černém trhu prodávají dost těžko. Kritikové útoku na Irák poukazují na logičtější závěr: před útokem na Irák říkala Saddámova vláda prostě pravdu. Žádné zbraně hromadného ničení neměla.

Vychází najevo, že americká a britská vláda obrovským způsobem zneužívala výzvědných informací. Kromě toho, že Downing Street publikovala části staré doktorské práce jednoho odborníka na Blízký východ jako svou údajně nejnovější výzvědnou studii, objevilo se i tvrzení, že se Irák snažil koupit uran z Nigérie. Mezinárodní úřad pro atomovou energii poukázal na to, že tyto dokumenty jsou falešné. To ale nezabránilo tomu, aby Británie i Amerika nadále tvrdily, že je Irák jadernou hrozbou. OSP a Bílý dům ignorovaly varování Mezinárodního úřadu pro atomovou energii, že jsou tyto dokumenty falsifikáty.

Selektivně se využívalo i dalších výzvědných informací. OSP velmi zdůrazňovala informace od iráckých emigrantů, avšak vybírala si jen některé emigranty, jimž naslouchala. OSP šířila Kamilovo svědectví o tom, že začátkem devadesátých let měl Irák arzenál zbraní hromadného ničení. Potlačila Kamilovu informaci, že později byl tento arzenál zbraní zlikvidován.

Zřejmě nejvážnější je to, že se Američanům nepodařilo získat žádné informace od zajatých činitelů iráckého režimu. Zatkli celou řadu významných činitelů, kteří měli vědět, kde jsou zbraně hromadného ničení. Mají taky mocnou motivaci uzavřít s Američany dohodu a říci jim, co vědí. Proč všichni mlčí?

Jediné, co bylo dosud nalezeno, bylo jedno vojenské vozidlo, vybavené trubkami a sudy. Firma, která ho vyrobila, uvedla, že vyrobila ještě šest takových vozidel. Mohla by to být pojízdná "biolaboratoř", o níž hovořil Powel v OSN. Avšak ani nejzoufalejší činitelé Pentagonu toto vozidlo neoznačují za onen "kouřící revolver". Ve vozidle nebyla nalezena ani stopa biologických zbraní - byl pečlivě vyčištěn louhem.

Mnoho expertů se domnívá, že něco se nakonec najde. Před válkou v Perském zálivu v roce 1991 měl Irák obrovský program chemických a biologických zbraní. Některé z nich jsou možná ještě někde uskladněny. Budou-li tyto zbraně nalezeny, třeba veřejnost přijem argument, že byl útok na Irák oprávněný. Že by se nenašlo nic - to je nemyslitelné - uzavírá svou analýzu nedělní Observer.